M’Cheyne Bible Reading Plan
Slunce, zastav se
10 Potom se doslechl jeruzalémský král Adoni-cedek, že Jozue dobyl Aj a vyhladil je jako proklaté a že stejně, jak naložil s Jerichem a jeho králem, naložil i s Ajem a jeho králem a že obyvatelé Gibeonu s Izraelem uzavřeli mír a zůstávají mezi nimi. 2 Tehdy dostali hrozný strach, protože Gibeon bylo veliké město, jako bývají královská sídla, a protože bylo větší než Aj a všichni jeho obyvatelé byli udatní. 3 Jeruzalémský král Adoni-cedek proto poslal vzkaz hebronskému králi Hohamovi, k jarmutskému králi Pireamovi, k lachišskému králi Jafiovi a k eglonskému králi Debirovi: 4 „Pojďte mi na pomoc a udeřme na Gibeon, protože uzavřel mír s Jozuem a se syny Izraele!“
5 A tak se spojilo pět emorejských králů: král Jeruzaléma, král Hebronu, král Jarmutu, král Lachiše a král Eglonu. Ti vytáhli se všemi svými vojsky, oblehli Gibeon a zaútočili na něj.
6 Obyvatelé Gibeonu proto poslali vzkaz Jozuovi do gilgalského tábora: „Neodpírej ochranu svým služebníkům. Rychle k nám pospěš a zachraň nás! Pomoz nám! Všichni emorejští králové z hor se spojili proti nám!“
7 Nato Jozue vytáhl z Gilgalu a s ním všechen bojeschopný lid i všichni udatní hrdinové. 8 Hospodin Jozuovi řekl: „Neboj se jich, neboť jsem ti je vydal do rukou. Nikdo z nich před tebou neobstojí.“
9 Jozue táhl z Gilgalu celou noc a pak je náhle přepadl. 10 Hospodin je před Izraelem rozprášil a způsobil jim u Gibeonu hroznou porážku. Izrael je pronásledoval směrem k bet-choronskému svahu a pobíjel je až k Azece a Makedě. 11 Když pak před Izraelem prchali po bet-choronské stráni, Hospodin je až do Azeky zasypával z nebe kroupami velkými jako kameny. Tak jich pomřelo více od toho krupobití, než kolik jich synové Izraele pobili mečem.
12 Tenkrát mluvil Jozue s Hospodinem. Toho dne, kdy Hospodin synům Izraele vydal Emorejce, Jozue před zraky Izraele řekl:
„Slunce, zastav se v Gibeonu!
Ty, měsíci, v údolí Ajalonu!“
13 Stanulo slunce, měsíc stál,
než národ nepřátele potrestal.
Právě tak se to píše v Knize Upřímného. Slunce se zastavilo uprostřed nebe a nespěchalo k západu skoro celý den. 14 Takový den nenastal nikdy předtím ani potom, aby Hospodin poslechl něčí hlas. To proto, že Hospodin bojoval za Izrael.
15 Jozue se pak s celým Izraelem vrátil do gilgalského tábora.
Pět králů
16 Oněch pět králů ale uteklo a ukrylo se v jeskyni u Makedy. 17 Když Jozue dostal zprávu, že těch pět králů našli ukryté v jeskyni u Makedy, 18 nařídil: „Přivalte k ústí jeskyně velké balvany a postavte tam stráže. 19 Vy ostatní ale nepřestávejte pronásledovat nepřátele. Vpadněte jim do zad a nedovolte jim vrátit se do jejich měst. Hospodin, váš Bůh, vám je vydal do rukou!“
20 Jozue a synové Izraele pak tu velikou, drtivou porážku dovršili a skoncovali s nimi. Ti, kdo z nich přece přežili, utekli do opevněných měst. 21 Všechen lid se pak v pořádku vrátil k Jozuovi do tábora v Makedě. Nikdo se proti synům Izraele neodvážil ani ozvat.
