M’Cheyne Bible Reading Plan
Zákon o neobjasněné vraždě
21 Když se v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví, najde někde venku ležet zabitý člověk a nezjistí se, kdo ho zabil, 2 vyjdou tvoji stařešinové a soudci, aby změřili vzdálenost od toho zabitého k okolním městům 3 a zjistili, které město je k mrtvému nejblíže. Stařešinové toho města ať vezmou jalovici, která ještě nebyla použita k práci a ještě netahala jho. 4 Tu jalovici ať stařešinové města odvedou do říčního údolí, na místo, kde se neoralo ani neselo, a tam jí zlomí vaz. 5 Potom ať přistoupí kněží, Leviho synové (neboť je Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil, aby mu sloužili a aby v Hospodinově jménu žehnali. [a] Podle nich se rozhodne každá pře a každé napadení.)
6 Všichni stařešinové města, které bude k zabitému nejblíže, si pak umyjí ruce nad jalovicí, jíž byl v údolí zlomen vaz, 7 a prohlásí: „Naše ruce tu krev neprolily, naše oči nic neviděly. 8 Hospodine, zprosť viny svůj lid Izrael, který jsi vykoupil! Nenech nevinně prolitou krev uprostřed svého lidu Izraele!“ Tehdy budou zproštěni viny za tu krev. 9 Takto odstraníš nevinně prolitou krev ze svého středu, neboť uděláš, co je v Hospodinových očích správné.
Zákony o rodinném životě
10 Když vytáhneš do boje proti svým nepřátelům a Hospodin ti je vydá do rukou, budeš je moci brát do zajetí. 11 Spatříš-li mezi zajatými krásnou ženu a zatoužíš po ní, smíš si ji vzít za ženu. 12 Až si ji odvedeš domů, oholí si hlavu, ostříhá nehty 13 a svlékne šaty, v nichž byla zajata. Zůstane ve tvém domě celý měsíc a bude oplakávat svého otce a matku. Teprve poté se s ní spojíš a staneš se jejím mužem a ona tvou ženou. 14 Pokud se ti však znelíbí, propustíš ji na svobodu. Nesmíš ji prodat za peníze ani s ní zacházet jako s otrokyní, neboť jsi ji zneuctil.
15 Když někdo bude mít dvě ženy, z nichž jednu bude milovat a druhou ne, a obě mu porodí syny, přičemž prvorozený bude synem té nemilované, 16 otec pak nesmí ve své závěti majetkově upřednostnit syna milované namísto syna nemilované. 17 Ať přizná prvorozenství synu té nemilované a dá mu dvojnásobný díl z celého dědictví. Protože je prvotinou jeho mužství, náleží právo prvorozenství jemu.
18 Když někdo bude mít svéhlavého a vzpurného syna, který neposlouchá otce ani matku a neposlechne je, ani když ho trestají, 19 pak ho otec s matkou vezmou a odvedou k bráně jeho města za městskými stařešiny. 20 Těm řeknou: „Tento náš syn je svéhlavý a vzpurný. Neposlouchá nás, jen hoduje a pije.“ 21 Všichni muži toho města ať jej ukamenují k smrti. Odstraň ze svého středu zlo! Uslyší o tom všechen Izrael a přijde na něj bázeň.
Další zákony
22 Když někdo spáchá smrtelný zločin a bude popraven pověšením na kůl, 23 ať jeho tělo nezůstane na kůlu. Musíš je pochovat ještě téhož dne, neboť ten pověšený je před Bohem prokletý. Neposkvrňuj zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví!
108 Zpívaný žalm Davidův.
2 Mé srdce je, Bože, připraveno, [a]
celou duší chci zpívat a hrát.
3 Probuď se konečně, loutno a citero,
ať vzbudím ranní zář!
4 Chválit tě, Hospodine, chci mezi lidmi,
chci ti hrát žalmy uprostřed národů:
5 Tvá láska sahá výše než k nebi,
tvá věrnost vzhůru k oblakům.
6 Zvedni se, Bože, nad nebe,
svou slávou přikryj celou zem!
