M’Cheyne Bible Reading Plan
32 Naslouchejte, nebesa, neboť promluvím,
poslechni, země, výroky úst mých.
2 Kéž se mé naučení lije jako déšť,
kéž se jak rosa snáší moje řeč,
kéž je jak sprška pro zeleň
a jako liják bylině.
3 Jméno Hospodinovo totiž provolám –
chvalte velebnost našeho Boha!
4 On je Skála! Jeho dílo je dokonalé,
všechny jeho cesty pravé jsou.
Věrný je Bůh, každé křivdy vzdálen,
on je spravedlivý a upřímný!
5 Jeho nesynové se ale zvrhli,
zkažení jsou, zvrácený a zpustlý rod.
6 Takhle se Hospodinu odplácíte,
lide nerozumný a nemoudrý?
Copak on není tvůj Otec a Stvořitel,
který tě učinil a upevnil?
7 Na dávné dny si teď vzpomeň,
na léta všech pokolení myslete.
Svého otce ptej se, poučí tě,
svých stařešinů a poví ti:
8 Když Nejvyšší usazoval národy,
lidské syny když rozmístil na zemi,
dle počtu synů Izraele
hranice ostatním lidem vymezil.
9 Hospodinův lid je jeho dědictví,
Jákob je jeho vlastní pozemek.
10 V pouštní krajině ho našel,
v pustině divé, kvílící.
Obklopil jej a pečoval o něj,
jak oko v hlavě chránil jej.
11 Jako když orlice bdí nad hnízdem
a vznáší se nad svými mladými,
křídly rozpjatými v pádu chytí je
a dál je nese na svých perutích.
12 Hospodin sám je takto provázel,
žádný cizí bůh nebyl s ním!
13 Dovedl svůj lid na výšiny země,
úrodou pole aby sytil se.
Medem ze skály je napájel,
olejem ze skály přetvrdé,
14 smetanou od krav i mlékem koz.
Těmi nejlepšími jehňaty je sytil,
berany i kozly z Bášanu,
pšeničnou moukou nejvybranější;
i víno rudých hroznů směl jsi pít!
15 Ješurun [a] ale ztučněl, zbujněl.
Ztučněl jsi, ztloustl, spravil ses!
Opustil Boha, jenž učinil jej,
Skálu své spásy potupil.
16 Cizími bohy popouzeli Boha,
ohavnostmi jej dráždili.
17 Obětovali ďáblům, a ne Bohu,
těm novým bohům, jež nikdy neznali,
těm, co až nedávno se objevili –
vaši otcové je neměli!
18 Zbavil ses Skály, která zplodila tě,
na Boha, svého rodiče, jsi zapomněl.
19 Hospodin to viděl! Odmítl je,
na své syny a dcery dostal zlost.
20 Řekl: „Svou tvář před nimi ukryji
a uvidím, jak dopadnou!
Zvrácené pokolení – to jsou oni,
synové, kteří věrnost neznají.
21 Nebohem svým vzbudili mé žárlení,
popudili mě svými marnostmi.
Nelidem proto vzbudím jejich žárlení,
nerozumným národem je popudím.
22 Už vzplanul oheň mého hněvu,
už šlehá do hlubin podsvětí.
Pohltí zemi i její úrodu,
zapálí i horské základy!
23 Zavalím je samým neštěstím,
své šípy na ně vystřílím.
24 Hladem až budou vysíleni, horečkou stráveni
i morem urputným,
pak na ně pošlu zuby šelem,
v prachu je potká hadí jed!
25 V ulicích bude řádit meč,
v domech zavládne hrůza
nad mládencem i děvčetem,
nad děťátkem i mužem v šedinách!
26 Zamýšlel jsem, že je rozdrtím,
jejich památku že mezi lidmi vyhladím.
27 Děsím se ale zpupnosti nepřítele,
jak si to jejich protivníci vyloží.
Že řeknou: ‚To naše ruka přemohla je,
to vůbec neudělal Hospodin!‘“
28 Ten národ úplně ztratil soudnost,
docela cizí je mu rozumnost.
