M’Cheyne Bible Reading Plan
15 Abšalom si později opatřil vůz, koně a padesát mužů, kteří před ním běhali. 2 Od časného rána stával u cesty vedle brány. Zavolal si každého, kdo chtěl přednést králi nějakou věc k rozsouzení. „Z kteréhopak jsi města?“ ptal se. Odpovídali mu: „Tvůj služebník je z toho a toho izraelského kmene.“ 3 Abšalom pak říkal: „Víš, tvá žádost je správná a oprávněná, ale u krále se žádného vyslyšení nedočkáš. 4 Kdybych tak byl soudcem v této zemi já!“ dodával. „Pak by každý mohl přijít se svým sporem nebo žalobou za mnou a já bych mu zjednal právo.“ 5 A když k němu někdo přistoupil, aby se mu poklonil, Abšalom k němu vztáhl ruku, objal ho a políbil. 6 Takovým způsobem se choval ke všem Izraelcům, kteří chodili hledat zastání u krále. Tak si získal srdce Izraelců.
7 Po čtyřech [a] letech pak Abšalom řekl králi: „Dovol mi prosím jít do Hebronu splnit slib, který jsem dal Hospodinu. 8 Když jsem totiž bydlel v aramejském Gešuru, složil jsem tento slib: ‚Jestli mě Hospodin přivede zpět do Jeruzaléma, budu sloužit Hospodinu.‘“
9 Král mu odpověděl: „Jdi v pokoji,“ a tak se Abšalom vypravil do Hebronu.
10 Po všech izraelských kmenech ale rozeslal tajné posly se vzkazem: „Jakmile uslyšíte troubení rohu, zvolejte: ‚Abšalom se v Hebronu stal králem!‘“ 11 S Abšalomem odešlo z Jeruzaléma dvě stě mužů (byli ovšem pozváni, a tak šli bezelstně s ním, protože nic netušili). 12 Když se Abšalom chystal přinášet oběti, poslal také pro Davidova rádce Achitofela Gilonského, aby přišel ze svého města Gilo. Spiknutí narůstalo a s Abšalomem bylo stále více lidu.
David na útěku
13 K Davidovi pak dorazil posel se zprávou: „Srdce Izraelců je s Abšalomem.“
14 David řekl všem svým služebníkům, kteří s ním byli v Jeruzalémě: „Musíme ihned utéct! Abšalom by nás už vyváznout nenechal. Pojďme rychle, jinak nás brzy přepadne, udělá nám to nejhorší a město vybije mečem.“
15 „Jsme ti k službám,“ odpověděli královi služebníci, „uděláme, cokoli náš pán a král rozhodne.“ 16 A tak král odešel, následován celým svým dvorem. Zanechal tam jen deset konkubín, aby se staraly o dům.
17 Když král s celým tím zástupem odcházel, zastavili se u posledního domu. 18 Všichni jeho služebníci procházeli kolem něj – všichni Kréťané a Pléťané i všech šest set mužů, kteří ho následovali z Gatu – ti všichni procházeli před králem. 19 Tehdy král řekl Itajovi Gatskému: „Proč bys odcházel s námi? Vrať se a zůstaň u nového krále. Jsi přece cizinec, který už opustil svou vlast. 20 Jako bys přišel teprve včera, a dnes bych tě měl zase vláčet s námi někam dál? Já půjdu, kam jen to půjde. Ty se ale i se svými bratry vrať. Kéž ti Hospodin projeví [b] milosrdenství a věrnost.“
21 Itaj ale králi namítl: „Jakože je živ Hospodin a živ je můj pán a král – kdekoli bude můj královský pán, ať mrtev nebo živ, tam bude i tvůj služebník.“
22 David na to Itajovi řekl: „Pojď, pokračuj tedy s námi.“ A tak Itaj Gatský se všemi svými muži i se všemi dětmi, které měli s sebou, pokračovali dál.
23 Celá země hlasitě plakala, když celý ten zástup procházel kolem. Král překročil potok Kidron a se všemi svými lidmi zamířil do pouště.
24 Vtom se objevil i Sádok a s ním všichni levité nesoucí Truhlu Boží smlouvy. Postavili Boží truhlu a nechali ji stát, dokud celý zástup neopustil město. Přišel tam i Abiatar. 25 Král ale Sádokovi řekl: „Vrať se s Boží truhlou do města. Najdu-li u Hospodina milost, přivede mě zpět a dovolí mi znovu spatřit Truhlu i jeho Příbytek. 26 Řekne-li však: ‚Nemám v tobě zalíbení‘ – zde jsem; ať se mnou naloží, jak bude chtít.“
27 Král ještě knězi Sádokovi řekl: „Dávej pozor. Vrať se s Abiatarem pokojně do města. Ať jsou s vámi také oba vaši synové – tvůj syn Achimaac a jeho syn Jonatan. 28 Počkám totiž v poušti naproti brodu, než od vás dostanu další zprávu.“ 29 A tak Sádok s Abiatarem vrátili Boží truhlu do Jeruzaléma a zůstali tam.
