M’Cheyne Bible Reading Plan
Dobytí Aje
8 Poté Hospodin řekl Jozuovi: „Neboj se a nestrachuj. Vezmi s sebou všechen bojeschopný lid a vytáhni proti Aji. Pohleď, dal jsem ti do rukou ajského krále a jeho lid i s jejich městem a územím. 2 S Ajem i s jeho králem naložíš stejně, jako jsi naložil s Jerichem a s jeho králem. Ukořistěné zboží a dobytek si ale můžete nechat pro sebe. Vzadu za městem si proti němu nachystej zálohu.“
3 Jozue se tedy se vším bojeschopným lidem přichystal vytáhnout proti Aji. Vybral třicet tisíc udatných bojovníků a vypravil je v noci 4 s rozkazem: „Dávejte pozor! Budete vzadu za městem číhat v záloze. Nebuďte od města moc daleko. Všichni buďte připraveni. 5 Já a všechen lid, který bude se mnou, se zatím přiblížíme k městu. Vytáhnou proti nám jako prve a my se dáme na útěk. 6 Vydají se za námi, a tak je odlákáme od města. Řeknou si totiž: ‚Utíkají před námi jako prve.‘ Budeme tedy před nimi utíkat 7 a vy zatím vyrazíte ze zálohy, obsadíte město a Hospodin, váš Bůh, vám je vydá do rukou. 8 Až se města zmocníte, zapálíte ho; zachováte se podle Hospodinova slova. Držte se mých příkazů.“
9 Vysláni Jozuem se tedy šli ukrýt do zálohy a zaujali místo mezi Bet-elem a Ajem, na západ od Aje. Té noci Jozue zůstal uprostřed lidu.
10 Brzy ráno Jozue sebral lid a spolu se stařešiny Izraele se vydal v jeho čele proti Aji. 11 Všechen bojeschopný lid táhl s ním. Když tam dorazili, zamířili přímo před město a utábořili se na sever od Aje. Mezi nimi a Ajem byla rokle. 12 Jozue vzal asi pět tisíc mužů a umístil je jako zálohu mezi Bet-elem a Ajem, na západ od města. 13 Hlavní voj lidu tedy stál severně od města, zadní voj pak západně od města. Té noci Jozue sestoupil do údolí.
14 Jakmile to spatřil ajský král, on i všechen lid, obyvatelé toho města, vyrazili brzy ráno na stanoviště před plání Arava, k bitvě proti Izraeli. Král ovšem nevěděl, že na něj za městem číhá záloha. 15 Jozue s celým Izraelem předstírali porážku a utíkali směrem k poušti. 16 Všechen lid ve městě byl zburcován, aby je pronásledovali. Hnali se za Jozuem, a tak se nechali odlákat od města. 17 V Aji a Bet-elu nezůstal nikdo, kdo by nevyrazil za Izraelem. Nechali město otevřené a pronásledovali Izrael.
18 Tehdy Hospodin řekl Jozuovi: „Napřáhni šavli, kterou máš v ruce, proti Aji, neboť je dám do tvých rukou.“ Jozue tedy napřáhl šavli ve své ruce proti Aji. 19 Jakmile ji napřáhl, ti, kdo číhali v záloze, rychle vstali a vyrazili ze svého místa. Vnikli do města, dobyli je a rychle je zapálili.
20 Ajští muži se ohlédli a hle – z města stoupal k nebi dým! Nemohli ovšem utéci ani tam, ani tam, protože lid prchající k poušti se obrátil proti pronásledovatelům. 21 Když totiž Jozue i všechen lid viděli, že záloha dobyla město a že z města stoupá dým, otočili se nazpět a udeřili na ajské muže. 22 (Ti se totiž z města vydali za nimi, takže je Izrael měl uprostřed.) Pobíjeli je z jedné i druhé strany, až nezůstal, kdo by přežil ani kdo by unikl. 23 Jen ajského krále zajali živého a přivlekli ho k Jozuovi.
24 Když byl Izrael hotov s pobíjením všech obyvatel Aje venku na poušti, kam je pronásledovali, dokud všichni do posledního nepadli ostřím meče, vrátil se celý Izrael do Aje a také tam je pobili ostřím meče. 25 Všech padlých toho dne bylo dvanáct tisíc mužů i žen – všichni obyvatelé Aje. 26 Jozue totiž nespustil ruku s napřaženou šavlí, dokud nebyli všichni obyvatelé Aje vyhlazeni jako proklatí. 27 Izrael si pro sebe nechal jen ukořistěný dobytek a zboží z onoho města, jak Hospodin určil Jozuovi.
