M’Cheyne Bible Reading Plan
Tažení na sever
11 Když se to doslechl chacorský král Jabín, obeslal madonského krále Jobaba a krále šimronského, krále akšafského 2 a další krále na severu v horách, v Aravě jižně od Galilejského jezera, [a] v podhůří a v Náfot-doru na západě. 3 Na východě i na západě byli Kananejci, v pohořích Emorejci, Chetejci, Perizejci a Jebusejci a pod Hermonem v kraji Micpa byli Hivejci.
4 Ti vytáhli se všemi svými vojsky – lidí jako písku na mořském břehu a nesmírné množství koní a vozů. 5 Všichni ti králové se smluvili, přitáhli a utábořili se společně u meromských vod, aby vedli válku proti Izraeli.
6 Hospodin ale řekl Jozuovi: „Neboj se jich. Způsobím, že zítra touto dobou budou všichni ležet před Izraelem mrtví. Jejich koně ochromíš a jejich vozy spálíš.“
7 Jozue a všechen bojeschopný lid tedy proti nim ihned vytáhli k meromským vodám, kde na ně zaútočili. 8 Hospodin je vydal Izraeli do rukou, takže je pobíjeli a pronásledovali až k Velkému Sidonu, k Misrefot-majim a směrem na východ až k údolí Micpe. Pobíjeli je, až nikdo nepřežil. 9 Jozue s nimi naložil, jak mu řekl Hospodin: ochromil jim koně a jejich vozy spálil.
10 V tu dobu se Jozue vrátil, dobyl Chacor a jeho krále zabil mečem. (Chacor byl předtím hlavou všech těch království.) 11 Všechno živé v něm pobili ostřím meče; vyhladili je jako proklaté, takže nezůstala ani živá duše. Chacor potom vypálil.
12 Jozue se zmocnil všech těchto královských měst i jejich králů a pobil je ostřím meče. Vyhladil je jako proklaté, jak přikázal Hospodinův služebník Mojžíš. [b] 13 Z měst postavených na dřívějších sutinách ale Izrael nevypálil žádné kromě Chacoru – to město Jozue vypálil. 14 Synové Izraele si mezi sebou rozdělili všechnu kořist i dobytek z těch měst. Všechny lidi ale pobili ostřím meče, úplně je vyhubili. Neušetřili ani živou duši. 15 Jak přikázal Hospodin svému služebníku Mojžíšovi, tak přikázal Mojžíš Jozuovi a Jozue tak učinil. Neopomněl jediné slovo ze všeho, co Hospodin přikázal Mojžíšovi.
16 Tak Jozue zabral celou tu zem – hory, celý Negev, celý kraj Gošen, podhůří i pláň Arava – izraelské hory i jejich podhůří, 17 vše od hory Chalak, jež se zvedá k Seíru, až po Baal-gád v Libanonském údolí pod horou Hermon. Zajal všechny jejich krále a nechal je pobít. 18 Se všemi těmito králi vedl Jozue dlouhý boj. 19 Kromě Hivejců bydlících v Gibeonu nebylo města, které by se syny Izraele uzavřelo mír. Vše získali bojem. 20 Sám Hospodin totiž zatvrdil jejich srdce, aby válčili proti Izraeli, aby je vyhladil jako proklaté a bez milosti je vyhubil, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.
21 V té době Jozue na svém tažení vyhladil Anakovce z hor: z Hebronu, Debiru, Anabu i ze všech judských a izraelských hor. Jozue je vyhladil jako proklaté i s jejich městy. 22 V zemi synů Izraele nikdo z Anakovců nezůstal; přežili jen v Gaze, v Gatu a v Ašdodu.
23 Tak Jozue zabral celou zem, přesně jak Hospodin řekl Mojžíšovi. Jozue ji potom dal Izraeli za dědictví podle jejich kmenových podílů. Země tehdy odpočinula od válek.
144 Žalm Davidův.
Požehnán buď Hospodin, skála má!
On učí mé ruce bojovat,
mé prsty chystá na zápas.
2 On je má láska, můj pevný hrad,
mé útočiště, má záchrana.
On je můj štít, na něj spoléhám,
i národy [a] mi poddává.
3 Co je, Hospodine, člověk, že o něm víš,
co je lidský tvor, že o něm přemýšlíš? [b]
4 Člověk je páře podobný,
jeho dny míjejí jako stín.
5 Sestup, Hospodine, své nebe rozetni,
dotkni se hor, ať dýmají!
6 Zasáhni bleskem, nepřátele rozptyl,
vyšli své šípy, abys je rozdrtil!
7 Vztáhni svou ruku z výšiny,
z mohutných vod mě vyprosti,
z ruky cizáků mě vytrhni!
8 Ti mají ústa plná lži,
křivě přísahají svou pravicí!
