M’Cheyne Bible Reading Plan
6 Jozue, syn Nunův, tedy zavolal kněze a řekl jim: „Vezměte Truhlu smlouvy a sedm kněží ať před Hospodinovou truhlou nosí sedm trub z beraních rohů.“ 7 Lidu pak řekl: „Jděte a obcházejte město. Ozbrojenci ať jdou před Hospodinovou truhlou.“
8 Když to Jozue řekl lidu, sedm kněží nesoucích před Hospodinem sedm trub z beraních rohů vykročilo, začalo troubit na trouby a Truhla Hospodinovy smlouvy se vydala za nimi. 9 Před kněžími troubícími na trouby kráčeli ozbrojenci, zatímco zadní voj kráčel za Truhlou za zvuku trub. 10 Jozue lidu přikázal: „Nebudete křičet, nevydáte ani hlásku, nevypustíte z úst ani slovo až do dne, kdy vám řeknu: ‚Křičte!‘ Tehdy budete křičet.“ 11 Nato nechal Hospodinovu truhlu obejít město jednou kolem dokola. Pak odešli do tábora a tam přenocovali.
12 Jozue pak vstal časně ráno a kněží vynesli Hospodinovu truhlu. 13 Sedm kněží neslo před Hospodinovou truhlou sedm trub z beraních rohů a za pochodu troubilo na trouby. Před nimi kráčeli ozbrojenci, kdežto zadní voj kráčel za Hospodinovou truhlou za zvuku trub. 14 I druhého dne obešli město jednou kolem dokola, načež se vrátili do tábora. Tak to dělali šest dní.
15 Sedmého dne ráno vstali už za svítání a stejným způsobem obešli město, ale sedmkrát. Pouze onoho dne obcházeli město sedmkrát. 16 Když obcházeli posedmé a kněží zatroubili na trouby, Jozue řekl lidu: „Křičte! Hospodin vám dal to město! 17 Ať to město propadne Hospodinu i se vším, co je v něm! Pouze nevěstka Rachab zůstane naživu a s ní i všichni v jejím domě, protože ukryla posly, které jsme vyslali. 18 Jenom se vyvarujte toho, co propadlo klatbě, abyste jí nepropadli i vy. Kdybyste si vzali něco z toho, co propadlo klatbě, přivolali byste na izraelský tábor stejnou klatbu a přivedli jej do neštěstí. 19 Všechno stříbro, zlato i bronzové a železné předměty budou zasvěceny Hospodinu. Přejdou do Hospodinova pokladu.“
20 Zazněly trouby a lid začal křičet. Jakmile lid uslyšel troubení a vyrazili mohutný pokřik, hradby se zhroutily a lid vnikl do města, každý tam, kde byl. Tak město dobyli. 21 Vše, co bylo ve městě, pak vyhladili jako proklaté: muže i ženy, mladé i staré, skot, ovce i osly.
22 Těm dvěma mužům, kteří byli v zemi na výzvědách, ale Jozue řekl: „Jděte do domu té nevěstky a vyveďte ji odtud i se všemi, kdo k ní patří, jak jste jí odpřisáhli.“ 23 A tak ti mladí vyzvědači šli a vyvedli Rachab, jejího otce i matku, její sourozence i všechny, kdo k ní patřili; vyvedli celé její příbuzenstvo a poskytli jim útočiště za izraelským táborem.
24 To město pak vypálili i se vším, co bylo v něm. Pouze stříbro, zlato a bronzové i železné předměty dali do pokladu Hospodinova domu. 25 Nevěstku Rachab s rodinou jejího otce a se všemi, kdo k ní patřili, ale Jozue nechal naživu. Zůstala uprostřed Izraele dodnes, neboť ukryla posly, které Jozue vyslal na výzvědy do Jericha.
26 Tehdy Jozue přísahal:
„Zlořečený buď před Hospodinem,
kdo povstane, aby stavěl toto město Jericho!
Za cenu svého prvorozeného je založí,
za svého nejmladšího tam bránu osadí.“
27 Hospodin pak byl s Jozuem a pověst o něm se šířila po celé zemi.
135 Haleluja!
Chvalte jméno Hospodin,
chvalte, Hospodinovi sloužící,
2 vy, kdo stojíte v domě Hospodinově,
v domě našeho Boha, v jeho nádvořích!
