M’Cheyne Bible Reading Plan
Poslední slova
Pověření Jozuy
31 Když Mojžíš domluvil [a] tato slova všemu Izraeli, 2 řekl jim: „Je mi už sto dvacet let; nemohu dále vycházet a vcházet před vámi. Navíc mi Hospodin řekl: ‚Tento Jordán nepřejdeš.‘ 3 Sám Hospodin, váš Bůh, půjde před vámi. On sám před vámi vyhladí ony národy, abyste obsadili jejich zem. Jak Hospodin řekl, půjde před vámi Jozue. [b] 4 Hospodin s nimi naloží, jako naložil s emorejskými králi Sichonem a Ogem, které vyhladil, i s jejich zemí. 5 Až ti je Hospodin, tvůj Bůh, vydá, naložte s nimi přesně podle příkazu, který jsem vám dal. 6 Buďte silní a stateční, nebojte se jich ani nelekejte. Sám Hospodin, váš Bůh, jde přece s vámi; on vás neopustí ani nenechá!“
7 Nato Mojžíš zavolal Jozuu a před očima celého Izraele mu řekl: „Buď silný a statečný, neboť ty vejdeš s tímto lidem do země, o níž Hospodin přísahal našim otcům, že jim ji dá. Právě ty jim ji předáš do dědictví. 8 Sám Hospodin jde před tebou, on sám bude s tebou. On tě neopustí ani nenechá, neboj se a nestrachuj.“
Pravidelné čtení zákona
9 Když Mojžíš sepsal tento Zákon, předal jej levitským kněžím, kteří nosili Truhlu Hospodinovy smlouvy, i všem izraelským stařešinům. 10 Mojžíš jim přikázal: „Každého sedmého roku, v roce určeném k promíjení dluhů, během Slavnosti stánků 11 se sejde všechen Izrael, aby se ukázal před Hospodinem, tvým Bohem, na místě, které si on vyvolí. Tehdy budeš celému Izraeli předčítat tento Zákon, tak aby jej slyšeli. 12 Shromážděte lid – muže, ženy, děti i přistěhovalce žijící ve vašich branách – aby jej slyšeli a učili se ctít Hospodina, vašeho Boha, a pečlivě dodržovali všechna slova tohoto Zákona. 13 Tak to uslyší i jejich synové, kteří toto vše nezažili, a budou se učit ctít Hospodina, vašeho Boha, po všechny dny vašeho života v zemi za Jordánem, kterou jdete obsadit.“
Budoucí neposlušnost Izraele
14 Hospodin Mojžíšovi řekl: „Hle, přiblížil se den tvé smrti. Zavolej Jozuu a postavte se do Stanu setkávání, kde mu dám pověření.“ Mojžíš a Jozue tedy šli a postavili se do Stanu setkávání.
15 Hospodin se ve Stanu ukázal v oblakovém sloupu. Oblakový sloup se postavil nad vchodem do Stanu. 16 Hospodin Mojžíšovi řekl: „Hle, brzy ulehneš ke svým otcům. Tento lid pak vstane a půjde smilnit s cizími bohy, mezi nimiž se ocitne v zemi, do níž přichází. Opustí mne a zruší smlouvu, kterou jsem s nimi uzavřel. 17 V ten den proti nim vzplane můj hněv; opustím je a skryji před nimi svou tvář. Tehdy je potkají veliké pohromy a soužení, takže se stanou snadnou kořistí. V ten den si řeknou: ‚Nepotkala nás ta hrozná neštěstí proto, že uprostřed nás není náš Bůh?‘ 18 Kvůli všemu zlu, které napáchali, však v ten den zcela skryji svou tvář – vždyť se obrátili k cizím bohům!
19 Proto teď napište tuto píseň. Nauč ji syny Izraele a vlož jim ji do úst, aby mi ta píseň byla svědkem proti synům Izraele. 20 Až je přivedu do země oplývající mlékem a medem, kterou jsem s přísahou zaslíbil jejich otcům, budou jíst do sytosti, až k otylosti. Tehdy se obrátí k cizím bohům a budou jim sloužit; mnou pak pohrdnou a mou smlouvu zruší. 21 Až je pak potkají hrozné pohromy a soužení, bude tato píseň vypovídat jako svědek proti nim (nebude totiž zapomenuta, ani jejich potomkům nesejde ze rtů). Již dnes přece znám jejich představy i skutky, ještě než je uvedu do země, kterou jsem jim s přísahou zaslíbil.“ 22 Mojžíš tu píseň napsal ještě téhož dne a syny Izraele ji naučil.