30 David pak stoupal na Olivetskou horu a celou cestu plakal, hlavu zahalenou a bos. Také všichni, kdo byli s ním, si zahalili hlavu a celou cestu vzhůru plakali. 31 David se tehdy dozvěděl, že mezi Abšalomovými spiklenci je také Achitofel, a tak se modlil: „Hospodine, obrať prosím Achitofelovu radu vniveč!“
32 Když David dorazil na vrchol hory, kde bylo zvykem klanět se Bohu, hle – naproti mu jde Chušaj Arkijský, [c] roucho roztržené a na hlavě hlínu. 33 David mu řekl: „Když půjdeš se mnou, budeš mi břemenem. 34 Když se ale vrátíš do města a řekneš Abšalomovi: ‚Jsem ti k službám, králi; dříve jsem sloužil tvému otci, teď ale budu sloužit tobě,‘ pak pro mě budeš moci mařit Achitofelovy rady. 35 Budou tam s tebou také kněží Sádok a Abiatar. Cokoli tedy na královském dvoře uslyšíš, to oznámíš kněžím Sádokovi a Abiatarovi. 36 Jsou tam s nimi i jejich dva synové, Achimaac Sádokův a Jonatan Abiatarův. Po nich mi vzkážete, cokoli se dozvíte.“
37 Davidův důvěrník Chušaj tedy odešel do města, právě když do Jeruzaléma vstupoval Abšalom.
Jde mi o rovnost
8 Bratři, chci, abyste věděli o Boží milosti, které se dostalo církvím v Makedonii. 2 Ačkoli procházeli krutou zkouškou soužením, jejich překypující radost a hluboká chudoba přerostly v úžasnou štědrost. 3 Mohu dosvědčit, že z vlastní vůle dávali, co mohli, ba i víc, než mohli. 4 Snažně nás prosili o tu výsadu, aby se také směli podílet na pomoci svatým. 5 Udělali mnohem více, než jsme doufali – dali sami sebe především Pánu a z Boží vůle také nám.
6 Proto jsme požádali Tita, aby to dílo milosti, které u vás již dříve započal, nyní také dokončil. 7 Když ve všem tolik vynikáte – ve víře, ve slově, v poznání, v největší horlivosti i v lásce, kterou jsme ve vás vzbudili – vynikejte tedy i v tomto díle milosti. 8 Nic vám nepřikazuji, chci jen vyzkoušet upřímnost vaší lásky zmínkou o horlivosti druhých. 9 Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista – kvůli vám zchudl, sám bohatý, abyste vy jeho chudobou zbohatli.
10 Řeknu vám, co by podle mého názoru bylo pro vás nejlepší. Před rokem jste přece byli první, kdo s tím začali, ale hlavně jste to chtěli. [a] 11 Nuže, dejte se do díla, vykonejte to! Jako jste byli připraveni chtít, tak také buďte připraveni jednat. Dávejte podle toho, co máte, 12 vždyť to, co se počítá, je ochota. Dar je vzácný podle toho, co člověk má, ne podle toho, co nemá.
13 Nejde mi o to, aby se druhým ulehčilo a vy se octli v nesnázích, ale jde mi o rovnost. 14 V tuto chvíli vaše hojnost doplní jejich nedostatek, aby zase jejich hojnost mohla doplnit váš nedostatek. Tak nastane rovnost, 15 jak je psáno: „Kdo nasbíral hodně, tomu nepřebylo, a kdo málo, neměl nedostatek.“ [b]
16 Díky Bohu, že dal Titovi do srdce stejně horlivý zájem o vás. 17 Nejenže vyhověl naší prosbě, ale je tak horlivý, že k vám jde z vlastní vůle. 18 Posíláme s ním jednoho bratra, který si, pokud jde o evangelium, vysloužil uznání po všech církvích. 19 Navíc ho církve vybraly, aby nás doprovázel na cestách s touto sbírkou, kterou pořádáme k oslavě Pána a jako projev naší ochoty pomáhat. 20 Chráníme se tak, aby nám někdo vyčítal, jak s tímto štědrým darem zacházíme. 21 Snažíme se totiž být bezúhonní nejen před Pánem, ale i před lidmi.
