Revised Common Lectionary (Complementary)
Tav
169 Kéž se mé volání k tobě, Hospodine, přiblíží,
dle svého slova rozum daruj mi!
170 Kéž má modlitba k tobě dorazí,
vysvoboď mě, jak jsi zaslíbil!
171 Kéž chvála přetéká z mých rtů –
vždyť ty mě učíš svým zákonům.
172 Kéž jazyk můj zpívá o tvých výrocích,
neboť jsou spravedlivé všechny tvé příkazy.
173 Kéž mi pomáhá ruka tvá,
vždyť jsem si zvolil tvá pravidla.
174 Toužím, Hospodine, po tvém spasení,
tvůj Zákon je mi rozkoší!
175 Kéž mohu žít, abych tě oslavil,
kéž jsou mi pomocí tvé pokyny.
176 Jak ovce ztracená jsem zabloudil,
hledej mě – jsem tvůj služebník,
nezapomínám na tvé příkazy!
12 Proto, až Pán dokončí vše, co chtěl vykonat proti hoře Sion a Jeruzalému, potrestá asyrského krále za jeho zpupnou pýchu a za to, jak s nadutě povýšeným pohledem 13 říká:
„Svou vlastní silou jsem to způsobil
a svou moudrostí – vždyť jsem zkušený!
Hranice národů jsem odstranil,
vyplenil jsem jejich poklady,
zporážel jsem jejich trůny jako býk.
14 Bohatství národů má ruka pobrala,
jako se hnízdo vybírá;
jako se sbírají opuštěná vajíčka,
tak jsem já celou zemi vysbíral
a nikdo ani křídlem nezamával,
neotevřel zobák, aby zapípal.“
15 Honosí se sekera nad toho, kdo s ní seká?
Povyšuje se pila nad svého drvoštěpa?
Jako by metla mávala tím, kdo ji zvedá,
a hůl se chlubila, že není dřevěná!
16 A proto Panovník, Hospodin zástupů,
sešle na jejich vypasence úbytě
a pod jejich chloubou zapálí
plamen nejprudší.
17 Světlo Izraele se stane ohněm,
jejich Svatý bude plamenem;
v jediném dni ten oheň pohltí
jejich trní i bodláčí.
18 Jejich krásné lesy i zahrady
až ke kořenům vypálí,
jako když choré sklátí choroba.
19 Z lesů jim zůstane tak málo stromů,
že by je i dítě mohlo spočítat.
Pozůstatek se navrátí
20 V ten den už pozůstatek Izraele a ti, kdo se zachrání z domu Jákobova, nebudou spoléhat na toho, kdo je bije, ale budou opravdově spoléhat na Hospodina, Svatého izraelského.
25 Někteří z Jeruzalémských začali říkat: „Není to snad ten, kterého chtějí zabít? 26 Podívejte se, mluví svobodně a nikdo nic nenamítá. Že by hodnostáři přece jen poznali, že je to Mesiáš? 27 Jenže o tomto víme, odkud je, ale až přijde Mesiáš, nikdo nebude vědět, odkud je.“
28 Ježíš, který zatím vyučoval v chrámě, tehdy zvolal: „Znáte mě a také víte, odkud jsem. Nepřišel jsem ale sám od sebe. Ten, který mě poslal, je pravdomluvný. Vy ho neznáte, 29 ale já ho znám, neboť jsem od něj a on mě poslal.“
30 Chtěli ho za to zatknout, ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho chvíle. 31 Mnozí ze zástupu v něj ale uvěřili. „Až přijde Mesiáš,“ říkali, „udělá snad více zázraků než on?“ 32 Jakmile farizeové uslyšeli, že zástup o něm vede takové řeči, společně s vrchními kněžími na něj poslali chrámovou stráž, aby ho zatkli.
33 Ježíš jim řekl: „Ještě na kratičko jsem s vámi; potom odejdu k Tomu, který mě poslal. 34 Budete mě hledat, ale nenajdete. Tam, kde jsem, se nedostanete.“
35 „Kam se chystá jít, že ho nenajdeme?“ ptali se Židé mezi sebou. „Půjde snad do řecké diaspory učit Řeky? 36 Co tím myslel, když řekl: ‚Budete mě hledat, ale nenajdete. Tam, kde jsem, se nedostanete‘?“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.