M’Cheyne Bible Reading Plan
Zákon o rozluce
24 Může se stát, že se někdo ožení s manželkou, ale ta se mu znelíbí, neboť na ní najde nějakou nepatřičnost. Napíše jí tedy rozlukový list, dá jí ho do ruky a pošle ji pryč z domu. 2 Ona se po odchodu z jeho domu vdá za jiného muže, 3 ale ten si ji také zprotiví, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do ruky a pošle ji z domu. Anebo tento její druhý manžel zemře.
4 Její původní manžel, který ji poslal pryč, si ji pak už nebude moci vzít zpět za manželku, neboť už byla poskvrněna. Nesváděj k hříchu lid země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví!
Další zákony
5 Kdo se nedávno oženil, ať nechodí do boje a není povoláván k žádné službě. Na jeden rok ať je uvolněn domů pro potěšení ženy, kterou si vzal.
6 Nikdo nesmí vzít do zástavy domácí mlýnek, ba ani jeho horní kámen – vždyť by vzal do zástavy sám život!
7 Bude-li někdo přistižen, že unesl jednoho ze svých bratrů, synů Izraele, aby jej zotročil či prodal, pak ať ten únosce zemře. Odstraň ze svého středu zlo!
8 Pozor! Při ráně malomocenství pečlivě dodržuj všechny pokyny levitských kněží. Pečlivě dodržujte, co jsem jim přikázal. [a] 9 Pamatuj, co Hospodin, tvůj Bůh, udělal Miriam na vaší cestě z Egypta. [b]
10 Když budeš svému bližnímu poskytovat půjčku, nevstupuj do jeho domu, aby sis vybral zástavu. 11 Zůstaň venku, než ti věřitel přinese zástavu ven. 12 Bude-li chudý, nechoď spát s pláštěm, který ti dal do zástavy. 13 Při západu slunce mu zástavu vrať. Když půjde spát ve svém plášti, bude ti žehnat. V tom bude spočívat tvá spravedlnost před Hospodinem, tvým Bohem.
14 Nevykořisťuj nádeníka, chudého a potřebného, ať už je to tvůj bratr anebo se do některého města ve tvé zemi přistěhoval. 15 Každý den ještě před západem slunce mu vyplať mzdu. Vždyť je chudý, závisí na tom jeho život! Jinak bude kvůli tobě volat k Hospodinu, a budeš mít hřích.
16 Rodiče nemohou platit životem za své děti ani děti za své rodiče. Každý zaplatí životem za svůj vlastní hřích.
17 Nepřekrucuj právo přistěhovalce ani sirotka a nezabavuj roucho vdově. 18 Pamatuj, že jsi byl v Egyptě otrokem a že tě odtud Hospodin, tvůj Bůh, vykoupil. To proto ti přikazuji, abys činil tyto věci.
19 Když budeš na svém poli sklízet obilí a zapomeneš na poli snop, nevracej se pro něj. Připadne přistěhovalci, sirotku a vdově, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal ve všem, k čemu přiložíš ruku. 20 Když budeš střásat své olivy, znovu je po sobě nečeš. Připadnou přistěhovalci, sirotku a vdově. 21 Když budeš sbírat hrozny na své vinici, znovu je po sobě nečeš. Připadnou přistěhovalci, sirotku a vdově. 22 Pamatuj, že jsi byl v Egyptě otrokem. To proto ti přikazuji, abys činil tyto věci.
114 Když Izrael vycházel z Egypta,
dům Jákobův z lidu cizího jazyka,
2 tehdy se Juda stal Boží svatyní,
Izrael stal se jeho královstvím.
3 Moře to vidělo, dalo se na útěk,
Jordán obrátil se nazpátek!
4 Hory skákaly jako beránci,
jako jehňata dováděly pahorky!
5 Pročpak ses, moře, dalo na útěk?
Proč ses, Jordáne, obrátil nazpátek?
6 Proč jste, vy hory, skákaly jak beránci,
proč jste jak jehňata dováděly, pahorky?
7 Třes se, země, před tváří Pána,
před tváří Boha Jákobova!
8 On obrací skálu v jezero,
nejtvrdší skálu v pramen vod!
115 Ne nám, ne nám, Hospodine,
ale svému jménu slávu dej
ve své věrnosti a v lásce své!
2 Proč mají říkat pohané:
„Jejich Bůh? Kde je?“
3 Náš Bůh je přece na nebi,
cokoli chce, to učiní!
4 Stříbro a zlato jsou jejich modly,
výtvory rukou člověčích.
