Old/New Testament
David a Goliáš
17 Filištíni tehdy spojili svá vojska a vytáhli do boje. Shromáždili se u judského Socha a utábořili se v Efes-danimu mezi Sochem a Azekou. 2 Také Saul a izraelští muži se shromáždili. Utábořili se v údolí Ela a sešikovali se k bitvě proti Filištínům. 3 Filištíni stáli na jednom kopci, Izraelci na protějším a mezi nimi bylo údolí.
4 Z filištínského tábora vystoupil jejich zápasník jménem Goliáš z Gatu. Byl vysoký šest loktů a píď. [a] 5 Na hlavě měl bronzovou přilbu. Oblečen byl do bronzového šupinatého pancíře o váze 5 000 šekelů. [b] 6 Na nohou měl bronzové chrániče a na zádech bronzovou šavli. 7 Jeho kopí mělo násadu jako tkalcovské vratidlo a železný hrot o váze 600 šekelů. [c] Před ním šel štítonoš.
8 Goliáš se stavěl před izraelské šiky a volal na ně: „Proč jste sem přišli? Šikujete se do boje? Já jsem přece Filištín a vy jste Saulovi sluhové. Vyberte si někoho, ať přijde sem ke mně. 9 Jestli mě v boji přemůže a zabije, budeme vám sloužit. A jestli já přemůžu a zabiju jeho, budete jako naši otroci sloužit vy nám.“ 10 Potom ten Filištín dodal: „Vyzývám dnes izraelské šiky: Dejte mi někoho, kdo se mnou půjde na souboj!“ 11 Když Saul s celým Izraelem slyšeli slova onoho Filištína, byli zděšeni a hrozně se báli.
12 David byl synem onoho Efratejce z judského Betléma jménem Jišaj, který měl osm synů. Ten byl v Saulově době už příliš starý, 13 ale jeho tři nejstarší synové táhli se Saulem do války. Prvorozený se jmenoval Eliab, druhý Abinadab a třetí Šama – tito tři odešli do války. 14 David byl ale nejmladší. Tři nejstarší odešli se Saulem, 15 kdežto David se musel od Saula vrátit do Betléma pást ovce svého otce.
16 Filištín zatím po čtyřicet dnů každé ráno i večer přicházel a předváděl se.
17 Jednou řekl Jišaj svému synu Davidovi: „Vezmi svým bratřím tady efu [d] praženého zrní a těchto deset chlebů a běž to odnést do tábora svým bratrům. 18 Tady těch deset kusů sýra vezmi pro velitele jejich oddílu. Navštiv své bratry, vyřiď jim pozdrav a přines od nich zprávy. 19 Jsou se Saulem a se všemi izraelskými muži v údolí Ela a bojují s Filištíny.“
20 David tedy ráno vstal, svěřil ovce hlídači, všechno to vzal a šel, jak mu Jišaj přikázal. Dorazil k okraji tábora, právě když vojsko v šiku vyráželo s válečným pokřikem. 21 Izraelci i Filištíni se seřadili, jeden šik proti druhému. 22 David nechal své věci u hlídače zásob a běžel k šiku. Když tam dorazil, ptal se bratrů, jak se mají. 23 Ještě s nimi mluvil, když vtom z filištínských řad vystoupil jejich zápasník jménem Goliáš z Gatu. Vykřikoval tak jako předtím a David to slyšel. 24 Jakmile Izraelci toho muže spatřili, všichni se před ním v hrozném strachu dali na útěk.
25 „Vidíte toho muže, co vystoupil?“ říkali Izraelci. „Jde urážet Izrael. Kdyby ho někdo zabil, král by ho zahrnul spoustou bohatství, dal by mu svou dceru a jeho otcovský rod by v Izraeli osvobodil od daní.“
26 David se mužů kolem sebe zeptal: „Cože dostane ten, kdo toho Filištína zabije a zbaví Izrael té ostudy? Kdo je tenhle filištínský neobřezanec, že uráží šiky živého Boha?“ 27 Muži mu tedy pověděli stejně jako předtím, co čeká toho, kdo by ho zabil.
