M’Cheyne Bible Reading Plan
Abimelech
9 Jerub-baalův syn Abimelech přišel bydlet k bratrům své matky v Šechemu a řekl jim i celému příbuzenstvu své matky: 2 „Zeptejte se šechemských měšťanů: ‚Co je pro vás lepší – aby vám vládlo všech sedmdesát Jerub-baalových synů, nebo aby vám vládl jeden muž?‘ Pamatujte, že jsem vaše krev a tělo.“
3 Bratři jeho matky to všechno o něm pověděli šechemským měšťanům a ti se přiklonili k Abimelechovi. „Je to přece náš příbuzný,“ říkali si. 4 Dali mu 70 šekelů [a] stříbra z Baal-beritova chrámu a Abimelech si za ně najal ničemy a dobrodruhy, kteří mu dělali doprovod. 5 Pak odešel do domu svého otce v Ofře a na jednom kameni tam povraždil svých sedmdesát nevlastních bratrů, synů Jerub-baalových. Nejmladší syn Jerub-baalův Jotam ale přežil, protože se schoval. 6 Všichni měšťané Šechemu i všichni z Bet-mila se potom shromáždili a šli k dubu u šechemského sloupu, kde Abimelecha prohlásili za krále.
7 Když se to dozvěděl Jotam, vystoupil na vrchol hory Gerizim a odtud na ně hlasitě volal: „Slyšte mě, šechemští měšťané! A vás ať slyší Bůh!
8 Jednou se stromy rozhodly
krále nad sebou si stanovit.
Řekly olivě: Kraluj nám!
9 Oliva řekla: To snad mám
svůj olej přestat vydávat,
kterým se Bůh i lidé ctí,
a jít kymácet se nad stromy?
10 Řekly tedy stromy fíku:
Pojď ty, kraluj nám!
11 Fíkovník řekl: To snad mám
své plody přestat vydávat,
jež vynikají v sladkosti,
a jít kymácet se nad stromy?
12 Řekly tedy stromy révě:
Pojď ty, kraluj nám!
13 Réva řekla: To snad mám
své víno přestat vydávat,
kterým se Bůh i lidé veselí,
a jít kymácet se nad stromy?
14 Řekly tedy všechny stromy trní:
Pojď ty, kraluj nám!
15 Trní tenkrát řeklo stromům:
Pokud mě vskutku oddaně
určíte sobě za krále,
pak se do mého stínu uchylte.
Ale pokud ne, z trní oheň vyšlehne,
libanonské cedry sežehne!
16 Nuže, zachovali jste se oddaně a čestně, když jste Abimelecha udělali králem? Zachovali jste se dobře k Jerub-baalovi a jeho domu? Zachovali jste se k němu, jak si zasloužil? 17 Můj otec za vás bojoval, nasadil vlastní život, aby vás vysvobodil z rukou Midiánců. 18 Vy jste ale dnes povstali proti jeho domu, povraždili jste sedmdesát jeho synů na jednom kameni a králem nad Šechemskými jste udělali Abimelecha, syna jeho děvečky – je to přece váš příbuzný! 19 Pokud jste se dnes zachovali k Jerub-baalovi a jeho domu oddaně a čestně, radujte se z Abimelecha a on ať se raduje z vás! 20 Ale pokud ne, pak ať z Abimelecha vyšlehne oheň a sežehne šechemské měšťany i Bet-milo! Ať vyšlehne oheň z Šechemských i z Bet-mila a sežehne Abimelecha!“
21 Pak se dal Jotam na útěk. Uprchl před svým bratrem Abimelechem do Beeru a tam zůstal.
22 Abimelech panoval nad Izraelem tři roky. 23 Bůh ale mezi Abimelecha a šechemské měšťany poslal ducha sváru, a Šechemští Abimelecha zradili. 24 To aby krutost spáchaná na sedmdesáti Jerub-baalových synech byla pomstěna a jejich krev dopadla na jejich nevlastního bratra Abimelecha, který je povraždil, i na šechemské měšťany, kteří ho podpořili, aby zabil své bratry. 25 Šechemští mu na vrcholcích hor nastražili zálohy a ty přepadaly každého, kdo kolem nich procházel. Abimelech se to však dozvěděl.
