M’Cheyne Bible Reading Plan
Úpadek
Dobývání zbytku země
1 Po Jozuově smrti se synové Izraele ptali Hospodina: „Kdo z nás má vytáhnout do boje proti Kananejcům jako první?“
2 Hospodin odpověděl: „Ať vytáhne Juda. Hle, dal jsem mu tu zem do rukou.“
3 Kmen Juda pak řekl svým bratrům ze Šimeona: „Pojďte s námi do našeho podílu bojovat proti Kananejcům. My pak zase půjdeme s vámi do vašeho podílu.“ Kmen Šimeon s ním tedy šel.
4 Juda vytáhl a Hospodin vydal Kananejce i Perizejce do jejich rukou. Pobili jich v Bezeku 10 000. 5 Tam také narazili na Adoni-bezeka a bojovali s ním. Kananejce i Perizejce pobili, 6 ale Adoni-bezek uprchl. Pronásledovali ho, a když ho dopadli, usekali mu palce na rukou i na nohou. 7 Adoni-bezek tehdy řekl: „Sedmdesát králů s usekanými palci na rukou i na nohou sbíralo drobty pod mým stolem. Jak jsem jednal, tak mi Bůh odplatil.“ Odvedli ho do Jeruzaléma a tam zemřel.
8 Synové Judy zaútočili také na Jeruzalém a dobyli ho. Vybili město ostřím meče a vypálili. 9 Potom sestoupili, aby bojovali proti Kananejcům bydlícím v horách, v Negevu a v podhůří. 10 Vytáhli také proti Kananejcům obývajícím Hebron (dříve nazývaný Kiriat-arba), kde porazili Šešaje, Achimana a Talmaje. 11 Odtamtud kmen Juda vytáhl proti obyvatelům Debiru (dříve nazývanému Kiriat-sefer).
12 Káleb tehdy řekl: „Kdo udeří na Kiriat-sefer a dobude ho, tomu dám za ženu svou dceru Aksu.“ 13 Dobyl ho Otniel, syn Kálebova mladšího bratra Kenaze, a tak mu dal svou dceru Aksu za ženu.
14 Jednou za ním přišla a nabádala ho, ať jejího otce žádá o pole. Když sesedla z osla, Káleb se jí zeptal: „Co bys ráda?“
15 „Dej mi, prosím, dárek,“ odpověděla. „Vždyť jsi mi dal zem v negevské poušti. Kéž bys mi dal studánky s vodou.“ A tak jí dal studánky – Horní i Dolní Gulot. [a]
16 S Judovými syny vytáhli z Palmového města [b] do judské pouště na jih od Aradu také potomci Mojžíšova tchána, Kenijce. Když tam dorazili, usídlili se mezi místními.
17 Juda ale táhl se svým bratrem Šimeonem dál, vybili Kananejce bydlící v Cefatu a vyhubili je jako proklaté. To město proto dostalo jméno Chorma, Klatba.
18 Juda dobýval také Gazu, Aškelon, Ekron a jejich okolí, 19 ale nedokázal obyvatele nížiny vyhnat, protože měli železné vozy. Hospodin však byl s Judou, a tak se mu podařilo zabrat pohoří. 20 Hebron dali podle Mojžíšova slova Kálebovi [c] a ten odsud vyhnal trojici Anakových synů. 21 Synové Benjamínovi ale nevyhnali Jebusejce bydlící v Jeruzalémě, a tak Jebusejci žijí v Jeruzalémě spolu s Benjamínci až dodnes.
22 Také Josefovi potomci vytáhli, a to na Bet-el, a Hospodin byl s nimi. 23 Když vyslali muže, aby prozkoumali Bet-el (dříve nazývaný Luz), 24 uviděli zvědové z města vycházet nějakého muže. „Ukaž nám, prosím, kudy do města,“ řekli mu, „a zachováme se k tobě milosrdně.“ 25 Ukázal jim tedy, kudy do města, a oni to město vybili ostřím meče. Toho muže ale i s celou rodinou propustili. 26 Odešel pak do země Chetitů, vystavěl město, nazval je Luz a tak se jmenuje až dodnes.
27 Kmen Manases ale nebyl s to dobýt Bet-šean ani Taanach s jejich vesnicemi. Nevyhnali ani obyvatele Doru, Jibleamu a Megida s jejich vesnicemi. Kananejci totiž byli rozhodnuti v té zemi zůstat. 28 Když Izrael později zesílil, podrobil Kananejce nuceným pracím, ale úplně se jich nezbavil.
