M’Cheyne Bible Reading Plan
David a Goliáš
17 Filištíni tehdy spojili svá vojska a vytáhli do boje. Shromáždili se u judského Socha a utábořili se v Efes-danimu mezi Sochem a Azekou. 2 Také Saul a izraelští muži se shromáždili. Utábořili se v údolí Ela a sešikovali se k bitvě proti Filištínům. 3 Filištíni stáli na jednom kopci, Izraelci na protějším a mezi nimi bylo údolí.
4 Z filištínského tábora vystoupil jejich zápasník jménem Goliáš z Gatu. Byl vysoký šest loktů a píď. [a] 5 Na hlavě měl bronzovou přilbu. Oblečen byl do bronzového šupinatého pancíře o váze 5 000 šekelů. [b] 6 Na nohou měl bronzové chrániče a na zádech bronzovou šavli. 7 Jeho kopí mělo násadu jako tkalcovské vratidlo a železný hrot o váze 600 šekelů. [c] Před ním šel štítonoš.
8 Goliáš se stavěl před izraelské šiky a volal na ně: „Proč jste sem přišli? Šikujete se do boje? Já jsem přece Filištín a vy jste Saulovi sluhové. Vyberte si někoho, ať přijde sem ke mně. 9 Jestli mě v boji přemůže a zabije, budeme vám sloužit. A jestli já přemůžu a zabiju jeho, budete jako naši otroci sloužit vy nám.“ 10 Potom ten Filištín dodal: „Vyzývám dnes izraelské šiky: Dejte mi někoho, kdo se mnou půjde na souboj!“ 11 Když Saul s celým Izraelem slyšeli slova onoho Filištína, byli zděšeni a hrozně se báli.
12 David byl synem onoho Efratejce z judského Betléma jménem Jišaj, který měl osm synů. Ten byl v Saulově době už příliš starý, 13 ale jeho tři nejstarší synové táhli se Saulem do války. Prvorozený se jmenoval Eliab, druhý Abinadab a třetí Šama – tito tři odešli do války. 14 David byl ale nejmladší. Tři nejstarší odešli se Saulem, 15 kdežto David se musel od Saula vrátit do Betléma pást ovce svého otce.
16 Filištín zatím po čtyřicet dnů každé ráno i večer přicházel a předváděl se.
17 Jednou řekl Jišaj svému synu Davidovi: „Vezmi svým bratřím tady efu [d] praženého zrní a těchto deset chlebů a běž to odnést do tábora svým bratrům. 18 Tady těch deset kusů sýra vezmi pro velitele jejich oddílu. Navštiv své bratry, vyřiď jim pozdrav a přines od nich zprávy. 19 Jsou se Saulem a se všemi izraelskými muži v údolí Ela a bojují s Filištíny.“
20 David tedy ráno vstal, svěřil ovce hlídači, všechno to vzal a šel, jak mu Jišaj přikázal. Dorazil k okraji tábora, právě když vojsko v šiku vyráželo s válečným pokřikem. 21 Izraelci i Filištíni se seřadili, jeden šik proti druhému. 22 David nechal své věci u hlídače zásob a běžel k šiku. Když tam dorazil, ptal se bratrů, jak se mají. 23 Ještě s nimi mluvil, když vtom z filištínských řad vystoupil jejich zápasník jménem Goliáš z Gatu. Vykřikoval tak jako předtím a David to slyšel. 24 Jakmile Izraelci toho muže spatřili, všichni se před ním v hrozném strachu dali na útěk.
25 „Vidíte toho muže, co vystoupil?“ říkali Izraelci. „Jde urážet Izrael. Kdyby ho někdo zabil, král by ho zahrnul spoustou bohatství, dal by mu svou dceru a jeho otcovský rod by v Izraeli osvobodil od daní.“
26 David se mužů kolem sebe zeptal: „Cože dostane ten, kdo toho Filištína zabije a zbaví Izrael té ostudy? Kdo je tenhle filištínský neobřezanec, že uráží šiky živého Boha?“ 27 Muži mu tedy pověděli stejně jako předtím, co čeká toho, kdo by ho zabil.