29 S trochou moudrosti by pochopili,
porozuměli by, jak dopadnou.
30 Jak to, že jeden jich honí tisíce
a dva jich obrátí deset tisíc na útěk?
To museli být svou Skálou prodáni,
musel je vydat Hospodin!
31 Jejich skála přece není jak Skála naše,
to mohou naši nepřátelé dosvědčit!
32 Jejich réva je z révy sodomské,
původem z vinic Gomory.
Jejich hrozny jsou jedovaté,
jejich plody plné hořkosti.
33 Jejich víno je dračí utrejch,
jed zmijí, ten nejprudší.
34 „Což není u mne dobře uloženo,
zapečetěno v mých sklepích vybraných?
35 Má je pomsta, já zjednám odplatu!
Noha jim uklouzne v čas náležitý,
den jejich pohromy blíží se,
jejich úděl už je pro ně připraven!“
36 Ano, Hospodin bude svůj lid hájit
a nad svými služebníky se slituje,
až uvidí, že už je opustily síly,
s pánem i kmánem že konec je.
37 Zeptá se: „Kde jsou ti jejich bohové,
ta skála, v níž útočiště hledali?
38 Kde jsou ti, kdo jedli tuk jejich obětí,
kdo pili víno jejich úliteb?
Jen ať vstanou, aby vám pomohli,
ať se vám stanou úkrytem!
39 Prohlédněte – já, jen já jsem jediný
a není Boha kromě mne.
Já dávám smrt a život daruji,
já mohu zranit i uzdravit –
z mé ruky vás nikdo nevyrve!
40 Svou ruku pozvedám k nebi
a přísahám: Jakože žiji navěky,
41 jakmile čepel svého meče zostřím,
má ruka právo uchopí!
Vykonám pomstu nad svými nepřáteli,
těm, kdo mě nenávidí, odplatím.
42 Své šípy opiji jejich krví,
můj meč se jejich masem nasytí,
krví padlých i zajatých,
hlavami nepřátel a jejich vůdci.“
43 Jásejte, národy, tak jako jeho lid!
On jistě pomstí krev služebníků svých,
vykoná pomstu nad svými protivníky,
od krve očistí svou zem i lid.
44 Mojžíš šel a přednesl všechna slova této písně lidu. Byl s ním také Hošea, [b] syn Nunův. 45 A když Mojžíš domluvil všechna tato slova celému Izraeli, 46 řekl jim: „Všechna tato slova, jimiž jsem vás dnes varoval, si vezměte k srdci. Předávejte je svým synům, aby pečlivě dodržovali všechna slova tohoto Zákona. 47 To slovo pro vás vůbec není plané – vždyť je to váš život! Díky němu budete dlouho živi v zemi, kterou jdete za Jordán obsadit.“
48 Téhož dne Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 49 „Vystup na toto pohoří Abarim, na horu Nebó v moábské zemi naproti Jerichu, a pohleď na kanaánskou zem, kterou dám do vlastnictví synům Izraele. 50 Na hoře, na niž vystoupíš, pak zemřeš a budeš připojen ke svému lidu stejně, jako zemřel tvůj bratr Áron na hoře Hór a byl připojen ke svému lidu. 51 To proto, že jste mě zradili uprostřed synů Izraele při vodách Meriby v Kádeši na poušti Cin, místo abyste uprostřed synů Izraele prokázali mou svatost. [c] 52 Ano, spatříš tu zemi před sebou, ale nevejdeš tam. Do země, kterou dávám synům Izraele, nevkročíš.“
Ajin
121 Právem a spravedlností řídím se,
nevydej mě těm, kdo vydírají mě!
122 Zaruč se ve prospěch svého služebníka,
ať už mě pyšní přestanou vydírat.
123 Oči mi slábnou, tvou spásu vyhlížím
a tvou spravedlnost, kterou jsi zaslíbil.
124 Se svým služebníkem nalož laskavě,
pouč mě prosím o svých zákonech!
125 Dej mi rozum, vždyť jsem tvůj služebník,
abych rozuměl tvým svědectvím.
