M’Cheyne Bible Reading Plan
David králem Judy
2 Později se David ptal Hospodina: „Mám jít do některého judského města?“
„Jdi,“ odpověděl Hospodin.
„A kam mám jít?“ zeptal se David.
„Do Hebronu,“ odpověděl mu.
2 A tak tam David odešel s oběma svými manželkami, Achinoam Jizreelskou a Abigail, vdovou po Nábalovi Karmelském. 3 David vzal s sebou také své muže, každého s jeho rodinou, a usadili se v Hebronu a okolních městech. 4 Tam za ním potom přišli judští muži, aby Davida pomazali za krále nad domem judským.
Když pak bylo Davidovi oznámeno: „Obyvatelé Jábeš-gileádu pohřbili Saula,“ 5 poslal k nim posly se slovy: „Kéž vám Hospodin požehná za to, že jste svému pánu Saulovi prokázali tuto laskavost a pohřbili ho. 6 Kéž i vám teď Hospodin prokáže laskavost a věrnost. Také já vám prokáži dobrodiní za to, co jste vykonali. 7 Buďte tedy stateční a silní. Váš pán Saul je mrtev, ale judský dům si za svého krále pomazal mě.“
Iš-bošet králem Izraele
8 Saulův vojevůdce Abner, syn Nerův, tehdy vzal Saulova syna Iš-bošeta, odvedl ho do Machanajim 9 a prohlásil ho králem Gileádu, Ašerovců, [a] Jizreele, Efraima, Benjamína a celého Izraele.
10 Iš-bošet, syn Saulův, začal kralovat ve věku čtyřiceti let a kraloval dva roky. Dům Judy ale následoval Davida. 11 David kraloval nad domem Judy v Hebronu sedm let a šest měsíců.
12 Abner, syn Nerův, vytáhl s vojáky Saulova syna Iš-bošeta z Machanajim do Gibeonu. 13 S Davidovými vojáky pak vytáhl Joáb, syn Ceruji, a setkali se s nimi u Gibeonského rybníka. Jedni zůstali na jedné straně rybníka a druzí na druhé.
14 Abner tehdy promluvil k Joábovi: „Ať raději předstoupí mládenci a ukáží před námi, co dovedou.“
„Budiž, ať předstoupí,“ odpověděl Joáb. 15 Nastoupili tedy, z každé strany ve stejném počtu: dvanáct Benjamínců za Saulova syna Iš-bošeta proti dvanácti Davidovým vojákům. 16 Každý popadl svého protivníka za hlavu a vrazil mu do boku meč, takže padli všichni společně. Proto se tomu místu u Gibeonu říká Chelkat-curim, Pole břitů. 17 V urputné bitvě, která se toho dne strhla, pak Davidovi vojáci Abnera a zbytek Izraelců porazili.
18 Byli tam také tři synové Ceruji: Joáb, Abišaj a Asael. Tento Asael uměl běhat jako divoká gazela. 19 Pustil se za Abnerem, neuhnul napravo ani nalevo, jen za ním. 20 Abner se obrátil: „To jsi ty, Asaeli?“ zavolal.
„To jsem,“ odpověděl Asael.
21 „Uhni napravo nebo nalevo,“ přemlouval ho Abner, „chop se jednoho z mých mládenců a vezmi si jeho výstroj!“ Asael ho ale nechtěl nechat být.
22 Abner tedy na Asaela zavolal ještě jednou: „Nech mě být, jinak tě srazím k zemi! Jak se pak podívám tvému bratru Joábovi do očí?“ 23 Když ho ale stále nechtěl nechat být, Abner ho udeřil zadním koncem svého kopí do břicha. Kopí jím projelo naskrz, takže tam padl a na místě zemřel. Každý, kdo přišel na místo, kde Asael padl a zemřel, se tam zastavil.
