M’Cheyne Bible Reading Plan
Amaciáš, král judský
14 Druhého roku izraelského krále Jehoaše, syna Joachazova, začal kralovat Amaciáš, syn Joaše, krále judského. 2 Stal se králem v pětadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě dvacet devět let. Jeho matka se jmenovala Joadan a byla z Jeruzaléma. 3 Dělal, co je v Hospodinových očích správné, ale ne tak jako jeho otec David. Ve všem se řídil příkladem svého otce Joaše. 4 Obětní výšiny ale nebyly odstraněny, a tak lid nadále obětoval a pálil kadidlo na výšinách.
5 Jakmile měl Amaciáš království pevně v rukou, nechal pobít ty své dvořany, kteří zabili jeho královského otce. 6 Syny těch vrahů ale nepopravil, neboť v knize Mojžíšova zákona je psáno, že Hospodin přikázal: „Rodiče nemohou platit životem za své děti ani děti za své rodiče. Každý zaplatí životem za svůj vlastní hřích.“ [a]
7 To on porazil 10 000 Edomců v Solném údolí. V oné bitvě dobyl Selu, přejmenoval ji na Jokteel a tak se jmenuje dodnes.
8 Amaciáš tenkrát vzkázal izraelskému králi Jehoašovi, synu Joachaze, syna Jehuova: „Pojďme se utkat!“
9 Izraelský král Jehoaš ale judskému králi Amaciášovi vzkázal:
„Jeden bodlák v Libanonu vzkázal cedru v Libanonu:
Dej svou dceru mému synu za ženu!
Jedno zvíře v Libanonu šlo okolo
a ten bodlák pošlapalo.
10 Porazil jsi Edoma, srdce se ti dme. Jen se chlub, ale raději zůstaň doma. Proč si říkáš o neštěstí? Chceš padnout a strhnout s sebou i Judu?“
11 Amaciáš ale neposlechl. Izraelský král Jehoaš tedy vytáhl a utkal se s judským králem Amaciášem u judského Bet-šemeše. 12 Juda byl Izraelem poražen a celé jeho vojsko se rozuteklo domů. 13 Izraelský král Jehoaš zajal judského krále Amaciáše, syna Joašova, syna Achaziášova, u Bet-šemeše, odkud se vypravil na Jeruzalém. Od Efraimské brány až k Nárožní bráně proboural v jeruzalémských hradbách trhlinu na 400 loktů [b] širokou. 14 Pobral všechno zlato a stříbro i všechny nádoby, které se našly v Hospodinově chrámu i v pokladnicích královského paláce. Potom se s rukojmími vrátil do Samaří.
15 Ostatní Jehoašovy skutky – co všechno vykonal a jak udatně bojoval s judským králem Amaciášem – o tom se, jak známo, píše v Kronice izraelských králů. 16 Potom Jehoaš ulehl ke svým otcům a byl pochován v Samaří mezi izraelskými králi. Na jeho místě pak začal kralovat jeho syn Jeroboám.
17 Judský král Amaciáš, syn Joašův, žil po smrti izraelského krále Jehoaše, syna Joachazova, ještě patnáct let. 18 Ostatní Amaciášovy skutky jsou, jak známo, sepsány v Kronice judských králů. 19 V Jeruzalémě proti němu zosnovali spiknutí. Utekl sice do Lachiše, ale i tam za ním poslali vrahy, kteří ho zabili. 20 Převezli ho na koni a pochovali ho v Jeruzalémě, ve Městě Davidově, k jeho předkům.
21 Všechen judský lid pak vzal Azariáše, [c] kterému bylo šestnáct let, a prohlásili ho za krále na místě jeho otce Amaciáše. 22 To on vybudoval Eilat a vrátil ho Judovi poté, co král Amaciáš ulehl ke svým otcům.
