M’Cheyne Bible Reading Plan
Dary na chrám
29 Král David pak řekl celému shromáždění: „Můj syn Šalomoun, jehož jediného Bůh vyvolil, je mladý a nezkušený, a toto je veliké dílo. Nejde o palác pro lidi, ale pro Hospodina Boha. 2 Připravil jsem pro chrám svého Boha, co jsem mohl: zlato pro věci zlaté, stříbro pro stříbrné, bronz pro bronzové, železo pro železné a dřevo pro dřevěné, onyx a jiné ozdobné a pestré kameny k obkládání, nejrůznější drahokamy i množství alabastru. 3 A protože chrám mého Boha je mým potěšením, přidávám také svůj osobní zlatý a stříbrný poklad. Dávám jej na chrám svého Boha kromě všeho toho, co jsem pro ten svatý chrám už připravil: 4 3 000 talentů [a] ofirského zlata, 7 000 talentů [b] přetaveného stříbra na pokrytí stěn příbytků, 5 zlato pro věci zlaté, stříbro pro stříbrné a pro vše, co mají vyrobit kovotepci. Nuže, co kdo dnes nabídne k zasvěcení Hospodinu?“
6 Nato se nabídli vůdcové otcovských rodů, vůdcové izraelských kmenů i vůdcové tisíců a stovek jakož i vůdcové královského díla 7 a věnovali na službu Božího domu 5 000 talentů [c] zlata, 10 000 dareiků, [d] 10 000 talentů [e] stříbra, 18 000 talentů [f] bronzu a 100 000 talentů [g] železa. 8 Kdokoli měl drahokamy, věnoval je do pokladnice Hospodinova domu pod správu Jechiela Geršonského. 9 Lid se z jejich ochoty radoval, neboť to věnovali Hospodinu celým srdcem. Také král David se nesmírně radoval.
Davidova modlitba
10 David tehdy před zraky celého shromáždění dobrořečil Hospodinu:
„Hospodine, Bože našeho otce Izraele,
požehnaný jsi od věků až na věky!
11 Tvá je, Hospodine, velikost a síla,
nádhera, velebnost a majestát!
Vše na nebi i na zemi je, Hospodine, tvé panství
a ty jsi hlava, jež převyšuje vše!
12 Od tebe pochází bohatství a sláva,
jenom ty sám vládneš nade vším.
Ve tvé ruce je síla i moc,
svou rukou posiluješ a dáváš velikost.
13 Tobě, Bože náš, vzdáváme díky,
tvé slavné jméno chválíme!
14 Kdo jsem ale já a co je můj lid, abychom mohli přinést tak štědrý dar? To od tebe pochází všechno – to, co jsme dali, bylo z tvé ruky! 15 Před tebou jsme jen poutníci a hosté tak jako všichni naši otcové; naše dny na zemi jsou prchavý stín. 16 Hospodine, Bože náš, zde je všechna ta hojnost. Připravili jsme ji ke stavbě domu pro tvé svaté jméno – vše je to ale z tvé ruky a tobě to náleží! 17 Vím, Bože můj, že zkoumáš srdce a miluješ upřímnost. Z upřímného srdce jsem daroval toto vše a teď vidím, jak tvůj lid, zde přítomný, přináší své dary s radostí. 18 Hospodine, Bože našich otců Abrahama, Izáka a Izraele, zachovej navěky tu touhu v srdci svého lidu! Ať jsou jejich srdce vždy pevně u tebe! 19 Mému synu Šalomounovi pak dej oddané srdce, aby dbal na tvá přikázání, svědectví a pokyny, aby vše vykonal a postavil ten palác, pro který jsem vykonal tyto přípravy.“
Předání trůnu
20 Potom David vyzval celé shromáždění: „Dobrořečte Hospodinu, svému Bohu!“ a všechno shromáždění dobrořečilo Hospodinu, Bohu jejich otců, padli na kolena a klaněli se před Hospodinem a před králem.
21 Druhého dne přinášeli Hospodinu oběti a zápaly – 1 000 býčků, 1 000 beranů a 1 000 jehňat s příslušnými úlitbami a s hojnými oběťmi za celý Izrael. 22 Jedli a pili před Hospodinem s velikou radostí, neboť onoho dne znovu prohlásili Davidova syna Šalomouna králem. [h] Pomazali ho před Hospodinem za vůdce a Sádoka za kněze.