26 Tenkrát se do Šechemu přistěhoval jistý Gaal, syn Ebedův, se svými bratry a šechemští měšťané mu dali důvěru. 27 Vyšli na vinice, sklízeli hrozny, šlapali je v lisu a slavili vinobraní. Přišli do chrámu svého boha, jedli, pili a nadávali na Abimelecha. 28 Gaal, syn Ebedův, vykřikoval: „Kdo je Abimelech oproti Šechemu? Proč bychom mu sloužili? Copak to není Jerub-baalův syn? A Zebula tu má jako zástupce! Služte mužům Šechemova otce Chamora. Proč bychom sloužili Abimelechovi? 29 Kdybych tak já velel tomuto lidu, hned bych se Abimelecha zbavil! Řekl bych mu: [b] ‚Abimelechu, sbírej si armádu! Pojď se bít!‘“
30 Když se o těchto řečech Gaala, syna Ebedova, dozvěděl správce města Zebul, vzplanul hněvem. 31 Tajně poslal k Abimelechovi posly se vzkazem: „Pozor, do Šechemu přišel Gaal, syn Ebedův, se svými bratry. Pozor na ně, podněcují město proti tobě! 32 Proto se v noci se svým vojskem vyprav a ukryj se v polích do zálohy. 33 Brzy ráno za svítání zaútočíš na město. Až Gaal se svými muži vyrazí proti tobě, naložíš s ním, jak budeš moci.“
34 Abimelech se tedy v noci se svým vojskem vypravil a ukryli se do zálohy proti Šechemu ve čtyřech oddílech. 35 Jakmile Gaal, syn Ebedův, vyšel a zastavil se ve vchodu do městské brány, zvedl se Abimelech se svými muži ze zálohy.
36 Když je Gaal uviděl, řekl Zebulovi: „Podívej, z hřebenů hor sestupuje vojsko!“
Zebul mu ale odpověděl: „To ti jen horské stíny připadají jako postavy.“
37 Gaal však pokračoval: „Podívej, z Tabur-erecu sestupuje vojsko a další houf se blíží od Věšteckého dubu!“
38 Nato mu Zebul řekl: „Kdepak jsou ty tvé řeči? Říkal jsi: ‚Kdo je Abimelech, abychom mu sloužili?‘ Není to snad to vojsko, kterému ses vysmíval? No tak, vzhůru, bojuj s ním!“
39 Gaal tedy vytáhl v čele Šechemských, aby bojoval s Abimelechem. 40 Abimelech ho ale hnal až k městské bráně, a jak utíkali, padlo mnoho mrtvých. 41 Abimelech se pak vrátil do Arumy a Zebul vyhnal Gaala a jeho bratry ze Šechemu.
42 Druhého dne Šechemští vyšli do polí. Když se to dozvěděl Abimelech, 43 vzal své vojsko, rozdělil je na tři oddíly a ukryl do zálohy v polích. Když viděl, že lidé opravdu vycházejí z města, vyrazil proti nim a pobil je. 44 Zatímco Abimelech se svým oddílem vyrazil a obsadil vchod do městské brány, zbývající dva oddíly přepadly všechny, kdo byli v polích, a pobily je. 45 Abimelech útočil na město celý den, až je dobyl. Lidi ve městě pozabíjel, město pobořil a posypal solí.
46 Jakmile o tom uslyšeli měšťané v Šechemské věži, uchýlili se všichni do pevnosti El-beritova chrámu. 47 Když se Abimelech dozvěděl, že jsou tam všichni pohromadě, 48 vystoupil s celým svým vojskem na horu Calmon. Vzal sekeru, usekl ze stromu větev, naložil si ji na rameno a řekl svým mužům: „Viděli jste, co dělám? Rychle to udělejte po mně!“ 49 Každý ve vojsku tedy usekl větev a šli za Abimelechem. Obložili jimi pevnost a zapálili jim ji nad hlavou, takže všichni lidé v Šechemské věži zahynuli – na tisíc mužů a žen.
50 Potom Abimelech táhl k Tebecu, oblehl jej a dobyl. 51 Uprostřed města byla pevná věž, kam utekli všichni muži a ženy, všichni obyvatelé města. Zavřeli za sebou a vystoupili na střechu věže. 52 Abimelech šel až k věži a vzal ji útokem. Když se ale přiblížil ke vchodu do věže, aby ji zapálil, 53 nějaká žena mu shodila mlýnský kámen na hlavu a rozbila mu lebku.