28 Jeho nejstarší bratr Eliab ale zaslechl, jak s nimi mluví, a hrozně se na Davida rozhněval: „Proč jsi sem vlastně přišel? A komu jsi svěřil těch pár ovcí na poušti? Znám tu tvou drzost a zlomyslnost! Přišel ses podívat na bitvu, co?“
29 „Co jsem zase provedl? To se nemůžu zeptat?“ bránil se David. 30 Potom se obrátil na dalšího se stejnou otázkou a muži mu odpovídali právě tak jako předtím.
31 To, co David říkal, se rozneslo. Ohlásili to i Saulovi a ten si ho dal zavolat. 32 „Ať se toho Filištína nikdo neleká!“ řekl David Saulovi. „Tvůj služebník půjde a bude se s ním bít.“
33 „Nemůžeš se s tím Filištínem bít,“ namítl mu Saul. „Jsi ještě chlapec a on je bojovník už odmalička.“
34 David mu odpověděl: „Tvůj služebník byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev nebo medvěd a vzal ze stáda ovci, 35 pustil jsem se za ním, srazil jsem ho a vyrval mu ji z tlamy. A když se vrhl na mě, chytil jsem ho za hřívu a tloukl ho, dokud jsem ho nezabil. 36 Tvůj služebník už zabil lva i medvěda. A tenhle filištínský neobřezanec dopadne stejně, protože urážel šiky živého Boha,“ 37 pokračoval David. „Hospodin, který mě vysvobodil ze spárů lva i medvěda, mě vysvobodí i ze spárů toho Filištína.“
„Tak tedy jdi,“ řekl na to Saul Davidovi. „Kéž je Hospodin s tebou!“
38 Saul pak Davida nechal obléci do svých šatů, na hlavu mu nasadil bronzovou přilbu a oblékl mu pancíř. 39 David si na ty jeho šaty připásal také jeho meč a chtěl jít, jenže na to nebyl zvyklý, a tak Saulovi řekl: „V tom jít nemůžu. Nejsem na to zvyklý,“ a svlékl to ze sebe. 40 Pak si vzal svou hůl, vybral si pět oblázků z potoka, vložil je do kapsy ve své pastýřské mošně, do ruky vzal prak a vyrazil na Filištína.
41 Filištín, vpředu se svým štítonošem, vyrazil proti Davidovi. 42 Jakmile si ho všiml, pohrdavě si ho prohlédl. Byl to přece ještě chlapec, takový pohledný zrzek. 43 „Copak jsem pes, že na mě jdeš s holí?“ křikl Filištín na Davida a začal ho proklínat při svých bozích. 44 „Pojď ke mně,“ hulákal na Davida, „a nechám tvé tělo ptákům a divoké zvěři!“
45 David mu ale odpověděl: „Ty proti mně jdeš s mečem, kopím a šavlí, ale já jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských šiků, které jsi urážel. 46 Dnes tě Hospodin sevře do mé ruky, zabiju tě a useknu ti hlavu. Mrtvoly filištínského vojska dnes nechám ptákům a divoké zvěři, takže celá zem pozná, že Bůh je s Izraelem. 47 Všichni, kdo se tu shromáždili, poznají, že ne mečem ani kopím vysvobozuje Hospodin. Toto je Hospodinův boj a on vás vydá do našich rukou!“
48 Jakmile Filištín vykročil a zamířil k Davidovi, aby ho napadl, David rychle vyběhl z řady proti němu. 49 Sáhl rukou do mošny, vzal odtud kámen, vystřelil z praku a zasáhl Filištína do čela. Kámen se mu zaryl do čela a on se skácel tváří k zemi.
50 Tak David přemohl onoho Filištína prakem a kamenem. Zasáhl Filištína a zabil ho, i když neměl žádný meč. 51 Potom David přiběhl a stanul nad Filištínem, chytil jeho meč, vytáhl ho z pochvy a dorazil ho; usekl mu hlavu.
