M’Cheyne Bible Reading Plan
Obsazení země
Buď silný a statečný
1 Po smrti Hospodinova služebníka Mojžíše promluvil Hospodin k Mojžíšovu pomocníku Jozuovi, synu Nunovu: 2 „Mojžíš, můj služebník, zemřel. Ty ale teď vstaň a spolu se vším tímto lidem zde přejdi Jordán do země, kterou dávám synům Izraele. 3 Každé místo, na něž stoupne vaše noha, jsem vám dal, jak jsem slíbil Mojžíšovi. [a] 4 Vaše území bude sahat od pouště až k Libanonu a od té veliké řeky, řeky Eufrat, podél celé země Chetitů až ke Středozemnímu moři, kde zapadá slunce. 5 Po všechny dny tvého života před tebou nikdo neobstojí; jako jsem býval s Mojžíšem, budu i s tebou. Nenechám tě samotného a neopustím tě. 6 Buď silný a statečný, neboť ty dáš tomuto lidu za dědictví zem, o níž jsem přísahal jejich otcům, že jim ji dám. [b]
7 Jen buď silný a velmi statečný, abys pečlivě dodržoval celý Zákon, který ti přikázal můj služebník Mojžíš. Neuchyluj se od něj napravo ani nalevo, a bude se ti dařit, kamkoli půjdeš. 8 Kniha tohoto Zákona ať se nevzdálí od tvých úst, ale přemítej o něm dnem i nocí, abys pečlivě dodržoval vše, co je v něm psáno. Tehdy budeš mít na svých cestách úspěch a tehdy se ti bude dařit. 9 Přikazuji ti: Buď silný a statečný, neboj se a nestrachuj, neboť Hospodin, tvůj Bůh, je s tebou, kamkoli půjdeš.“
10 Jozue tedy přikázal správcům lidu: 11 „Projděte táborem a přikažte lidu: Připravte si jídlo na cestu, neboť po třech dnech zde překročíte Jordán, abyste obsadili zem, kterou vám Hospodin, váš Bůh, dává za dědictví.“
12 Pokolení Rubenovu, Gádovu a polovině Manasesova kmene Jozue řekl: 13 „Pamatujte na to, co vám přikázal Hospodinův služebník Mojžíš – Hospodin, váš Bůh, vám dává odpočinek již zde a věnuje vám tuto zem. 14 Vaše ženy, vaše děti i vaše stáda zůstanou v zemi, kterou vám Mojžíš dal v Zajordání. Vy muži ale musíte jít v bojovém šiku jako udatní hrdinové před svými bratry a pomáhat jim, 15 dokud Hospodin nedá vašim bratrům odpočinek tak jako vám a dokud i oni neobdrží zem, kterou jim dává Hospodin, váš Bůh. Potom se vrátíte na východní břeh Jordánu a ujmete se své země, kterou vám dal Hospodinův služebník Mojžíš.“ [c]
16 Na to Jozuovi odpověděli: „Vše, cos nám přikázal, vykonáme, a kamkoli nás pošleš, půjdeme. 17 Jako jsme poslouchali Mojžíše, budeme poslouchat i tebe. Jen ať je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou, jako býval s Mojžíšem! 18 Kdokoli se vzbouří proti tvým rozkazům a neposlechne tvá slova, ať mu přikážeš cokoli, zemře. Jen buď silný a statečný!“
120 Poutní píseň.
K Hospodinu ve svém soužení
volám a on mi odpoví.
2 Mou duši, Hospodine, zachraňuj
od lživých rtů a lstivých jazyků!
3 Jak budeš potrestán a co čeká tě,
ty, který mluvíš lstivým jazykem?
4 Šípy bojovníka přeostré,
řeřavé uhlí z jalovce!
5 Běda mi, že pobývám v Mešeku,
že bydlím v stanech Kedarců!
6 Má duše se už dlouho zdržuje
mezi nepřáteli pokoje.
7 Já sám jsem pro pokoj,
když ale promluvím, chtějí boj!
121 Poutní píseň.
K horám své oči obracím –
odkud se dočkám pomoci?