126 Čas jednat, Hospodine, už je tu –
lidé porušují Zákon tvůj!
127 Protože miluji tvé příkazy,
jsou mi nad zlato, i to nejčistší.
128 Všech tvých pravidel cením si,
a proto nenávidím každou cestu lži!
Pe
129 Tvá svědectví jsou úžasná,
to proto je chci zachovat!
130 Tvé slovo s sebou světlo přináší,
prostým dodává moudrosti.
131 S ústy otevřenými vzdychám dychtivě,
protože toužím po tvých příkazech!
132 Pohlédni na mě, prosím smiluj se
dle práva těch, kdo milují jméno tvé.
133 Upevni mé kroky ve svých výrocích,
ať mě neovládne žádný hřích!
134 Vysvoboď mě z lidského bezpráví,
abych se řídil tvými pravidly.
135 Rozjasni svou tvář nad služebníkem svým,
nauč mě prosím svoje zákony.
136 Z očí mi slzy proudí potokem –
lidé se neřídí tvým Zákonem!
Cade
137 Spravedlivý jsi, Hospodine,
a soudy tvé jsou poctivé.
138 Svědectví, která jsi svěřil nám,
spravedlivá jsou a zcela pravdivá.
139 Až se zalykám samým horlením,
že moji protivníci na tvé slovo nedbají.
140 Tvé výroky jsou zcela ryzí,
já, tvůj služebník, je miluji!
141 I když jsem nepatrný, i když jsem pohrdán,
nezapomínám na tvá pravidla.
142 Tvá spravedlnost navždy obstojí,
tvůj Zákon je zcela pravdivý.
143 Doléhá na mě úzkost a trápení,
tvá přikázání však jsou mi rozkoší.
144 Navěky spravedlivá jsou tvá svědectví –
dej mi porozumění, abych žil!
Vaše viny jsou překážka
59 Hle – ruka Hospodinova není krátká,
aby zachraňovat nemohla,
jeho ucho není zalehlé,
aby neslyšel!
2 Vaše viny jsou však překážka
mezi vámi a vaším Bohem,
vaše hříchy vám skryly jeho tvář,
aby neslyšel.
3 Vždyť máte dlaně potřísněné krví
a prsty plné vin;
vaše rty mluví samé lži,
váš jazyk mumlá podlosti.
4 Nikdo nevolá po spravedlnosti,
nezastává se věrnosti.
Doufají v nicotu, mluví lži,
počnou trápení a rodí neštěstí.
5 Hadí vejce vyseděli,
pavoučí sítě osnují.
Kdo jejich vejce pozře, zemře;
rozmáčkne-li je, zmije vyleze!
6 Jejich pavučiny se na šat nehodí,
neobléknou se tím, co zhotoví.
Jejich činy jsou zločiny,
na jejich dlaních lpí násilí.
7 Jejich nohy běží k neštěstí,
spěchají prolévat krev nevinných. [a]
Jejich myšlenky jsou jen zlomyslnosti,
zkáza a zhouba jsou jejich průvodci.
8 Cestu pokoje vůbec neznají,
v jejich stopách je jen bezpráví.
Své stezky pokroutili natolik,
že tudy kráčející pokoj neznají.
Uznáváme své zločiny
9 Proto je od nás právo daleko,
proto k nám nedosahuje spravedlnost!
Čekáme na světlo, a hle – tma;
na úsvit, ale kráčíme v temnotách.
10 Jak slepí se plížíme podél zdi,
šmátráme jako bez očí.
O poledni klopýtáme jako v půlnoci,
mezi siláky jsme jako umrlci.
11 Všichni mručíme jako medvědi,
tklivě naříkáme jako holubi.
Čekáme na právo, ale žádné není,
na spásu, ale ta je pryč.
12 Mnoho je před tebou našich vin,
svědčí proti nám náš vlastní hřích;
zůstávají nám naše provinění,
uznáváme své zločiny:
13 Vzpouru a zradu proti Hospodinu,
odvrácení se od Boha,
řeči o násilí a o útlaku,
mumlání lží, jež naše srdce zplodila.
