M’Cheyne Bible Reading Plan
Závěrečná výzva
29 Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim: Sami jste v egyptské zemi viděli vše, co Hospodin před vašima očima udělal s faraonem, se všemi jeho služebníky a s celou jeho zemí. 2 Na vlastní oči jsi viděl veliké zkoušky, znamení a ty veliké divy. 3 Až do dnešního dne vám však Hospodin nedal srdce k porozumění, oči k vidění ani uši k slyšení. 4 Čtyřicet let jsem vás vodil po poušti. Vaše oděvy na vás nezchátraly, obuv na vašich nohou nezpuchřela, 5 chléb jste nejedli a víno ani pivo nepili. To vše proto, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh.
6 Když jste došli až sem, vytáhl proti vám do boje chešbonský král Sichon a bášanský král Og, ale porazili jsme je. 7 Jejich zem jsme zabrali a dali ji za dědictví synům Rubenovým, Gádovým a polovině kmene Manasesova.
8 Zachovávejte slova této smlouvy. Plňte je, a bude se dařit veškeré vaše počínání. 9 Vy všichni dnes stojíte před Hospodinem, svým Bohem – vaši kmenoví náčelníci, vaši stařešinové a správcové, všichni izraelští muži, 10 vaše děti a ženy i cizinci žijící ve vašem táboře, od dřevařů po nosiče vody – 11 abyste vstoupili do přísežné smlouvy Hospodina, svého Boha. Tu s tebou Hospodin, tvůj Bůh, dnes uzavírá, 12 aby si tě ustavil za lid a stal se tvým Bohem, jak ti slíbil a jak to přísahal tvým otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. [a] 13 Tuto přísežnou smlouvu uzavírám nejen s vámi, 14 kdo tu dnes společně stojíte před Hospodinem, naším Bohem, ale i s těmi, kdo tu dnes s námi nejsou.
15 Sami víte, jak jsme žili v Egyptě a jak jsme cestou sem prošli územím různých národů. 16 Viděli jste jejich nechutnosti, jejich hnusné modly – dřevo a kamení, stříbro a zlato, jichž se drží. 17 Ať se mezi vámi nevyskytne muž ani žena, rodina ani kmen, jenž by se dnes v srdci odvrátil od Hospodina, našeho Boha, a šel by sloužit bohům oněch národů. Ať se mezi vámi nevyskytne kořen plodící takový hořký jed!
18 Kdyby takový člověk uslyšel tato přísežná slova, možná by si představoval požehnání a říkal by si: „I když se řídím jen svým zatvrzelým srdcem, budu se mít dobře!“ (Jako by počítal zpitého mezi žíznivé.) 19 Hospodin nikomu takovému nikdy neodpustí – naopak, vzplane proti němu Hospodinův vášnivý hněv! Hospodin jej zahrne každou kletbou zapsanou v této knize Zákona a jeho jméno pod nebem vymaže. 20 Hospodin jej k jeho zkáze oddělí ode všech kmenů Izraele a naloží s ním podle všech kleteb smlouvy zapsané v této knize Zákona.
21 Budoucí pokolení, vaši synové, kteří vás nahradí, i cizinec, který přijde z daleké země, pak spatří pohromy, které postihnou tuto zem, a neduhy, jimiž ji Hospodin vyčerpá, a řeknou: 22 „Všechna zem spálená sírou a solí, nic se neseje, nic neraší, ani stéblo trávy na ní neroste – tak přece byla rozvrácena Sodoma a Gomora, Adma a Cebojim, které Hospodin rozvrátil v zuřivém hněvu!“ [b] 23 Všechny národy se budou ptát: „Proč to Hospodin té zemi provedl? Proč takový výbuch hněvu?“
24 A dostanou odpověď: „Protože opustili smlouvu Hospodina, Boha svých otců, kterou s nimi uzavřel, když je vyvedl z Egypta. 25 Odešli sloužit cizím bohům a klaněli se jim – bohům, které nepoznali a které jim neurčil. 26 Proto Hospodin vzplanul vůči této zemi hněvem a přivedl na ni každé prokletí zapsané v této knize. 27 Hospodin je v zuřivém hněvu a hrozném rozlícení vyrval z jejich země a vyhnal je do jiné země, kde jsou až dodnes.“
28 Skryté věci náležejí Hospodinu, našemu Bohu. Zjevné věci však navěky náležejí nám a našim synům – totiž abychom plnili všechna slova tohoto Zákona.