28 Jeho nejstarší bratr Eliab ale zaslechl, jak s nimi mluví, a hrozně se na Davida rozhněval: „Proč jsi sem vlastně přišel? A komu jsi svěřil těch pár ovcí na poušti? Znám tu tvou drzost a zlomyslnost! Přišel ses podívat na bitvu, co?“
29 „Co jsem zase provedl? To se nemůžu zeptat?“ bránil se David. 30 Potom se obrátil na dalšího se stejnou otázkou a muži mu odpovídali právě tak jako předtím.
31 To, co David říkal, se rozneslo. Ohlásili to i Saulovi a ten si ho dal zavolat. 32 „Ať se toho Filištína nikdo neleká!“ řekl David Saulovi. „Tvůj služebník půjde a bude se s ním bít.“
33 „Nemůžeš se s tím Filištínem bít,“ namítl mu Saul. „Jsi ještě chlapec a on je bojovník už odmalička.“
34 David mu odpověděl: „Tvůj služebník byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev nebo medvěd a vzal ze stáda ovci, 35 pustil jsem se za ním, srazil jsem ho a vyrval mu ji z tlamy. A když se vrhl na mě, chytil jsem ho za hřívu a tloukl ho, dokud jsem ho nezabil. 36 Tvůj služebník už zabil lva i medvěda. A tenhle filištínský neobřezanec dopadne stejně, protože urážel šiky živého Boha,“ 37 pokračoval David. „Hospodin, který mě vysvobodil ze spárů lva i medvěda, mě vysvobodí i ze spárů toho Filištína.“
„Tak tedy jdi,“ řekl na to Saul Davidovi. „Kéž je Hospodin s tebou!“
38 Saul pak Davida nechal obléci do svých šatů, na hlavu mu nasadil bronzovou přilbu a oblékl mu pancíř. 39 David si na ty jeho šaty připásal také jeho meč a chtěl jít, jenže na to nebyl zvyklý, a tak Saulovi řekl: „V tom jít nemůžu. Nejsem na to zvyklý,“ a svlékl to ze sebe. 40 Pak si vzal svou hůl, vybral si pět oblázků z potoka, vložil je do kapsy ve své pastýřské mošně, do ruky vzal prak a vyrazil na Filištína.
41 Filištín, vpředu se svým štítonošem, vyrazil proti Davidovi. 42 Jakmile si ho všiml, pohrdavě si ho prohlédl. Byl to přece ještě chlapec, takový pohledný zrzek. 43 „Copak jsem pes, že na mě jdeš s holí?“ křikl Filištín na Davida a začal ho proklínat při svých bozích. 44 „Pojď ke mně,“ hulákal na Davida, „a nechám tvé tělo ptákům a divoké zvěři!“
45 David mu ale odpověděl: „Ty proti mně jdeš s mečem, kopím a šavlí, ale já jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských šiků, které jsi urážel. 46 Dnes tě Hospodin sevře do mé ruky, zabiju tě a useknu ti hlavu. Mrtvoly filištínského vojska dnes nechám ptákům a divoké zvěři, takže celá zem pozná, že Bůh je s Izraelem. 47 Všichni, kdo se tu shromáždili, poznají, že ne mečem ani kopím vysvobozuje Hospodin. Toto je Hospodinův boj a on vás vydá do našich rukou!“
48 Jakmile Filištín vykročil a zamířil k Davidovi, aby ho napadl, David rychle vyběhl z řady proti němu. 49 Sáhl rukou do mošny, vzal odtud kámen, vystřelil z praku a zasáhl Filištína do čela. Kámen se mu zaryl do čela a on se skácel tváří k zemi.
50 Tak David přemohl onoho Filištína prakem a kamenem. Zasáhl Filištína a zabil ho, i když neměl žádný meč. 51 Potom David přiběhl a stanul nad Filištínem, chytil jeho meč, vytáhl ho z pochvy a dorazil ho; usekl mu hlavu.