22 Posíláme proto s nimi dalšího našeho bratra, o jehož horlivosti jsme se mnohokrát a v mnoha ohledech sami přesvědčili. Teď je však ještě mnohem horlivější, neboť k vám získal velikou důvěru. 23 Pokud jde o Tita, je to můj společník a pomocník v práci pro vás. Pokud jde o naše bratry, jsou to vyslanci církví – jsou sláva Kristova! 24 Podejte jim tedy před očima všech církví důkaz své lásky a oprávněnosti naší chlouby vámi.
Hříchy Jeruzaléma
22 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Obviň, synu člověčí, obviň to město vraždění! Ukaž mu všechny jeho ohavnosti 3 a řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Ó město, jež proléváním krve přivolává svůj soudný den! Město, jež se pošpiňuje výrobou hnusných model! 4 Provinilo ses krví, kterou jsi prolilo, pošpinilo ses modlami, které jsi vyrobilo. Přivolalo jsi svůj soudný den, konec tvých let nadešel. Proto tě vydám potupě mezi pohany a posměchu mezi všemi zeměmi. 5 Blízkým i vzdáleným budeš k smíchu, slavné svou nečistotou a množstvím hrůz.
6 Pohleď – každý vládce Izraele ve tvých zdech podle svých možností prolévá krev! 7 Otci a matce se v tobě zlořečí, přistěhovalci ve tvých zdech se děje příkoří a sirotku a vdově se v tobě ubližuje. [a] 8 Pohrdáš tím, co je mi svaté, a znesvěcuješ mé soboty. 9 Žijí v tobě krvelační pomlouvači, hodují v tobě na náhorních svatyních a provádějí uprostřed tebe zvrhlosti. 10 Synové v tobě obcují s manželkou svého otce a ženy v době svého krvácení jsou v tobě znásilňovány. 11 Kdekdo v tobě páchá ohavnost s manželkou svého bližního, tchán przní vlastní snachu a bratr znásilňuje sestru, dceru vlastního otce. [b] 12 Berou v tobě úplatek, aby se prolila něčí krev. [c] Bereš lichvářské úroky a chamtivě ubližuješ svým bližním. Na mě však nemyslíš, praví Hospodin.
13 Pohleď – tlesknu do dlaní nad tvým mrzkým ziskem a nad krví prolitou uprostřed tebe! 14 Zdalipak zůstaneš tak smělé a silné ve dnech, kdy s tebou zúčtuji? To říkám já Hospodin; já to učiním. 15 Rozptýlím tě mezi národy, rozpráším tě po zemích a s tvou nečistotou skoncuji. 16 V očích národů budeš v opovržení a tehdy poznáš, že já jsem Hospodin.“
17 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 18 „Synu člověčí, z domu Izraele se mi stala struska. Všichni jsou odpad mědi, cínu, železa a olova – struska oddělená v peci od stříbra. 19 Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Protože se z vás všech stala struska, nahrnu vás teď do Jeruzaléma. 20 Jako se stříbro s mědí, železem, olovem a cínem hrne do pece, kde se taví rozdmýchaným plamenem, tak vás ve svém zuřivém hněvu nahrnu dovnitř a tam vás nechám roztavit. 21 Nahrnu vás na hromadu, rozdmýchám na vás plamen svého hněvu a nechám vás roztavit v jeho středu. 22 Jako se taví stříbro uvnitř pece, tak se roztavíte v Jeruzalémě. Tehdy poznáte, že já Hospodin jsem na vás vylil svůj hněv.“
23 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 24 „Synu člověčí, řekni té zemi: Jsi nečistá, v den mé prchlivosti nebudeš svlažena! 25 Tví vládci [d] se v tobě chovají jako řvoucí lvi, co trhají kořist na kusy. Požírají lidi, sápou se po majetku a bohatství a rozmnožují v té zemi vdovy. 26 Kněží té země znásilňují můj Zákon a znesvěcují, co je mi svaté. Nerozlišují mezi svatým a obyčejným, neukazují rozdíl mezi čistým a nečistým a neohlížejí se na mé soboty. Jsem mezi nimi v opovržení! 27 Jejich velmoži trhají kořist jako krvelační vlci; ničí lidské životy pro svůj mrzký zisk. 28 Proroci se to pak snaží zabílit omítkou falešných vidění a lživým věštěním. Říkají: ‚Tak praví Panovník Hospodin‘ – Hospodin ale nemluvil! 29 Prostý lid zatím podvádí a loupí. Ubližují chudým a ubohým a na přistěhovalcích páchají křivdu a bezpráví.