Když Filištíni viděli, že jejich hrdina padl, dali se na útěk. 52 Izraelští a judští muži vyrazili za nimi a s pokřikem hnali Filištíny až ke vchodu do Gatu [e] a k samým branám Ekronu. Filištínští padlí leželi podél cesty k Šaarimu a také až ke Gatu a Ekronu. 53 Když se synové Izraele vrátili z honby za Filištíny, vyplenili jejich tábořiště. 54 David potom vzal hlavu toho Filištína, přenesl ji do Jeruzaléma a jeho zbroj uložil ve svém stanu.
55 Když Saul viděl Davida, jak jde na Filištína, zeptal se svého vojevůdce Abnera: „Čí syn je ten chlapec, Abnere?“
„Jakože jsi živ, králi, nevím,“ odpověděl Abner.
56 „Vyptej se na toho mladíka, čí je syn,“ poručil král.
57 Jakmile se David po zabití toho Filištína vrátil, Abner ho vzal a přivedl před Saula. Hlavu Filištína ještě držel v ruce.
58 „Čípak jsi syn, chlapče?“ zeptal se ho Saul.
„Syn tvého služebníka Jišaje Betlémského,“ odpověděl David.
15 My silní musíme nést slabosti těch, kdo silní nejsou. Nemějme ohled jen sami na sebe, 2 ale každý se snažme vyhovět bližnímu. Usilujme o prospěch a posílení druhých. 3 Vždyť ani Kristus nebral ohled sám na sebe; naopak, je psáno: „Urážky těch, kdo uráží tebe, na mě dopadly.“ [a] 4 Všechno, co bylo v minulosti zapsáno, bylo zapsáno pro naše poučení, abychom díky vytrvalosti a povzbuzení, které je v Písmu, měli naději.
5 Kéž vám Bůh trpělivosti a útěchy daruje vzájemnou svornost ve shodě s Kristem Ježíšem, 6 tak abyste svorně a jednomyslně oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.
Naděje Židů i pohanů
7 Přijímejte se tedy navzájem, jako Kristus přijal vás do Boží slávy. 8 Říkám vám, že Kristus se pro Boží věrnost stal služebníkem Židů, [b] aby potvrdil zaslíbení daná otcům 9 a aby i pohané slavili Boha za jeho milosrdenství. Jak je psáno:
„Budu tě vyznávat mezi národy,
tvé jméno písní oslavím.“ [c]
10 A jinde Písmo říká:
„Jásejte, národy, tak jako jeho lid!“ [d]
11 A ještě jinde:
„Chvalte Hospodina, všechny národy,
ať ho všichni lidé velebí!“ [e]
12 A jinde Izaiáš říká:
„Vypučí výhonek Jišajův,
vztyčí se, aby vládl národům.
Národy se na něj s nadějí spolehnou.“ [f]
13 Kéž vás tedy Bůh naděje naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, tak aby vaše naděje rostla mocí Ducha svatého stále víc a víc.
Pavlovo poslání
14 Mám o vás jistotu, bratři moji, že jste plni dobroty, máte hojnost veškerého poznání a sami se dokážete napomínat navzájem. 15 Přesto jsem se vám osmělil v dopise připomenout některé věci jako ten, komu Bůh udělil milost 16 být služebníkem Krista Ježíše mezi pohany. Smyslem mé kněžské služby při Božím evangeliu je, aby Bůh přijal pohany jako libou oběť, posvěcenou Duchem svatým.
17 Pokud jde o službu Bohu, mám se v Kristu Ježíši čím chlubit. 18 Neodvážil bych se něco říkat, kdyby to skrze mě Kristus také nekonal k přivedení pohanů k poslušnosti slovem i skutkem, 19 v moci divů a zázraků, v moci Božího Ducha, takže jsem od Jeruzaléma až po Illyrii vše kolem dokola naplnil Kristovým evangeliem. 20 Šlo mi o to, kázat evangelium tam, kde o Kristu ještě neslyšeli, abych nestavěl na cizím základě. 21 Jak je psáno:
„Ti, kterým nebyl ohlášen, jej spatří,
ti, kdo nikdy neslyšeli, pochopí.“ [g]
Plány do budoucna
22 To vše mi dlouho bránilo přijít k vám. 23 Teď už ale v těchto krajích nemám místo, a protože vás už mnoho let toužím navštívit, 24 rád bych to udělal cestou do Španěl. Pevně doufám, že se s vámi setkám a že mě vypravíte na další cestu; především se ale těším na chvíle s vámi.