22 Potom Jozue řekl: „Odkryjte ústí jeskyně a přiveďte z ní těch pět králů ke mně!“ 23 A tak k němu z jeskyně přivedli těch pět králů: krále Jeruzaléma, krále Hebronu, krále Jarmutu, krále Lachiše a krále Eglonu.
24 Když ty krále přiváděli, Jozue svolal všechny izraelské muže. Velitele bojovníků, kteří šli s ním, tehdy vyzval: „Pojďte sem, položte si nohu na šíji těch králů!“ Přicházeli tedy a stoupali jim na šíje.
25 Jozue jim řekl: „Nebojte se a nestrachujte, buďte silní a stateční. Takto Hospodin naloží se všemi nepřáteli, proti nimž budete bojovat.“ 26 Potom je Jozue dal pobít a pověsit na pěti kůlech. Na těch kůlech pak viseli až do večera.
27 Když slunce zapadalo, Jozue přikázal, ať je sejmou z kůlů a hodí je do jeskyně, kde se předtím skrývali. K ústí jeskyně pak navršili veliké balvany, které tam jsou až dodnes.
Tažení na jih
28 Makedu Jozue dobyl ještě téhož dne. Vyhubil ji ostřím meče i s jejím králem; všechno živé v ní vyhladil jako proklaté. Nikoho nenechal naživu; s králem Makedy naložil stejně, jako naložil s králem Jericha.
29 Potom Jozue s celým Izraelem táhl od Makedy k Libně a zaútočil na ni. 30 I Libnu a jejího krále vydal Hospodin Izraeli do rukou. Ten ji vyhubil ostřím meče se vším živým, co bylo ve městě. Nikoho tam nenechal naživu; s jejím králem naložil stejně, jako naložil s králem Jericha.
31 Potom Jozue s celým Izraelem táhl od Libny k Lachiši. Oblehl jej, zaútočil na něj 32 a Hospodin vydal Izraeli do rukou i Lachiš. Dobyl jej druhého dne a ostřím meče v něm vyhubil všechno živé stejně, jako to provedl v Libně. 33 Na pomoc Lachiši tehdy přitáhl Horam, král Gezeru. Jozue ho ale i s jeho lidem porazil; nikoho nenechal naživu.
34 Potom Jozue s celým Izraelem táhl od Lachiše k Eglonu. Oblehli jej a zaútočili na něj. 35 Téhož dne jej dobyli a vyhubili ostřím meče; všechno živé v něm toho dne vyhladil jako proklaté, stejně jako to provedl s Lachišem.
36 Potom Jozue s celým Izraelem táhl od Eglonu k Hebronu a zaútočili na něj. 37 Dobyli ho a ostřím meče vyhubili i s jeho králem, se všemi vesnicemi i se vším živým, co bylo ve městě. Nikoho nenechal naživu, stejně jako to provedl v Eglonu. Město i všechno živé v něm vyhladil jako proklaté.
38 Potom se Jozue s celým Izraelem obrátil k Debiru a zaútočili na něj. 39 Dobyli ho i s jeho vesnicemi a jeho krále zajali. Město vyhubili ostřím meče a všechno živé v něm vyhladili jako proklaté. Nikoho nenechal naživu. Jak naložil s Hebronem, tak naložil s Debirem a jeho králem, stejně jako provedl s Libnou a jejím králem.
40 Tak Jozue dobyl celou tu zem se všemi jejími králi: hory i Negev, podhůří i východní srázy. Nikoho nenechal naživu; vše, co dýchalo, vyhladil jako proklaté, jak přikázal Hospodin, Bůh Izraele. [a] 41 Jozue dobyl vše od Kádeš-barné až po Gazu a od celého kraje Gošen až po Gibeon. 42 Všech těchto králů i jejich území se Jozue zmocnil jedním rázem, protože Hospodin, Bůh Izraele, bojoval za Izrael.
43 Potom se Jozue s celým Izraelem vrátil do gilgalského tábora.
142 Poučný žalm Davidův.
Jeho modlitba, když byl v jeskyni. [a]
2 K Hospodinu volám s úpěním,
k Hospodinu volám, žadoním!
