M’Cheyne Bible Reading Plan
Jošiáš, král judský
22 Jošiáš se stal králem v osmi letech a kraloval v Jeruzalémě třicet jedna let. Jeho matka se jmenovala Jedida, dcera Adajáše z Boskatu. 2 Dělal, co je v Hospodinových očích správné. Ve všem se držel cest svého otce Davida a neuchýlil se napravo ani nalevo.
3 V osmnáctém roce své vlády poslal Jošiáš písaře Šafana, syna Acaliášova, syna Mešulamova, do Hospodinova chrámu s pokynem: 4 „Jdi k nejvyššímu knězi, ať spočítá stříbro přinesené do Hospodinova chrámu, které od lidu vybrali strážci prahu. 5 Svěří je mistrům odpovědným za práci na Hospodinově chrámu, aby je vypláceli dělníkům pracujícím na opravě škod v Hospodinově chrámu. 6 Ať je dávají tesařům, stavitelům i zedníkům a nakupují za ně dřevo a tesaný kámen na opravu chrámu. 7 Za vyplacené stříbro od nich není třeba žádat vyúčtování, protože jednají svědomitě.“
8 Velekněz Chilkiáš tehdy ohlásil písaři Šafanovi: „Našel jsem v Hospodinově chrámu Knihu Zákona.“ Předal knihu Šafanovi a ten si v ní četl.
9 Písař Šafan pak šel ke králi a podal mu zprávu: „Tví služebníci vysypali stříbro uložené v chrámu a svěřili je mistrům odpovědným za práci na Hospodinově chrámu.“ 10 Dále písař Šafan králi ohlásil: „Velekněz Chilkiáš mi dal jistou knihu,“ a začal z ní králi číst.
11 Jakmile král uslyšel slova Knihy Zákona, roztrhl své roucho 12 a přikázal knězi Chilkiášovi, Achikamovi, synu Šafanovu, Achborovi, synu Michajášovu, písaři Šafanovi a královskému služebníku Asajášovi: 13 „Jděte se za mě, za lid a za celé Judsko dotazovat Hospodina ohledně slov této nalezené knihy. Hospodin proti nám plane velikým hněvem, neboť naši otcové neposlouchali slova této knihy a neřídili se vším, co je v ní o nás psáno.“
14 Kněz Chilkiáš, Achikam, Achbor, Šafan i Asajáš tedy šli za prorokyní Chuldou, ženou Šaluma, syna Tikvy, syna Charchasova, strážce rouch. Bydlela v jeruzalémském Novém městě. Když s ní o tom promluvili, 15 odpověděla: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: ‚Povězte muži, který vás ke mně poslal: 16 Tak praví Hospodin – Hle, na toto místo i na jeho obyvatele dopustím všechna neštěstí, všechna slova té knihy, kterou judský král četl. 17 Protože mě opustili, pálili kadidlo cizím bohům a popouzeli mě veškerým dílem svých rukou, vzplanul proti tomuto místu můj neutuchající hněv!‘
18 Odpovězte judskému králi, který vás poslal dotazovat se Hospodina: ‚Tak praví Hospodin, Bůh Izraele ohledně slov, která jsi slyšel: 19 Když jsi uslyšel, jak jsem o tomto místu a jeho obyvatelích prohlásil, že na ně přijde zkáza a prokletí, nezatvrdil jsi své srdce, ale ponížil ses před Hospodinem; roztrhl jsi své roucho a plakals přede mnou. Proto jsem tě také vyslyšel, praví Hospodin. 20 Hle, připojím tě k tvým předkům a budeš uložen do hrobu v pokoji. Tvé oči nespatří nic z toho neštěstí, které na toto místo dopustím.‘“
S touto zprávou se tedy vrátili ke králi.