25 Teď ovšem cestuji do Jeruzaléma, abych posloužil svatým. 26 Církve v Makedonii a Řecku [h] se totiž rozhodly uspořádat sbírku pro chudé, kteří jsou mezi svatými v Jeruzalémě. 27 Rozhodli se sami, zároveň však i proto, že jsou jejich dlužníky. Když jako pohané získali podíl na jejich duchovních věcech, musí jim zase pomoci hmotně. 28 Jakmile ten úkol splním a předám jim výtěžek sbírky, vypravím se přes vás do Španěl. 29 A vím, že až k vám přijdu, přijdu s Kristovým plným požehnáním.
30 Bratři, pro Pána Ježíše Krista a pro lásku Ducha vás prosím, abyste mi pomohli v mém boji. Modlete se za mě k Bohu, 31 abych byl vysvobozen od nevěřících v Judsku a aby svatí tuto mou službu Jeruzalému přijali. 32 Dá-li Bůh, s radostí pak přijdu k vám a odpočinu si mezi vámi.
33 Bůh pokoje kéž je s vámi všemi. Amen.
Hospodin jednal jako nepřítel
2 Ach, [a] jak Hospodin hněvem zahalil
Dceru sionskou!
Z nebe až na zem zahodil
Izraelovu nádheru.
V den svého hněvu nebral ohledy
na podnož svých nohou.
2 Hospodin bez milosti pohltil
všechny Jákobovy příbytky.
Ve své prchlivosti rozbořil
opevnění Judské dcery.
Porazil k zemi, zneuctil
království i s jeho velmoži!
3 V zuřivém rozhněvání
uťal Izraeli rohy.
Před tváří nepřítele odvrátil
od něj svou pravici.
Vzplanul proti Jákobovi plamenem
jak oheň, jenž vše spaluje.
4 Jako nepřítel napjal luk
s pravicí připravenou k výstřelu.
Jako protivník pobil vše,
co bylo krásné na pohled.
Jak oheň vylil svůj prudký hněv
na stánek Dcery sionské.
5 Hospodin jednal jako nepřítel,
pohltil celý Izrael;
pohltil všechny jeho paláce,
rozbořil jeho opevněnou zeď.
Rozmnožil Dceři judské
žal a zármutek.
6 Zpustošil svůj příbytek jako zahradu,
svůj svatostánek nechal zaniknout.
Hospodin nechal v zapomnění upadnout
svátky i soboty na Sionu;
krále i kněze zavrhl
ve svém rozhořčeném hněvu.
7 Hospodin na svůj oltář zanevřel,
zošklivil si svou svatyni.
Vydal do rukou nepřátel
městské hradby i pevnosti.
V Hospodinově domě byl slyšet křik
jako v den slavnosti.
8 Hospodin pojal rozhodnutí,
že zničí hradby Dcery sionské.
Natáhl šňůru, začal měřit,
odvrátit od zkázy už nedal se.
Hradby i bašty proto naříkaly,
klesly společně.
9 Brány se k zemi zřítily,
když rozlámal a rozbil závory.
Král i velmoži jsou mezi pohany,
Zákon se vytratil.
Také proroci už nemají
od Hospodina žádné vidění.
10 Stařešinové Dcery sionské
sedají mlčky na zemi.
Prachem si hlavu pokryli,
oblečeni do pytloviny.
Jeruzalémské panny
svěsily hlavy k zemi.
11 Pro slzy už sotva vidím,
mé útroby se chvějí.
Srdce mi puká nad ranami,
jež padly na můj lid;
nad tím, že děti, ba i kojenci
klesají v městských ulicích.
12 Svým matkám říkají:
„Kde je jídlo? Kde je pití?“
Hroutí se jako zranění
na městských prostranstvích,
pomalu vypouštějí duši
svým matkám v náručí.
13 K čemu tě přirovnám, Dcero jeruzalémská,
čemu se jenom podobáš?
K čemu tě připodobním, abych tě potěšil,
panenská Dcero sionská?
Tvá rána je hluboká jako oceán,
kdo by tě mohl uzdravit?