28 Tak Jozue vypálil Aj a natrvalo jej obrátil v pustou hromadu sutin až dodnes. 29 Ajského krále pak nechal až do večera viset na kůlu. Když slunce zapadalo, Jozue dal jeho tělo sejmout z kůlu a pohodili je u vchodu do městské brány. Navršili nad ním velikou hromadu kamení, která je tam až dodnes.
Ebal a Gerizim
30 Jozue pak vystavěl Hospodinu, Bohu Izraele, oltář na hoře Ebal, 31 jak synům Izraele přikázal Hospodinův služebník Mojžíš. Jak je psáno v knize Mojžíšova zákona: „Oltář z netknutých kamenů, neopracovaných železem.“ [a] Na něm pak přinesli zápalné oběti Hospodinu a obětovali pokojné oběti. 32 Jozue tam napsal na kameny opis Mojžíšova zákona; zapsal jej v přítomnosti synů Izraele.
33 Celý Izrael se svými stařešiny, správci a soudci stál po obou stranách Truhly před levitskými kněžími, kteří nosí Truhlu Hospodinovy smlouvy. Stáli tam spolu cizinci i domácí, polovina proti hoře Gerizim a polovina proti hoře Ebal, jak kdysi přikázal Hospodinův služebník Mojžíš, že se má žehnat lidu Izraele. [b]
34 Jozue pak předčítal všechna slova Zákona, požehnání i zlořečení, přesně jak je to psáno v knize Zákona. 35 Ze všeho, co Mojžíš přikázal, Jozue nevynechal ani slovo. Předčítal je celému shromáždění Izraele včetně žen a dětí i včetně cizinců pobývajících mezi nimi.
139 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
Ty mě, Hospodine, zkoumáš,
ty mě znáš.
2 Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas,
už zdálky rozumíš mým myšlenkám!
3 Sleduješ, jak chodím i jak uléhám,
všemi mými cestami se zabýváš.
4 Ještě než mi přijde slovo na jazyk,
ty už to, Hospodine, všechno víš!
5 Zezadu i zpředu jsi mě obklopil,
svou dlaň jsi na mě položil.
6 Takové poznání je nad mé chápání –
je příliš hluboké, na to nestačím!
7 Kam bych byl unikl před duchem tvým?
Před tvojí tváří kam bych se skryl?
8 Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty,
kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi!
9 Kdybych si oblékl křídla jitřenky,
kdybych se usadil za mořem dalekým,
10 i tam by mě vedla ruka tvá,
tvá pravice by mě držela!
11 Kdybych si řekl – Snad pohltí mě tma,
až světlo kolem mě noc vystřídá –
12 tobě nebude temná ani tma,
noc jako den ti záři dá,
tma bude pro tebe světlu podobná!
13 Mé nitro zformovals ty sám,
v lůně mé matky jsi mě tkal.
14 Chválím tě za tvá díla ohromná,
za to, jak podivuhodně jsem udělán
a že mou duši tak dobře znáš!
15 Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta,
když jsem byl vskrytu formován,
když jsem byl hněten v zemských hlubinách!
16 Můj zárodek tvé oči viděly,
všechno jsi zapsal do knihy –
dny, jež mi byly určeny,
než začal první z nich.
17 Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky,
je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst!
18 Kdybych je počítal, než písku je jich víc;
budu zas s tebou, až se probudím!
19 Kéž bys už, Bože, zabil ty ničemy –
„Odstupte ode mě, vy vrahouni!“ –
20 Když mluví o tobě, je to rouhání,
tvé jméno zneužívají nepřátelé tví!
21 Nemám snad, Hospodine, k tvým sokům nenávist?
Nehnusím si ty, kdo na tebe útočí?
22 Naprostou nenávistí nenávidím je,
mými nepřáteli stali se!
23 Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé,
poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej!
24 Zjisti, zda držím se cesty škodlivé,
a cestou věčnosti mě veď!
Nevěrný lid
2 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Jdi a volej, ať to Jeruzalém slyší – Tak praví Hospodin:
Vzpomínám, jak jsi v mládí byla oddaná,
jak jsi milovala jako nevěsta,
jak jsi mě následovala pouští,
v tom nehostinném kraji.
3 Izrael býval Hospodinu svatý,
byl prvotinou jeho úrody;
všichni, kdo jej hltali, bývali potrestáni
a přišlo na ně neštěstí, praví Hospodin.“
4 Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobův, všechny rodiny Izraelova domu! 5 Tak praví Hospodin:
„Co na mně vaši otcové našli špatného,
že ode mě odešli tak daleko?