Když Filištíni viděli, že jejich hrdina padl, dali se na útěk. 52 Izraelští a judští muži vyrazili za nimi a s pokřikem hnali Filištíny až ke vchodu do Gatu [e] a k samým branám Ekronu. Filištínští padlí leželi podél cesty k Šaarimu a také až ke Gatu a Ekronu. 53 Když se synové Izraele vrátili z honby za Filištíny, vyplenili jejich tábořiště. 54 David potom vzal hlavu toho Filištína, přenesl ji do Jeruzaléma a jeho zbroj uložil ve svém stanu.
55 Když Saul viděl Davida, jak jde na Filištína, zeptal se svého vojevůdce Abnera: „Čí syn je ten chlapec, Abnere?“
„Jakože jsi živ, králi, nevím,“ odpověděl Abner.
56 „Vyptej se na toho mladíka, čí je syn,“ poručil král.
57 Jakmile se David po zabití toho Filištína vrátil, Abner ho vzal a přivedl před Saula. Hlavu Filištína ještě držel v ruce.
58 „Čípak jsi syn, chlapče?“ zeptal se ho Saul.
„Syn tvého služebníka Jišaje Betlémského,“ odpověděl David.
Saulova žárlivost
18 Tak skončil Davidův rozhovor se Saulem. Jonatan tehdy celou duší přilnul k duši Davidově a zamiloval si ho jako sebe sama. 2 Toho dne Saul přijal Davida k sobě do služby a už ho nepouštěl domů k otci. 3 Jonatan s Davidem uzavřel smlouvu, neboť ho miloval jako sebe sama. 4 Svlékl si plášť, který nosil, a dal ho Davidovi; rovněž tak svou výstroj, svůj meč, luk i opasek.
5 David se vydával, kamkoli ho Saul posílal, a na všech taženích si vedl úspěšně. Saul ho proto jmenoval velitelem bojovníků. V celém vojsku i mezi Saulovými dvořany se těšil oblibě. 6 Když se poté, co David zabil Filištína, vojáci vraceli z boje, ženy ze všech izraelských měst vyšly králi Saulovi naproti se zpěvem a tancem. Vesele hrály na tamburíny a drnkačky 7 a při tanci prozpěvovaly:
„Saul pobil své tisíce,
David desetkrát více!“
8 Saula to velmi rozzlobilo, ten popěvek se mu vůbec nelíbil. Říkal si: „Davidovi přiznali desetkrát více, a mně jen tisíce. Aby mu tak ještě dali království!“ 9 Od toho dne Saul hleděl na Davida už vždycky podezíravě.
10 Druhý den se Saula zmocnil zlý duch od Boha, takže doma blouznil v prorockém vytržení. David hrál tak jako vždycky, ale Saul vzal kopí 11 a mrštil ho po něm. Napadlo ho totiž: „Přibodnu Davida ke zdi!“ David mu ale dvakrát uhnul.
12 Saul se Davida začal bát, protože s ním byl Hospodin, kdežto od Saula se odvrátil. 13 Aby se ho zbavil, jmenoval ho velitelem nad tisíci, takže táhl v čele vojska do boje i zpět. 14 David si ale na všech taženích vedl úspěšně a Hospodin byl s ním. 15 Když Saul viděl, jak úspěšně si vede, měl z něj hrůzu. 16 Všichni v Izraeli i v Judovi ale Davida milovali, protože v jejich čele táhl do boje i zpět.
17 Saul jednou Davidovi řekl: „Tady je má starší dcera Merab, dám ti ji za ženu. Jen buď mým vojevůdcem a veď Hospodinovy boje.“ (Saul si totiž říkal: Ať nepadne mou rukou, ale rukou Filištínů.)
18 David na to Saulovi odpověděl: „Kdo jsem já a jaký mám původ – co je můj otcovský rod v Izraeli, abych se měl stát královým zetěm?“ 19 Když pak přišel čas její svatby s Davidem, provdal Saul svou dceru Merab za Adriela Mecholatského.
20 Saulova dcera Míkal se ale do Davida zamilovala. Když to sdělili Saulovi, líbilo se mu to. 21 Pomyslel si totiž: „Dám mu ji. Díky ní se chytí do pasti a padne rukou Filištínů.“ A tak Saul Davidovi řekl: „Teď máš druhou možnost stát se mým zetěm.“
22 Svým dvořanům přikázal: „Říkejte potají Davidovi: Jen se podívej, král tě má rád a všichni jeho dvořané tě milují. Teď se můžeš stát královým zetěm.“ 23 A tak o tom Saulovi dvořané Davida přesvědčovali.