29 Efraim nebyl s to vyhnat Kananejce bydlící v Gezeru, a tak zůstali Kananejci bydlet mezi nimi.
30 Zabulon nebyl s to vyhnat obyvatele Kitronu ani Nahalolu, a tak zůstali Kananejci bydlet mezi nimi; byli však podrobeni nuceným pracím.
31 Ašer nebyl s to vyhnat obyvatele Akka, Sidonu, Achlabu, Achzibu, Chelby, Afeku ani Rechobu. 32 Ašerovci se tedy usídlili uprostřed kananejských obyvatel země, protože je nedokázali vyhnat.
33 Neftalí nevyhnal obyvatele Bet-šemeše ani Bet-anatu, a tak se usídlil uprostřed kananejských obyvatel země. Později však podrobili obyvatele Bet-šemeše a Bet-anatu nuceným pracím.
34 Syny Danovy zatlačili Emorejci do hor; vůbec je nenechali sestoupit do nížiny. 35 Emorejci byli rozhodnuti zůstat v Har-cheresu, v Ajalonu i v Šaalbimu. Teprve když vzrostla moc domu Josefova, byli podrobeni nuceným pracím. 36 Emorejská hranice vedla od průsmyku Akrabim, od Sely výše.
Ananiáš a Zafira
5 Také jeden muž jménem Ananiáš se svou manželkou Zafirou prodal pozemek; 2 část utržených peněz ale s vědomím své manželky ukryl. Zbytek přinesl a položil k nohám apoštolů.
3 Petr mu na to řekl: „Ananiáši, to tě tak ovládl satan, že jsi lhal Duchu svatému? Proč jsi ukryl část peněz za to pole? 4 Copak nebylo tvé? Nemusel jsi ho prodávat. A když jsi ho prodal, bylo jen na tobě, co s penězi uděláš. Jak tě mohla taková věc napadnout? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!“
5 Když Ananiáš uslyšel ta slova, skácel se mrtev k zemi. Na všechny, kdo to slyšeli, padla veliká bázeň. 6 Několik mladíků vstalo, zabalili ho, odnesli ven a pohřbili.
7 Asi po třech hodinách pak přišla i jeho žena, která nevěděla, co se stalo. 8 Petr jí řekl: „Pověz mi, prodali jste to pole za tolik peněz?“
„Ano, za tolik,“ odpověděla.
9 „To jste se domluvili, že budete pokoušet Hospodinova Ducha?“ řekl jí na to Petr. „Poslouchej! Za dveřmi už se blíží kroky těch, kdo pohřbili tvého muže, a vynesou i tebe.“
10 Ihned se mu skácela mrtvá k nohám. Když mladíci vešli, nalezli ji mrtvou, a tak ji vynesli a pochovali vedle jejího muže. 11 Na celou církev i na všechny, kdo to slyšeli, tehdy padla veliká bázeň.
12 Rukama apoštolů se mezi lidmi dělo mnoho divů a zázraků a všichni spolu svorně trávili čas v Šalomounově sloupoví. 13 Nikdo jiný se tam k nim neodvažoval připojit, ale lid si jich velmi vážil. 14 Množství mužů i žen se přidávalo k Pánu a věřících stále přibývalo. 15 Dokonce vynášeli nemocné na lůžkách a nosítkách a pokládali je na ulice, aby na některého z nich alespoň padl Petrův stín, až půjde kolem. 16 Množství lidí z okolních měst se scházelo do Jeruzaléma, přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy a ti všichni byli uzdravováni.
Znovu před Veleradou
17 Tehdy povstal velekněz a všichni jeho stoupenci, totiž sekta saduceů. Naplněni nenávistí 18 nechali apoštoly zatknout a vsadit do veřejné věznice. 19 Hospodinův anděl ale v noci otevřel dveře vězení a vyvedl je ven. Řekl jim: 20 „Jděte, postavte se v chrámu a předneste lidu všechna slova tohoto Života.“ 21 Poslechli ho a za úsvitu přišli do chrámu a učili.
Velekněz a jeho stoupenci zatím svolali Veleradu (totiž celé staršovstvo synů Izraele) a poslali pro apoštoly do vězení. 22 Když tam ale strážní přišli, ve vězení je nenašli. Vrátili se tedy s hlášením: 23 „Věznici jsme našli bezpečně uzamčenou, u dveří stály stráže, ale když jsme odemkli, uvnitř nikdo nebyl.“ 24 Když ta slova uslyšel velitel chrámové stráže s vrchními kněžími, nemohli pochopit, co se to stalo.