54 Abimelech k sobě rychle zavolal mládence, který mu nosil zbroj: „Vytas meč a zabij mě! Ať se o mně neříká: Žena ho zabila!“ Zbrojnoš ho tedy probodl a on zemřel. 55 Když Izraelci uviděli, že Abimelech je mrtev, vrátili se každý domů.
56 Tak Bůh Abimelechovi odplatil zločin, který spáchal na svém otci, když povraždil svých sedmdesát bratrů. 57 Také všechny zločiny Šechemských obrátil Bůh na jejich hlavy. Přišlo na ně zlořečení Jotama, syna Jerub-baalova.
13 V antiochijské církvi byli proroci a učitelé:
Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Menachem, vychovaný společně s tetrarchou Herodem, a Saul.
2 Jednou, když uctívali Pána a postili se, Duch svatý řekl: „Oddělte mi Saula a Barnabáše pro dílo, k němuž jsem je povolal.“ 3 Po půstu a modlitbě na ně tedy vložili ruce a propustili je.
Kypr
4 Oni pak, vysláni Duchem svatým, přišli do Seleukie, odkud odpluli na Kypr. 5 Když dorazili do Salaminy, kázali Boží slovo v židovských synagogách; také Jan [a] byl s nimi, aby jim pomáhal.
6 Procestovali ten ostrov až do Páfu, kde narazili na jednoho čaroděje, židovského falešného proroka jménem Bar-Jesus, 7 který se vetřel do přízně místního prokonzula Sergia Pavla. Tento rozumný muž si Barnabáše a Saula nechal zavolat, protože toužil slyšet Boží slovo. 8 Onen Elymas (neboli čaroděj, jak se jeho jméno překládá) jim však odporoval a snažil se prokonzulovi zabránit ve víře. 9 Saula, zvaného také Pavel, naplnil Duch svatý. Podíval se mu zpříma do očí 10 a řekl: „Ty ďáblův synu plný přetvářky a podlosti! Ty nepříteli vší spravedlnosti! Nepřestaneš podvracet Hospodinovy přímé cesty? 11 Hle, ruka Hospodinova tě teď raní slepotou! Bude to trvat, než zase uvidíš slunce!“
Vtom na Elymase padla temná mlha, takže tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku. 12 Když prokonzul uviděl, co se stalo, uvěřil, ohromen Pánovým učením.
Antiochie Pisidská
13 Pavel a jeho společníci pak odpluli z Páfu a dorazili do Perge v Pamfylii. Jan je však opustil a vrátil se do Jeruzaléma. 14 Pokračovali tedy z Perge sami, až dorazili do Antiochie Pisidské. V sobotu šli do synagogy a posadili se. 15 Když skončilo čtení Zákona a Proroků, představení synagogy je vyzvali: „Bratři, pokud máte pro lid nějaké slovo povzbuzení, mluvte.“
16 Pavel vstal, pokynul rukou a řekl: „Izraelité a všichni Boží ctitelé, slyšte: 17 Bůh tohoto lidu, Izraele, vyvolil naše otce. Pozdvihl tento lid, když pobýval v Egyptě, a vyvedl jej odtud svou vztaženou paží. 18 Po čtyřicet let snášel jejich způsoby [b] na poušti, 19 a když vyhladil sedm národů v zemi Kanaán, rozdělil jim jejich zem losem. 20 To vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Až do proroka Samuele jim dával soudce. 21 Když pak žádali o krále, Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, muže z pokolení Benjamínova. Po čtyřiceti letech 22 jej však zavrhl a pozdvihl jim za krále Davida, o němž vydal toto svědectví: ‚Našel jsem Davida, syna Jišajova, muže podle mého srdce; on mi vyplní všechna přání.‘ [c]
23 Z jeho semene Bůh vzbudil Izraeli zaslíbeného Spasitele – Ježíše, 24 před jehož příchodem kázal Jan všemu lidu Izraele křest pokání. 25 Ke konci své cesty Jan říkal: ‚Já nejsem ten, za koho mě pokládáte – hle, on přichází po mně! Jemu nejsem hoden ani rozvázat obuv na nohou.‘ [d]
26 Bratři, synové rodu Abrahamova, i vy, kdo ctíte Boha spolu s nimi, vám bylo posláno toto slovo spásy. 27 Obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho však nepoznali. Odsoudili ho, a tak naplnili hlasy Proroků, kteří se čtou každou sobotu. 28 Ačkoli nenašli nic, za co by zasloužil smrt, vyžádali si na Pilátovi jeho popravu. 29 Když naplnili všechno, co o něm bylo psáno, sňali jej z kříže a položili do hrobu. 30 Bůh jej ale vzkřísil z mrtvých! 31 On se pak po mnoho dní ukazoval těm, kdo s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma, a ti teď o něm vydávají svědectví lidem.