Zajin
49 Na slovo svému služebníku vzpomeň si,
vždyť jsi mi daroval naději.
50 To je mi útěchou v mém trápení,
že mě oživuješ svými výroky.
51 Pyšní mě zasypali svými posměšky,
od tvého Zákona se však nevzdálím.
52 V paměti chovám tvé věčné pokyny,
těmi se, Hospodine, vždycky utěším.
53 Zuřivost mě jímá nad ničemy,
kteří tvůj Zákon odmítli.
54 Tvé zákony jsou mými písněmi,
kdekoli putuji.
55 Na tvé jméno vzpomínám po nocích,
tvůj Zákon, Hospodine, toužím naplnit.
56 Tento úkol mi náleží –
abych se řídil tvými pravidly!
Chet
57 Ty, Hospodine, jsi mým údělem,
tvé slovo plnit slíbil jsem.
58 O milost prosím tě celým srdcem svým,
smiluj se nade mnou, jak jsi zaslíbil!
59 Když jsem přemýšlel nad svými cestami,
kroky jsem obrátil ke tvým svědectvím.
60 Pospíchám, abych se nezpozdil
dodržet chci tvé příkazy.
61 I když jsem obklopen léčkami ničemů,
nezapomínám na Zákon tvůj.
62 O půlnoci vstávám a chválím tě
za spravedlivé soudy tvé.
63 Všem, kdo tě ctí, jsem přítelem,
těm, kdo se drží tvých pravidel.
64 Tvé lásky, Hospodine, je plná zem –
pouč mě prosím o svých zákonech!
Tet
65 Svému služebníku jsi dobro prokázal,
dle slova, jež jsi, Hospodine, dal.
66 Uč mě rozumu a dej mi poznání,
vždyť věřím přikázáním tvým!
67 Než jsem byl pokořen, bloudil jsem,
tvých výroků teď ale držím se.
68 Dobrý jsi a dobro působíš,
nauč mě prosím své zákony.
69 I když mě pyšní špiní svojí lží,
celým srdcem se řídím tvými pravidly.
70 Srdce jim otupěla, jsou samý tuk,
mou rozkoší je ale Zákon tvůj.
71 Prospělo mi to, že jsem byl pokořen –
poučil jsem se o tvých zákonech.
72 Zákon tvých úst je pro mě vzácnější
než tisíce zlatých a stříbrných!
Nový Jeruzalém
Dům pro všechny národy
56 Toto praví Hospodin:
Dodržujte právo,
jednejte spravedlivě –
vždyť má spása už je blízko,
má spravedlnost zjeví se!
2 Blaze člověku, který tak jedná,
lidskému synu, který na to dbá:
Zachovává sobotu, aby ji neznesvěcoval,
zdržuje svou ruku od všeho zla.
3 Ať tedy neříká žádný cizinec,
který se připojil k Hospodinu:
„Hospodin mě zcela jistě
vyloučí ze svého lidu.“
Ať také neříká žádný kleštěnec:
„Jsem podobný suchému stromu.“ [a]
4 Neboť toto praví Hospodin:
Kleštěncům, kteří zachovávají mé soboty,
kteří se pro mou vůli rozhodli
a drží se mé smlouvy,
5 dám ve svém domě a mezi svými zdmi
pomník a jméno nad syny i dcery.
Věčné jméno jim udělím,
jméno, jež nikdy nezmizí.
