Revised Common Lectionary (Complementary)

I.

II.

Eliáš

Boží muž

17 Eliáš Tišbejský, přistěhovalec z Gileádu, řekl Achabovi: „Jakože je živ Hospodin, Bůh Izraele, před jehož tváří stojím, v těchto letech nebude rosa ani déšť – jedině na mé slovo.“

² Potom dostal slovo Hospodinovo: ³ „Odejdi odsud, obrať se na východ a skryj se u potoka Kerít na protější straně Jordánu. ⁴ Z toho potoka budeš pít a havranům jsem přikázal, aby tě tam živili.“ ⁵ Odešel tedy a zachoval se podle Hospodinova slova: šel a usadil se u potoka Kerít na protější straně Jordánu. ⁶ Havrani mu ráno i večer nosili chléb a maso a z potoka pil.

⁷ Po nějaké době ale potok vyschl, protože v zemi nepršelo. ⁸ Tehdy dostal slovo Hospodinovo: ⁹ „Vstaň, jdi do Sarepty Sidonské a zůstaň tam. Hle, přikázal jsem jedné tamější vdově, aby tě živila.“ ¹⁰ Vstal tedy a vydal se do Sarepty.

Přišel k městské bráně a hle, jakási vdova tam právě sbírala dříví. „Přinesla bys mi trochu vody ve džbánku?“ zavolal na ni. „Chtěl bych se napít.“ ¹¹ A když otočila, že pro ni půjde, zavolal za ní: „Přines mi prosím také kousek chleba.“

¹² Na to mu odpověděla: „Jakože je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám ani kousek. Mouky je ve džbánu jen tak na dlaň a v láhvi jen troška oleje. Nasbírám teď trochu dříví a půjdu to připravit sobě a synovi. Sníme to a umřeme.“

¹³ „Neboj se,“ řekl jí Eliáš. „Jdi, udělej, cos řekla, ale nejdřív mi z toho připrav chlebovou placku a dones mi ji. Potom připravíš jídlo sobě a synovi. ¹⁴ Neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: ‚Mouka z toho džbánu nedojde a oleje z láhve neubude až do dne, kdy Hospodin sešle na zem déšť.‘“

¹⁵ Šla tedy a udělala, jak Eliáš řekl. Ona i její dům pak měli dlouho co jíst. ¹⁶ Mouka ve džbánu nedocházela a olej v láhvi neubýval, přesně jak řekl Hospodin skrze proroka Eliáše.

⁶ Bratři, použil jsem tu sebe a Apolla jako příklady, abyste se na nás mohli poučit, co znamená „nejít nad to, co je psáno“. Ať se tedy nikdo kvůli jednomu z nás nepovyšuje nad druhého. ⁷ Kdo tě udělal tak důležitým? Máš snad něco, co jsi nedostal? A když jsi všechno dostal, jak to, že se chlubíš, jako bys to nedostal?

⁸ Už máte všechno, už jste zbohatli! Bez nás kralujete! Kéž byste ale kralovali tak, abychom mohli kralovat s vámi. ⁹ Připadá mi, že Bůh nám apoštolům určil poslední místo v řadě, abychom se jako odsouzenci k smrti stali podívanou světu – lidem i andělům. ¹⁰ Z nás jsou kvůli Kristu blázni, ale vy jste v Kristu rozumní; my jsme slabí, vy však silní; vy máte slávu, my však ostudu. ¹¹ Do této chvíle trpíme hladem a žízní, chodíme v hadrech, snášíme rány, nemáme domov. ¹² Vlastníma rukama těžce pracujeme; když nám spílají, žehnáme; když nás pronásledují, my to snášíme; ¹³ když nás pomlouvají, povzbuzujeme. Dosud jsme bráni za špínu světa, za vůbec nejhorší spodinu.

¹⁴ Nepíšu to proto, abych vás zahanbil, ale abych vás napomenul jako své milované děti. ¹⁵ I kdybyste v Kristu měli tisíce pěstounů, neznamená to, že máte mnoho otců. Byl jsem to já, kdo vás skrze evangelium zplodil v Kristu Ježíši, ¹⁶ a tak vás prosím, řiďte se mým příkladem. ¹⁷ Proto také za vámi posílám Timotea, svého milovaného a věrného syna v Pánu, který vám připomene mé způsoby v Kristu Ježíši, jak je učím v každé církvi, kam přijdu.

¹⁸ Někteří se začali povyšovat, jako bych k vám už neměl přijít. ¹⁹ Ale dá-li Pán, přijdu k vám už brzy, a poznám ne řeči těch povýšenců, ale jejich moc. ²⁰ Boží království totiž není v řeči, ale v moci. ^{[a] 21} Co chcete? Abych k vám přišel s holí, anebo s duchem lásky a mírnosti?