14 Právo je zpátky zahnáno,
spravedlnost zůstala kdesi daleko;
pravda ulicemi klopýtá,
poctivost nesmí do města.
15 Pravda se vytratila
a ten, kdo se straní zla,
je vydáván napospas.
Zastánce a vykupitel
Hospodin vidí a nelíbí se mu to,
že právo zmizelo.
16 Když viděl, že tu není žádný zastánce,
že tu není ani jeden, zhrozil se.
Svou vlastní paží proto spásu způsobil,
vlastní spravedlností se posílil.
17 Jako pancířem se oblékl spravedlností,
na hlavu vzal si přilbu spasení.
Jako šaty vzal si roucho pomsty,
pláštěm horlivosti se zahalil.
18 Jak si zasluhují, tak jim odplatí,
hněv má pro protivníky, odplatu pro soky;
i ostrovům odplatí, jak si zaslouží.
19 Na západě budou Hospodinovo jméno ctít
a jeho slávu tam, kde slunce vychází,
neboť se jako prudká řeka přivalí,
hnaná kupředu dechem Hospodinovým.
20 K Sionu přijde Ten, jenž je vykoupí –
k těm, kdo v Jákobovi opouštějí hřích,
praví Hospodin.
21 A toto bude má smlouva s nimi, praví Hospodin: Můj Duch, který je na tobě, a má slova, jež jsem vložil do tvých úst, se nevzdálí od tvých úst ani od úst tvých potomků ani od úst potomků tvých potomků, praví Hospodin, od nynějška až navěky.
Jak chcete, aby se chovali k vám…
7 „Nesuďte, abyste nebyli souzeni. 2 Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, a jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno. 3 Proč vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš? 4 Jak můžeš říci svému bratru: ‚Nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,‘ a přitom máš sám v oku trám! 5 Pokrytče, vytáhni nejdříve trám z vlastního oka, a tehdy prohlédneš, abys vytáhl třísku z oka svého bratra.
6 Nedávejte svaté věci psům a neházejte své perly prasatům; jinak je zašlapou, otočí se a roztrhají vás.
7 Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. 8 Neboť každý, kdo prosí, dostává; kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. 9 Kdo z vás je takový člověk, že podá svému synu kámen, když tě prosí o chléb? 10 Nebo když prosí o rybu, dáš mu snad hada? 11 Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré věci těm, kdo ho prosí?
12 Chovejte se k lidem přesně tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám. Právě v tom spočívá Zákon i Proroci.“
Poznáte je po ovoci
13 „Vcházejte těsnou branou. Prostorná brána a široká cesta vede do záhuby a kdekdo tudy kráčí. 14 Těsná brána a úzká cesta však vede k životu a málokdo ji nachází.
15 Dávejte si pozor na falešné proroky, kteří k vám přicházejí v ovčím rouše, ale uvnitř jsou to draví vlci. 16 Poznáte je po jejich ovoci. Sklízejí se snad hrozny z trní a fíky z bodláčí? 17 Tak tedy každý dobrý strom nese dobré ovoce a špatný strom nese zlé ovoce. 18 Dobrý strom nemůže nést zlé ovoce, stejně jako špatný strom nemůže nést dobré ovoce. 19 Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a vhozen do ohně. 20 A tak tedy: poznáte je po jejich ovoci.
21 Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích. 22 Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony? Nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?‘ 23 A tehdy jim jasně řeknu: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě vy, kdo pácháte zlo!‘
24 Každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podobný moudrému muži, který postavil svůj dům na skále. 25 Pak padl déšť, přišly záplavy, strhly se vichřice a udeřily na ten dům, ale ten nespadl, protože byl založen na skále. 26 Každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude však podobný bláznu, který svůj dům postavil na písku. 27 Pak padl déšť, přišly záplavy, strhly se vichřice a udeřily na ten dům, a ten spadl a jeho pád byl hrozný.“
28 Když Ježíš dokončil tuto řeč, zástupy žasly nad jeho učením. 29 Učil je totiž jako ten, kdo má zmocnění, a ne jako znalci Písma.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.