32 Přinášíme vám tedy radostnou zprávu: Zaslíbení daná našim otcům 33 Bůh splnil nám, jejich potomkům, když vzkřísil Ježíše. Tak je to popsáno ve druhém Žalmu:
‚Ty jsi můj Syn,
já jsem ode dneška Otcem tvým!‘ [e]
34 A že ho vzkřísil z mrtvých, aby nikdy nepodlehl zkáze, řekl takto:
‚Dám vám svatá zaslíbení
učiněná Davidovi.‘ [f]
35 Proto na jiném místě říká:
‚Svého svatého nevydáš rozkladu.‘ [g]
36 David ve svém pokolení zajisté posloužil Boží vůli. Když však zesnul a byl připojen ke svým otcům, podlehl rozkladu. 37 Ten, kterého Bůh vzkřísil, však rozklad nepoznal.
38 Bratři, oznamuji vám, že skrze něj se vám zvěstuje odpuštění hříchů. 39 Skrze něj je každý věřící ospravedlněn od všeho, od čeho vás Mojžíšův zákon ospravedlnit nemohl. 40 Dejte si však pozor, aby se vám nestalo, co je psáno v Prorocích:
41 ‚Pohleďte, pohrdavci,
podivte se a zhyňte:
Já konám dílo ve vaší době,
dílo, jemuž neuvěříte,
i kdyby vám o něm někdo vyprávěl!‘“ [h]
42 Když pak odcházeli ze synagogy, místní pohané je prosili, aby jim o těch věcech vyprávěli příští sobotu. 43 Jakmile bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí Židé i zbožní proselyté [i] šli za Pavlem a Barnabášem. Ti je pak v rozhovoru nabádali, ať zůstávají v Boží milosti.
44 Příští sobotu se ke slyšení Božího slova sešlo skoro celé město. 45 Když Židé uviděli ty davy, naplnila je závist a začali rouhavě popírat, cokoli Pavel řekl.
46 Pavel a Barnabáš jim směle odpověděli: „Vy jste měli Boží slovo slyšet jako první. Protože ho však odmítáte, a považujete se tak za nehodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům! 47 Tak nám to totiž přikázal Hospodin:
‚Učinil jsem tě světlem národů,
abys dal spásu celému světu.‘“ [j]
48 Když to pohané uslyšeli, začali se radovat a oslavovat Pánovo slovo a všichni, kdo byli předurčeni k věčnému životu, uvěřili. 49 Pánovo slovo se pak šířilo po celém kraji.
50 Židovští vůdci ale poštvali bohabojné [k] a vážené ženy i přední muže města, aby proti Pavlovi a Barnabášovi rozpoutali pronásledování a vyhnali je ze svého kraje. 51 Ti však na ně setřásli prach z nohou [l] a přišli do Ikonia. 52 Učedníci pak byli plní radosti a Ducha svatého.
Slovo judským králům
22 Tak praví Hospodin: „Sestup do paláce judského krále a vyřiď tam toto slovo: 2 Králi judský, který sedíš na Davidově trůnu, slyš slovo Hospodinovo – ty, tvoji dvořané i tvůj lid, vy, kteří vcházíte těmito branami. 3 Tak praví Hospodin: Jednejte poctivě a spravedlivě! Zachraňujte okrádaného z rukou utlačitele! Přistěhovalcům, sirotkům a vdovám neubližujte! Nechovejte se násilně! Neprolévejte na tomto místě nevinnou krev! 4 Pokud se opravdu zařídíte podle těchto slov, budou branami tohoto paláce vcházet králové vládnoucí na Davidově trůnu. Pojedou na vozech a koních a s nimi jejich dvořané i lid. 5 Pokud však tato slova neposlechnete, pak přísahám při sobě samém, praví Hospodin, že z tohoto paláce zbudou jen trosky.“
6 Toto praví Hospodin o domu judského krále:
„Jsi pro mě jako Gileád,
jako libanonský vrcholek.