3 Vylévám před ním svoje starosti,
své trápení mu svěřuji.
4 Na duchu klesám slabostí,
ty ale o mé stezce víš!
Na cestě, kterou se ubírám,
na mě nastražili past.
5 Pohleď k mé pravici, všimni si:
nezná se ke mně ani jediný!
Kdybych chtěl utéci, nemám kam,
nikdo se o mě nestará!
6 K tobě zní moje volání:
Ty, Hospodine, jsi má skrýš,
můj úděl na zemi mezi živými!
7 Vyslechni prosím moje volání –
jsem už úplně zoufalý!
Zachraň mě před těmi, kdo mě stíhají,
jsou příliš silní – na ně nestačím!
8 Vyveď mou duši z vězení,
abych tvé jméno mohl oslavit!
Tehdy mě spravedliví obklopí,
až mi své dobrodiní projevíš.
143 Žalm Davidův.
Slyš, Hospodine, moji modlitbu,
mé prosbě prosím popřej sluch.
Odpověz mi ve své věrnosti,
ve své spravedlnosti!
2 Jsem tvůj služebník, nevoď mě na soud –
nikdo z živých není v právu před tebou!
3 Pronásleduje mě nepřítel,
zašlapat chce mě do země!
Nutí mě bydlet v temnotě
tak jako dávno zemřelé.
4 Na duchu klesám slabostí,
srdce mám plné zděšení.
5 Vzpomínám na dny, které minuly,
rozjímám o všem, co jsi učinil,
o díle tvých rukou přemýšlím.
6 Své ruce k tobě vztahuji,
žízním po tobě jak země bez vody! séla
7 Pospěš, Hospodine, vyslyš mě
dříve, než ztratím dech!
Neskrývej přede mnou svoji tvář,
ať se nepodobám mrtvolám.
8 Kéž ráno uslyším o lásce tvé –
jsi má jediná naděje!
Ukaž mi cestu, po níž bych šel –
tobě svou duši svěřil jsem.
9 Zbav mě, Hospodine, mých nepřátel,
v tobě hledám svou ochranu.
10 Plnit tvou vůli prosím nauč mě –
vždyť jsi můj Bůh!
Tvůj laskavý Duch ať vede mě
po zemi srovnané.
11 Obživ mě, Hospodine, pro jméno své,
ve své spravedlnosti z trápení vyveď mě.
12 Kvůli své lásce kéž mé soky umlčíš,
všechny mé protivníky prosím znič –
vždyť jsem tvůj služebník!
4 „Kéž by ses, Izraeli, vrátil, praví Hospodin,
kéž by ses ke mně navrátil!
Kéž bys mi své nechutnosti odklidil z očí
a víc už nebloudil!
2 Kéž bys v pravdě, soudu a spravedlnosti
přísahal: ‚Jakože žije Hospodin!‘
Pak by si jeho jménem žehnaly národy
a jím se chlubily.“
3 Toto praví Hospodin obyvatelům Judy a Jeruzaléma:
„Zorejte zemi ležící ladem
a nesejte už do trní. [a]
4 Pro Hospodina se obřežte,
obřežte svá srdce, [b]
lide judský a obyvatelé jeruzalémští,
ať můj hněv nevyšlehne plamenem,
ať se nerozpálí vašimi zločiny,
takže by nešel uhasit.“
Zkáza od severu
5 „Oznamte to v Judsku,
rozhlaste v Jeruzalémě,
po celé zemi ať troubí polnice,
volejte ze všech sil a říkejte:
‚Shromážděte se!
Prchněme do opevněných měst!‘
6 Na Sion namiřte korouhev:
Rychle do bezpečí! Nestůjte!
Od severu totiž přivádím neštěstí,
strašné ničení.
7 Lev vyskočil ze své houštiny,
hubitel národů vyrazil.
Vydal se ze své domoviny,
aby tvou zemi zpustošil.
Z tvých měst zbudou pouhé trosky,
v nichž nikdo nebydlí.
