M’Cheyne Bible Reading Plan
Debořina píseň
5 Onoho dne zpívala Debora a Barák, syn Abinoamův, tuto píseň:
2 Vůdcové když vedou v Izraeli,
když jeho lid je ochotný –
veleben budiž Hospodin!
3 Slyšte to, králové, vladaři, naslouchejte,
já Hospodinu zazpívám,
Hospodinu, Bohu Izraele, chci zpívat žalm!
4 Když vytáhls, Hospodine, ze Seíru,
z edomské pláně když kráčel jsi,
země se třásla, nebesa dštila,
z mraků voda padala.
5 Před Hospodinem se třásly hory,
před Hospodinem ze Sinaje,
před Bohem Izraele.
6 Za dnů Šamgara, syna Anatova,
za dnů Jaeliných zpustly silnice
a ten, kdo na cesty vydával se,
stezkami klikatými šel.
7 Opuštěni byli sedláci v Izraeli,
opuštěni, než jsi, Deboro, povstala,
než matka v Izraeli povstala.
8 Bůh určil vůdce nové,
když v branách byly boje.
Najde se ale štít nebo kopí
mezi čtyřiceti tisíci v Izraeli?
9 Srdcem jsem s těmi, kdo velí Izraeli,
s těmi z lidu, kdo jsou ochotní –
veleben budiž Hospodin!
10 Vy jezdci na plavých oslicích,
kteří sedíte v sedlech zdobených,
vy, kdo se ubíráte cestami –
rozvažujte.
11 Slyšte hlas pěvců,
co mezi napajedly vyprávějí
o Hospodinových vítězstvích,
o vítězstvích izraelských sedláků.
Tehdy opět lid Hospodinův
k branám sestoupil.
12 Vzhůru, vzhůru, Deboro,
vzhůru, vzhůru, píseň pěj!
Povstaň, Baráku,
synu Abinoamův, chop se zajatců!
13 Zbytek vznešených tehdy sestoupil,
Hospodinův lid ke mně sestoupil
proti udatným.
14 Z Efraima ti, kdo Amaleka vykořenili,
tvému lidu byl v patách Benjamín,
z Machira sestoupili ti, kdo velí,
ze Zabulona, kdo nosí velitelskou hůl.
15 Vůdcové z Isachara při Deboře byli,
Isachar držel s Barákem,
když poslán byl tehdy do údolí,
hned za ním šel.
V Rubenových rodech byly velké domluvy.
16 Pročpak jsi zůstal mezi ohradami?
Abys poslouchal dobytka bučení?
V Rubenových rodech byly velké omluvy.
17 Gileád vězel v Zajordání
a Dan – proč stěhoval se k lodím?
Ašer si zůstal na pobřeží,
u svých přístavů hoví si.
18 Zabulon je lid, jenž pohrdá smrtí,
Neftalí na bojiště vyrazil!
19 Přišli králové, bojovali,
bojovali tehdy králové kanaánští
v Taanachu u megidské vody,
stříbro za kořist však neměli.
20 Z nebe se do boje daly hvězdy,
proti Siserovi válčily ze svých drah.
21 Kíšonský potok ty krále smetl –
valící se proud potoka Kíšonu.
Šíje silných pošlapej!
22 Jaký dusot kopyt koní,
prudký, prudký hřebců trysk!
23 „Proklejte Meroz,“ praví anděl Hospodinův,
„jeho obyvatele vydejte prokletí,
za to, že nepřišli na pomoc Hospodinu,
na pomoc Hospodinu proti udatným!“
24 Požehnaná mezi ženami buď Jael,
manželka Kenijce Chebera,
požehnaná buď mezi ženami ve stanech!
25 Požádal o vodu, dala mu mléko,
ve vzácné číši přinesla smetanu.
26 Levou rukou sáhla po kolíku,
pravicí po těžkém kladivu.
Dala Siserovi ránu, rozbila hlavu,
spánky skrz naskrz probila.
27 K nohám jí klesl, svalil se a ležel,
k nohám jí klesl, svalil se,
tam, kde klesl, svalil se zavražděn.
28 Za oknem vyhlíží matka Siserova,
za okenní mříží naříká:
Proč už tak dlouho jeho vůz nejede?
Proč se zvuk jeho vozů tak dlouho zdržuje?
29 Odpovídají její nejmoudřejší kněžny
to, co si sama opakuje dokola:
30 Jistě jdou po kořisti, jistě se dělí,
jedna dvě ženské pro každého hrdinu!
Barevné látky – kořist pro Siseru,
kořist barevných látek, samá výšivka,
jedna dvě vyšívané látky
co kořist na má ramena.
31 Takto ať, Hospodine, zhyne
každý, kdo je tvůj nepřítel!