David jim ale odpověděl: „Myslíte, že je to maličkost, stát se královým zetěm? Vždyť jsem jen bezvýznamný chudák.“
24 Když dvořané Saulovi sdělili, co David řekl, 25 Saul jim odpověděl: „Povězte Davidovi toto: Král nechce žádné věno, jen stovku filištínských předkožek jako pomstu nad královskými nepřáteli.“ (Saul totiž chtěl, aby David padl rukou Filištínů.)
26 Dvořané to sdělili Davidovi a jemu se líbilo, že by se mohl stát královým zetěm. Ještě než lhůta uplynula, 27 David vyrazil se svými muži, pobil dvě stě Filištínů, přinesl jejich předkožky a odpočítal je před králem, aby se stal jeho zetěm. Saul mu tedy dal svou dceru Míkal za ženu.
28 Když si Saul uvědomil, že Hospodin je s Davidem a že ho jeho dcera Míkal miluje, 29 bál se Davida ještě více a stal se navždy Davidovým nepřítelem.
30 Filištínští vládci stále vyráželi do boje. A kdykoli vyrazili, David byl pokaždé úspěšnější než všichni Saulovi hodnostáři. Tak si David získal slavnou pověst.
Proste a bude vám dáno
11 Jednou se na jednom místě modlil, a když přestal, jeden z jeho učedníků mu řekl: „Pane, nauč nás modlit se, jako to Jan učil své učedníky.“ 2 Pověděl jim: „Když se modlíte, říkejte:
Otče, [a] ať se posvětí tvé jméno!
Ať přijde tvé království! [b]
3 Dávej nám denně náš denní chléb
4 a odpusť nám naše hříchy –
vždyť i my odpouštíme každému,
kdo se proviňuje proti nám.
A neuveď nás do pokušení [c] .“
5 Potom jim řekl: „Kdo z vás má přítele, za kterým přijde o půlnoci s prosbou: ‚Příteli, půjč mi tři chleby – 6 navštívil mě přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu nabídl,‘ 7 a on mu zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj, dveře už jsou zamčené a děti jsou se mnou v posteli; nemohu vstát a něco ti dávat‘? 8 Říkám vám: I kdyby nevstal a nedal mu to kvůli jejich přátelství, zvedne se a dá mu, co potřebuje, kvůli jeho neodbytnosti.
9 A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. 10 Každý, kdo prosí, dostává, kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.
11 Který z vás otců podá svému synu [d] hada, když tě poprosí o rybu? 12 A když poprosí o vejce, podáš mu snad štíra? 13 Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří ho prosí?“
Zlé pokolení
14 Jednou Ježíš vymítal démona němoty. Když démon vyšel a ten němý začal mluvit, zástupy užasly. 15 Někteří ale říkali: „Vymítá démony Belzebubem, knížetem démonů!“ 16 Jiní ho zase pokoušeli tím, že od něj žádali znamení z nebe.
17 On ale znal jejich myšlenky, a tak jim řekl: „Každé království rozdělené samo proti sobě pustne a dům rozdělený proti domu padá. 18 Pokud je i satan rozdělen sám proti sobě, jak obstojí jeho království? Říkáte přece, že vymítám démony Belzebubem. 19 A pokud já vymítám démony Belzebubem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci. 20 Vymítám-li však démony Božím prstem, jistě k vám přišlo Boží království.
21 Když silný ozbrojenec hlídá svůj palác, jeho majetek je v klidu. 22 Když ho ale napadne někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu výzbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí.
23 Kdo není se mnou, je proti mně; kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.
24 Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek. Když ho nenajde, řekne si: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ 25 Když přijde a nalezne jej vymetený a ozdobený, 26 jde a přibere sedm jiných duchů, horších, než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku.“
27 Během jeho řeči jedna žena ze zástupu vykřikla: „Blaze lůnu, které tě nosilo, a prsům, jež jsi sál!“
28 On na to řekl: „Spíše blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.