3 Chvalte Hospodina – jak dobrý je Hospodin!
Jeho jméno opěvujte – jak je nádherné!
4 Hospodin přece Jákoba vyvolil,
Izrael je jeho zvláštním pokladem!
5 Hospodin je veliký – to vím jistě,
nad všechny bohy je náš Panovník.
6 Hospodin činí, cokoli se mu zachce,
jak v nebi, tak i na zemi,
v mořích i v každé hlubině!
7 On nechá od obzoru stoupat mraky,
k lijáku připojuje blesky,
vypouští vítr ze svých pokladnic.
8 On pobil v Egyptě prvorozené,
od lidí až po dobytek.
9 Divy a zázraky seslal, Egypte, proti tobě,
na tebe, faraone, na všechny služebníky tvé!
10 On porazil četné národy
a mocné krále zbil –
11 emorejského krále Sichona
i Oga, krále Bášanu,
a všechny krále v Kanaánu.
12 Jejich zemi pak dal za dědictví,
dědictví pro Izrael, svůj lid!
13 Tvé jméno, Hospodine, trvá navěky,
tvá památka, Hospodine, po všechna pokolení.
14 Ano, Hospodin obhájí svůj lid,
se svými služebníky bude lítost mít!
15 Stříbro a zlato jsou pohanské modly,
výtvory rukou člověčích.
16 Ústa mají, a nemluví,
oči mají, a nevidí.
17 Uši mají, a neslyší,
v ústech nemají ani vzdech!
18 Ať jsou jim podobní ti, kdo je dělají,
i všichni, kdo v ně doufají! [a]
19 Rodino Izraelova, velebte Hospodina!
Rodino Áronova, velebte Hospodina!
20 Rodino Leviho, velebte Hospodina!
Kdo ctíte Hospodina, velebte Hospodina!
21 Ze Sionu ať je Hospodin veleben –
Jeruzalém je jeho domovem!
Haleluja!
136 Haleluja!
Oslavujte Hospodina, je tak dobrý
– jeho láska trvá navěky!
2 Oslavujte Boha bohů
– jeho láska trvá navěky!
3 Oslavujte Pána pánů
– jeho láska trvá navěky!
4 On jediný veliké divy působí
– jeho láska trvá navěky!
5 On ve své moudrosti nebe učinil
– jeho láska trvá navěky!
6 On na vodách zemi rozložil
– jeho láska trvá navěky!
7 On veliká světla učinil,
– jeho láska trvá navěky!
8 Učinil slunce, aby vládlo dni
– jeho láska trvá navěky!
9 Měsíc a hvězdy, aby vládly nad nocí
– jeho láska trvá navěky!
10 On pobil prvorozené v Egyptě
– jeho láska trvá navěky!
11 Vyvedl z jejich středu Izrael
– jeho láska trvá navěky!
12 V mocné ruce a paži vztažené
– jeho láska trvá navěky!
13 On Rudé moře vedví rozdělil
– jeho láska trvá navěky!
14 A jeho středem provedl Izrael
– jeho láska trvá navěky!
15 Faraona s vojskem smetl do moře
– jeho láska trvá navěky!
16 On vedl svůj lid po poušti
– jeho láska trvá navěky!
17 On porazil krále veliké
– jeho láska trvá navěky!
18 A pobil krále věhlasné
– jeho láska trvá navěky!
19 Emorejského krále Sichona
– jeho láska trvá navěky!
20 I Oga, krále Bášanu
– jeho láska trvá navěky!
21 A jejich zemi dal za dědictví
– jeho láska trvá navěky!
22 Dědictví Izraeli, svému sluhovi
– jeho láska trvá navěky!
23 On na nás pamatoval v naší porobě
– jeho láska trvá navěky!
24 Vytrhl nás z ruky našich nepřátel
– jeho láska trvá navěky!
25 On veškeré tvorstvo sytí pokrmem
– jeho láska trvá navěky!
26 Oslavujte Boha nebe
– jeho láska trvá navěky!
Sami si zvolili své cesty
66 Toto praví Hospodin:
Nebe je můj trůn,
zemi mám u nohou jako podnožku.
Kde mi to chcete stavět dům?
Kde má být místo, kde bych spočinul? [a]
2 Vždyť jsem to všechno svou rukou učinil,
a tak všechno vzniklo, praví Hospodin.