Ti, kdo tě milují, ať jsou však jako slunce,
když vychází v síle své!
Země pak měla mír čtyřicet let.
Proč mě pronásleduješ?
9 Saul stále ještě chrlil smrtelné výhrůžky proti Pánovým učedníkům. [a] Šel za veleknězem 2 a vyžádal si od něj listy pro synagogy v Damašku, aby tam mohl vyhledat přívržence té Cesty – jak muže, tak ženy – a přivést je v poutech do Jeruzaléma. 3 Když už se cestou blížil k Damašku, náhle ho obklopilo světlo z nebe. 4 Padl na zem a uslyšel hlas: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?“
5 Zeptal se: „Kdo jsi, Pane?“
Ten odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. 6 Vstaň a jdi do města; tam se dozvíš, co máš dělat.“
7 Muži v Saulově doprovodu zůstali stát bez hlesu; slyšeli totiž hlas, ale nikoho neviděli. 8 Když se Saul zvedl ze země, otevřel oči, ale nic neviděl. Museli ho do Damašku odvést za ruku. 9 Po tři dny neviděl, nejedl ani nepil.
10 V Damašku žil jeden učedník jménem Ananiáš. Pán ho ve vidění oslovil: „Ananiáši!“
Odpověděl: „Zde jsem, Pane.“
11 Pán mu řekl: „Vstaň a jdi do ulice zvané Přímá. V Judově domě najdeš Saula z Tarsu – hle, právě se modlí 12 a ve vidění spatřil muže jménem Ananiáš, jak jde k němu a vkládá na něj ruku, aby prohlédl.“
13 Ananiáš namítl: „Pane, slyšel jsem od mnoha lidí, kolik zla ten muž napáchal tvým svatým v Jeruzalémě! 14 A teď má i zde od vrchních kněží pověření, aby spoutal všechny, kdo vzývají tvé jméno!“
15 Pán mu však řekl: „Jdi, neboť je to má vyvolená nádoba – bude přinášet mé jméno národům, králům i synům Izraele 16 a já mu ukážu, kolik musí vytrpět pro mé jméno.“
17 Ananiáš tedy šel do určeného domu. Vešel dovnitř, vložil na něj ruce a řekl: „Bratře Saule, Pán Ježíš, který se ti ukázal na cestě, po níž jsi šel, mě poslal, abys prohlédl a byl naplněn Duchem svatým.“ 18 Saul náhle prohlédl, jako by mu z očí spadly šupiny. Potom vstal a dal se pokřtít. 19 Přijal pokrm a posilnil se.
Saul popouzí Židy
Saul pak strávil několik dní s damašskými učedníky 20 a hned začal v synagogách kázat, že Ježíš je Boží Syn. 21 Všichni, kdo ho slyšeli, žasli a říkali: „Vždyť to je ten, který v Jeruzalémě hubil vyznavače toho jména! Copak sem nepřišel, aby je v poutech odvedl k vrchním kněžím?“ 22 Saul ale kázal stále mocněji a svými důkazy, že Ježíš je Mesiáš, popouzel damašské Židy.
23 Když už to trvalo dost dlouho, Židé se dohodli, že ho zabijí. 24 Saul se ale o jejich úkladech dozvěděl. Brány byly hlídány dnem i nocí, protože ho chtěli zabít, 25 a tak ho učedníci v noci vzali a spustili ho v koši přes hradbu.
26 Saul se tedy vrátil do Jeruzaléma. Pokoušel se připojit k učedníkům, ale všichni se ho báli. Nevěřili totiž, že je učedník. 27 Barnabáš se ho však ujal. Přivedl ho k apoštolům a vyprávěl jim, jak Saul uviděl na cestě Pána a mluvil s ním a také jak v Damašku směle mluvil v Ježíšově jménu. 28 A tak s nimi zůstal v Jeruzalémě. 29 Hovořil a přel se také s pořečtěnými Židy a ti mu začali ukládat o život. 30 Když se to dozvěděli bratři, odvedli ho do Cesareje a poslali do Tarsu.
31 Církve po celém Judsku, Galileji i Samaří pak zakoušely klid a sílily; žily v Hospodinově bázni a povzbuzovány Duchem svatým se rozrůstaly.
Petrova apoštolská cesta
32 Petr obcházel všechny církve a cestou přišel také ke svatým v Lyddě. 33 Tam nalezl člověka jménem Eneáš, který byl ochrnutý a už osm let byl upoután na lůžko. 34 Petr mu řekl: „Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje. Vstaň a ustel si!“ On hned vstal 35 a všichni obyvatelé Lyddy a Šáronu, kteří ho viděli, se obrátili k Pánu.