Vejděme do odpočinku
4 Zaslíbení o vstupu do jeho odpočinku stále platí, a tak si dejme pozor, aby se neukázalo, že je někdo z vás minul. 2 I nám přece byla zvěstována dobrá zpráva, stejně jako jim. Slyšené slovo jim ale nepomohlo, neboť se u posluchačů nesetkalo s vírou. [a] 3 Do odpočinku tedy vcházíme jen my, kteří jsme uvěřili. On přece řekl:
„Rozhněván jsem tenkrát odpřisáhl:
Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“ [b]
Jeho dílo je ovšem hotové už od stvoření světa. 4 Písmo přece na jednom místě mluví o sedmém dni takto: „Sedmého dne Bůh odpočinul ode všech svých skutků,“ [c] 5 a jinde zase: „Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“ [d]
6 Možnost vejít do odpočinutí tedy stále trvá, ale ti, jimž byla tehdy zvěstována dobrá zpráva, do něj kvůli své neposlušnosti nevešli. 7 Proto Bůh znovu označuje nějaký den jako „Dnes“, když o mnoho později říká Davidovými ústy (jak už bylo řečeno):
„Dnes, když ho uslyšíte mluvit,
nebuďte zatvrzelí.“ [e]
8 Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinku, Bůh by pak už nemluvil o jiném dni. 9 Proto tedy Božímu lidu nadále zůstává svátek. 10 Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako Bůh odpočinul od svých. 11 Usilujme tedy vejít do toho odpočinku, aby snad někdo po jejich příkladu nepadl kvůli neposlušnosti.
12 Boží slovo je živé, mocné a ostřejší než každý dvojsečný meč. Proniká až k rozhraní duše a ducha, až do morku a kloubů, až do srdce, kde zkoumá jeho myšlenky a úmysly. 13 Nic v celém stvoření před ním není skryté; všechno je nahé a obnažené před očima Toho, jemuž musíme složit účet.
Soucitnější než Áron
14 Když máme tak úžasného velekněze – Božího Syna Ježíše, který vešel až do nebe – držme se pevně svého vyznání. 15 Nemáme ovšem velekněze neschopného cítit s našimi slabostmi, ale takového, který byl v každém ohledu zkoušen jako my, avšak zůstal bez hříchu. 16 Proto přistupme k trůnu milosti se smělou důvěrou, abychom došli milosrdenství a našli milost, když potřebujeme pomoci.
1 Slovo Hospodinovo, které dostal Joel, syn Petuelův.
Zničená země
2 Stařešinové, teď toto poslyšte,
všichni obyvatelé země, ucho nakloňte!
Stalo se co takového za vašich dnů
anebo za dnů vašich otců?
3 Svým dětem o tom povězte,
vaše děti zas svým dětem
a jejich děti potom těm,
kdo vystřídají je:
4 Co zbylo po housenkách,
sežraly kobylky,
co zbylo po kobylkách,
larvy sežraly,
a co zbylo po larvách,
sežraly ponravy.
5 Proberte se, opilci, plakejte,
kvílejte všichni, kdo víno pijete!
O sladký mok jste přišli teď,
od vašich úst byl odtržen.
6 Do mé země totiž vpadl lid
mocný a nesčetný,
se zuby, jako mají šelmy,
se lvími tesáky.
7 Mou vinnou révu zpustošil
a oklestil mé fíkoví;
zbavil je kůry, kterou odhodil,
zbyly jen bílé větévky.
8 Kvílej jako panna pytlem oděná,
když oplakává svého ženicha!
9 Z Hospodinova domu zmizela
moučná oběť i úlitba.
Kněží Hospodinu sloužící
se dali do truchlení.
10 Zpustlo pole,
vyschla země,
zničeno obilí,
víno pryč,
olej dochází.
11 Zoufejte, rolníci,
kvílejte, vinaři,
kvůli pšenici a ječmeni –
zničena byla sklizeň na poli!
12 Vinná réva uschla,
zvadlo fíkoví,
granátovníky i palmy s jabloněmi,
všechny stromy v sadu uvadly –
uvadlo samo lidské veselí.
Vyhlaste půst
13 Oblečte se pytlem, kněží, truchlete!
Sluhové oltáře, kvílejte!