6 Cizince, kteří se k Hospodinu připojí,
aby mu sloužili,
aby Hospodinovo jméno milovali
a byli mu služebníky,
všechny, kdo chrání sobotu před znesvěcením
a drží se mé smlouvy –
7 ty všechny přivedu na horu své svatosti
a oblažím je ve svém domě modlitby.
Jejich zápaly a jejich oběti
dojdou zalíbení na mém oltáři
a můj dům bude nazýván domem modlitby
pro všechny národy.
8 Tak praví Panovník Hospodin,
který shromažďuje rozehnaný Izrael:
Shromáždím k němu ještě další,
k těm, kdo už byli shromážděni.
Nenažraní psi
9 Všechna polní i lesní zvířata,
pojďte žrát!
10 Strážní Izraele jsou samí slepci,
nevědí vůbec nic;
všichni jsou němí jako psi,
co ani štěkat neumí;
polehávají se svými sny,
svůj spánek milují.
11 Jsou to tak nenažraní psi,
že se neumějí nikdy nasytit.
A to jsou pastýři!
Nemají porozumění,
každý se na svou cestu obrátil,
všichni se zajímají jen o svůj zisk.
12 „Pojďte,“ vykřikují, „víno chci!
Pivem se pojďme zpít!
Zítřek bude právě takový,
jen toho bude ještě víc!“
Je psáno
4 Tehdy byl Ježíš veden Duchem na poušť, aby tam byl pokoušen od ďábla. 2 Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. 3 Vtom k němu přistoupil Pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kamení, ať se promění v chleby.“
4 On však odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem vycházejícím z Božích úst.‘“ [a]
5 Tehdy ho ďábel vzal do svatého města a postavil ho na vrcholek chrámu. 6 „Jsi-li Boží Syn,“ řekl, „vrhni se dolů! Je přece psáno:
‚Svým andělům přikáže o tobě
a ponesou tě na rukou,
abys nenarazil nohou na kámen.‘“ [b]
7 Ježíš mu řekl: „Také je psáno: ‚Nepokoušej Hospodina, svého Boha.‘“ [c]
8 Poté ho ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu. 9 „To všechno ti dám,“ řekl mu, „když padneš na kolena a pokloníš se mi.“
10 „Odejdi, satane!“ řekl mu na to Ježíš. „Je přece psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.‘“ [d] 11 Tenkrát ho ďábel opustil a hle, přistoupili andělé a sloužili mu.
Světlo v Galileji
12 Když Ježíš uslyšel, že Jan byl uvězněn, vrátil se do Galileje. 13 Opustil Nazaret a přišel bydlet do pobřežního města Kafarnaum v krajinách Zabulon a Neftalí. 14 Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše:
15 „Země Zabulon a země Neftalí,
při cestě k moři, za Jordánem,
Galilea pohanů:
16 Lid, který bydlel v temnotách,
uviděl veliké světlo,
obyvatelům krajiny stínu smrti
světlo se zaskvělo.“ [e]
17 Od té doby začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání! Nebeské království je blízko!“ [f]
18 Jednou se procházel podél Galilejského jezera a uviděl dva bratry, jak házejí síť do vody. Byli to rybáři Šimon (později zvaný Petr) a jeho bratr Ondřej. 19 Řekl jim: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!“ 20 Oni hned opustili sítě a šli za ním. 21 Poodešel dál a uviděl jiné dva bratry – Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana – jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. Zavolal je 22 a oni hned opustili loď i svého otce a šli za ním.
23 Ježíš pak procházel celou Galileu, učil v jejich synagogách, kázal evangelium o Království a uzdravoval každou nemoc a každý neduh mezi lidmi. 24 Zpráva o něm se roznesla i po celé Sýrii, a tak k němu přiváděli všechny nemocné, sužované různými neduhy a bolestmi, posedlé, trpící padoucnicí i ochrnuté a on je uzdravoval. 25 A šly za ním veliké zástupy nejen z Galileje, ale i z Dekapole, Jeruzaléma, Judska a Zajordánska.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.