Revised Common Lectionary (Complementary)
Potvrzení smlouvy
17 Když bylo Abramovi devadesát devět let, ukázal se mu Hospodin a řekl mu: „Já jsem Všemohoucí Bůh. Choď stále přede mnou a buď poctivý. 2 Splním svou smlouvu s tebou a nesmírně tě rozmnožím.“
3 Abram padl na tvář a Bůh k němu mluvil: 4 „Hle, já sám s tebou činím smlouvu: budeš otcem mnohých národů. 5 Nebudeš se už jmenovat Abram, Vznešený otec, ale Abraham, Otec množství, neboť jsem tě učinil otcem mnohých národů. 6 Způsobím, aby ses nesmírně rozplodil, a učiním z tebe národy – i králové z tebe vzejdou. 7 Potvrzuji svou smlouvu s tebou i s tvým budoucím semenem ve všech jejich pokoleních: je to věčná smlouva, že budu tvým Bohem i Bohem tvého budoucího semene.
15 Bůh Abrahamovi řekl: „Své manželce Saraj už nebudeš říkat Saraj, Bojovnice, ale bude se jmenovat Sára, Kněžna. 16 Požehnám ji a dám ti z ní syna. Požehnám ji a budou z ní národy, vzejdou z ní králové národů.“
II.
23 Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno,
uprostřed shromáždění tě budu velebit:
24 Ctitelé Hospodina, chvalte jej,
všechno símě Jákobovo, slavte jej,
všechno símě Izraele, ctěte jej!
25 Jistěže nepohrdá trápením ubožáka,
s odporem neskrývá před ním tvář –
když k němu volá, on vyslýchá!
26 Ve velikém shromáždění se tebou pochlubím,
své sliby splním před jeho ctiteli.
27 Jíst budou ponížení a budou nasyceni,
chválit Hospodina budou, kdo jej hledají:
Ať vaše srdce žije navěky!
28 Všechny zemské končiny se rozpomenou
a k Hospodinu se navrátí;
před tvojí tváří se klanět budou
všechny rodiny a národy.
29 Vždyť Hospodinovo je království,
on vládne nad národy!
30 Všichni bohatí světa se před ním skloní,
všichni do prachu klesající pokleknou –
ti, kdo se při životě udržet nemohou!
31 Jejich potomci mu budou sloužit,
o Pánu budou vyprávět navěky.
13 Když se Abrahamovi a jeho semeni dostalo zaslíbení, že mu bude patřit svět, nebylo to na základě Zákona, ale na základě spravedlnosti z víry. 14 Kdyby jeho dědici měli být lidé Zákona, byla by ta víra zmařena a zaslíbení zrušeno. 15 Zákon přináší hněv; vždyť kde není Zákon, není přestupek.
16 Zaslíbení tedy vychází z víry, aby se řídilo milostí, aby bylo zaručeno všemu semeni – nejen přívržencům Zákona, ale také následovníkům Abrahamovy víry. Ten je otcem nás všech 17 (jak je psáno: „Učinil jsem tě otcem mnohých národů“) [a] před Bohem, kterému uvěřil, který oživuje mrtvé a volá věci, které nejsou, aby byly.
18 V naději proti vší naději Abraham uvěřil, že bude otcem mnohých národů; bylo mu totiž řečeno: „Tak početné bude tvé símě.“ [b] 19 I když mu bylo skoro sto let, neochaboval ve víře při pohledu na své už nemohoucí tělo a na neplodnost Sářina lůna. 20 Nepochyboval nevěřícně o Božím zaslíbení, ale posílil se ve víře, a tak vzdal slávu Bohu. 21 Byl totiž přesvědčen, že co Bůh zaslíbil, dokáže i splnit, 22 a právě to „mu bylo počítáno za spravedlnost.“ [c]
23 Že mu to „bylo počítáno“ však není napsáno jen kvůli němu, 24 ale také kvůli nám, jimž má být počítáno, že věříme v Toho, který vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše. 25 On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.
31 Tehdy je začal učit, že Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, vrchními kněžími i znalci Písma, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých. 32 Protože ty věci říkal otevřeně, Petr ho vzal stranou a začal ho kárat.
33 Ježíš se ale obrátil, podíval se na své učedníky a okřikl Petra: „Odejdi ode mě, satane! Nemyslíš na Boží věci, ale na lidské.“
34 Potom svolal zástup se svými učedníky a řekl jim: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. 35 Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí, ale kdokoli by ztratil život pro mě a pro evangelium, ten jej zachrání. 36 Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě uškodil? 37 Co dá člověk na oplátku za svůj život? 38 Kdo by se v tomto cizoložném a hříšném pokolení styděl za mě a za má slova, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“
Ježíš, Mojžíš a Eliáš
2 Po šesti dnech Ježíš k sobě vzal Petra, Jakuba a Jana, vyvedl je samotné stranou na vysokou horu a proměnil se před nimi. 3 Jeho šaty se rozzářily a úplně zbělely, tak jak by je žádný bělič na zemi nemohl vybělit. 4 A uviděli Eliáše a Mojžíše, jak rozmlouvají s Ježíšem.
5 Petr na to Ježíšovi řekl: „Rabbi, dobře, že jsme tu! Uděláme tu tři stánky – jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ 6 Byli totiž tak vyděšení, že nevěděl, co by řekl.
7 Vtom se objevil oblak a zahalil je. Z oblaku zazněl hlas: „Toto je můj milovaný Syn. [a] Toho poslouchejte.“ 8 Hned se rozhlédli, ale neviděli už u sebe nikoho než samotného Ježíše.
9 Cestou zpět z hory jim přikázal, aby nikomu neříkali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.