2 Má pomoc od Hospodina přichází,
jenž nebe i zemi učinil!
3 On nedá klopýtnout noze tvé,
tvůj ochránce jistě nedříme.
4 Jistěže nedříme ani nespí ten,
který ochraňuje Izrael!
5 Hospodin je tvůj ochránce,
Hospodin po tvé pravici dá ti stín.
6 Neublíží ti slunce během dne,
ani měsíc za nocí.
7 Hospodin tě ochrání před vším zlým,
tvou duši ochrání.
8 Hospodin ochrání tvé vycházení i vcházení
jak nyní, tak i navěky!
122 Davidova poutní píseň.
Raduji se, když slýchávám:
„Pojďme do domu Hospodinova!“
2 Naše nohy se brzy postaví,
Jeruzaléme, v branách tvých!
3 Jeruzalém je město výstavné,
v jediný celek semknuté.
4 Do něho stoupají rodiny,
rodiny Hospodinovy,
aby oslavily jméno Hospodin,
jak je v Izraeli svědectvím.
5 Zde přece zasedá soudní dvůr,
zde zasedá dům Davidův!
6 Za pokoj Jeruzaléma se modlete:
„Ti, kdo tě milují, ať žijí pokojně!
7 Pokoj ať vládne ve tvých zdech,
v tvých palácích ať je bezpečně!“
8 Pro svoje bratry a své přátele
za tvůj pokoj chci modlit se.
9 Pro dům Hospodina, našeho Boha,
chci o tvé dobro usilovat!
Léto milosti
61 Duch Panovníka Hospodina na mně spočívá, [a]
abych nesl dobré zprávy ubohým.
Poslal mě ovázat srdce ztrápených,
vyhlásit svobodu zajatým
a propuštění spoutaným,
2 vyhlásit Hospodinovo léto milosti [b]
a den pomsty našeho Boha,
potěšit všechny plačící,
3 posílit na Sionu truchlící,
dát jim věnec místo popela,
olej radosti místo truchlení
a oděv chvály místo skleslosti.
Budou je nazývat: Duby spravedlnosti,
stromy, jež Hospodin zasadil,
aby se na nich oslavil.
4 Zbudují dávné sutiny,
trosky minulosti opraví,
zbořená města obnoví,
jež po věky byla troskami.
5 Pastýři vašich stád budou cizinci,
vaši oráči a vinaři budou lidé z ciziny.
6 Vás ale nazvou: Hospodinovi kněží,
budou vám říkat: Našemu Bohu sloužící.
Bohatstvím národů se budete sytit,
oblečete se do jejich nádhery.
7 Místo své hanby
budete mít dvojitý podíl,
místo své potupy
budete jásat nad svým dědictvím.
V jejich zemi získáte dvojitý podíl,
budete obdařeni věčnou radostí.
8 Já Hospodin totiž právo miluji
a nenávidím okrádání a příkoří;
proto je odměním ve své věrnosti
a uzavřu s nimi smlouvu navěky.
9 Jejich símě bude známé mezi pohany
a jejich potomci mezi národy:
Všichni, kdo je uvidí, tehdy uznají,
že jsou símě, kterému žehná Hospodin.
10 V Hospodinu se šťastně raduji,
má duše mého Boha velebí,
neboť mě oblékl rouchem spásy
a pláštěm spravedlnosti mě zahalil
jako ženicha s věncem ozdobným,
jako nevěstu okrášlenou šperky.
11 Tak jako země plodí své rostliny
a zahrada dá vzklíčit svému semeni,
tak dá Panovník Hospodin vzklíčit spravedlnosti
a chvále před všemi národy.
Co je snadnější
9 Nastoupil tedy na loď, přeplavil se a přišel do svého města. 2 Vtom k němu přinesli ochrnutého člověka na nosítkách. Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Vzchop se, synu. Tvé hříchy jsou odpuštěny.“
3 Někteří znalci Písma si řekli: „Ten člověk se rouhá!“
4 Ježíš ale znal jejich myšlenky, a tak se jich zeptal: „Proč si hned myslíte něco zlého? 5 Co je podle vás snadnější říci: ‚Jsou ti odpuštěny hříchy,‘ anebo: ‚Vstaň a choď‘? 6 Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy“ – tehdy pověděl ochrnutému – „Vstaň, vezmi si lehátko a jdi domů.“
7 A on vstal a odešel domů. 8 Když to uviděly zástupy, zmocnil se jich úžas a vzdaly slávu Bohu, který dal lidem takovou moc.