Zbude z tebe však jen pustina,
města bez obyvatel.
7 Pošlu proti tobě ničitele,
každého v plné zbroji;
zporážejí ty tvé skvělé cedry
a naházejí do ohně!
8 Až budou lidé z mnoha národů procházet kolem tohoto města, budou se jeden druhého ptát: ‚Proč to Hospodin tomuto velikému městu provedl?‘ 9 A dostanou odpověď: ‚Protože opustili smlouvu Hospodina, svého Boha, klaněli se cizím bohům a sloužili jim.‘“ [a]
10 Neplačte nad mrtvým,
nenaříkejte pro něj;
plačte však nad tím,
který odchází,
protože už se nevrátí
a nespatří rodnou zem.
11 Toto praví Hospodin o Šalumovi, [b] synu Jošiášovu, jenž se stal judským králem po svém otci Jošiášovi, ale musel odsud odejít: „Už se sem nevrátí. 12 Zemře tam, kam ho odvlekli, a tuto zem už nikdy nespatří.“
13 „Běda tomu, kdo si staví palác,
ale ne spravedlností;
tomu, kdo buduje horní patra,
ale bezprávím;
tomu, kdo nechá bližního dřít zdarma
a za práci mu neplatí! [c]
14 Říká: ‚Postavím si velký palác
a v něm prostorné komnaty;
prorazím do něj okna,
obložím cedrem a natřu červení.‘
15 Copak tě dělá králem,
že máš víc cedru než ostatní?
Copak tvůj otec
neměl co jíst a pít?
Jednal však poctivě a spravedlivě,
a tak se mu vedlo dobře.
16 Hájil práva chudých a ubohých –
tehdy bývalo dobře!
To totiž znamená znát mě,
praví Hospodin.
17 Ty ale nemáš oči ani srdce
než pro svůj mrzký zisk;
zajímá tě jen vraždit nevinné,
vydírání a násilí.“
18 Toto praví Hospodin o judském králi Joakimovi, synu Jošiášovu: [d]
„Nebudou ho oplakávat:
‚Ach bratře, ach sestro!‘
Nebudou ho oplakávat:
‚Ach pane, ach veličenstvo!‘
19 Pohřbí ho tak jako osla –
vyvlečou ho ven a pohodí
někam za brány Jeruzaléma.“
20 „Vystoupej na Libanon, dcero, křič,
z Bášanu ať tvůj hlas zní,
z Abarimu vykřikni nad svými milenci,
neboť jsou všichni rozdrceni!
21 Mluvil jsem k tobě, dokud jsi měla klid,
říkala jsi ale: ‚Nechci poslouchat!‘
Tak je to s tebou už od mládí,
že neslyšíš můj hlas.
22 Všechny ty tvé pastýře vítr požene,
tví milenci půjdou do zajetí;
tehdy se konečně budeš hanbit a stydět
za všechny své špatnosti.
23 Uvelebila ses v Libanonu, [e]
v hnízdečku mezi cedrovím;
budeš však sténat jako při porodu,
jako rodička se budeš svíjet bolestí!“
24 „Jakože jsem živ, praví Hospodin, i kdybys byl, judský králi Jekoniáši, [f] synu Joakimův, pečetním prstenem na mé pravici, i odtud bych tě strhl! 25 Vydám tě do rukou těch, kdo pasou po tvém životě, do rukou těch, ze kterých máš děs, do rukou babylonského krále Nabukadnezara a do rukou Babyloňanů. 26 Tebe i tvou rodnou matku odvrhnu do cizí země, v níž jste se nenarodili, a tam zemřete. 27 Do své vytoužené země se nikdy nevrátíte.“
28 Je snad Jekoniáš nějaký zahozený střep?
Hrnec, který nikdo nechce?
Proč jsou tedy zavrženi on i jeho potomci,
odmrštěni do země, kterou neznali?
29 Ach země, země, země!
Slyš slovo Hospodinovo!
30 Tak praví Hospodin:
„Zapište ho jako muže bez dětí,
jako někoho, komu se v životě nedařilo.
