Revised Common Lectionary (Complementary)
12 Mých dnů jak stínu ubývá,
tak jako tráva uvadám.
II.
13 Ty však, Hospodine, navěky zůstáváš,
po všechna pokolení trvá tvá památka.
14 Vstaneš, aby ses nad Sionem smiloval,
vždyť už je čas mu přízeň prokázat,
už přišel správný čas!
15 Vždyť tvoji služebníci milují jeho kamení,
nad jeho prachem jsou hnuti lítostí!
16 Hospodinovo jméno národy ctít budou
a všichni králové světa slávu tvou,
17 až Hospodin znovu Sion zbuduje,
až se ukáže ve slávě.
18 Tehdy se obrátí k modlitbě trpícího,
tehdy nepohrdne jejich modlitbou!
19 Ať je to zapsáno pro příští pokolení,
ať slaví Hospodina ti, kteří budou stvořeni,
20 že shlédl dolů ze svých svatých výšin,
Hospodin z nebe že pohleděl na zemi,
21 aby vyslyšel nářek uvězněných,
odsouzené k smrti aby propustil!
22 Jméno Hospodin bude na Sionu znít,
Jeruzalém jeho chvála naplní,
23 národy a království až se shromáždí,
aby Hospodinu sloužili!
III.
24 Uprostřed cesty mi síly podlomil,
můj život náhle ukrátil.
25 Řekl jsem: Bože můj, neber mě zprostřed života –
po všechna pokolení trvají léta tvá!
26 Za pradávna jsi zemi založil,
dílem tvých rukou jsou nebesa.
27 Ona pominou, ty budeš vždy,
všechna se jako šaty obnosí.
Odložíš je jak starý plášť
a budou pryč.
28 Ty však jsi tentýž –
tvá léta neskončí.
Šunemitka a její syn
8 Když jednou Elíša procházel Šunemem, jedna místní zámožná žena ho pozvala k jídlu. Od té doby se pokaždé, když tudy procházel, zastavil u ní na jídlo. 9 Ta žena řekla svému manželovi: „Podívej se, ten muž, co tudy často chodí, je určitě Boží světec. 10 Pojďme mu na střeše postavit pokojík. Dáme mu tam postel, stůl, židli a svícen, ať má kde odpočívat, když k nám přijde.“
11 Jednoho dne si tam tedy Elíša přišel odpočinout. Lehl si ve svém pokojíku 12 a svému mládenci Gehazimu řekl: „Zavolej tu Šunemitku.“ Ten ji zavolal, a když stanula před ním, 13 Elíša mládenci řekl: „Pověz jí: Zahrnulas nás všemožnou péčí. Co pro tebe mohu udělat? Mám se o tobě zmínit u krále nebo u velitele vojska?“
Ona mu však odpověděla: „Žiju si spokojeně mezi svými.“
14 „Co bych jen pro ni mohl udělat?“ ptal se potom Elíša.
„Vlastně nemá syna a její muž je starý,“ odpověděl Gehazi.
15 „Zavolej ji,“ řekl mu. A tak ji zavolal, a když stanula ve dveřích, 16 Elíša jí řekl: „Za rok touto dobou budeš chovat syna.“
„To ne, můj pane,“ zvolala. „Jsi Boží muž, nepodváděj svou služebnici!“
17 Ta žena pak ale opravdu počala a za rok tou dobou porodila syna, přesně jak jí Elíša řekl.
32 Když Elíša vešel do domu, chlapec ležel mrtvý na lůžku. 33 Elíša šel dovnitř, zavřel se s ním o samotě a začal se modlit k Hospodinu. 34 Potom vstal a šel k chlapci. Položil se na něj, ústa na ústa, oči na oči, dlaně na dlaně. Jak na něm ležel, chlapcovo tělo se zahřálo. 35 Potom se zvedl a přecházel po domě sem a tam. Opět k němu přistoupil a položil se na něj. Tu chlapec kýchl, pak znovu, celkem sedmkrát a nakonec otevřel oči. 36 Elíša přivolal Gehaziho: „Zavolej Šunemitku!“ Zavolal ji tedy, a když přišla, Elíša jí řekl: „Tady máš svého syna.“ 37 Vešla dovnitř, padla mu k nohám a klaněla se mu až k zemi. Pak vzala syna a odešla.
Ikonium
14 Také v Ikoniu šli do židovské synagogy a mluvili tak, že uvěřilo veliké množství Židů i Řeků. 2 Ti Židé, kteří neuvěřili, ale podnítili pohany a poštvali je proti bratrům. 3 Přesto tam strávili dlouhý čas a směle mluvili o Pánu, který potvrzoval poselství o své milosti a působil skrze jejich ruce divy a zázraky. [a] 4 Obyvatelstvo města se rozdělilo: jedni byli s Židy a druzí s apoštoly.
5 Když se je však pohané i Židé se svými vůdci rozhodli napadnout a kamenovat, 6 dozvěděli se to a utekli do lykaonských měst Lystry a Derbe a jejich okolí. 7 I tam šířili evangelium.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.