Jeroboám II.,král izraelský
23 Patnáctého roku judského krále Amaciáše, syna Joašova, se stal izraelským králem Jeroboám, syn Jehoašův. Kraloval v Samaří čtyřicet jedna let 24 a páchal, co je v Hospodinových očích zlé. Neodvrátil se od žádných hříchů Jeroboáma, syna Nebatova, který svedl celý Izrael. 25 To on obnovil hranice Izraele od Lebo-chamátu až k Mrtvému moři v Aravě, jak to Hospodin, Bůh Izraele, řekl ústy svého služebníka Jonáše, syna Amitajova, proroka z Gat-cheferu. [d]
26 Hospodin viděl trpké trápení Izraele, že je konec s pánem i kmánem a že Izrael nemá, kdo by mu pomohl. 27 A protože se Hospodin rozhodl, že nevyhladí jméno Izraele pod nebem, zachránil je skrze Jeroboáma, syna Jehoašova.
28 Ostatní Jeroboámovy skutky – co všechno vykonal a jak udatně bojoval, když Izraeli navrátil Damašek i judský Chamát – o tom se, jak známo, píše v Kronice izraelských králů. 29 Potom Jeroboám ulehl ke svým otcům a byl pochován mezi izraelskými králi. Na jeho místě pak začal kralovat jeho syn Zachariáš.
4 Zapřísahám tě před Bohem a před Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, až přijde nastolit své království: 2 Hlásej Slovo, buď připraven vhod i nevhod, usvědčuj, napomínej, povzbuzuj a vyučuj s nejvyšší trpělivostí. 3 Přijde totiž doba, kdy lidé nestrpí zdravé učení, ale budou se podle vlastních chutí obklopovat učiteli, kteří jim budou lechtat sluch. 4 Odvrátí uši od pravdy a uchýlí se k bájím. 5 Ty však buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo kazatele evangelia, naplň svou službu.
Dokončený běh
6 Já už totiž začínám být obětován; přišel čas mého odchodu. 7 Bojoval jsem dobrý boj, svůj běh jsem dokončil, víru jsem zachoval. 8 Teď na mne čeká koruna spravedlnosti, kterou mi v onen den udělí Pán, ten spravedlivý soudce – a nejen mně, ale všem těm, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod.
9 Udělej vše, abys ke mně brzy přišel. 10 Démas si zamiloval tento svět a opustil mě; odešel do Tesaloniky, Krescens do Galacie, Titus do Dalmácie. 11 Jediný Lukáš se mnou zůstal. Vyzvedni Marka a přiveď ho s sebou; velmi potřebuji jeho pomoc. 12 (Tychika jsem totiž poslal do Efesu.) 13 Až půjdeš, přines mi plášť, který jsem nechal v Troadě u Karpa, a knihy, zvláště pergameny.
14 Kovář Alexandr mi velmi ublížil; Pán mu odplatí podle jeho skutků. 15 Dávej si na něj pozor, protože tvrdě odporoval našim slovům.
16 Při mé první obhajobě se za mne nikdo nepostavil. Všichni mě opustili – kéž jim to není počítáno! 17 Pán ale stál při mně a posílil mě, aby mé kázání bylo završeno a mohly je slyšet všechny národy. Byl jsem tedy vysvobozen ze lví tlamy. 18 A Pán mě vysvobodí od všeho zlého a zachová mě pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.
19 Pozdravuj Priscillu s Akvilou i Onesiforův dům. 20 Erastos zůstal v Korintu, Trofima jsem nechal nemocného v Milétu.
21 Udělej vše, abys ke mně přišel, než začne zima. Pozdravuje tě Eubulos, Pudens, Linus, Klaudia a všichni sourozenci.
22 Pán buď s tvým duchem. Milost s vámi.
7 kdykoli Izraele uzdravím,
tehdy se ukazuje Efraimův hřích
a zločiny Samaří:
Zabývají se podvody,
do domů lezou zloději,
tlupy lupičů jsou v ulicích.
2 Vůbec si v srdci nepřipouštějí,
že si pamatuji všechny jejich zločiny;
jejich skutky je teď obklíčily –
vždyť je mám stále na očích!
3 Obšťastňují krále svými zločiny
a velmože svou lží.
4 Všichni jsou samí cizoložníci,
rozpálené peci podobní,
ve které pekař ani topit nemusí,
než mu zadělané těsto prokvasí.
