Revised Common Lectionary (Complementary)
15 Žalm Davidův.
Kdo, Hospodine, ve tvém stanu bude?
Kdo bydlet smí na tvé svaté hoře?
2 Kdo žije bezúhonně a jedná spravedlivě,
kdo mluví pravdu ze srdce,
3 kdo jazykem svým nepomlouvá,
neškodí bližnímu a neostouzí druha,
4 kdo pohrdá těmi, kdo zaslouží zavržení,
ctitelů Hospodina však váží si,
kdo nemění to, co odpřisáhl,
i kdyby na to doplatil,
5 kdo nepůjčuje na úroky
a proti nevinnému se nedá podplatit.
Kdo takto jedná, nikdy nezakolísá.
15 Mojžíš se otočil a sestoupil z hory. Měl v ruce dvě Desky svědectví, desky popsané z obou stran, popsané zepředu i zezadu. 16 Ty desky byly Boží dílo a to písmo bylo Boží písmo vyryté na deskách.
17 Když Jozue uslyšel hluk křičícího lidu, řekl Mojžíšovi: „Z tábora zní hluk boje!“
18 Ten však odpověděl:
„To není jásot vítězství,
to není poražených křik –
já slyším prozpěvování!“
19 Jakmile se přiblížil k táboru, spatřil to tele a tance. Mojžíš vzplanul hněvem. Desky, které měl v rukou, zahodil a roztříštil je pod onou horou. 20 Pak vzal to tele, které si udělali, roztavil je v ohni, rozdrtil na prach, rozptýlil na hladinu vody a dal pít synům Izraele.
21 Pak Mojžíš řekl Áronovi: „Co ti tento lid udělal, že jsi je přivedl do takového hříchu?“
22 Áron odpověděl: „Nehněvej se, pane můj. Sám víš, jaké má tento lid sklony ke zlému. 23 Řekli mi: ‚Udělej nám boha, který by nás vedl! Kdo ví, co je s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.‘ 24 Odpověděl jsem jim: ‚Kdo má zlato, strhněte si je!‘ Oni mi je dali, a když jsem to hodil do ohně, vzniklo tohle tele!“
25 Mojžíš viděl, jak je lid zdivočelý. (Áron je totiž k posměchu jejich protivníků nechal zdivočet.) 26 Postavil se tedy k bráně tábora a zvolal: „Kdo je Hospodinův, ke mně!“ Shromáždili se kolem něj všichni synové Leviho.
27 Mojžíš jim řekl: „Takto praví Hospodin, Bůh Izraele: Každý si připásejte k boku meč. Procházejte táborem od brány k bráně a každý pobíjejte i své bratry, přátele a příbuzné!“ 28 Leviho synové se zachovali podle Mojžíšova slova, a toho dne padlo z lidu na tři tisíce mužů. 29 Mojžíš totiž řekl: „Vstupte dnes do služby Hospodinu, i kdyby měl každý jít proti svému synu nebo bratru. Tak na sebe dnes přivedete požehnání.“
30 Druhého dne Mojžíš lidu řekl: „Spáchali jste veliký hřích. Nyní však vystoupím k Hospodinu – snad ho ohledně vašeho hříchu usmířím.“
31 A tak se Mojžíš vrátil k Hospodinu. „Běda!“ zvolal. „Tento lid spáchal veliký hřích; udělali si boha ze zlata! 32 Kéž bys jim ten hřích nyní odpustil… A pokud ne, vymaž mne prosím z knihy, kterou píšeš.“
33 Hospodin Mojžíšovi odpověděl: „Ze své knihy vymažu toho, kdo proti mně zhřešil. 34 Nyní však jdi a veď lid, kam jsem ti řekl. Hle, můj anděl půjde před tebou. Až však přijde den zúčtování, potrestám je za jejich hřích.“
35 Hospodin pak udeřil na lid za to, že si udělali to tele, to, které udělal Áron.
9 Ať se bratr, který je nízko, raduje ze svého povýšení 10 a bohatý ze svého ponížení; pomine totiž jako polní květ. 11 Když vyjde slunce a přijde žár, usychá tráva a vadne květ; ze vší té nádhery nic nezbývá. Právě tak uvadne boháč při všech svých počinech.
12 Blaze člověku, který prochází zkouškou! Až se osvědčí, získá korunu života, kterou Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. 13 Když je však někdo pokoušen, ať nikdy neříká, že to pokušení je od Boha. Jako Bůh nemůže být pokoušen zlým, tak také sám nikoho nepokouší. 14 Když je někdo pokoušen, vždycky jej vleče a vábí jeho vlastní chtíč. 15 Chtíč, jakmile počne, rodí hřích a hřích, když dospěje, plodí smrt.
16 Nepleťte se, milovaní bratři!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.