Pojďte, nocujte v pytlovině,
kdo mému Bohu sloužíte!
Domu vašeho Boha je upřena
moučná oběť i úlitba.
14 Vyhlaste půst,
svolejte shromáždění,
shromážděte stařešiny
i všechny obyvatele země
do domu Hospodina, svého Boha,
a pojďte volat k Hospodinu!
15 Ach, ten den!
Hospodinův den blízko je,
zhouba od Všemohoucího blíží se! [a]
16 Přímo před našima očima
se pokrm vytratil;
z domu našeho Boha
zmizel jásot a veselí.
17 Zrní se scvrklo pod hroudami,
zpustly stodoly,
sýpky jsou zbořeny,
neboť zvadlo obilí.
18 I dobytek už naříká!
Stáda krav bloudí sem a tam,
neboť se nemají kde pást;
i stáda ovcí jsou hlady zmožená.
19 Volám, Hospodine, k tobě!
Širé pastviny spolkl oheň
a lesy lehly popelem.
20 Sténá k tobě i divá zvěř,
protože vyschla voda v potoce;
širé pastviny spolkl oheň!
140 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
2 Zachraň mě, Hospodine, od lidí zlých,
braň mě před těmi, kdo páchají násilí!
3 Před těmi, kdo v srdci vymýšlejí zlo,
těmi, kdo každý den rozněcují boj.
4 Jako had bodají svými jazyky,
zmijí jed skrývají pod svými rty! séla
5 Chraň mě, Hospodine, od rukou ničemy,
braň mě před těmi, kdo páchají násilí,
před těmi, kdo chtějí mi nohy podrazit!
6 Nadutci na mě nastražili léčku,
upletli na mě síť z provazů,
u cesty položili mnohou nástrahu. séla
7 Říkám Hospodinu: Můj Bůh jsi ty.
Vyslyš, Hospodine, moje modlitby!
8 Hospodine, Pane, má mocná záchrano,
hlavu mi kryješ, když přijde boj.
9 Neplň, Hospodine, tužby ničemů,
jejich zlé plány ať nedojdou úspěchu! séla
10 Ti, kdo mě obkličují, hlavy zvedají –
zrádností vlastních rtů ať jsou smeteni!
11 Ať na ně prší uhlí řeřavé,
ať padnou do jámy, z níž nikdo nevstane!
12 Ať pomlouvači ztratí svůj domov na zemi,
násilníky ať dožene a srazí neštěstí!
13 Vím to, že Hospodin hájí chudáky
a že prosadí právo ubohých.
14 Jistěže spravedliví tvé jméno oslaví,
před tvojí tváří budou žít poctiví!
141 Žalm Davidův.
Volám tě, Hospodine, ke mně pospíchej,
vyslyš můj hlas, když volám tě!
2 Kéž je má modlitba před tebou kadidlem,
večerní obětí kéž jsou mé ruce zvednuté!
3 K mým ústům, Hospodine, postav stráž,
bránu mých rtů prosím chraň.
4 Nenech mé srdce ke zlu zamířit,
ať se neúčastním skutků ničemných
s lidmi, kteří jsou zločinci –
ať ani neokusím jejich lahůdky!
5 Ať mě spravedlivý třeba i bije,
jen ať jsem napomínán přítelem,
ať mi však hlavu nemažou ničemové –
proti jejich zločinům stále modlím se!
6 Až jejich vůdcové budou svrženi ze skály,
jak dobře mluvil jsem, všichni poznají.
7 Jako když oráč rozčísne brázdu v zemi,
poletí jejich [a] kosti do chřtánu podsvětí!
8 Já k tobě, Hospodine, Pane, upírám oči,
na tebe spoléhám, nenech mě zahynout!
9 Chraň mě před pastí, kterou mi nastražili,
před léčkami těch zločinců!
10 Ničemové ať padnou do svých vlastních sítí –
já zatím uniknu!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.