Old/New Testament
Hospodinova žaloba
6 Slyšte, co praví Hospodin:
„Vstaň a veď žalobu před horami,
ať pahorky slyší, co prohlásíš!
2 Slyšte, hory, Hospodinovu při,
slyšte, odvěké zemské základy!
Hospodin má žalobu na svůj lid,
vznáší obvinění proti Izraeli:
3 Lide můj, co jsem ti udělal?
Čím jsem tě vyčerpal?
Odpověz mi!
4 Vyvedl jsem tě z Egypta,
vykoupil tě z domu otroctví
a postavil jsem ti do čela
Mojžíše, Árona a Miriam. [a]
5 Vzpomeň si, lide můj,
co chystal moábský král Balák
a co mu odpověděl Balaám, syn Beorův. [b]
Vzpomeň si, co se stalo od Šitimu po Gilgal, [c]
abys znal Hospodinovy spravedlivé skutky.“
6 Jak mám před Hospodina předstoupit,
jak se poklonit před Bohem nejvyšším?
Mám před něj přijít se zápaly,
s jednoletými telaty?
7 Má Hospodin zalíbení v tisíci beranech,
v nesčíslných řekách oleje?
Mám dát svého prvorozeného za svůj přestupek,
vlastního potomka za hřích duše své?
8 Oznámil ti, člověče, co je dobré
a co od tebe žádá Hospodin:
Abys jednal spravedlivě,
miloval milosrdenství
a kráčel se svým Bohem v pokoře.
Hřích a trest
9 Hlas Hospodinův volá na město
(a tvé jméno ctít je moudré):
„Ať to slyší ten váš kmen,
vy, shromáždění ve městě! [d]
10 To mám trpět mrzké poklady v domě ničemy
a míry ošizené a mizerné?
11 To mám uznávat nepoctivé váhy
a falešná závaží v mošně? [e]
12 Vaši boháči jsou násilníci
a vaši občané mluví lež;
hovoří zrádným jazykem!
13 Právě proto jsem tě ranil trápením,
abych tě zničil za tvůj hřích.
14 Budeš jíst, ale nenasytíš se,
bude ti kručet v břiše.
Budeš tlačit, ale neporodíš,
a co porodíš, to vydám meči.
15 Zaseješ, ale nedočkáš se sklizně;
vylisuješ olivy, ale nepomažeš se olejem;
vytlačíš mošt, ale vína se nenapiješ.
16 Řídíte se Omriho pravidly
a všemi Achabovými způsoby; [f]
následujete jejich rady,
a proto vás vydám zpustošení.
Výsměch čeká vaše občany –
budete tupeni, že jste můj lid!“
Zkažený lid
7 Běda mi!
Jsem jako sběrač po vinobraní,
jak ten, kdo paběrkuje po sklizni –
nezůstal ani hrozen k ochutnání,
ani jeden vytoužený zralý fík!
2 Zbožní ze země vyhynuli,
jediný člověk není poctivý.
Všichni číhají, jak by vraždili,
každý svého bratra lapá do sítí.
3 Obě ruce mají ke zlu šikovné;
úředník i soudce berou úplatek,
mocný poroučí, co si zamane,
a všichni kují pikle.
4 Nejlepší z nich je jako trní,
poctivec horší než plot z bodláčí.
Už přichází ten vyhlížený den –
den, kdy se s tebou zúčtuje!
Teď přijde zmatek nad zmatek!
5 Nespoléhejte na bližní,
nevěřte ani příteli,
chraň se svá ústa otevřít
i před ženou, co máš v náručí!
6 Syn pohrdá svým otcem,
dcera se staví proti matce,
snacha své tchyni vzdoruje –
člověk má nepřátele ve vlastní rodině.
7 Já ale Hospodina vyhlížím,
čekám na Boha – on mě zachrání,
můj Bůh mě vyslyší!
Mým světlem je Hospodin
8 Nejásej, nepříteli, nade mnou –
i když jsem padl, povstanu!
I když teď sedím vprostřed tmy,
mým světlem je Hospodin.
9 Proti Hospodinu hřešil jsem,
a proto nesu jeho hněv,
dokud se mého sporu neujme
a neobhájí mě.
Vyvede mě znovu na světlo
a spatřím jeho spravedlnost.
10 Až to uvidí můj nepřítel,
hanba ho přikryje –
toho, který mi říkával:
„Kdepak je Hospodin, ten tvůj Bůh?“
Na vlastní oči se podívám,
až ho jak bláto na ulicích rozdupou!
