Revised Common Lectionary (Complementary)
8 Toto praví Hospodin:
V čas milosti tě vyslyším,
pomohu ti v den spasení.
Já tě ochráním
a dám tě lidu do smlouvy,
tak abys zemi obnovil
a rozdělil zpustlá dědictví,
9 abys řekl vězňům: „Vyjděte!“
a těm, kdo jsou ve tmě: „Ukažte se!“
Podél cest se budou moci občerstvit,
naleznou pastvu na všech pustých návrších;
10 nebudou hladovět ani žízeň mít,
žár ani slunce neublíží jim,
neboť je povede Ten, jenž je soucitný,
a doprovodí je mezi vodní studánky.
11 Všechny své hory v cestu obrátím
a mé stezky budou zpevněny.
12 Hle – už přicházejí z dálky,
od severu jedni, od západu další
a jiní z asuánské [a] krajiny.
13 Jásejte, nebesa, země, raduj se,
vy hory, zvučně zpívejte!
Hospodin totiž svůj lid potěšil,
projevil soucit ke svým ubohým!
Nezapomenu na tebe
14 Sion však říká: „Hospodin mě opustil,
zapomněl na mě Panovník.“
15 Zapomene snad žena na své nemluvně?
Nemá snad soucit s vlastním dítětem?
I kdyby však ony zapomněly přece,
já nikdy nezapomenu na tebe!
16 Hle, vyryl jsem si tě do dlaní,
tvé zdi mám stále na očích.
131 Davidova poutní píseň.
Nemám, Hospodine, srdce naduté,
povýšeným zrakem nerozhlížím se.
Do ničeho přehnaného se nepouštím,
do ničeho, co je nad mé možnosti.
2 Což nejsem spokojený a poklidný,
jako když matka své dítě nakojí?
Právě nakojenému se podobá
ve mně duše má.
3 V Hospodina, Izraeli, skládej naději
jak nyní, tak i navěky!
Blázni pro Krista
4 Považujte nás tedy za Kristovy služebníky a za správce Božích tajemství. 2 Od správce se žádá jen jedno – aby byl shledán věrným. 3 Co o mně soudíte vy anebo lidé vůbec, to pro mě znamená velmi málo; nezáleží mi dokonce ani na vlastním úsudku. 4 Mé svědomí je čisté, ale tím ještě nejsem ospravedlněn; mým soudcem je přece Pán. 5 Nevynášejte tedy předčasné soudy. Až přijde Pán, osvětlí, co je skryté ve tmě, zjeví úmysly srdcí a tehdy každého ocení Bůh.
24 Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“
Nemějte starosti
25 „Proto vám říkám: Nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a pít a co si oblečete. Není snad život víc než jídlo a tělo víc než oblečení? 26 Podívejte se na ptáky na obloze. Nesejí, nesklízejí, neshromažďují do stodol, ale váš nebeský Otec je živí. Nejste snad vy mnohem dražší? 27 Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den? 28 A proč si děláte starosti s oblečením? Pomyslete na polní lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, 29 ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. 30 Jestliže tedy Bůh takto obléká polní trávu, která dnes je a zítra bude hozena do pece, neoblékne snad mnohem spíš vás, vy malověrní?
31 Nemějte tedy starosti. Neříkejte: ‚Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si oblečeme?‘ 32 Všechny ty věci vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. 33 Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. 34 Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.