Nové víno
9 Cestou odtud Ježíš uviděl člověka jménem Matouš, jak sedí v celnici. Řekl mu: „Pojď za mnou,“ a on vstal a šel za ním. 10 Když pak Ježíš stoloval v jeho domě, přišlo tam mnoho výběrčích daní a různých hříšníků a stolovali s Ježíšem a jeho učedníky.
11 Uviděli to farizeové a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš mistr jí s výběrčími daní a hříšníky?“
12 Ježíš to uslyšel a odpověděl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. 13 Jděte a přemýšlejte, co znamená: ‚Chci milosrdenství, ne oběti.‘ [a] Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky.“
14 Potom k němu přišli učedníci Jana Křtitele. „Jak to, že my a farizeové se postíme často, ale tvoji učedníci se nepostí?" ptali se.
15 Ježíš jim odpověděl: „Mohou ženichovi přátelé truchlit, dokud je ženich ještě s nimi? Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy se budou postit.
16 Nikdo nepřišívá na starý plášť záplatu z nové látky. Taková výplň odtrhne i kus roucha a díra bude ještě horší. 17 Také se nelije nové víno do starých měchů. Jinak se měchy roztrhnou, víno se rozlije a měchy se zničí. Nové víno se lije do nových měchů, a tak se obojí zachová.“
Každou nemoc, každý neduh
18 Zatímco k nim takto mluvil, náhle k němu přistoupil představený synagogy a klaněl se mu se slovy: „Moje dcera právě zemřela. Pojď ale, vlož na ni ruku, a bude žít!“
19 Ježíš tedy vstal a šel za ním a jeho učedníci také. 20 Náhle se zezadu přiblížila žena, která dvanáct let trpěla krvácením, a dotkla se cípu jeho roucha. 21 Řekla si totiž: „Jestli se jen dotknu jeho roucha, budu uzdravena.“
22 Ježíš se otočil, a když ji uviděl, řekl: „Vzchop se, dcero. Tvá víra tě uzdravila.“ A od té chvíle byla zdravá.
23 Když Ježíš dorazil k domu představeného synagogy a uviděl hudebníky a hlučný zástup kvílících, 24 řekl: „Odejděte! Ta dívka neumřela, jenom spí.“ Jen se mu ale vysmívali. 25 Když byl zástup konečně pryč, Ježíš vešel dovnitř, vzal ji za ruku a ta dívka vstala. 26 Zpráva o tom se roznesla po celé zemi.
27 Cestou odtud šli za Ježíšem dva slepci a křičeli: „Smiluj se nad námi, synu Davidův!“
28 Když došel domů, slepci přišli za ním. „Věříte, že to dokážu?“ zeptal se jich Ježíš.
„Ano, Pane,“ odpověděli.
29 Dotkl se tedy jejich očí a řekl: „Ať se vám stane podle vaší víry!“ 30 Vtom se jim otevřely oči. Ježíš je přísně napomenul: „Dejte pozor, ať se to nikdo nedozví.“ 31 Ale oni šli a roznesli zprávu o něm po celé zemi.
32 Sotva odešli, vtom k němu lidé přivedli němého člověka posedlého démonem. 33 Když pak byl ten démon vyhnán a němý začal mluvit, zástupy užasly a říkaly: „Něco takového je v Izraeli nevídáno!“
34 Farizeové ale říkali: „Vymítá démony knížetem démonů.“
35 Takto Ježíš obcházel všechna města a vesnice, vyučoval v jejich synagogách, kázal evangelium o Království a uzdravoval každou nemoc a každý neduh. 36 Když se díval na zástupy, byl pohnut soucitem k nim, protože byli ztrápení a zmatení jako ovce bez pastýře. 37 Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je obrovská, ale dělníků málo. 38 Proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.