9 Novou píseň ti pak, Bože, zazpívám,
na desetistrunné loutně zahraju ti žalm.
10 Ty umíš vítězství králům darovat,
vyprostíš svého služebníka Davida!
Od krutého meče 11 mě vyprosti,
z ruky cizáků mě vytrhni!
Ti mají ústa plná lži,
křivě přísahají svou pravicí!
12 Naši synové ať jsou ve svém mládí
jak sazenice zdárně rostoucí;
naše dcery ať jsou jako sloupy
stavbu paláce zdobící.
13 Naše spižírny ať plné jsou,
ať oplývají veškerou potravou;
naše ovce ať rodí tisíce mladých,
desítky tisíc na naše pastviny.
14 Náš dobytek ať je obtěžkaný,
ať nejsou vpády ani vyhnanství,
ať není nářek v našich ulicích.
15 Blaze lidu, jenž toto zakouší,
blaze lidu, jehož Bůh je Hospodin!
Jak ti mohu odpustit?
5 „Projděte jeruzalémské ulice,
dívejte se a pátrejte,
prohledejte jeho tržiště.
Najdete-li někoho, kdo dbá na právo
a usiluje o věrnost,
pak Jeruzalému prominu.
2 I když říkají: ‚Jakože Hospodin žije,‘
stejně přísahají křivě!“
3 Ty ale, Hospodine, přece jistě
očima pátráš po věrnosti.
Bil jsi je, ale necítili bolest,
hubils je, ale nedali se poučit.
Tváře zatvrdili víc než kámen,
vrátit se odmítli.
4 Řekl jsem si: Jsou to jen chudáci;
chovají se jako blázni,
protože Hospodinovu cestu neznají,
nevědí, co jejich Bůh nařídil.
5 Půjdu raději za mocnými
a s nimi promluvím;
ti přece Hospodinovu cestu znají,
ti vědí, co jejich Bůh nařídil.
Jenže ti také jeden jako druhý
své jho rozlámali,
postroje ze sebe strhali. [a]
6 Proto se na ně z lesa vrhne lev,
vlk z pustiny je rozsápe,
leopard bude číhat u jejich měst
a roztrhá každého, kdo vyjde ven.
Už bylo příliš jejich vzpour,
jejich nevěry už bylo dost!
7 „Jak ti to mohu odpustit?
Tví synové mě opustili
a přísahají skrze nebohy. [b]
Jen co jsem je nasytil,
odešli cizoložit,
houfem se valí do domu nevěstky.
8 Hřebci jedni vykrmení a vilní,
po manželce bližního všichni řehtají.
9 Copak je mohu nechat bez trestu?
praví Hospodin.
Copak je nemám stihnout pomstou,
když je ten národ takový?
10 Projděte jejich vinice a pustošte,
ale nezničte je úplně.
Odstraňte jejich výhonky,
protože nejsou Hospodinovy.
11 Proradně mě totiž zradili –
jak dům Izraele, tak dům Judy,
praví Hospodin.“
12 Popírali Hospodina
se slovy: „To není on!
Na nás nepřijde žádná bída,
nepocítíme meč ani hladomor.
13 Proroci jen tak do větru žvaní,
nemají žádné poselství –
ať se to stane jim samotným!“
14 Nuže, tak praví Hospodin, Bůh zástupů:
„Protože říkají takové věci,
hle, já ti dám do úst slova jako oheň,
jenž spálí jako dříví tento lid.
15 Hle, dome Izraele, přivedu na vás
národ zdaleka, praví Hospodin.
Národ prastarý je to, národ odvěký,
národ, jehož jazyk neznáš,
a nerozumíš, co říkají.
16 Samí udatní hrdinové,
jejich toulec zeje jako hrob.
17 Pohltí tvou úrodu i tvůj chléb,
pohltí tvé syny i tvé dcery,
pohltí tvé ovce i tvůj dobytek,
pohltí tvou révu i tvé fíkoví.
Mečem dobude tvá opevněná města,
na která ses tak spoléhal.
18 Ale ani v těch dnech, praví Hospodin, s vámi neskoncuji. 19 Až se budou ptát: ‚Proč nám to všechno Hospodin, náš Bůh, udělal?‘ odpovíš jim: ‚Protože jste mě opustili a sloužili jste ve své zemi cizím bohům, proto budete v jiné zemi sloužit cizákům.‘
20 Oznamte to v domě Jákobově,
v Judsku to rozhlaste:
21 Poslouchejte, vy nechápaví hlupáci,
kteří mají oči, ale nevidí,
mají uši, ale neslyší! [c]
22 Neměli byste mě mít v úctě? praví Hospodin.
Neměli byste se přede mnou chvět?