8 Proto se oblečte pytlem,
naříkejte a truchlete:
‚Hospodinův planoucí hněv
nás nemine!‘
9 Toho dne, praví Hospodin,
se zhroutí král i velmoži;
kněží budou tehdy zděšeni
a proroci hrůzou oněmí.“
10 „Ach ne, Hospodine, Pane můj!“ zvolal jsem. „Jak jsi mohl tento lid a Jeruzalém tak podvést? Prý: ‚Budete žít v pokoji,‘ a přitom nám na hrdlo sahá meč!“
11 V ten čas bude tomuto lidu i Jeruzalému řečeno: „Od holých vrchů na poušti se žene žhavý vichr na můj lid. Ne aby převíval zrní a ne aby čistil – 12 na to je příliš silný. Přichází ode mě. To já teď nad nimi vynesu rozsudek.“
13 Už se žene jako mraky,
jeho vozy jako vichřice,
koně rychlejší než orli –
běda, je s námi konec!
14 „Omyj své srdce od zla, Jeruzaléme,
a budeš zachráněn.
Jak dlouho ještě budeš
přemýšlet zvráceně?
15 Hlasatel z Danu už je slyšet,
z pohoří Efraim jde zlá zvěst.
16 Oznamte národům: ‚Už jsou tu!‘
Ohlaste Jeruzalému:
‚Zdaleka tě přišli oblehnout,
proti judským městům se rozkřiknou!‘
17 Obklíčili Jeruzalém jako hlídači pole,
neboť se vzbouřil proti mně, praví Hospodin.
18 To ty tvé způsoby a tvé skutky
ti to zavinily.
To je tvé neštěstí, ano tak trpké,
zasáhne tě přímo do srdce!“
19 Bolí, bolí mě to v břiše!
Bolestí svíjím se!
Srdce mám sevřené,
mé srdce se chvěje –
nemohu zůstat mlčet!
Slyšíš, má duše, hlas polnice?
Troubí na poplach, do boje!
20 Pohromu stíhá pohroma,
celá země je zničena.
Má vlast je náhle v sutinách,
můj domov je ten tam.
21 Jak dlouho uvidím válečné prapory?
Jak dlouho uslyším troubit polnici?
22 „Můj lid se musel zbláznit –
už mě neznají.
Jsou jako hloupé děti –
rozum nemají.
Ve zlu jsou velmi šikovní,
konat dobro však neumí.“
23 Viděl jsem zemi – hle, pustá a prázdná, [c]
vzhlédl jsem k nebi – bylo bez světla.
24 Viděl jsem hory – celé se chvěly,
otřásaly se všechny pahorky.
25 Viděl jsem a hle – nikde ani člověk
a všichni ptáci zmizeli.
26 Viděl jsem – a hle, sad se stal pouští,
všechna města padla před Hospodinem,
když vzplanul jeho hněv!
27 Tak praví Hospodin:
„Z celé země zbudou sutiny,
i když ji zcela nezničím.
28 A proto bude země truchlit
i nebe nahoře se do tmy zahalí;
co jsem řekl, totiž nevezmu zpátky,
co jsem rozhodl, to nezměním.“
29 Jakmile zaslechli jezdce a lukostřelce,
každé město se dalo na útěk.
Do houští lezli, na skály šplhali,
každé město je opuštěné,
nezůstal ani človíček.
30 Co si však, nebožačko, počneš ty?
Vezmeš si šarlatové šaty?
Zlatými šperky se ozdobíš?
Budeš si řasenkou líčit oči?
Zbytečné krášlení!
Tví milenci tebou pohrdají,
chystají se tě zavraždit!
31 Slyším křik jakoby ženy v bolestech,
jako když matka rodí poprvé –
křik sténající Dcery sionské,
jež vzpíná ruce: „Běda mi!
Život mě opouští před vrahy!“
Nejmenší jsou největší
18 V tu dobu přišli učedníci za Ježíšem s otázkou: „Kdo je v nebeském království největší?“
2 Ježíš k sobě zavolal malé dítě a postavil je doprostřed 3 se slovy: „Amen, říkám vám, pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, vůbec do nebeského království nepřijdete. 4 Kdokoli se poníží a bude jako toto dítě, ten je v nebeském království největší. 5 Kdokoli by takové dítě přijal v mém jménu, přijímá mě.