25 Vtom někdo přišel s hlášením: „Hle, muži, které jste uvěznili, stojí v chrámu a učí lid!“ 26 Velitel se stráží pro ně ihned šel a přivedl je bez násilí; báli se totiž, aby je lid neukamenoval.
27 Když je přivedli a postavili před Veleradu, velekněz se jich zeptal: 28 „Copak jsme vám přísně nezakázali učit o tom jménu? Jenže vy jste svým učením naplnili celý Jeruzalém a chcete nás činit zodpovědnými za krev toho člověka!“
29 Petr a apoštolové odpověděli: „Je třeba více poslouchat Boha než lidi. 30 Bůh vašich otců vzkřísil Ježíše, kterého jste vy přibili na kříž a zabili. 31 Právě jeho Bůh vyvýšil na svou pravici jako Vůdce a Spasitele, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů. 32 A my jsme svědky těchto věcí a rovněž tak Duch svatý, jehož Bůh udělil těm, kdo ho poslouchají.“
33 Když to uslyšeli, rozzuřili se a začali se radit, jak je zabít. 34 Tehdy vstal ve Veleradě jeden farizeus jménem Gamaliel, učitel Zákona ctěný vším lidem. Nechal ty muže na chvíli vyvést ven a 35 potom řekl: „Izraelité, rozmyslete si, co s těmi lidmi chcete udělat. 36 Před nedávnem povstal Teudas. Prohlašoval se za někoho velikého a připojilo se k němu okolo čtyř set mužů. Když byl zabit, všichni jeho přívrženci se rozutekli a nic z toho nebylo. 37 Po něm povstal Juda Galilejský během sčítání lidu a strhl za sebou spoustu lidí. Ale i jeho přívrženci se rozutekli, jakmile zahynul. 38 Proto vám říkám: Nechte ty lidi být a propusťte je. Je-li tento úmysl a toto dílo z lidí, nic z toho nebude. 39 Je-li však z Boha, nic proti tomu nezmůžete. Nechcete snad bojovat proti Bohu!“
40 A tak ho poslechli. Zavolali apoštoly, dali je zbičovat, a když jim zakázali mluvit v Ježíšově jménu, propustili je. 41 A tak odešli z Velerady s radostí, že se jim dostalo cti snášet pohrdání pro jeho jméno. 42 Každého dne pak nepřestávali v chrámu a po domech učit a prohlašovat Ježíše za Mesiáše.
Sucho v zemi
14 Slovo Hospodinovo, které Jeremiáš dostal ohledně sucha:
2 „Juda truchlí,
jeho města chátrají.
Oplakávají zemi,
z Jeruzaléma stoupá křik.
3 Velmoži své sluhy pro vodu posílají;
chodí k nádržím,
ale ty jsou bez vody.
Vracejí se s prázdnými vědry;
zklamáni a zahanbeni
skrývají hlavu v dlaních.
4 Půda je rozpukaná,
protože v zemi neprší;
rolníci proto samým zklamáním
skrývají hlavu v dlaních.
5 I ta laň opouští v kraji mláďata,
protože zeleň zmizela.
6 Divocí osli stojí na holých návrších
a větří jako šakali;
napínají zrak, až jim selhává,
protože tráva zmizela.“
7 Naše viny nás, Hospodine, usvědčují,
kvůli svému jménu ale zasáhni!
Mnohokrát jsme se odvrátili,
proti tobě jsme hřešili.
8 Ach, naděje Izraele,
náš Spasiteli v čase soužení!
Proč se k této zemi chováš jako cizinec,
jako poutník, co se jen na noc zastaví?
9 Proč se chováš jako zaskočený člověk,
jako bojovník, co nedovede zachránit?
Jsi přece, Hospodine, vprostřed nás!
Tobě patříme!
Neopouštěj nás!
10 Toto praví Hospodin o tomto lidu:
„Tak rádi se toulají,
nohy si vůbec nešetří!