Nikomu z jeho potomků se nezdaří
usednout na trůn Davidův
a vládnout nad Judou.“
Sedm chlebů a pár rybek
8 V těch dnech se znovu sešlo veliké množství lidí. Když jim pak došlo jídlo, Ježíš svolal své učedníky a řekl jim: 2 „Je mi jich líto. Jsou se mnou už tři dny a nemají co jíst. 3 Když je pošlu domů hladové, padnou na cestě vyčerpáním. A někteří přišli zdaleka.“
4 „Jak by tu někdo mohl ty lidi nakrmit? namítli učedníci. „Vždyť je tu pustina!“
5 „Kolik máte chlebů?“ zeptal se jich.
„Sedm,“ odpověděli.
6 Nechal tedy zástup posadit na zem, vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali. Ti je pak předložili zástupu. 7 Měli také pár malých rybek. Ježíš je požehnal a řekl, ať předkládají i je. 8 A tak se najedli do sytosti a ještě nasbírali sedm košů nalámaných kousků, které zbyly. 9 Bylo tam tehdy okolo čtyř tisíc lidí. Když je Ježíš propustil, 10 ihned nastoupil s učedníky na loď a přijel do dalmanutského kraje.
Farizejský kvas
11 Tehdy přišli farizeové a začali se s ním hádat a pokoušet ho. Chtěli od něj nějaké znamení z nebe. 12 Ježíš si v duchu povzdychl a řekl: „Proč toto pokolení žádá znamení? Amen, říkám vám, že toto pokolení žádné znamení nedostane!“ 13 Opustil je, nastoupil zase do lodi a odplul na druhou stranu.
14 Zapomněli ale vzít chléb a neměli s sebou na lodi víc než jeden bochník. 15 Ježíš jim zdůrazňoval: „Pečlivě se varujte kvasu farizeů a kvasu Herodova.“
16 Začali se tedy mezi sebou dohadovat, že nemají chleba.
17 Ježíš to ale věděl, a tak jim řekl: „Proč se dohadujete, že nemáte chleba? Ještě nechápete a nerozumíte? Ještě máte tvrdé srdce? 18 Máte oči, a nevidíte? Máte uši, a neslyšíte? [a] Už si nevzpomínáte? 19 Když jsem nalámal pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných kousků jste nasbírali?“
„Dvanáct,“ odpověděli.
20 „A co těch sedm chlebů pro čtyři tisíce? Kolik plných košů nalámaných kousků jste nasbírali?“
„Sedm,“ odpověděli.
21 Na to jim řekl: „Ještě nerozumíte?“
Vidíš něco?
22 Když přišli do Betsaidy, přivedli k němu slepce a prosili ho, aby se ho dotkl. 23 Vzal slepce za ruku a odvedl ho za vesnici. Plivl mu na oči, vložil na něj ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“
24 On vzhlédl a řekl: „Rozeznávám lidi – vidím něco jako chodící stromy.“
25 Znovu mu vložil ruce na oči, a když vzhlédl, byl uzdraven. Viděl všechno jasně i na dálku. 26 Ježíš ho pak poslal domů se slovy: „Do vesnice ale nechoď.“
Ty jsi Mesiáš
27 Ježíš a jeho učedníci pak vyšli do vesnic kolem Cesareje Filipovy. Cestou se svých učedníků ptal: „Za koho mě mají lidé?“
28 Odpověděli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za jednoho z proroků.“
29 „A za koho mě máte vy?“ zeptal se.
„Ty jsi Mesiáš!“ odpověděl mu Petr.
30 On je ale přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali.
31 Tehdy je začal učit, že Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, vrchními kněžími i znalci Písma, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých. 32 Protože ty věci říkal otevřeně, Petr ho vzal stranou a začal ho kárat.
33 Ježíš se ale obrátil, podíval se na své učedníky a okřikl Petra: „Odejdi ode mě, satane! Nemyslíš na Boží věci, ale na lidské.“
34 Potom svolal zástup se svými učedníky a řekl jim: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. 35 Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí, ale kdokoli by ztratil život pro mě a pro evangelium, ten jej zachrání. 36 Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě uškodil? 37 Co dá člověk na oplátku za svůj život? 38 Kdo by se v tomto cizoložném a hříšném pokolení styděl za mě a za má slova, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.