30 Hledal jsem mezi nimi někoho, kdo by opravil hradbu a postavil se přede mě do trhliny za tu zem, abych ji nezničil – ale nikoho jsem nenašel. [e] 31 Vyliji proto na ně své rozhořčení, pohltím je plamenem svého zuření a jejich cesty jim obrátím na hlavy, praví Panovník Hospodin.“
69 Pro předního zpěváka, na nápěv „Lilie“.
Žalm Davidův.
I.
2 Bože, pomoz mi,
voda až po krk sahá mi!
3 Hluboko klesám do bahna beze dna,
kolem mě vodní hlubina –
ta záplava mě přemáhá!
4 Křikem jsem vyčerpán,
hrdlo mě pálí, vysychá,
vyhlížím Boha, ztrácím zrak!
5 Těch, kdo mě bez důvodu nenávidí,
je více, než mám vlasů na hlavě!
Spousta je těch, kteří mě chtějí zničit,
obviňují mě falešně –
to, co jsem neukradl, musím navracet!
6 Ty, Bože, znáš moje bláznovství,
mé viny před tebou se nikam neskryjí.
7 Ať se kvůli mně, Hospodine, stydět nemusí
ti, kteří v tebe, Pane zástupů, doufají.
Ať kvůli mně nejsou zahanbeni
ti, kteří tě, Bože Izraele, hledají!
8 Kvůli tobě přece snáším ponížení,
to kvůli tobě mi hanba halí tvář.
9 Pro vlastní bratry jsem jako cizí,
pro děti své matky jsem cizincem.
10 Horlivost tvého domu mě totiž stravuje,
padají na mě urážky tobě určené!
11 V slzách když jsem se trápil postem,
měli pro mě jen posměšky.
12 Místo šatů když oblékal jsem pytel,
skládali o mně říkanky.
13 Pomlouvali mě, kdo sedají v bráně,
opilci si o mně zpívali!
II.
14 Já se však budu modlit k tobě,
vždyť je, Hospodine, čas tvé milosti.
Vyslyš mě, Bože, ve své veliké lásce,
zachraň mě ve své věrnosti!
15 Z bahna mě vytáhni, nenech mě utonout,
před těmi, kdo mě nenávidí, dej mi uniknout
jako před vodní hlubinou!
16 Ať mě nepřemůže vodní záplava,
ať mě nepohltí její hlubina,
kdyby se nade mnou propast zavřela!
17 Vyslyš mě, Hospodine, pro dobrotu své lásky,
v hojném svém soucitu na mě pohlédni.
18 Před svým služebníkem svou tvář neskrývej,
je mi tak úzko – pospěš, vyslyš mě!
19 Přibliž se ke mně, vyprosti mě,
vykup mě z moci nepřátel!
20 Ty přece víš o mém ponížení,
o všech těch urážkách a posměšcích –
všechny mé nepřátele máš přece na očích!
21 Srdce mám hanbou zdrcené, je mi zle,
toužil jsem po soucitu, zbytečně,
hledal jsem utěšitele, ale nenašel.
22 K jídlu mi dali okusit žluče,
ocet mi dali pít, když žíznil jsem!
23 Jejich stůl ať se jim stane léčkou,
jejich pastí a odplatou.
24 Ať se jim v očích zatmí, tak aby neviděli,
jejich bedra sehni navždycky!
25 Vylij na ně své rozhněvání,
plamen tvé prchlivosti ať je zachvátí.
26 Jejich příbytek ať zůstane pustý,
v jejich stanech ať nikdo nebydlí!
27 Koho jsi sám ztrestal, toho pronásledují,
baví se o bolesti tebou zraněných.
28 Jejich viny jim proto všechny sečti,
do tvé spravedlnosti ať nevstoupí.
29 Z knihy života ať jsou vymazáni,
mezi spravedlivé ať nejsou počteni!
III.
30 Já sám jsem ubohý, trpím bolestí,
tvá spása však, Bože, dá mi bezpečí!
31 Boží jméno pak písní oslavím,
vyvyšovat je budu s vděčností.
32 Ta oběť Hospodina potěší víc než býk,
více než dobytek s rohy a kopyty!
33 Ponížení se rozveselí, až to uvidí –
vám, kdo hledáte Boha, ať srdce ožijí!
34 Vždyť přece Hospodin slyší ubožáky,
nepohrdá svým lidem v zajetí.
35 Nebesa i země ať jej oslavují,
též moře i všechna havěť v nich!
36 Bůh totiž Sionu daruje spásu
a města Judy znovu vystaví,
tak aby bydleli ve svém dědictví.
37 Potomci jeho služebníků tu zemi obdrží
a zůstanou v ní, kdo jeho jméno milují!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.