Proto v nich Hospodin nemá zalíbení;
nyní si připomene jejich viny
a ztrestá jejich hřích.“
Nemodli se za tento lid
11 Hospodin mi řekl: „Nemodli se za tento lid, za jeho blahobyt. [a] 12 Ani když se budou postit, nevyslyším jejich volání. Ani když přinesou zápalné a moučné oběti, nenajdu v nich zalíbení. Mečem, hladem a morem s nimi skoncuji.“
13 „Ach ne, Hospodine, Pane můj!“ zvolal jsem. „Proroci jim přece říkají: ‚Nezakusíte meč, hlad na vás nepřijde! Na tomto místě vás jistě obdařím pravým pokojem.‘“
14 „Ti proroci mým jménem prorokují lži,“ řekl mi na to Hospodin. „Já jsem je neposlal, nic jsem jim nesvěřil ani jsem s nimi nemluvil. Prorokují vám lživá vidění, nicotné věštby a vymyšlené podvody.
15 Nuže, toto praví Hospodin o prorocích, kteří prorokují mým jménem, ačkoli jsem je neposlal, a kteří tvrdí, že na tuto zemi nepřijde meč a hlad: Sami ti proroci zajdou mečem a hladem! 16 Lid, kterému prorokují, pak bude ležet v ulicích Jeruzaléma poražen hladem a mečem a nikdo je nepohřbí – je ani jejich ženy, jejich syny ani dcery. Tak na ně vyliji jejich neštěstí.“
Nezavrhuj nás!
17 „Vyřiď jim tato slova:
Dnem i nocí mi z očí kanou slzy,
nejdou zastavit.
Má panenská dcera je těžce zraněná,
bolestná rána můj lid postihla.
18 Jdu-li do kraje, hle – mečem pobití,
vejdu-li do města, hle – vyčerpaní hlady!
Proroci i kněží v celé zemi
vedou své řemeslo a nic netuší.“
19 To jsi opravdu Judu zavrhl?
Cítíš takový odpor k Sionu?
Proč jsi nás tolik bil,
že se nemůžeme uzdravit?
Vyhlížíme klid,
a nic dobrého není;
čekáme čas uzdravení,
a hle – zděšení! [b]
20 Uznáváme, Hospodine, jak jsme zlí;
naši otcové se provinili
a i my jsme proti tobě hřešili.
21 Kvůli svému jménu nás nezavrhuj,
nepotupuj svůj slavný trůn!
Pamatuj na svou smlouvu s námi,
neruš ji!
22 Umí snad modly národů dávat déšť?
Prší snad z nebe samo od sebe?
Ne, Hospodine, Bože náš, to ty!
V tebe skládáme naději,
jsi to ty, kdo vše působí!
Není tu, vstal!
28 Když skončila sobota a svítalo na první den týdne, přišla se Marie Magdaléna a ta druhá Marie podívat na hrob.
2 Vtom nastalo veliké zemětřesení, neboť z nebe sestoupil Hospodinův anděl. Přišel, odvalil kámen a posadil se na něm. 3 Jeho obličej zářil jako blesk a roucho měl bílé jako sníh. 4 Strážní se strachem z něj roztřásli a zůstali jako mrtví.
5 „Nebojte se,“ řekl anděl ženám. „Vím, že hledáte ukřižovaného Ježíše. 6 Není tu, vstal, jak předpověděl. Pojďte se podívat, kde ležel. 7 Pospěšte si a řekněte jeho učedníkům, že vstal z mrtvých. Hle, předchází vás do Galileje, tam ho spatříte. To jsem vám měl říci.“
8 S rozechvěním a s nesmírnou radostí tedy pospíchaly od hrobu a běžely to oznámit jeho učedníkům. 9 Cestou se s nimi náhle setkal Ježíš. „Buďte zdrávy,“ řekl. Padly před ním na kolena, objímaly mu nohy a klaněly se mu. 10 „Nebojte se,“ opakoval jim Ježíš. „Jděte vyřídit mým bratrům, ať jdou do Galileje. Tam mě spatří.“
11 Zatímco ženy odcházely, někteří ze stráže dorazili do města a oznámili vrchním kněžím všechno, co se stalo. 12 Ti se shromáždili a po poradě se staršími dali vojákům spoustu peněz 13 se slovy: „Mluvte takhle: ‚V noci přišli jeho učedníci a ukradli ho, když jsme spali.‘ 14 Kdyby se o tom doslechl prokurátor, my ho uklidníme a postaráme se, abyste neměli potíže.“ 15 Strážní vzali peníze a dělali, jak byli poučeni. A toto vysvětlení je mezi Židy rozšířeno až dodnes.
Já jsem s vámi
16 Jedenáct učedníků pak odešlo do Galileje na horu, kterou jim Ježíš určil. 17 A když ho spatřili, klaněli se mu, i když někteří pochybovali.
18 Ježíš k nim přistoupil a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. 19 Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého 20 a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.