11 Bude to den obnovy tvých zdí,
den, kdy se tvé meze rozšíří;
12 den, kdy připutují až k vám
z Asýrie i z měst Egypta,
ze zemí od Egypta až po Eufrat,
od moře k moři a od hor k horám.
13 Země se však stane pustinou
kvůli svým obyvatelům;
to bude ovoce jejich skutků.
Kdo je jako ty?
14 Svou holí pas svůj lid,
stádo, jež je tvým dědictvím.
Ať žijí sami v zarostlé krajině,
uprostřed země podobné zahradě.
Ať se pasou v Bášanu i Gileádu
jako za dávných dnů!
15 „Jako tehdy, když jste opustili Egypt,
ukážu vám své zázraky.“
16 Ať se národy zastydí, až to uvidí,
ať jsou zbaveni vší odvahy!
Ať si ústa rukou přikryjí,
ať jim ohluchnou uši!
17 Ať lížou prach jako had,
jako nějaký zeměplaz!
Ať lezou s chvěním ze svých děr
k Hospodinu, našemu Bohu, s děsem,
ať z tebe mají bázeň!
18 Kdo je Bůh jako ty?
Kdo odpouští viny a hřích promíjí
pozůstatku svého dědictví?
Nezůstáváš rozhněvaný navždycky,
neboť sis milosrdenství oblíbil.
19 Znovu se nad námi slituješ,
naše provinění pošlapeš,
všechny naše hříchy smeteš hluboko do moře!
20 Projevíš svou věrnost Jákobovi,
své milosrdenství Abrahamovi,
jak jsi přísahal našim otcům
tehdy za starodávných dnů. [g]
Šelma vystupující z moře
13 Vtom jsem spatřil, jak z moře vystupuje šelma se sedmi hlavami a deseti rohy; na těch rozích měla deset korun a na hlavách rouhavé jméno. 2 Šelma, kterou jsem spatřil, byla podobná pardálu, ale její nohy byly jako medvědí a její tlama jako tlama lva. Drak jí dal svou sílu, svůj trůn i velikou moc.
3 Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně zraněná, ale její smrtelná rána se uzdravila. Celá země šla v úžasu za tou šelmou 4 a lidé se klaněli draku, který dal té šelmě moc; klaněli se i šelmě se slovy: „Kdo je podobný té šelmě? Kdo s ní může bojovat?“
5 Dostala ústa, jež vedla pyšné a rouhavé řeči, a byla jí dána moc působit dvaačtyřicet měsíců. 6 Ta ústa otvírala, aby se rouhala Bohu a urážela jeho jméno, jeho stánek i ty, kteří přebývají v nebi. 7 Bylo jí dáno, aby svedla boj se svatými a přemohla je. Dostala moc nad každým kmenem, lidem, jazykem i národem: 8 Budou se jí klanět všichni obyvatelé země, každý, jehož jméno není od stvoření světa zapsáno v knize života zabitého Beránka.
9 Má-li někdo uši, slyš:
Zde je zapotřebí vytrvalosti a věrnosti svatých.
Šelma vystupující ze země
11 Potom jsem spatřil jinou šelmu, jak vystupuje ze země: měla dva rohy jako Beránek, ale mluvila jako drak. 12 Ta vykonává všechnu moc té první šelmy před její tváří a působí, že se země i její obyvatelé budou klanět té první šelmě, jejíž smrtelná rána se uzdravila. 13 Dělá veliké divy, působí dokonce i to, aby před zraky lidí sestupoval oheň z nebe na zem. 14 Těmi divy, které jí bylo dáno konat před tváří šelmy, svádí ty, kdo bydlí na zemi. Říká obyvatelům země, aby vytvořili obraz té šelmě, která měla ránu od meče, ale ožila.
15 Bylo jí dáno, aby obrazu té šelmy vdechla život, takže obraz šelmy začal mluvit a nechal zabít všechny, kdo se mu neklaněli. 16 Všem malým i velkým, bohatým i chudým, svobodným i otrokům nechá dát znamení na pravou ruku nebo na čelo, 17 takže nikdo nebude moci kupovat ani prodávat, nebude-li mít to znamení – jméno šelmy nebo číslo jejího jména.
18 Zde je zapotřebí moudrosti. Kdo tomu rozumí, ať spočte číslo té šelmy, neboť je to číslo člověka. To číslo je 666.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.