14 Tvoji proroci ti prorokovali
lži a nesmysly.
Neodhalovali tvé zločiny,
aby odvrátili tvé vyhnanství.
Proroctví, která ti předkládali,
byly lži a přeludy!
15 Všichni, kdo půjdou okolo,
sprásknou nad tebou ruce.
Hvízdnou a hlavou potřesou
nad Dcerou jeruzalémskou:
„To že je to město, jemuž se říkalo
Dokonalost krásy, Potěcha vší země?“ [b]
16 Všichni tví nepřátelé
si otvírají ústa na tebe.
Pohvizdují a cení zuby
se slovy: „Konečně jsme je zničili!
Na tenhle den jsme čekali
a dočkali jsme se – už je tady!“
17 Hospodin vykonal to, co plánoval;
to, co řekl, také udělal.
Jak varoval už odedávna,
bořil, aniž se slitoval.
Obveselil nad tebou protivníka,
roh tvých nepřátel nechal triumfovat.
18 Volej k Hospodinu ze srdce –
ach, hradby Dcery sionské!
Ať tvé slzy proudí potokem,
ať už je noc či den!
Odpočinek si nedopřej,
tvé oko ať neusne!
19 Vstávej a volej za nocí
při počátcích hlídek.
Jak vodu své srdce vylévej
před tváří Páně!
Za život svých dětí,
jež umírají hladem
na každém nároží,
pozdvihuj k němu dlaně!
20 Pohleď, Hospodine, jen pohlédni,
koho jsi takto ranil!
To mají ženy jíst své děti,
své miláčky, jež právě zrodily? [c]
To mají být v Hospodinově svatyni
vražděni kněží i proroci?
21 Mladí i staří v ulicích
leží na zemi.
Mé panny i mí mládenci
pod mečem padali.
V den svého hněvu jsi je bil,
pobíjel jsi bez milosti!
22 Jako ke slavnosti jsi svolal
odevšad ty, jichž se děsím.
Nebyl v den hněvu Hospodinova,
kdo by unikl a přežil.
Ty, jež jsem hýčkala, jež jsem vychovala,
můj nepřítel zhubil!
33 Veselte se, spravedliví, v Hospodinu,
upřímným sluší chvalozpěv!
2 Oslavujte Hospodina na citeru,
na desetistrunné loutně mu zahrajte.
3 Zazpívejte mu novou píseň,
hrajte krásně a hlasitě!
4 Hospodinovo slovo je přímé,
veškeré jeho dílo trvalé.
5 Spravedlnost a právo miluje,
Hospodinovy lásky je plná zem!
6 Hospodinovým slovem vznikla nebesa,
celý jejich zástup duchem jeho úst.
7 Mořské vody shrnul na hromady,
hlubiny uložil do svých pokladnic.
8 Měj v úctě Hospodina, celá zem,
všichni obyvatelé světa, ctěte jej!
9 On promluvil – a stalo se,
všechno povstalo jeho příkazem. [a]
10 Záměry národů Hospodin kazí,
lidské úmysly vniveč obrací.
11 Hospodinův záměr však obstojí navždy,
úmysly jeho srdce od věků navěky!
12 Blaze národu, jehož Bůh je Hospodin,
lidu, jenž vyvolil za své dědictví!
13 Hospodin z nebe dívá se,
na všechny lidské syny pohlíží,
14 z místa, kde trůní, zkoumá pohledem
všechny, kdo bydlí na zemi.
15 Ten, který stvořil každé srdce,
rozumí všemu, co dělají.
16 Krále nezachrání veliké vojsko,
hrdinu nevyprostí velká udatnost.
17 Kůň zklame, když půjde o záchranu,
i když má sílu, nedá vyváznout.
18 Hospodinův zrak patří těm, kdo ho ctí,
on hledí na ty, kdo v jeho lásku doufají,
19 aby je vysvobozoval od smrti,
aby je živil v dobách hladových.
20 Naše duše po Hospodinu touží –
on je naše pomoc a náš štít!
21 On je radostí našeho srdce,
v jeho svaté jméno doufáme.
22 Kéž je s námi tvá láska, Hospodine,
jako je v tobě naše naděje!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.