24 Potom se za Abnerem pustili Joáb s Abišajem. Když už slunce zapadalo, dorazili k pahorku Ama naproti Giachu cestou ke gibeonské poušti. 25 Benjamínovci se v jednom šiku shromáždili k Abnerovi na vrchol pahorku. 26 Abner pak zavolal na Joába: „To musí meč stále hubit? Copak nevíš, že nakonec zbude jen hořkost? Kdy už konečně řekneš svým mužům, ať přestanou honit své bratry?“
27 Joáb mu odpověděl: „Jako že je živ Hospodin, kdybys nepromluvil, mí muži by nepřestali stíhat své bratry až do rána!“ 28 Poté Joáb zatroubil na roh a všichni jeho muži přestali Izraelce pronásledovat. Boj skončil.
29 Abner pak se svými muži šel celou noc přes pláň Arava, přebrodili Jordán, šli celé dopoledne, až přišli do Machanajim.
30 Joáb přestal pronásledovat Abnera a shromáždil své vojsko; kromě Asaela scházelo z Davidových vojáků 19 mužů. 31 (Davidovi vojáci ale pobili 360 Benjamínců, kteří byli s Abnerem.) 32 Potom vzali Asaela a pohřbili ho v hrobě jeho otce v Betlémě. Joáb pak se svými muži šel celou noc, až za svítání dorazili do Hebronu.
Bez lásky nejsem nic
13 Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů. 2 Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic. 3 Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil, [a] bez lásky je mi to k ničemu.
4 Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje; 5 není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, 6 není škodolibá, ale raduje se z pravdy; 7 všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží.
8 Láska nikdy neskončí. Avšak proroctví – ta zaniknou, jazyky – ty umlknou, poznání – to pomine. 9 Jen z části totiž poznáváme a jen z části prorokujeme; 10 jakmile však přijde dokonalé, tehdy to částečné zanikne. 11 Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem dětské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil. 12 Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář. [b] Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě.
13 Do té doby nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska.
Jako maso v hrnci
11 Vtom se mě zmocnil Duch a přenesl mě k východní bráně Hospodinova domu, k té, která je obrácená na východ. A hle – v průchodu brány stálo pětadvacet mužů. Uprostřed nich jsem uviděl vůdce lidu Jaazaniáše, syna Azurova, a Pelatiáše, syna Benajášova.
2 „Synu člověčí,“ řekl mi Hospodin, „tito muži plánují hanebnosti a domlouvají zlá rozhodnutí pro město. 3 Říkají: ‚Nemají se právě teď stavět domy? Máme se ve městě jako masíčko v hrnci.‘ 4 Proto prorokuj proti nim. Prorokuj, synu člověčí!“
5 Tehdy na mě padl Duch Hospodinův. „Mluv!“ řekl mi. „Tak praví Hospodin: Tohle říkáte, dome izraelský; já ale vím i to, co vás v duchu napadá. 6 Povraždili jste v tomto městě tolik lidí, že ve všech ulicích leží mrtvoly!
7 Proto tak praví Panovník Hospodin: Mrtvoly, které jste nechali padnout ve městě, ty jsou to maso a město je ten hrnec; já vás z něj ale vyženu. 8 Báli jste se meče a já na vás meč uvedu, praví Panovník Hospodin. 9 Vyženu vás z města ven a vydám vás do rukou cizáků. Tak nad vámi vykonám své rozsudky. 10 Padnete mečem. Budu vás soudit na izraelském území a tehdy poznáte, že já jsem Hospodin. 11 Už vám nebude ve městě jako masíčku v hrnci. Budu vás soudit na izraelském území 12 a tehdy poznáte, že já jsem Hospodin. Neřídíte se totiž mými pravidly a neplníte mé zákony, ale řídíte se pravidly národů ve vašem okolí!“
13 A zatímco jsem prorokoval, Pelatiáš, syn Benajášův, zemřel. Padl jsem proto na tvář a hlasitě jsem úpěl: „Ach ne, Hospodine, Pane můj! To chceš skoncovat s pozůstatkem Izraele?“
Opět vás shromáždím
14 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 15 „Synu člověčí! Obyvatelé Jeruzaléma říkají o tvých bratrech, o tvých vlastních příbuzných a vůbec o celém domu Izraele: ‚Jsou daleko od Hospodina. Země teď patří nám.‘
16 Proto řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Ano, zahnal jsem je daleko mezi národy, ano, rozprášil jsem je po zemích. V zemích, kam přišli, se jim ale sám nakrátko stanu svatyní.