23 Nato Hospodin přikázal Jozuovi, synu Nunovu: „Buď silný a statečný! Ty přivedeš syny Izraele do země, kterou jsem jim s přísahou zaslíbil, a já budu s tebou.“
24 Když Mojžíš sepsal slova tohoto Zákona od začátku až do konce, 25 přikázal levitům nosícím Truhlu Hospodinovy smlouvy: 26 „Vezměte tuto knihu Zákona a uložte ji vedle Truhly smlouvy Hospodina, našeho Boha, ať je tam svědkem proti vám. 27 Znám přece vaši vzpurnost a tvrdošíjnost! Hle, bouříte se proti Hospodinu už dnes, když jsem mezi vámi. Čím spíš poté, co umřu? 28 Shromážděte ke mně všechny stařešiny svých kmenů a své správce, abych jim přednesl tato slova a dosvědčil je před nebem a zemí. 29 Vím, že po mé smrti se zvrhnete a sejdete z cesty, kterou jsem vám přikázal. Budete-li v očích Hospodina, svého Boha, páchat špatnost a popouzet ho svými výtvory, potká vás nakonec neštěstí.“
Mojžíšova píseň
30 Mojžíš pak celému izraelskému shromáždění přednesl slova této písně od začátku až do konce:
Mem
97 Jak velmi tvůj Zákon miluji –
celý den o něm přemýšlím!
98 Tvé přikázání stále se mnou je,
moudřejším nad mé nepřátele činí mě.
99 Nad všechny své učitele jsem nabyl moudrosti,
protože přemýšlím o tvých svědectvích.
100 Rozumnější jsem dokonce nad starce,
neboť se držím tvých pravidel.
101 Od každé zlé cesty své kroky zdržuji,
abych se řídil slovem tvým.
102 Od tvých pokynů neodvracím se,
vždyť ty sám jsi můj učitel.
103 Jak sladce mi chutnají tvé výroky –
sladší než med jsou ústům mým!
104 Z tvých pravidel jsem se rozumu naučil,
a proto nenávidím každou cestu lži.
Nun
105 Svíce mým krokům je slovo tvé,
svítí mi na cestě.
106 Co jsem odpřisáhl, to také splním,
tvé spravedlivé soudy dodržím.
107 Přespříliš jsem byl pokořen,
svým slovem, Hospodine, obživ mě!
108 Přijmi, Hospodine, vděčné oběti mých rtů
a vyuč mě svým pokynům.
109 I když můj život stále visí na vlásku,
nezapomínám na Zákon tvůj.
110 I když mi ničemové nastražili past,
neopustil jsem tvá pravidla.
111 Tvá svědectví jsou mi věčným dědictvím,
naplňují přece mé srdce radostí.
112 Rozhodl jsem se plnit tvé zákony –
v tom je odplata navěky!
Samek
113 Nesnáším ty, kdo jsou vrtkaví,
tvůj Zákon ale miluji.
114 Ty jsi má skrýše a můj štít,
tvé slovo je mou nadějí.
115 Odstupte ode mě, bídáci,
příkazy svého Boha plnit chci!
116 Podpírej mě, jak jsi zaslíbil, abych žil,
nedej, abych byl zklamán ve své naději!
117 Podpoř mě, abych byl zachráněn,
k tvým zákonům abych stále hledět směl.
118 Odmítáš všechny, kdo opouštějí tvé zákony,
vždyť jejich bludy jsou pouhé lži!
119 Jak smetí zavrhuješ všechny ničemy na zemi,
a proto miluji tvá svědectví.
120 Tělo se mi chvěje hrůzou před tebou –
v úžasu hledím na tvůj soud!
Půst, který se líbí mně
58 Křič z plna hrdla, ze všech sil,
pozvedni hlas jako polnici.
Ohlas mému lidu jeho provinění,
domu Jákobovu jeho hřích.
2 Den co den mě prý hledají,
mé cesty by rádi poznali!
Jako národ, jenž se spravedlivě chová
a neopouští zákony svého Boha,
tak mě žádají o spravedlivé soudy,
rádi by byli v Boží blízkosti!
3 Říkají: „Proč se postíme, [a]
když se na to nedíváš?
Pokořujeme se hladem,
a ty si toho nevšímáš?“
Jen se podívejte –
v postní den si děláte, co chcete,
všechny své dělníky ale honíte.
4 Vaše půsty působí jen sváry a rozbroje,
vaše krutá pěst dopadá na druhé.
Nemůžete se postit tak jako dnes,
abyste byli vyslyšeni v nebi nahoře!
5 To že je půst, který se líbí mně?
Den, kdy má člověk hladovět?
Kdy má jak rákos hlavu naklánět
a stlát si pytlem a popelem?
Jak můžeš tohle nazývat postem,
dnem, který má Hospodin v oblibě?
6 Není snad toto půst, který se líbí mě –
uvolnit ty, kdo jsou v krutých okovech,
rozvázat ty, kdo vězí v provazech,
propustit utlačované jako svobodné,
takže každé jho zlomíte?