23 Tak Šalomoun dosedl na Hospodinův královský trůn namísto svého otce Davida. Vše se mu dařilo a celý Izrael ho poslouchal. 24 Také všichni hodnostáři a hrdinové jakož i všichni synové krále Davida se poddali králi Šalomounovi. 25 Hospodin dal Šalomounovi v očích celého Izraele nebývalou vážnost. Obdařil ho takovou královskou vznešeností, jakou před ním neměl žádný izraelský král.
26 David, syn Jišajův, kraloval celému Izraeli a 27 jeho vláda nad Izraelem trvala čtyřicet let. Sedm let kraloval v Hebronu a třiatřicet let v Jeruzalémě. 28 Zemřel v utěšeném věku, nasycen životem, bohatstvím i slávou a na jeho místě začal kralovat jeho syn Šalomoun.
29 Skutky krále Davida jsou od počátku až do konce popsány ve Slovech vidoucího [i] Samuele, ve Slovech proroka Nátana a ve Slovech vidoucího Gáda, 30 stejně jako celá jeho vláda, jeho hrdinství i vše, co se přihodilo jemu, Izraeli a všem královstvím země.
Pánův den
3 Milovaní, píšu vám už druhý dopis. V obou jsem se vás snažil upomínat a burcovat vaši ryzí mysl, 2 abyste pamatovali na to, co předpověděli svatí proroci, a na to, co vám skrze vaše apoštoly přikázal Pán a Spasitel.
3 Především vězte, že v posledních dnech přijdou nehorázní posměvači vedení svými vlastními choutkami 4 a budou říkat: „Co je s tím slibem o jeho příchodu? Otcové už zemřeli a všechno zůstává, jak to bylo od počátku stvoření!“ 5 Takoví si nechtějí uvědomit, že nebe a země kdysi dávno vznikly Božím slovem z vody a skrze vodu; 6 a tou vodou byl tehdejší svět zatopen a zničen. 7 Totéž slovo udržuje a uchovává nynější nebe a zemi pro oheň, který je čeká v den soudu a záhuby bezbožných lidí.
8 Jednu věc si uvědomte, milovaní: u Pána je jeden den jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. [a] 9 Pán neotálí splnit svůj slib, jak si někteří myslí, ale prokazuje vám svou trpělivost. Nechce totiž, aby někdo zahynul, ale aby všichni došli k pokání. 10 Pánův den ovšem přijde jako zloděj. [b] Toho dne se nebesa s rachotem zřítí, živly se rozpustí žárem a země se všemi svými skutky bude odhalena. [c]
11 Má-li být všechno takto zničeno, jak svatě a zbožně tedy musíte žít vy, 12 kteří dychtivě vyhlížíte příchod Božího dne! Nebesa se tehdy rozplynou ohněm a živly se roztaví žárem, 13 my ale vyhlížíme nové nebe a novou zemi – domov spravedlnosti.
Chraňte se
14 Nuže, milovaní, vyhlížejte to všechno a snažte se, aby vás Pán zastihl v pokoji, neposkvrněné a bezúhonné. 15 Trpělivost našeho Pána chápejte jako příležitost ke spáse. (Tak vám to také s moudrostí, kterou dostal, píše náš milovaný bratr Pavel, 16 který tyto věci zmiňuje ve všech svých listech. Některé z nich jsou nesnadno srozumitelné, a tak je nevědomí a nestálí lidé k vlastní záhubě překrucují stejně jako ostatní Písma.)
17 Vy, milovaní, to víte předem, a tak se chraňte. Nenechte se strhnout bludem těch zvrhlíků, neodpadejte od své stálosti. 18 Kéž stále rostete v milosti a poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.
Jemu buď sláva nyní i navěky. Amen.
Hospodinova žaloba
6 Slyšte, co praví Hospodin:
„Vstaň a veď žalobu před horami,
ať pahorky slyší, co prohlásíš!
2 Slyšte, hory, Hospodinovu při,
slyšte, odvěké zemské základy!
Hospodin má žalobu na svůj lid,
vznáší obvinění proti Izraeli:
3 Lide můj, co jsem ti udělal?
Čím jsem tě vyčerpal?
Odpověz mi!
4 Vyvedl jsem tě z Egypta,
vykoupil tě z domu otroctví
a postavil jsem ti do čela
Mojžíše, Árona a Miriam. [a]
5 Vzpomeň si, lide můj,
co chystal moábský král Balák
a co mu odpověděl Balaám, syn Beorův. [b]
Vzpomeň si, co se stalo od Šitimu po Gilgal, [c]
abys znal Hospodinovy spravedlivé skutky.“
6 Jak mám před Hospodina předstoupit,
jak se poklonit před Bohem nejvyšším?
Mám před něj přijít se zápaly,
s jednoletými telaty?