Marnost následovali
a marností se stali. [a]
6 Už se neptali: ‚Kde je Hospodin,
který nás vyvedl z Egypta,
který nás provázel na poušti
zemí pustou a plnou jam,
zemí sucha a stínu smrti,
zemí, kterou se nechodí,
kde není ani živáčka?‘
7 Vedl jsem vás do země krásné jako sad,
abyste požívali dary, které plodila.
Vy jste však přišli a zprznili mou zemi,
zohavili jste mé dědictví!
8 Ani kněží se neptali:
‚Kde je Hospodin?‘
Znalci Zákona mě neznali,
pastýři lidu mě zradili,
proroci prorokovali při Baalovi,
následovali nesmysly.
9 Proto vás znovu obviňuji, praví Hospodin,
a ještě i vaše vnuky obviním.
10 Jeďte se podívat na středomořské ostrovy,
pošlete někoho k beduínům na poušti;
dobře se podívejte a zvažte to:
Kdy se co takového stalo?
11 Vyměnil nějaký národ své bohy,
i když to žádní bozi nebyli?
Můj lid ale svou Slávu vyměnil
za nesmysly!
12 Zděste se, nebesa, otřásejte se
hrůzou nad tím, co se stalo, praví Hospodin.
13 Můj lid totiž spáchal dvojí zlo:
Opustili mne, pramen živých vod,
a vykopali si své rozpukané nádrže,
ze kterých voda vyteče.
14 Copak je Izrael otrok?
Copak se narodil jako čeledín?
Proč se tedy stal kořistí?
15 Vrčeli a řvali nad ním lvi;
jeho zem zpustošili, města spálili,
takže v nich nikdo nebydlí.
16 Z Memfisu a Dafné přišli muži,
kteří ti lebku rozbili.
17 Copak si za to nemůžeš sama?
Opustilas Hospodina, svého Boha,
tenkrát, když s tebou putoval.
18 Co z toho máš, chodit do Egypta –
aby ses vody z Nilu [b] napila?
Co z toho máš, do Asýrie cestovat –
aby ses napila z řeky Eufrat?
19 Za vyučenou ti dá špatnost tvá,
tvé odvrácení tě vytrestá.
Poznáš a uvidíš, jak zle a trpce chutná,
žes opustila Hospodina, svého Boha,
a bázeň přede mnou jsi ztratila,
praví Hospodin, Pán zástupů.
20 Své jho jsi už dávno rozlámala,
své postroje jsi strhala:
‚Nebudu sloužit!‘ říkalas.
Na kdejakém vyšším návrší
a pod kdejakým stromem košatým
se ale válíš jako nevěstka.
21 Já jsem tě sázel jako výbornou révu
z nejušlechtilejších sazenic.
Jak ses mi mohla takhle zvrhnout
v plané křoví, jež mi nepatří? [c]
22 I kdyby ses mýdlem vydrhla
a louhu přidala sebevíc,
skvrna tvé viny přede mnou zůstává,
praví Panovník Hospodin.
23 Jak můžeš říkat: ‚Jsem bez poskvrny,
nechodila jsem za baaly.‘
Jen se podívej, cos prováděla v Údolí, [d]
nad tím, cos páchala, se zamysli!
Jsi velbloudice pádící svými cestami,
24 divoká oslice, zvyklá na poušti.
Jakmile lačně zavětříš,
kdo zadrží tvůj chtíč?
Kdokoli po ní v čas říje zatouží,
najde ji snadno, bez námahy.
25 Dej pozor, ať si neuchodíš nohy
a ať se žízní neumoříš.
‚Ne ne,‘ odpovídáš, ‚marné řeči!
Miluji cizí a půjdu za nimi!‘
26 Jako má hanbu přistižený zloděj,
tak je hanebný celý dům Izraele
se svými králi a velmoži
i s kněžími a proroky.
27 Dřevo oslovují: ‚Otče náš,‘
kameni říkají: ‚Jsi má rodička.‘
Ukazují mi záda, a ne tvář,
jakmile je však stihne bída,
volají: ‚Přijď a zachraň nás!‘
28 Kde jsou ti tví bohové, které sis pořídil?
Jen ať tě přijdou z tvé bídy zachránit!
Máš přece tolik bohů, Judo –
jednoho boha na každé město!
