M’Cheyne Bible Reading Plan
Neposlušnost Izraele
2 Z Gilgalu do Bokimu šel Hospodinův anděl a volal: „Vyvedl jsem vás z Egypta a přivedl vás do země, kterou jsem s přísahou zaslíbil vašim otcům. Řekl jsem: ‚Svou smlouvu s vámi nikdy nezruším. 2 Nesmíte ale uzavřít smlouvu s obyvateli této země – jejich oltáře zbořte!‘ [a] Vy jste mě ale neposlechli! Co jste to provedli? 3 Proto jsem také řekl: ‚Nevyženu je před vámi, ale budou vám trním v bocích a jejich bohové se vám stanou pastí.‘“ [b]
4 Když Hospodinův anděl promluvil tato slova ke všem synům Izraele, dal se lid do hlasitého pláče. 5 To místo tedy nazvali Bokim (to jest Plačící) a obětovali tam Hospodinu.
6 Poté, co Jozue propustil lid, rozešli se synové Izraele každý do svého dědictví obsadit svou zem. 7 Lid sloužil Hospodinu po všechny dny Jozuovy i po všechny dny stařešinů, kteří Jozua přežili a viděli všechny ty veliké věci, které Hospodin pro Izrael vykonal.
8 Jozue, syn Nunův, služebník Hospodinův, zemřel ve věku sto deseti let. 9 Pohřbili ho na jeho dědičném území v Timnat-cheresu [c] v Efraimských horách severně od hory Gaaš.
10 Když celé to pokolení zemřelo a připojilo se ke svým otcům, nastoupilo po nich další pokolení, které neznalo Hospodina ani to, co pro Izrael vykonal. 11 Synové Izraele pak jednali v Hospodinových očích zle a sloužili baalům. 12 Opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z Egypta, a následovali cizí bohy okolních národů. Klaněli se jim, a popouzeli tak Hospodina. 13 Opustili Hospodina, aby sloužili Baalovi a Aštartě. 14 Hospodin proto vzplanul proti Izraeli hněvem a vydal je napospas nájezdníkům, kteří je plenili. Vydal je napospas nepřátelům ze všech stran, takže už proti nim nemohli obstát. 15 Kamkoli se vypravili, Hospodinova ruka byla proti nim a byli poraženi, přesně jak to Hospodin řekl a jak jim odpřisáhl. [d] Přišlo na ně veliké soužení.
16 Hospodin jim ale vzbuzoval soudce [e] a ti je zachraňovali z ruky nájezdníků. 17 Neposlouchali však ani své soudce. Odcházeli smilnit za cizími bohy a klaněli se jim. Brzy sešli z cesty svých otců, kteří poslouchali Hospodinova přikázání. Oni však nechtěli. 18 Když jim Hospodin vzbuzoval soudce, býval Hospodin s ním a po všechny soudcovy dny je zachraňoval z rukou jejich nepřátel. Byl totiž pohnut lítostí, když úpěli pod svými utlačovateli a trýzniteli. 19 Po smrti soudce se ale znovu zkazili, ještě hůře než jejich otcové, a odcházeli za cizími bohy, aby jim sloužili a klaněli se jim. Svého tvrdošíjného jednání a způsobů se odmítali vzdát.
20 Hospodin proto vzplanul proti Izrael hněvem a řekl: „Tento národ porušil mou smlouvu, kterou jsem vydal jejich otcům. Neposlouchali mě, 21 a proto už před nimi nevyženu žádný národ, který zůstal po Jozuově smrti. 22 Skrze ně budu Izrael zkoušet, zda usiluje chodit po Hospodinově cestě, jako usilovali jejich otcové, anebo ne.“ 23 Hospodin tam tedy ony národy nechal: nespěchal s jejich vyhnáním, když je nedal do rukou Jozuovi.
Sedm služebníků
6 V té době, když se počet učedníků stále rozrůstal, začali si ti, kdo mluvili řecky, stěžovat, že jejich vdovy jsou oproti hebrejským kráceny na denních přídělech jídla. 2 Dvanáct apoštolů proto svolalo shromáždění všech učedníků a řeklo: „Není správné, abychom se přestali věnovat Božímu slovu a sloužili u stolů. 3 Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů dobré pověsti, plných Ducha a moudrosti, kterým tu práci svěříme. 4 Sami se pak budeme nadále věnovat modlitbě a službě Slova.“
5 Celé shromáždění s tím návrhem souhlasilo, a tak vybrali:
Štěpána (muže plného víry a Ducha svatého), Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parména a Mikuláše (proselytu z Antiochie).
6 Postavili je před apoštoly a ti na ně po modlitbě vkládali ruce.
7 Boží slovo se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě se mocně rozrůstal. Také veliké množství kněží přijalo víru.