6 Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili veliký mlýnský kámen a utopili ho v mořské hlubině. 7 Běda světu kvůli pohoršením! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda člověku, skrze kterého pohoršení přichází. 8 Svádí-li tě tedy tvá ruka nebo noha, usekni ji a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší, abys chromý nebo zmrzačený vstoupil do života, než mít obě ruce nebo obě nohy a být uvržen do věčného ohně. 9 A jestliže tě svádí tvé oko, vyloupni je a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší vejít do věčného života jednooký, než mít obě oči a být uvržen do pekelného ohně.
10 [11] Dejte si pozor, abyste nepohrdali žádným z těchto maličkých. Říkám vám totiž, že jejich andělé v nebesích neustále hledí na tvář mého nebeského Otce. [a] 12 Co myslíte, kdyby nějaký člověk měl sto ovcí a jedna z nich by zabloudila, nenechá těch devadesát devět na horách a nepůjde hledat tu bloudící? 13 A když ji konečně najde, amen, říkám vám, že se z ní raduje více než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily. 14 Právě tak není vůle vašeho Otce v nebesích, aby zahynul jediný z těchto maličkých.“
Kolikrát mám odpustit?
15 „Kdyby tvůj bratr proti tobě [b] zhřešil, jdi a napomeň ho mezi čtyřma očima. 16 Jestliže tě poslechne, získal jsi bratra. Pokud tě neposlechne, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva bratry, aby každé slovo bylo potvrzeno výpovědí dvou nebo tří svědků. [c] 17 Nechce-li však poslechnout ani je, řekni to církvi. A pokud odmítne poslechnout i církev, ať je tedy pro tebe cizí jako pohan a výběrčí daní.
18 Amen, říkám vám, že cokoli svážete na zemi, bude svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno v nebi. 19 Říkám vám také, že pokud se dva z vás na zemi shodnou ohledně čehokoli, za co by prosili, stane se jim to od mého nebeského Otce. 20 Neboť kdekoli se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“
21 Tehdy k němu přistoupil Petr a řekl: „Pane, kolikrát proti mně může můj bratr zhřešit a já mu mám odpustit? Sedmkrát?“
22 Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti, že sedmkrát, ale sedmasedmdesátkrát. [d]
23 Nebeské království se totiž podobá králi, který chtěl se svými služebníky vyrovnat účty. 24 A když začal počítat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc hřiven. [e] 25 Když neměl čím zaplatit, poručil jeho pán, aby ho prodali i se ženou, s dětmi a se vším, co měl, a tím aby se zaplatil dluh. 26 Služebník padl na kolena a začal se mu klanět se slovy: ‚Měj se mnou strpení a všechno ti zaplatím!‘ 27 Pán se tedy nad ním slitoval, odpustil mu dluh a nechal ho jít. 28 Když ale ten služebník odešel, našel svého druha, který mu dlužil sto denárů, [f] popadl ho a začal ho škrtit se slovy: ‚Zaplať, co dlužíš!‘ 29 Ten padl na kolena a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení a zaplatím ti!‘ 30 On ale nechtěl. Odešel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí, co dluží. 31 Když jeho druhové viděli, co se stalo, byli zdrceni. Šli za svým pánem a pověděli mu všechno, co se stalo. 32 Jeho pán ho tedy zavolal. ‚Ty zlý služebníku!‘ řekl mu. ‚Odpustil jsem ti celý dluh, protože jsi mě prosil. 33 Neměl ses nad svým druhem slitovat, jako jsem se já slitoval nad tebou?!‘ 34 Jeho pán se rozhněval a vydal ho mučitelům, dokud nezaplatí celý dluh.
35 Totéž udělá i můj nebeský Otec vám, pokud každý ze srdce neodpustíte svému bratru.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.