5 Ústa mají, a nemluví,
oči mají, a nevidí.
6 Uši mají, a neslyší,
nos mají, a necítí.
7 Ruce mají, a nehmatají,
nohy mají, a nechodí,
ani nehlesnou hrdlem svým!
8 Ať jsou jim podobní ti, kdo je dělají,
i všichni, kdo v ně doufají!
9 Izraeli, na Hospodina spolehni –
pomocník a štít je takových!
10 Dome Áronův, na Hospodina spolehni –
pomocník a štít je takových!
11 Každý, kdo Hospodina ctí, na Hospodina spolehni –
pomocník a štít je takových!
12 Vzpomene si na nás Hospodin
a požehnání udělí:
Požehná domu Izraelovu,
požehná domu Áronovu,
13 požehná těm, kdo Hospodina ctí,
jak malým, tak i velikým!
14 Ať vás Hospodin rozmnoží,
jak vás, tak vaše potomky!
15 Od Hospodina buďte požehnaní –
nebe i zemi on sám učinil!
16 Hospodinu patří nejvyšší nebesa,
zemi však lidem daroval!
17 Mrtví už Hospodina nechválí,
žádní, kdo sestoupili do říše mlčení.
18 My ale Hospodina budem velebit
jak nyní, tak i navěky!
Haleluja!
Hospodin potěší Sion
51 Poslouchejte mě, kdo jdete za spravedlností,
vy, kdo Hospodina hledáte:
Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni,
na hlubokou jámu, z níž vykopáni jste.
2 Pohleďte na svého otce Abrahama
a na Sáru, jež vás rodila:
Když jsem ho povolal, byl jen jediný,
požehnal jsem ho však a rozmnožil. [a]
3 Ano, Hospodin potěší Sion,
potěší všechny jeho sutiny;
jeho poušť učiní Edenu podobnou,
v zahradu Hospodinovu ji obrátí.
Znovu tam bude radost a veselí,
zpěv a díkůvzdání tam bude znít.
4 Dobře mě, můj lide, poslouchej,
nastav mi uši, můj národe!
Učení totiž vzejde ode mě,
mé právo lidem zasvitne.
5 Má spravedlnost blíží se,
má spása už je na cestě,
má paže národům právo přinese.
Ostrovy na mě čekají,
mou paži vyhlížejí s nadějí.
6 Jen pozvedněte oči k nebi,
podívejte se dolů k zemi:
Nebe se rozplyne jako dým,
země se jako šaty obnosí,
její obyvatelé pomřou jako komáři.
Má spása ale trvá navěky
a má spravedlnost nikdy neskončí.
7 Poslouchejte mě, znalci spravedlnosti,
lide, který má v srdci mé učení:
Vůbec se nebojte lidského pohrdání,
z jejich urážek nemějte obavy.
8 Vždyť je moli sežerou tak jako šaty,
jako vlna budou červy sežráni.
Má spravedlnost ale trvá navěky,
pro všechny časy je mé spasení.
Já jsem váš Utěšitel
9 Probuď se, probuď, paže Hospodinova,
obleč se silou svou!
Probuď se jako za dávných dnů,
za časů, jež byly od věků!
Nebyls to ty, kdo rozdrtil netvora,
kdo tehdy toho draka udolal? [b]
10 Nebyls to ty, kdo moře vysušil,
ty ohromné vodní propasti,
a udělal cestu skrz mořské hlubiny,
aby je vykoupení mohli překročit?
11 Hospodinovi zachránění se navrátí
a na Sion přijdou s jásáním,
s věčnou radostí na tvářích.
Tehdy je přemůže radost a veselí;
zármutek a úpění je opustí.
12 Já jsem váš Utěšitel, já sám.
Co jsi zač, že se bojíš smrtelníka,
člověka, jenž se trávě podobá?
13 Zapomínáš na Hospodina, svého Tvůrce,
na Toho, jenž nebe rozestřel
a položil základy země.
Denně žiješ v stálé hrůze
před hněvem utiskovatele,
který se chystá k záhubě.
Ale hněv utiskovatele –
kde je?
14 Zajatec bude brzy propuštěn;
v té jámě totiž neumře,
chléb mu už scházet nebude.
15 Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,
jenž vzdouvá moře, až jeho vlny řvou –
mám jméno Hospodin zástupů.