5 V den královy slavnosti
velmoži vínem rozpálení, zmožení –
a on si třese rukou se zrádci!
6 Jejich srdce se podobají peci,
zrádně se k němu lísají;
celou noc doutná jejich rozlícení,
ráno pak vzplane plameny.
7 Jako pec jsou všichni rozpálení,
své vlastní vládce sžírají;
jejich králové se všichni hroutí,
ke mně však nevolá žádný z nich.
8 Efraim se mísí s národy,
neobrácený pecen je Efraim.
9 Jeho sílu stravují cizinci
a on to netuší.
Hlavu mu pokrývají šediny
a on to netuší.
10 Ačkoli pýcha Izraele svědčí proti němu,
přesto se nevracejí k Hospodinu, svému Bohu,
nehledají ho navzdory tomu všemu.
11 Efraim je jako holub,
hloupý a bláhový:
Jednou volají k Egyptu,
pak zas do Asýrie běhají.
12 Kamkoli se obrátí,
přehodím přes ně svoji síť.
Pochytám je jak ptáky na nebi;
ztrestám je, když uslyším, jak se slétají.
13 Utekli ode mě – běda jim!
Záhuba na ně, že mě zradili!
Já jsem je toužil vykoupit,
oni však o mně mluví lži.
14 Nevolají ke mně ze srdcí,
když na svých lůžkách kvílejí,
zraňují se [a] kvůli vínu a obilí,
ode mě se však odvracejí.
15 Já jsem je učil a jejich pažím dával sílu,
oni se ale spikli proti mně.
16 Obracejí se, ale ne k Nejvyššímu,
jsou jako křivý luk.
Jejich velmoži padnou mečem;
protože sami tak vztekle mluvili,
v Egyptě se jim vysmějí!
120 Poutní píseň.
K Hospodinu ve svém soužení
volám a on mi odpoví.
2 Mou duši, Hospodine, zachraňuj
od lživých rtů a lstivých jazyků!
3 Jak budeš potrestán a co čeká tě,
ty, který mluvíš lstivým jazykem?
4 Šípy bojovníka přeostré,
řeřavé uhlí z jalovce!
5 Běda mi, že pobývám v Mešeku,
že bydlím v stanech Kedarců!
6 Má duše se už dlouho zdržuje
mezi nepřáteli pokoje.
7 Já sám jsem pro pokoj,
když ale promluvím, chtějí boj!
121 Poutní píseň.
K horám své oči obracím –
odkud se dočkám pomoci?
2 Má pomoc od Hospodina přichází,
jenž nebe i zemi učinil!
3 On nedá klopýtnout noze tvé,
tvůj ochránce jistě nedříme.
4 Jistěže nedříme ani nespí ten,
který ochraňuje Izrael!
5 Hospodin je tvůj ochránce,
Hospodin po tvé pravici dá ti stín.
6 Neublíží ti slunce během dne,
ani měsíc za nocí.
7 Hospodin tě ochrání před vším zlým,
tvou duši ochrání.
8 Hospodin ochrání tvé vycházení i vcházení
jak nyní, tak i navěky!
122 Davidova poutní píseň.
Raduji se, když slýchávám:
„Pojďme do domu Hospodinova!“
2 Naše nohy se brzy postaví,
Jeruzaléme, v branách tvých!
3 Jeruzalém je město výstavné,
v jediný celek semknuté.
4 Do něho stoupají rodiny,
rodiny Hospodinovy,
aby oslavily jméno Hospodin,
jak je v Izraeli svědectvím.
5 Zde přece zasedá soudní dvůr,
zde zasedá dům Davidův!
6 Za pokoj Jeruzaléma se modlete:
„Ti, kdo tě milují, ať žijí pokojně!
7 Pokoj ať vládne ve tvých zdech,
v tvých palácích ať je bezpečně!“
8 Pro svoje bratry a své přátele
za tvůj pokoj chci modlit se.
9 Pro dům Hospodina, našeho Boha,
chci o tvé dobro usilovat!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.