36 V Joppě pak žila jedna učednice jménem Tabita (což je v překladu Dorkas), [b] která oplývala dobrými skutky a almužnami. 37 V těch dnech však onemocněla a zemřela. Omyli ji a položili do horní místnosti. 38 Lydda je blízko Joppy, a když se učedníci doslechli, že Petr je v Lyddě, poslali k němu dva muže s prosbou, aby k nim bez meškání přišel.
39 Petr vstal a šel s nimi. Když přišel, zavedli ho do horní místnosti, kde ho s pláčem obstoupily všechny vdovy a ukazovaly košile a pláště, které jim Dorkas dělala, dokud byla s nimi. 40 Petr poslal všechny ven, poklekl a modlil se. Potom se obrátil k jejímu tělu a řekl: „Tabito, vstaň!“ [c] Otevřela oči, a když uviděla Petra, posadila se. 41 On jí podal ruku a pomohl jí vstát. Potom zavolal svaté i vdovy a ukázal jim ji živou.
42 Rozneslo se to po celé Joppě a mnozí uvěřili v Pána. 43 Petr pak v Joppě bydlel delší čas u jistého Šimona koželuha.
Hrnčíř a hlína
18 Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina: 2 „Vstaň a jdi do hrnčířova domu. Tam ti oznámím svá slova.“ 3 Odešel jsem tedy do hrnčířova domu a hle, právě pracoval na hrnčířském kruhu. 4 Nádoba, kterou z hlíny tvaroval, se mu ale pod rukama zkazila, a tak začal znovu a dělal z ní jinou nádobu, která by se mu líbila.
5 Tehdy dostal jsem slovo Hospodinovo: 6 „Nemohu snad s vámi naložit jako tento hrnčíř, dome Izraele? praví Hospodin. Hle, jste v mé ruce, jako je hlína v ruce hrnčíře, dome Izraele. 7 Kdykoli mohu prohlásit o národu nebo království, že je vyvrátím, podvrátím a zničím; [a] 8 pokud se však ten národ, o kterém jsem mluvil, odvrátí od svého zla, pak i já upustím od zla, jež jsem zamýšlel proti nim. 9 Jindy zas mohu prohlásit o národu nebo království, že je vybuduji a zasadím; 10 pokud však budou páchat, co je v mých očích zlé, a nebudou mě poslouchat, pak i já upustím od dobra, jež jsem jim slíbil prokázat.
11 Teď tedy řekni lidu Judy a obyvatelům Jeruzaléma: ‚Tak praví Hospodin: Hle, chystám proti vám něco zlého, vymýšlím na vás plán! Odvraťte se proto každý od své zlé cesty; napravte své cesty a své jednání.‘ 12 Oni však na to řekli: ‚Marné řeči! Budeme žít podle svých vlastních plánů, každý se budeme řídit svým zarputilým a zlým srdcem.‘“
13 A proto tak praví Hospodin:
„Ptejte se mezi národy –
Kdo kdy co takového slyšel?
Panna izraelská provádí
tu nejhroznější věc!
14 Mizí snad z pole kamení
nebo z Libanonu sníh?
Vysychají snad mezi horami [b]
chladné bystřiny?
15 Můj lid však na mě zapomněl,
pálí kadidlo marnostem!
Na svých cestách klopýtli,
na stezkách odvěkých,
a odešli jinou pěšinou,
cestou neupravenou.
16 Jejich země proto bude budit děs,
navždy se nad ní bude syčet úžasem.
Každý, kdo tudy půjde,
se zhrozí a hlavou potřese.
17 Jakoby větrem východním
je před protivníkem rozpráším.
V den, kdy přijde jejich bída,
ukážu jim záda, a ne tvář.“ [c]
Spiknutí proti Jeremiášovi
18 Oni však na to řekli: „Pojďme, musíme na Jeremiáše něco vymyslet! Zákon se knězi nikdy neztratí, stejně jako rada mudrci a slovo prorokovi. Pojďme, ubijme ho tedy jazykem a na jeho slova vůbec nedbejme!“
19 Všimni si mě, Hospodine,
slyš hlas mých odpůrců!
20 To se má odplácet dobro zlem,
že na mě kopou jámu?
Pamatuj, jak jsem se stavěl před tebe
a přimlouval se za ně,
abych od nich odvracel tvůj hněv.
21 Na jejich děti proto dopusť hlad,
vydej je meči napospas!
Ať jejich ženy ovdoví a přijdou o děti,
jejich muži ať propadnou smrti,
jejich mladíci ať padnou mečem v boji!
22 Z jejich domů ať se nářek ozývá,
až na ně náhle přivedeš útočníka –
vždyť mi vykopali jámu, aby mě lapili,
mé nohy chtěli chytit do pasti.