17 Proto řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Shromáždím vás z národů a posbírám vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a dám vám izraelskou zemi.
18 Až tam přijdou, odstraní odtud všechny ohavnosti a nechutnosti. 19 Dám jim jedno srdce a do nitra jim vložím nového ducha. Vezmu jim z těla srdce z kamene a dám jim srdce z masa, [a] 20 aby se řídili mými pravidly, dodržovali mé zákony a jednali podle nich. Tehdy budou mým lidem a já budu jejich Bohem. 21 Ale těm, jejichž srdce tíhne k ohavnostem a nechutnostem, takovým obrátím jejich cesty na hlavy, praví Panovník Hospodin.“
22 Vtom cherubové s koly po bocích a se slávou Boha Izraele nad sebou zvedli křídla. 23 Hospodinova sláva se vznesla zprostřed města a stanula nad horou východně od města. 24 Ve vidění, které jsem dostal od Božího Ducha, se mě Duch zmocnil a přenesl mě k vyhnancům v Babylonii. Potom mi to vidění zmizelo 25 a já jsem vyhnancům pověděl všechno, co mi Hospodin ukázal.
50 Žalm Asafův.
Hospodin, Bůh bohů, promlouvá,
celou zem svolává
od slunce východu až tam, kde zapadá.
2 Ze Sionu v plné kráse
sám Bůh skvěje se.
3 Přichází náš Bůh, nebude mlčet;
před ním jde oheň, všechno stravuje,
kolem něj prudká vichřice!
4 Svolává shůry nebesa i zem,
jeho lid aby stanul před soudem:
5 „Shromážděte mi moje ctitele,
ty, kteří skrze oběť jsou se mnou ve smlouvě!“
6 Jeho spravedlnost nebesa zvěstují,
vždyť Bůh je soudce – on jediný! séla
7 „Slyš, lide můj, a promluvím,
slyš, Izraeli, já tě usvědčím:
Já, Bůh, jsem přece Bohem tvým!
8 Kvůli tvým obětem tě neviním,
tvé zápaly mi nikdy nechybí.
9 Nechci však býka z chlévů tvých,
nechci kozlíky z tvé ohrady!
10 Všechna zvěř v lese přece patří mi,
také dobytek na horách nesčetných.
11 Znám všechny ptáky v nebesích, [a]
divoké šelmy jsou mým vlastnictvím.
12 Nepožádám tě, i kdybych hladověl –
mně patří svět i všechno v něm!
13 Cožpak se živím masem hovězím,
cožpak ho krví kozlů zapíjím?
14 Přinášej Bohu oběť vděčnosti,
své sliby plň před Nejvyšším.
15 Volej mě v den svého soužení,
vysvobodím tě a ty mě oslavíš!“
16 Darebáka však Bůh takto osloví:
„K čemu odříkáváš moje zákony,
mou smlouvu do úst proč bereš si?
17 Vždyť přece nechceš dát se poučit,
má slova za hlavu jsi zahodil.
18 Vidíš-li zloděje, přátelíš se s ním,
s cizoložníky ses ztotožnil!
19 Svá ústa poskytuješ slovům zlým,
tvůj jazyk spřádá úskoky.
20 Sedíš si a bratra hanobíš,
syna své matky ostouzíš.
21 Kdybych dál mlčel nad tím, co provádíš,
pomyslel by sis, že jsem ti podobný.
Proto tě nyní obviním,
před tvýma očima tě napravím!
22 Kdo Boha pomíjíte, toto pochopte:
Když já vás napadnu, kdo vám pomůže?
23 Kdo přináší oběť vděčnosti, ten mě ctí;
kdo svoje cesty napraví,
tomu ukážu Boží spasení!“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.