8 Štěpán, plný víry a moci, konal mezi lidmi veliké divy a zázraky. 9 Tehdy povstali někteří z takzvané synagogy Libertinů (totiž osvobozených otroků z Kyrény, Alexandrie, Kilikie a Asie) a začali Štěpánovi odporovat. 10 Nemohli ale obstát proti moudrosti a Duchu, v jehož moci mluvil. 11 Nastrčili proto muže, kteří prohlašovali: „Slyšeli jsme, jak se rouhá proti Mojžíšovi a proti Bohu!“ 12 Tím pobouřili lid i starší a znalce Písma, takže Štěpána nakonec zatkli a odvedli před Veleradu.
13 Tam postavili falešné svědky, kteří tvrdili: „Ten člověk neustále mluví proti tomuto svatému místu a proti Zákonu. 14 Slyšeli jsme ho říkat, že Ježíš Nazaretský zničí toto místo a změní ustanovení, která jsme dostali od Mojžíše!“
15 Všichni, kdo seděli ve Veleradě, na něj upřeli pohled a viděli jeho tvář jako tvář anděla.
Jsem unaven soucitem
15 Hospodin mi řekl: „I kdyby se přede mě postavili Mojžíš a Samuel, nenechal bych se naklonit k tomuto lidu. Odežeň je ode mě. Ať jdou! 2 Až se tě zeptají: ‚Kam máme jít?‘ odpověz jim – Tak praví Hospodin:
Kdo má jít na smrt, zemře,
kdo pod meč, ten pod meč,
kdo do hladu, bude hladovět
a kdo do zajetí, bude odvlečen.
3 Sešlu na ně čtvero trestů, praví Hospodin. Meč, aby zabíjel; psy, aby vláčeli; ptáky a divou zvěř, aby žrali a hubili. 4 Kvůli tomu, co judský král Menašem, syn Ezechiášův, páchal v Jeruzalémě, je učiním odstrašujícím příkladem pro všechna království země. [a]
5 Kdo tě, Jeruzaléme, polituje?
Kdo se nad tebou ustrne?
Kdo se zastaví zeptat se,
jak ti je?
6 Opustil jsi mě, praví Hospodin,
odešel jsi pryč.
Vztáhnu na tebe ruku a zničím tě;
soucitem už jsem unaven!
7 Budu je převívat vidlemi jako obilí
ve městech po celé zemi.
Připravím je o děti, zahubím svůj lid,
neboť se od svých cest neodvrátili.
8 Proto jejich vdovy rozmnožím
více než písek v mořích.
V poledne na ně přivedu zhoubce,
na matky i na mládence;
znenadání na ně uvalím
hrůzu a zděšení.
9 I matka sedmi dětí zchřadne
u konce s dechem,
za bílého dne jí zajde slunce,
v hanbě se bude stydět.
Ty, kdo přežijí, pak vydám meči
před jejich nepřáteli, praví Hospodin.“
Budeš mými ústy
10 Běda mi, matko, že jsem se ti narodil –
muž, který má s celou zemí svár a při!
Nic jsem si nevypůjčil, nikdo mi nedluží,
a přesto mi všichni zlořečí.
11 Hospodin praví: „Pro vaše vlastní dobro vás jistě pošlu pryč; přivedu na vás nepřítele v čase bídy, v čase soužení. 12 Dá se snad ocel ze severu přerazit železem či bronzem? 13 Vaše bohatství a vaše poklady nechám bez náhrady padnout za kořist kvůli všem hříchům, jež jste páchali po celém vašem území. 14 Nechám vás otročit vašim nepřátelům v neznámé zemi, [b] neboť můj hněv proti vám už hoří – šlehají z něho plameny!“
15 Hospodine, ty rozumíš,
vzpomeň si na mě, ke mně přijď,
pomsti se za mě
na mých pronásledovatelích!
Ve své trpělivosti mi ještě dovol žít –
považ, jaké kvůli tobě snáším urážky!
16 Jakmile tvá slova přišla,
ihned jsem je sněd,
tvá slova mě potěšila,
vnesla radost do srdce.
Hospodine, Bože zástupů,
patřím přece tobě!
17 Nesedávám s těmi, kdo se veselí,
neoslavuji s nimi.
Sedím sám, protože jsi na mě ruku položil
a naplnil mě nevolí.
18 Proč má bolest nikdy nekončí,
proč se má hrozná rána nechce zahojit?
Stal ses mi zdrojem zklamání –
copak jsi potok bez vody?
