Revised Common Lectionary (Complementary)
77 Pro předního zpěváka Jedutuna.
Žalm Asafův.
2 Hlas můj k Bohu zněl, když volal jsem,
hlas můj k Bohu zněl, aby mě vyslyšel.
3 Pána jsem hledal v den svého soužení,
bez přestání jsem ruce vzpínal po nocích,
má duše se nenechala utěšit.
4 Na Boha vzpomínám, trápím se,
při svém přemítání ztrácím dech! séla
5 Oči zamhouřit nedals mi,
rozrušen jsem, nemohu promluvit.
6 Připomínám si dávné dny,
časy, jež dávno minuly.
7 Na své písně vzpomínám po nocích,
v srdci přemítám a v duchu zpytuji:
8 Copak už nadobro zavrhl Hospodin?
Nebude přívětivý nikdy víc?
9 Skončila jeho láska navždycky?
Selhalo zaslíbení navěky?
10 Copak Bůh zapomněl být laskavý?
Hněvá se tak, že soucit potlačil? séla
11 To je můj konec, říkám si,
kdyby své pravici dal klesnout Nejvyšší!
12 Budu však vzpomínat, co Hospodin učinil –
ano, připomenu tvé dávné zázraky!
13 O všem, co vykonals, přemýšlím,
přemítám o tom, cos učinil.
14 Tvá cesta, Bože, je cestou svatosti,
kdo z bohů je veliký jako ty?
15 Ty jsi ten Bůh, jenž koná zázraky,
svou sílu zjevil jsi mezi národy!
16 Svou paží vykoupil jsi svůj lid –
Jákobovy a Josefovy potomky. séla
17 Vody tě, Bože, viděly,
vody tě viděly a hned se zachvěly,
otřásly se i mořské hlubiny!
18 Vody se proudem z mraků valily,
nebesa zněla hřímáním,
tvé střely všemi směry letěly!
19 Tvým hromobitím zněla vichřice,
blesky ozářily celý svět,
země se třásla, chvěla se!
20 Tvá cesta, Bože, vedla přes moře,
tvá stezka přes vody mohutné.
I když tvé šlépěje nešlo rozeznat,
21 vedl jsi lid svůj, ovce své,
rukou Mojžíše a Árona.
Slova Agurova
30 Slova Agura, syna Jákeho z Massy.
Výrok onoho muže k Itielovi,
k Itielovi a Uchalovi:
2 Nesporně jsem ten nejtupější z lidí
a běžná rozumnost mi zcela uniká.
3 Moudrosti jsem se nenaučil,
poznání Svatého jsem nedosáh.
4 Kdo vystoupil do nebe, aby se vrátil?
Kdo pobral vítr do dlaní?
Kdo shrnul moře do pláště?
Kdo založil všechny zemské končiny?
Víš, jak se jmenuje? A jak jeho syn?
5 Veškerá Boží řeč je ryzí,
on je štít těch, kdo v něho doufají.
6 K jeho slovům nic nepřidávej,
jinak tě pokárá a ze lži usvědčí.
7 Jen o dvě věci jsem tě žádal,
neodpírej mi je, dokud nezemřu:
8 Klam a lživá slova ode mne vzdal,
nedávej mi bohatství ani chudobu.
Syť mě pokrmem tak, jak potřebuji,
9 abych tě přesycen nezradil
a nikdy neřekl: „Kdo je Hospodin?“
Též abych nekradl, jsa v nouzi,
a Boží jméno netupil.
Je psáno
4 Tehdy byl Ježíš veden Duchem na poušť, aby tam byl pokoušen od ďábla. 2 Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. 3 Vtom k němu přistoupil Pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kamení, ať se promění v chleby.“
4 On však odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem vycházejícím z Božích úst.‘“ [a]
5 Tehdy ho ďábel vzal do svatého města a postavil ho na vrcholek chrámu. 6 „Jsi-li Boží Syn,“ řekl, „vrhni se dolů! Je přece psáno:
‚Svým andělům přikáže o tobě
a ponesou tě na rukou,
abys nenarazil nohou na kámen.‘“ [b]
7 Ježíš mu řekl: „Také je psáno: ‚Nepokoušej Hospodina, svého Boha.‘“ [c]
8 Poté ho ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu. 9 „To všechno ti dám,“ řekl mu, „když padneš na kolena a pokloníš se mi.“
10 „Odejdi, satane!“ řekl mu na to Ježíš. „Je přece psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.‘“ [d] 11 Tenkrát ho ďábel opustil a hle, přistoupili andělé a sloužili mu.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.