29 Z čeho mě chcete obvinit?
Všichni jste mě zradili, praví Hospodin.
30 Nadarmo jsem bil váš lid,
nedal se poučit.
Své proroky jste mečem hubili
jako nenasytní lvi.“
31 Vy jedno pokolení, pohleďte, co praví Hospodin:
„Jsem snad Izraeli pouští?
Zemí temnoty?
Proč můj lid říká: ‚Jsme volní!
Chodit za tebou? Už nikdy!‘
32 Zapomene snad dívka na svůj šperk?
Zapomene se nevěsta obléci ke svatbě?
Můj lid však na mě zapomněl –
kolik už je to let?
33 Jak jsi šikovná v honbě za milováním!
I nejhorší coury teď můžeš poučit.
34 Roucho máš potřísněné krví ubohých,
ne přistižených lupičů, ale nevinných.
A při tom všem 35 ještě říkáš:
‚Jsem nevinná. Jeho hněv se mi vyhýbá!‘
Nuže, budu tě soudit za tvá slova,
prý: ‚Já jsem nehřešila.‘
36 Proč stále někam chodíš
a stále měníš směr?
Jako ses zklamala v Asýrii, [e]
zklameš se Egyptem.
37 I odtud odejdeš s hlavou v dlaních.
Hospodin zavrhl ty tvé opory,
žádnou pomoc u nich nenajdeš.“
Farizejský a saducejský kvas
16 Potom ho přišli pokoušet farizeové a saduceové. Žádali ho, aby jim ukázal nějaké znamení z nebe. 2 Odpověděl jim: „Večer říkáte: ‚Bude hezky, nebe se červená.‘ 3 Za svítání ale: ‚Dnes bude ošklivo, nebe se červená mraky.‘ Umíte rozeznat nebeské úkazy, ale znamení těchto časů rozeznat neumíte? 4 Zlé a cizoložné pokolení vyhledává znamení, ale žádné znamení nedostane – kromě znamení Jonášova.“ [a] Tehdy je nechal a odešel.
5 Když se učedníci přeplavili na druhý břeh, zjistili, že zapomněli vzít chleba. 6 Ježíš jim řekl: „Dejte pozor, varujte se kvasu farizeů a saduceů.“
7 Dohadovali se tedy mezi sebou: „Vždyť jsme s sebou žádný chleba nevzali.“
8 Ježíš to ale věděl, a tak řekl: „Proč se spolu dohadujete, vy malověrní, že nemáte chleba? 9 Copak ještě nechápete? Nevzpomínáte si na těch pět chlebů pro pět tisíc, a kolik jste nasbírali košů? 10 Ani na těch sedm chlebů pro ty čtyři tisíce, a kolik jste nasbírali košů? 11 Jak to, že nechápete, že jsem nemluvil o chlebu? Varujte se farizejského a saducejského kvasu!“
12 Tehdy pochopili, že jim neřekl, aby se vyvarovali chlebového kvasu, ale farizejského a saducejského učení.
Ty jsi Mesiáš
13 Když Ježíš přišel do okolí Cesareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho mají lidé Syna člověka?“
14 Odpověděli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jiného z proroků.“
15 „A za koho mě máte vy?“ zeptal se.
16 „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ odpověděl mu Šimon Petr.
17 „Blaze tobě, Šimone, synu Jonášův,“ řekl mu na to Ježíš. „Tohle ti totiž nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. 18 A já ti říkám, že jsi Petr [b] a na té skále [c] postavím svou církev a brány pekel ji nepřemohou. 19 Dám ti klíče nebeského království: cokoli svážeš na zemi, bude svázáno v nebi, a cokoli na zemi rozvážeš, bude rozvázáno v nebi.“ 20 Tehdy učedníky přísně napomenul, aby nikomu neříkali, že on je Mesiáš.
Vezmi svůj kříž
21 Od té doby začal Ježíš oznamovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma, mnoho vytrpět od starších, vrchních kněží a znalců Písma, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých. 22 Petr ho tehdy vzal stranou a začal ho kárat: „Bůh tě chraň, Pane, to se ti nesmí stát!“
23 On se ale odvrátil a řekl Petrovi: „Odstup ode mě, satane! Svádíš mě, protože nemyslíš na Boží věci, ale na lidské.“
24 Potom Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. 25 Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej nalezne. 26 Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě uškodil? Co dá člověk na oplátku za svůj život?
27 Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy každému odplatí podle jeho skutků. 28 Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, jistě nezakusí smrt, dokud nespatří Syna člověka přicházet v jeho království.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.