Moři jsem pískem vytyčil hranice
nepřekročitelným, věčným zákonem.
Bouří se moře, ale nic nezmůže,
vlny burácejí, ale nevylijí se.
23 Tento lid má však srdce odbojné a zpupné;
odvrátili se a odešli.
24 Ani je nenapadlo říci:
‚Mějme Hospodina, svého Boha, v úctě!
On dává podzimní i jarní deště v pravý čas,
zachovává nám týdny určené pro sklizeň.‘
25 Vaše viny to ale pokazily,
vaše hříchy vás těch darů zbavily!
26 V mém lidu se najdou zločinci,
číhají schovaní jako ptáčníci,
nastražili past, aby lidi lovili.
27 Jako je plno ptáků v kleci,
tak jsou jejich domy plné lsti.
Takhle dosáhli moci a bohatství,
28 vypasení jsou a otylí.
Předhánějí se svými zločiny,
o spravedlnost nestojí,
práva sirotků neprosazují,
nehájí chudé v jejich při.
29 Copak je mohu nechat bez trestu?
praví Hospodin.
Copak je nemám stihnout pomstou,
když je ten národ takový?
30 Co se to v téhle zemi děje?
Hrůza! Děs!
31 Proroci prorokují lživě,
kněží vládnou na vlastní pěst
a můj lid to takhle miluje!
Co si však počnete nakonec?“
Co Bůh spojil
19 Když Ježíš dokončil tuto řeč, odešel z Galileje a přišel do judského kraje za Jordánem. 2 Šly za ním veliké zástupy a on je tam uzdravil.
3 Tehdy za ním přišli farizeové a pokoušeli ho: „Smí člověk z jakéhokoli důvodu zapudit manželku?“
4 „Copak jste nečetli,“ odpověděl jim, „že Stvořitel je od počátku ‚učinil jako muže a ženu‘ [a] 5 a řekl: ‚Proto muž opustí otce i matku, přilne ke své manželce a ti dva budou jedno tělo‘? [b] 6 A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. Co Bůh spojil, člověče nerozděluj.“
7 Namítli mu: „Proč tedy Mojžíš přikázal, že zapuzená manželka má dostat rozlukový list?“ [c]
8 Odpověděl jim: „To kvůli tvrdosti vašeho srdce vám Mojžíš povolil zapudit manželku, ale od počátku to tak nebylo. 9 Proto vám říkám, že kdo zapudí svou manželku z jiného důvodu než kvůli smilstvu a vezme si jinou, cizoloží.“ [d]
10 „Jestli je to mezi mužem a ženou takhle, je lepší se neženit!“ řekli mu na to učedníci.
11 „Ne všichni přijímají toto slovo,“ odpověděl jim, „ale jen ti, kterým je to dáno. 12 Jsou eunuchové, kteří se tak narodili z lůna matky, jsou eunuchové, kteří se jimi stali lidským přičiněním, a jsou eunuchové, kteří se jimi stali sami pro nebeské království. Kdo to může přijmout, ať to přijme.“
Kdo vejde do Království
13 Tehdy k němu přinesli malé děti, aby na ně vkládal ruce a modlil se, ale učedníci je okřikovali. 14 Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přicházet ke mně – vždyť právě takovým patří nebeské království!“ 15 Vkládal tedy na ně ruce a pak odtud odešel.
16 Vtom k němu přišel jeden muž s otázkou: „Mistře, co dobrého mám udělat, abych měl věčný život?“
17 On mu však řekl: „Proč se mě vyptáváš na dobro? Jen Jediný je dobrý. Chceš-li ale vejít do života, dodržuj přikázání.“
18 „A která?“ zeptal se.
Ježíš odpověděl: „‚Nezabíjej, necizolož, nekraď, nelži, 19 cti otce i matku‘ [e] a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ [f]
20 „To všechno dodržuji,“ řekl mladík. „Co mi ještě schází?“
21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“ 22 Když to ten mladík uslyšel, smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.
23 Tehdy Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, říkám vám, pro boháče je nesnadné vstoupit do nebeského království. 24 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
25 Když to učedníci uslyšeli, byli naprosto ohromeni. „Kdo tedy může být spasen?“ ptali se.
26 Ježíš se na ně podíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“
27 „Podívej se,“ ozval se Petr, „my jsme všechno opustili a šli za tebou. Co bude s námi?“
28 Ježíš odpověděl: „Amen, říkám vám, kteří jste mě následovali, že při znovuzrození světa, až se Syn člověka posadí na trůnu své slávy, budete i vy sedět na dvanácti trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele. 29 A každý, kdo pro mé jméno opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku [g] nebo děti nebo pole, získá stokrát více a obdrží za dědictví věčný život. 30 Mnozí první pak budou poslední a poslední první.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.