Všímám si ale ztrápených
a v duchu zkroušených,
kteří se chvějí před slovem mým.
3 Kdo poráží býka, zabíjí člověka,
kdo obětuje beránka, rdousí psa,
kdo nese obětní dar, přináší krev prasat,
kdo pálí kadidlo, modlu uctívá! [b]
Oni si sami zvolili své cesty,
ve svých ohavnostech si z duše libují,
4 a tak pro ně zvolím kruté zacházení,
přivedu na ně, čeho se strachují!
Volal jsem totiž, ale neodpovídali,
mluvil jsem, ale neposlouchali,
ale páchali, co je zlé v mých očích;
zvolili si, co se mi nelíbí.
5 Slyšte slovo Hospodinovo,
vy, kdo se před jeho slovem chvějete:
Vaši bratři, kteří vás nenávidí,
kteří vás pro mé jméno zavrhli,
říkají: „Ať už se Hospodin oslaví,
ať vidíme to vaše veselí!“ [c]
– Takoví se však hanby dočkají.
6 Z města je slyšet hluk!
Hlas je slyšet z chrámu!
Hlas Hospodinův,
který svým nepřátelům nese odplatu!
Rodící Jeruzalém
7 Porodila dřív, než na ni přišly bolesti;
dříve než zasténala, narodil se jí syn!
8 Kdo kdy slyšel co takového?
Kdo kdy viděl co podobného?
Vznikne snad země v jednom dni?
Narodí se národ v jeden okamžik?
Jakmile však Dcera sionská rodit začala,
hned svoje děti na svět přivedla!
9 Copak já, který otevírám lůno,
nepůsobím i porod? praví Hospodin.
Copak já, který vedu k porodu,
lůno uzavřu? praví tvůj Bůh.
10 S Dcerou jeruzalémskou se veselte,
všichni, kdo ji milujete, jásejte!
Radujte se, radujte spolu s ní,
všichni, kdo jste nad ní truchlili!
11 Budete sát do sytosti z prsů její útěchy,
zalykat se rozkoší v jejím kyprém náručí!
12 Neboť toto praví Hospodin:
Hle – jako řekou zaplavím ji pokojem
a slávou národů jako rozvodněným potokem.
Budete se kojit v jejím náručí,
na jejím klíně budete laskáni.
13 Jako když matka své dítě konejší,
tak já vás potěším –
v Jeruzalémě dojdete útěchy.
14 Až to uvidíte, vaše srdce zajásá
a celí rozkvetete jako bylina.
Hospodinovým služebníkům bude zjevná jeho ruka,
na své nepřátele se však rozhněvá.
Hospodin přichází
15 Hle – Hospodin přichází s ohněm,
jeho vozy jsou jako vichřice!
V zuřivosti vylije svůj hněv,
své hrozby v plamenech.
16 Hospodin se bude soudit ohněm,
svým mečem s každým člověkem;
Hospodin mnohé pobije.
17 Ti, kdo se posvěcují a očišťují pro zahrady [d]
po vzoru toho, kdo je vprostřed nich,
ti, kdo jedí maso prasat, krys a jiné havěti,
zahynou spolu s ním, praví Hospodin.
18 Já však znám [e] jejich skutky i jejich smýšlení, a proto přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky; přijdou a moji slávu uvidí! 19 Vložím na ně znamení a ty, kteří vyváznou, pošlu mezi národy – do Taršiše, Libye [f] a Lydie, k těm slavným lučištníkům, do Tubalu a Řecka, ke vzdáleným ostrovům, kde o mně ještě nikdy neslyšeli a moji slávu nikdy neviděli. Budou zvěstovat mou slávu mezi národy! 20 Na koních, vozech a povozech, na mezcích a velbloudech pak přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Hospodinu na moji svatou horu do Jeruzaléma, praví Hospodin. Přivedou je tak, jako když synové Izraele přinášejí svůj dar do Hospodinova domu v čistých nádobách. 21 A i z nich některé přijmu za kněží a levity, praví Hospodin.
22 Jako to nové nebe a nová zem,
které učiním, [g]
zůstanou přede mnou, praví Hospodin,
tak zůstane i vaše jméno a vaši potomci.