19 Nuže, toto praví Hospodin: „Pokud se obrátíš, já tě obnovím, abys stál přede mnou jako můj služebník. Budeš-li rozlišovat mezi vzácným a bezcenným, budeš mými ústy. Ať se oni obrátí k tobě, ty se neobracej k nim. 20 Postavil jsem tě proti tomuto lidu jako pevnou bronzovou hradbu. Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě – vždyť já jsem s tebou, abych tě zachraňoval a vysvobozoval, praví Hospodin. [c] 21 Z rukou zlých lidí tě vysvobodím a ze spárů tyranů tě vykoupím.“
Hlas volajícího
1 Počátek evangelia o Ježíši Kristu, [a] Božím Synu. [b] 2 Jak je psáno u proroka Izaiáše:
„Hle, posílám před tebou svého posla,
aby připravil tvou cestu.“ [c]
3 „Hlas volajícího na poušti:
Připravte cestu pro Pána!
Vyrovnejte jeho stezky!“ [d]
4 Tak přišel Jan, křtil na poušti a kázal křest pokání na odpuštění hříchů. 5 Vycházela k němu celá judská země i všichni Jeruzalémští, vyznávali své hříchy a on je křtil v řece Jordán. 6 Jan byl oblečen velbloudí srstí a koženým pásem kolem boků, jedl kobylky a lesní med. 7 Kázal: „Po mně přichází někdo silnější než já! Nejsem hoden ani sehnout se a rozvázat mu řemínek sandálu. 8 Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.“
9 V těch dnech přišel Ježíš z galilejského Nazaretu a dal se od Jana pokřtít v Jordánu. 10 Když vystupoval z vody, ihned uviděl protržená nebesa a Ducha sestupujícího na něj jako holubice. 11 Z nebe zazněl hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil.“ [e]
Království je blízko
12 Duch ho pak ihned vypudil na poušť. 13 Byl na poušti čtyřicet dní a pokoušel ho satan. Byl tam s divokou zvěří a sloužili mu andělé.
14 Poté, co byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal Boží evangelium: 15 „Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“
16 Když se pak procházel podél Galilejského jezera, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak házejí síť do vody (byli to totiž rybáři). 17 Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!“ 18 Ihned opustili sítě a šli za ním.
19 Poodešel dál a uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě. 20 Ihned je zavolal a oni nechali svého otce Zebedea na lodi s nádeníky a odešli za ním.
Zázraky v Kafarnaum
21 Když potom přišli do Kafarnaum, vešel hned v sobotu do synagogy a učil. 22 Nad jeho učením tam jen žasli, protože je učil jako ten, kdo má zmocnění, a ne jako znalci Písma. 23 V jejich synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Vykřikl: 24 „Ach, co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Vím, kdo jsi – ten Svatý Boží!“
25 „Zmlkni,“ okřikl ho Ježíš, „a vyjdi z něj!“ 26 Nečistý duch tím mužem zalomcoval, hlasitě vykřikl a vyšel z něj.
27 Všichni byli tak ohromeni, že se začali ptát jeden druhého: „Co to má znamenat? Co je to za nové učení? Rozkazuje mocně i nečistým duchům a poslouchají ho!“ 28 A zpráva o něm se ihned roznesla po celém galilejském kraji.
29 Když odešli ze synagogy, hned šli s Jakubem a Janem domů k Šimonovi a Ondřejovi. 30 Šimonova tchyně tam ležela v horečce, a tak mu o ní hned řekli. 31 Přistoupil, vzal ji za ruku a zvedl ji. Horečka ji opustila a ona je začala obsluhovat.
32 Večer po západu slunce k němu přinesli všechny nemocné a posedlé. 33 Celé město se seběhlo ke dveřím 34 a on uzdravil množství lidí trápených různými neduhy a vyhnal množství démonů. Démonům nedovoloval mluvit, protože ho znali.
Kdybys jen chtěl
35 Ráno vstal dlouho před rozedněním a šel ven. Odešel na opuštěné místo a tam se modlil. 36 Šimon a ostatní se ale pustili za ním. 37 Když ho našli, řekli mu: „Všichni tě hledají!“
38 On jim odpověděl: „Pojďme dál, do okolních městeček, abych kázal i tam. Vždyť proto jsem přišel.“ 39 Kázal tedy v jejich synagogách po celé Galileji a vymítal démony.
40 Přišel k němu jeden malomocný a na kolenou ho prosil: „Kdybys jen chtěl, můžeš mě očistit!“
41 Naplněn soucitem, [f] Ježíš vztáhl ruku a dotkl se ho se slovy: „Já to chci. Buď čistý!“ 42 Malomocenství ho hned opustilo a byl čistý.
43 Ježíš ho pak ihned poslal pryč s přísným varováním: 44 „Dej pozor, abys nikomu nic neříkal. Jdi se ale ukázat knězi a obětuj za své očištění dar, který přikázal Mojžíš, [g] na svědectví pro ně.“
45 On ale šel a začal hodně mluvit a rozhlašovat tu věc tak, že Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. A lidé se k němu scházeli odevšad.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.