Revised Common Lectionary (Complementary)
139 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
Ty mě, Hospodine, zkoumáš,
ty mě znáš.
2 Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas,
už zdálky rozumíš mým myšlenkám!
3 Sleduješ, jak chodím i jak uléhám,
všemi mými cestami se zabýváš.
4 Ještě než mi přijde slovo na jazyk,
ty už to, Hospodine, všechno víš!
5 Zezadu i zpředu jsi mě obklopil,
svou dlaň jsi na mě položil.
6 Takové poznání je nad mé chápání –
je příliš hluboké, na to nestačím!
13 Mé nitro zformovals ty sám,
v lůně mé matky jsi mě tkal.
14 Chválím tě za tvá díla ohromná,
za to, jak podivuhodně jsem udělán
a že mou duši tak dobře znáš!
15 Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta,
když jsem byl vskrytu formován,
když jsem byl hněten v zemských hlubinách!
16 Můj zárodek tvé oči viděly,
všechno jsi zapsal do knihy –
dny, jež mi byly určeny,
než začal první z nich.
17 Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky,
je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst!
18 Kdybych je počítal, než písku je jich víc;
budu zas s tebou, až se probudím!
6 Poté, co Jozue propustil lid, rozešli se synové Izraele každý do svého dědictví obsadit svou zem. 7 Lid sloužil Hospodinu po všechny dny Jozuovy i po všechny dny stařešinů, kteří Jozua přežili a viděli všechny ty veliké věci, které Hospodin pro Izrael vykonal.
8 Jozue, syn Nunův, služebník Hospodinův, zemřel ve věku sto deseti let. 9 Pohřbili ho na jeho dědičném území v Timnat-cheresu [a] v Efraimských horách severně od hory Gaaš.
10 Když celé to pokolení zemřelo a připojilo se ke svým otcům, nastoupilo po nich další pokolení, které neznalo Hospodina ani to, co pro Izrael vykonal. 11 Synové Izraele pak jednali v Hospodinových očích zle a sloužili baalům. 12 Opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z Egypta, a následovali cizí bohy okolních národů. Klaněli se jim, a popouzeli tak Hospodina. 13 Opustili Hospodina, aby sloužili Baalovi a Aštartě. 14 Hospodin proto vzplanul proti Izraeli hněvem a vydal je napospas nájezdníkům, kteří je plenili. Vydal je napospas nepřátelům ze všech stran, takže už proti nim nemohli obstát. 15 Kamkoli se vypravili, Hospodinova ruka byla proti nim a byli poraženi, přesně jak to Hospodin řekl a jak jim odpřisáhl. [b] Přišlo na ně veliké soužení.
Nemám tu drzost
10 Já Pavel vás při mírnosti a vlídnosti Kristově vyzývám – já, který se prý k vám tváří v tvář chovám poníženě, ale z dálky si na vás troufám: 2 Nenuťte mě, prosím, abych vás, až přijdu, musel přesvědčit, jak směle si mohu troufnout na ty, kdo si myslí, že žijeme podle těla. 3 Žijeme sice v těle, ale nebojujeme podle těla. 4 Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale od Boha mají sílu k boření hradeb. Jimi boříme výmysly 5 i každou nadutost, která se staví proti poznání Boha. Jimi podmaňujeme každou myšlenku k poslušnosti Kristu, 6 a jakmile bude vaše poslušnost úplná, budeme připraveni potrestat každou neposlušnost.
7 To si vidíte jen na špičku nosu? Kdo je přesvědčen, že patří Kristu, ať si uvědomí, že jako patří Kristu on, tak mu patříme i my. 8 Mohl bych se tou pravomocí, kterou mi Pán dal k vašemu budování, a ne k boření, chlubit ještě více a nebyl bych zahanben. 9 Nechci ale, aby to vypadalo, že vás v dopisech zastrašuji. 10 Mé dopisy jsou prý působivé a mocné, ale osobní přítomnost chabá a řeč ubohá. 11 Kdo to říká, ať si uvědomí, že jací jsme na dálku ve svých dopisech, takoví budeme i v činech, až k vám přijdeme.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.