23 Od novoluní do novoluní,
od soboty do soboty
přicházet budou všichni lidé,
aby se mi klaněli, praví Hospodin.
24 Vyjdou a spatří mrtvoly
těch, kdo se proti mně vzbouřili.
Jejich červ totiž nehyne
a jejich oheň nehasne –
všem lidem budou k výstraze!
Přines mi jeho hlavu!
14 V tu dobu uslyšel zprávu o Ježíši i tetrarcha Herodes. [a] 2 „To je Jan Křtitel!“ řekl svým služebníkům. „Vstal z mrtvých, a proto se skrze něj dějí zázraky.“
3 Herodes totiž Jana zatkl, spoutal a uvěznil kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, 4 protože Jan mu říkal: „Tvůj sňatek s ní je nezákonný!“ [b] 5 Herodes ho tedy chtěl zabít, ale bál se zástupu, protože ho měli za proroka.
6 Dcera té Herodiady pak na oslavě Herodových narozenin tančila uprostřed hodovníků a Herodovi se tak zalíbila, 7 že jí přísahal splnit jakékoli přání. 8 Předem navedena svou matkou mu tedy řekla: „Přines mi na téhle míse hlavu Jana Křtitele!“ 9 Králi se to nelíbilo, ale kvůli přísaze a kvůli svým hostům poručil, ať jí to splní. 10 Poslal tedy kata, aby Jana ve vězení sťal. 11 Když na míse přinesli jeho hlavu, dali ji té dívce a ta ji odnesla matce. 12 Později přišli Janovi učedníci, vzali tělo a pochovali je. Potom šli a pověděli to Ježíšovi.
Pět chlebů a dvě ryby
13 Když to Ježíš uslyšel, odplavil se odtud o samotě na pusté místo. Jakmile se to doslechly zástupy, vypravily se za ním pěšky z měst. 14 Když vystoupil z loďky a uviděl veliký zástup lidí, byl naplněn soucitem k nim a uzdravoval jejich nemocné.
15 Večer pak k němu přišli učedníci a řekli: „Tohle místo je pusté a už je dost pozdě. Propusť zástupy, ať si jdou do vesnic koupit něco k jídlu.“
16 „Nemusejí odcházet,“ odpověděl jim Ježíš. „Vy jim dejte najíst.“
17 „Nic tu nemáme,“ namítli, „jen pět chlebů a dvě ryby.“
18 „Přineste mi je,“ řekl jim. 19 Nechal zástup posadit na trávě, vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal a dával ty chleby učedníkům a učedníci zástupům. 20 A tak se všichni najedli do sytosti. Potom posbírali nalámané kousky, které zbyly: dvanáct plných košů. 21 Jedlo tam tehdy kolem pěti tisíc mužů kromě žen a dětí.
To jsem já!
22 Hned potom přiměl učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu, než on propustí zástupy. 23 Když zástupy propustil, vystoupil o samotě na horu, aby se modlil. Pozdě večer tam zůstal sám. 24 Loď už byla daleko od břehu, zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní. 25 Krátce před svítáním [c] se k nim Ježíš vydal pěšky po hladině. 26 Když ho učedníci uviděli kráčet po jezeře, vyděsili se a křičeli strachy: „To je přízrak!“
27 „Vzchopte se, to jsem já!“ promluvil na ně hned Ježíš. „Nebojte se.“
28 „Pane, jestli jsi to ty,“ odpověděl mu Petr, „přikaž, ať k tobě přijdu po vodě.“
29 „Pojď!“ řekl mu.
A Petr vystoupil z lodi a kráčel po vodě, aby přišel k Ježíši. 30 Když ale viděl, jak silný je vítr, dostal strach a začal se topit. „Pane, zachraň mě!“ vykřikl.
31 Ježíš ihned vztáhl ruku a chytil ho. „Proč jsi pochyboval, malověrný?“ řekl mu.
32 Jakmile pak nastoupili na loď, vítr se utišil. 33 Ti, kdo byli na lodi, se mu začali klanět a říkali: „Ty jsi opravdu Boží Syn!“
34 Když se přeplavili, přistáli u Genezaretu. 35 Místní ho poznali a rozeslali posly po celém okolí. Přinesli k němu všechny nemocné 36 a prosili ho, aby se směli aspoň dotknout cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.