16 Svá slova vložil jsem do tvých úst,
ve stínu své ruky jsem tě skryl –
já, jenž jsem nebe zasadil
a základy země položil,
říkám Sionu: „Jsi můj lid.“
Kalich hněvu
17 Probuď se, probuď se,
vstávej, Jeruzaléme,
který jsi z ruky Hospodinovy
kalich jeho hněvu pil,
který jsi až do dna vyprázdnil
pohár závrati!
18 (Sionskou dceru žádný nedoprovodil
ze všech synů, které zplodila;
za ruku ji nevzal ani jediný
ze všech synů, které hýčkala.)
19 Dvojí neštěstí přišlo na tebe –
a kdo tě lituje?
Zkáza a zhouba, hlad a meč –
kdopak těší [c] tě?
20 Tvoji synové leží v mrákotách
na každém rohu jak antilopa lapená,
pod tíhou hněvu Hospodinova,
pod hrozbami tvého Boha.
21 Proto teď slyš, ty ztrápená,
ty opilá, ne však od vína:
22 Toto praví tvůj Pán a Bůh,
obhájce svého lidu, Hospodin:
Hle, beru ti z ruky
pohár závrati!
Z toho poháru, z kalicha mého hněvu
nebudeš pít už nikdy víc.
23 Dám jej však do ruky tvých trapičů,
kteří ti říkali:
„Sehni se, ať přejdeme!“
a tys jim nastavovala hřbet jako zem,
jako ulici pro chodce.
Činím všechno nové
21 Potom jsem uviděl nové nebe a novou zemi. [a] Neboť první nebe a první země pominuly a moře již nebylo. 2 Uviděl jsem svaté město, Nový Jeruzalém, jak sestupuje od Boha z nebe, připravený jako nevěsta okrášlená pro svého muže.
3 Uslyšel jsem mocný hlas z trůnu: „Hle, Boží stánek s lidmi: bude bydlet s nimi a oni budou jeho lid; Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem. [b] 4 On jim setře každou slzu z očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude; neboť minulé věci pominuly.“ [c]
5 Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“ Řekl také: „Napiš, že tato slova jsou věrná a pravdivá.“ 6 Pak mi řekl: „Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznícímu zdarma napít z pramene vody života.
7 Kdo vítězí, dostane toto vše za dědictví. Já mu budu Bohem a on mi bude synem. 8 Ale bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou – to je ta druhá smrt.“
Zářící město
9 Tehdy ke mně přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli těch sedm číší plných sedmi posledních ran, a promluvil ke mně: „Pojď, ukážu ti Nevěstu, manželku Beránkovu.“
10 Odnesl mě v Duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi Svaté město, Jeruzalém, sestupující od Boha z nebe 11 a zářící Boží slávou. Jasem se podobal nejdražšímu kameni, jako kameni jaspisu jasnému jako křišťál. 12 Měl mohutnou a vysokou hradbu s dvanácti branami, na těch branách dvanáct andělů a napsaná jména dvanácti pokolení synů Izraele. 13 Tři brány byly z východu, tři brány ze severu, tři brány z jihu a tři brány ze západu. 14 Městská hradba měla dvanáct základů a na nich jména dvanácti Beránkových apoštolů.
15 Ten, který se mnou mluvil, měl zlatou měřicí tyč, aby změřil město, jeho brány i jeho hradbu. 16 (Město je rozloženo do čtverce: jeho délka je stejná jako šířka.) Změřil tedy město tou tyčí a jeho délka, šířka i výška byly stejné – 12 000 honů. [d] 17 Potom změřil jeho hradbu: 144 loket [e] lidské míry, která je mírou anděla.
18 Jeho hradba byla postavena z jaspisu, ale město bylo čisté zlato podobné čistému sklu. 19 Základy městské hradby byly ozdobeny všemi drahokamy: první základ byl jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, 20 pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst.
21 A těch dvanáct bran bylo dvanáct perel: každá z těch bran byla z jedné perly. Ulice toho města byla ze zlata, čistého jako průhledné sklo.
22 V tom městě jsem ale neviděl žádný chrám. Jeho chrámem je totiž Pán Bůh Všemohoucí a Beránek. 23 To město nepotřebuje slunce ani měsíc, aby v něm svítily, neboť ho rozzářila Boží sláva a jeho lampou je Beránek. 24 Národy spasených se budou procházet v jeho světle a králové země do něj přenesou svou slávu. 25 Jeho brány se ve dne nikdy nebudou zavírat, a noc tam nebude. 26 Přenesou do něj slávu a čest národů, 27 avšak rozhodně do něj nevejde nic znečišťujícího ani působícího ohavnost a lež, ale jen ti, kteří jsou zapsáni v Beránkově knize života.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.