7 Má Hospodin zalíbení v tisíci beranech,
v nesčíslných řekách oleje?
Mám dát svého prvorozeného za svůj přestupek,
vlastního potomka za hřích duše své?
8 Oznámil ti, člověče, co je dobré
a co od tebe žádá Hospodin:
Abys jednal spravedlivě,
miloval milosrdenství
a kráčel se svým Bohem v pokoře.
Hřích a trest
9 Hlas Hospodinův volá na město
(a tvé jméno ctít je moudré):
„Ať to slyší ten váš kmen,
vy, shromáždění ve městě! [d]
10 To mám trpět mrzké poklady v domě ničemy
a míry ošizené a mizerné?
11 To mám uznávat nepoctivé váhy
a falešná závaží v mošně? [e]
12 Vaši boháči jsou násilníci
a vaši občané mluví lež;
hovoří zrádným jazykem!
13 Právě proto jsem tě ranil trápením,
abych tě zničil za tvůj hřích.
14 Budeš jíst, ale nenasytíš se,
bude ti kručet v břiše.
Budeš tlačit, ale neporodíš,
a co porodíš, to vydám meči.
15 Zaseješ, ale nedočkáš se sklizně;
vylisuješ olivy, ale nepomažeš se olejem;
vytlačíš mošt, ale vína se nenapiješ.
16 Řídíte se Omriho pravidly
a všemi Achabovými způsoby; [f]
následujete jejich rady,
a proto vás vydám zpustošení.
Výsměch čeká vaše občany –
budete tupeni, že jste můj lid!“
O ztracené ovci
15 Všichni výběrčí daní a hříšníci ho chodívali poslouchat. 2 Farizeové a znalci Písma si ale stěžovali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi!“
3 Vyprávěl jim tedy toto podobenství: 4 „Kdyby někdo z vás měl sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nenechá těch devadesát devět v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? 5 Jakmile ji najde, s radostí ji vezme na ramena, 6 přijde domů a svolá přátele i sousedy: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ztracenou ovci!‘ 7 Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“
O ztracené minci
8 „Kdyby nějaká žena měla deset mincí [a] a jednu minci ztratila, nerozsvítí lampu, nevymete dům a nebude pečlivě hledat, dokud ji nenajde? 9 Jakmile ji najde, svolá přítelkyně a sousedky: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našla svou ztracenou minci!‘ 10 Říkám vám, že právě tak je radost před Božími anděly nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“
O ztraceném synu
11 Ježíš pokračoval: „Jeden člověk měl dva syny. 12 Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který mi náleží.‘ A tak jim rozdělil své jmění.
13 Za pár dní mladší syn všechno prodal a odešel do daleké země, kde svůj majetek promrhal rozmařilým životem. 14 Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzi. 15 Později se uchytil u jednoho občana té země a ten ho poslal na pole pást prasata. 16 Toužil se najíst aspoň lusků, které žrala ta prasata, ale nedostával ani to.
17 Nakonec přišel k sobě. Řekl si: ‚Kolik nádeníků má u mého otce jídla nazbyt, a já tu umírám hlady! 18 Vstanu, půjdu k otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě! 19 Už si nezasloužím být považován za tvého syna. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.‘ 20 A tak vstal a vydal se ke svému otci.
Otec ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky.
21 ‚Otče,‘ řekl syn, ‚zhřešil jsem proti nebi i proti tobě. Už si nezasloužím být považován za tvého syna.‘
22 Otec však nařídil svým služebníkům: ‚Přineste nejlepší šaty a oblečte ho. Navlékněte mu prsten a obujte ho. 23 Přiveďte vykrmené tele a porazte je. Jezme a oslavujme, 24 neboť tento můj syn byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen!‘ A tak začali oslavovat.
25 Starší syn byl zatím na poli. Když se blížil domů, uslyšel hudbu a tanec. 26 Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se, co to má být. 27 Ten mu řekl: ‚Přišel tvůj bratr. Tvůj otec porazil tučné tele, že ho má zpátky živého a zdravého.‘
28 Ale on se rozhněval a ani nechtěl jít dovnitř. Když za ním vyšel jeho otec a prosil ho, 29 odpověděl mu: ‚Podívej se, kolik let ti sloužím! Nikdy jsem nezanedbal jediný tvůj příkaz, ale tys mi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil s přáteli. 30 Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s děvkami, porazil jsi pro něj vykrmené tele!‘
31 ‚Synku,‘ řekl otec, ‚ty jsi stále se mnou a všechno, co mám, je tvé. 32 Ale oslavovat a radovat se bylo namístě, neboť tento tvůj bratr byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen.‘“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.