7 Nemáš se raději s hladovým o chléb podělit,
ubohým bezdomovcům svůj dům otevřít?
Když vidíš nahého, nemáš jej přiodít,
přestat být netečný k vlastním příbuzným?
8 Tehdy jak svítání tvé světlo vytryskne
a tvé zdraví rychle rozkvete;
tvá spravedlnost tě bude předcházet
a Hospodinova sláva tvé řady uzavře.
9 Tehdy zavoláš a Hospodin vyslyší tě;
o pomoc vykřikneš a řekne: Jsem zde!
Když ze svého středu útlak odvrhneš,
ukazování prstem a řeči zlé,
10 hladovému když se štědře nabídneš
a nasytíš duše ztrápené,
tehdy tvé světlo vzejde v temnotě
a tvá noc bude jako poledne.
11 Tehdy tě Hospodin stále povede,
nasytí tvou duši i v zemi vyprahlé
a tvým kostem dodá na síle.
Budeš se podobat zavlažené zahradě,
budeš jako pramen, jehož voda nevyschne.
12 Kdo vzejdou z tebe, zbudují dávné sutiny;
základy minulých pokolení znovu vystavíš.
Budou tě nazývat stavitelem zbořenin
a obnovitelem cest, aby se dalo žít.
13 Když se tvá noha vyhne sobotě,
aby sis v můj svatý den nedělal, co chceš,
když budeš sobotu nazývat svým blahem,
Hospodinovým svatým a slavným dnem,
a budeš ji slavit tak, že upustíš od svých cest,
aby sis nedělal, co chceš,
a s řečmi přestaneš,
14 tehdy v Hospodinu rozkoš nalezneš
a já tě dovedu na výšiny země,
abys užíval dědictví svého otce Jákoba.
Tak promluvila ústa Hospodinova.
Skrytá zbožnost
6 „Dávejte si pozor, abyste nepředváděli své dobré skutky lidem na odiv. Jinak totiž nemáte odměnu u svého Otce v nebesích. 2 Když dáváš chudým, nevytrubuj před sebou, jako to dělají pokrytci v synagogách a na ulicích, aby sklízeli chválu od lidí. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. 3 Raději, když dáváš chudým, ať tvá levice neví, co dělá pravice. 4 Tak tvé dobrodiní zůstane vskrytu a tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.
5 Také když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Ti totiž při modlitbě rádi postávají v synagogách a na nárožích ulic, aby se ukazovali před lidmi. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. 6 Raději, když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je vskrytu. Tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.
7 Když se tedy modlíte, neříkejte prázdná slova jako pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. 8 Nebuďte jako oni. Váš Otec ví, co potřebujete, ještě předtím, než ho poprosíte. 9 Proto se modlete takto:
Otče náš, který jsi v nebesích,
ať se posvětí tvé jméno!
10 Ať přijde tvé království!
Ať se stane tvoje vůle
jako v nebi, tak i na zemi.
11 Dej nám i dnes náš denní chléb
12 a odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
13 A neuveď nás do pokušení,
ale vysvoboď nás od zlého. [a]
14 Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí také váš nebeský Otec vám. 15 Ale když lidem jejich prohřešky neodpustíte, neodpustí ani váš Otec vaše prohřešky vám.
16 A když se postíte, nebuďte zasmušilí jako pokrytci, kteří hyzdí své tváře, aby ukázali lidem, že se postí. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. 17 Když se postíš, raději si pomaž hlavu olejem a umyj si tvář, 18 aby tvůj půst nebyl zjevný lidem, ale tvému Otci, který je vskrytu. A tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.“
Bůh, nebo mamon?
19 „Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou. 20 Raději si hromaďte poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani nekradou. 21 Vždyť tam, kde máš poklad, budeš mít i srdce.
22 Oko je lampou těla. Je-li tvé oko štědré, celé tvé tělo bude jasné. 23 Je-li však tvé oko lakomé, celé tvé tělo bude temné. Jestliže je světlo v tobě tmou, jak veliká bude sama tma?!
24 Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“
Nemějte starosti
25 „Proto vám říkám: Nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a pít a co si oblečete. Není snad život víc než jídlo a tělo víc než oblečení? 26 Podívejte se na ptáky na obloze. Nesejí, nesklízejí, neshromažďují do stodol, ale váš nebeský Otec je živí. Nejste snad vy mnohem dražší? 27 Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den? 28 A proč si děláte starosti s oblečením? Pomyslete na polní lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, 29 ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. 30 Jestliže tedy Bůh takto obléká polní trávu, která dnes je a zítra bude hozena do pece, neoblékne snad mnohem spíš vás, vy malověrní?
31 Nemějte tedy starosti. Neříkejte: ‚Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si oblečeme?‘ 32 Všechny ty věci vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. 33 Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. 34 Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.