23 Hospodine, ty sám víš
o všech jejich plánech, aby mě zabili.
Neodpouštěj jim jejich viny,
nepřehlížej jejich hřích!
Jen ať se před tebou skácejí;
v čase svého hněvu zakroč proti nim!
Podobenství o rozsévači
4 Znovu pak začal vyučovat u jezera. Shromáždil se k němu tak obrovský zástup, že nastoupil do lodi na jezeře a posadil se. Celý ten zástup byl na břehu 2 a on je v podobenstvích učil o mnoha věcech. Ve svém vyučování jim řekl:
3 „Slyšte: Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval. 4 A jak rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je. 5 Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku. 6 Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla. 7 Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je, takže nevydala úrodu. 8 Ještě jiná však padla na dobrou půdu, vzešla, vzrostla a vydala úrodu – některé dalo třicetinásobek, jiné šedesátinásobek a jiné stonásobek.“ 9 Potom dodal: „Kdo má uši k slyšení, slyš.“
10 Jakmile byl o samotě, ti, kdo byli s ním, se ho spolu s Dvanácti ptali na ta podobenství. 11 „Vám je svěřeno tajemství Božího království,“ odpověděl jim, „ale těm, kdo jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích, 12 aby
‚hleděli a hleděli, ale nechápali,
poslouchali a slyšeli, ale nerozuměli,
aby se snad neobrátili
a nebylo jim odpuštěno.‘“ [a]
13 Tehdy jim řekl: „Vy to podobenství nechápete? A jak porozumíte všem ostatním podobenstvím? 14 Rozsévač rozsévá Slovo. 15 Ti, kterým se rozsévá Slovo podél cesty, jsou tito: Jakmile uslyší, ihned přichází satan a bere Slovo, které do nich bylo zaseto. 16 Ti, kterým se seje na skalnatou půdu, jsou pak tito: Jakmile uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají, 17 ale nemají v sobě kořen a jsou nestálí. Když potom kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadají. 18 Další jsou ti, kterým se seje do trní: To jsou ti, kteří slyší Slovo, 19 ale pak přicházejí starosti tohoto světa, oklamání bohatstvím a chtivost po dalších věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným. 20 A pak jsou ti, u kterých se seje na dobré půdě: Slyší Slovo, přijímají je a přinášejí úrodu – jeden třicetinásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný stonásobnou.“
Jiná podobenství o Království
21 Dále jim řekl: „Přináší se snad lampa, aby ji postavili pod vědro nebo pod postel? Nemá se postavit na svícen? 22 Není totiž nic skrytého, co by nemělo být zjeveno, ani nic tak utajeného, aby to nevyšlo najevo. 23 Má-li kdo uši k slyšení, slyš!“
24 Řekl jim také: „Dávejte pozor na to, co posloucháte. Jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno a ještě vám bude přidáno. 25 Tomu, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.“
26 Potom řekl: „Boží království působí, jako když člověk hodí zrno na zem. 27 Spí a vstává ve dne i v noci a to zrno klíčí a roste, a on ani neví jak. 28 Země totiž plodí úrodu sama od sebe – nejdříve stéblo, potom klas a potom zralé obilí v klasu. 29 A když úroda dozraje, ihned se chopí srpu, protože nastala žeň.“
30 Řekl také: „K čemu přirovnáme Boží království? Jakým podobenstvím ho představíme? 31 Je jako zrnko hořčice, které když je zaseto do země, je nejmenší ze všech semen na zemi. 32 Jakmile je však zaseto, roste, až je větší než všechny byliny, a vypouští mohutné větve, takže i ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.“
33 Přinášel jim Slovo v mnoha takových podobenstvích, nakolik byli schopni rozumět. 34 Nemluvil k nim jinak než v podobenstvích, ale svým učedníkům všechno v soukromí vysvětloval.
Kdo to vůbec je?
35 Večer onoho dne jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu.“ 36 Opustili tedy zástup a vzali ho, jak byl, na loďku. Byly s ním i jiné loďky. 37 Tehdy se strhla veliká větrná bouře. Vlny se valily na loď a ta se už naplňovala vodou.
38 On ale spal na polštáři na lodní zádi. Vzbudili ho tedy: „Mistře, nezajímá tě, že umíráme?“
39 Když se probudil, okřikl vítr a přikázal vlnám: „Tiše, klid!“ Vítr se utišil a nastal naprostý klid.
40 „Proč se tak bojíte?“ řekl jim pak. „Ještě pořád nemáte víru?“
41 Byli z toho úplně vyděšení. „Kdo to vůbec je?“ ptali se jeden druhého. „Vždyť ho poslouchá i vítr a vlny!“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.