7 Ať jsou zachráněni ti, jež miluješ,
pomoz svou pravicí, vyslyš mě! [b]
8 Bůh promluvil ve své svatosti:
„Vítězně Šechem rozdělím,
údolí Sukot si rozměřím.
9 Můj je Gileád, můj je Manases,
Efraim je má helma, Juda žezlo mé,
10 Moáb za umyvadlo slouží mi,
na Edom sandál odhodím,
nad Filištíny vítězně zakřičím!“
11 Kdo mě doprovodí do hrazeného města?
Kdo mě do Edomu povede?
12 Kdo jiný než ty, Bože, jenž zavrhls nás,
ty, Bože, jenž s našimi šiky netáhneš?
13 Pomoz nám prosím proti nepříteli,
záchrana od člověka je přece nicotná.
14 S Bohem však jistě udatně zvítězíme –
on naše nepřátele rozdupá!
109 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
I.
Bože, má chloubo, přeruš své mlčení!
2 Ústa si na mě otvírají zrádci zlí,
pomlouvají mě lživými jazyky!
3 Nenávistnými slovy mě zasypali,
bezdůvodně proti mně bojují.
4 Za moje přátelství mě obviňují,
zatímco přináším své modlitby.
5 Zlobou mi za dobrotu odplácejí
a nenávistí za mé přátelství.
II.
6 Ustanov nad ním zlého soudce,
po pravici ať mu stojí žalobce!
7 Až bude souzen, ať je za zločince,
i jeho modlitba ať hříchem je!
8 Ať jeho život trvá jen krátce,
jeho pověření ať jiný převezme!
9 Ať jeho děti zůstanou sirotky,
jeho žena ať ovdoví!
10 Ať jeho synové po žebrotě chodí,
vyhnáni [c] ze svých rozvalin!
11 Ať lichvář zabaví vše, co mu patří,
jeho jmění ať si vezmou cizinci!
12 Ať nemá nikoho, kdo by ho měl rád,
ať není, kdo by jeho sirotky litoval!
13 Ať jeho potomci jsou zcela vymýceni,
jejich jméno ať v příštím pokolení vymizí!
14 Ať na vinu jeho předků Hospodin pamatuje,
hřích jeho matky ať není zahlazen!
15 Ať je má Hospodin před sebou vždycky,
ať jejich památku ze země vyhladí!
16 Proto, že na laskavost ani nepomyslel,
nuzného ubožáka štval jako zvěř,
mordoval toho, kdo bolest v srdci měl!
17 Miloval prokletí, tak ať ho raní,
nestál o požehnání, tak ať ho opustí!
18 Jak oděv oblékal si proklínání,
jak voda se mu vsáklo do těla,
vniklo mu do kostí jako mast.
19 Ať ho to prokletí zahalí jako plášť,
ať ho vždy obepíná jako pás!
III.
20 Takto ať Hospodin ztrestá mé žalobce,
ty, kteří o mně mluví tolik zle.
21 Hospodine, Pane, ty ale
zastaň se mě pro jméno své!
Jsi tak dobrý ve své lásce –
zachraň mě!
22 Nuzný ubožák, to jsem já,
srdce mě bolí v útrobách.
23 Jako stín navečer ztrácím se,
jako kobylka jsem větrem unášen.
24 Od postu se mi chvějí kolena,
mé tělo hubne a sesychá.
25 Lidem jsem už jenom pro posměch,
hlavami potřásají, když vidí mě.
26 Pomoz mi, Hospodine, můj Bože,
ve svojí lásce zachraň mě!
27 Takto ať poznají, že je to ruka tvá
a že ty, Hospodine, jsi to vykonal.
28 Žehnej mi, zatímco oni zlořečí,
ať se zastydí ti, kdo mě napadli,
ať se zaraduje tvůj služebník!
29 Ať se mí žalobci oblečou do hanby,
ať jsou zahaleni pláštěm ostudy!
30 Hospodina svými ústy velmi velebím,
oslavuji jej mezi zástupy.
31 Po pravici ubožáka se totiž postavil,
aby ho před jeho soudci zachránil!
Zatvrzelý lid
48 Slyšte to, dome Jákobův,
vy, kdo se nazýváte jménem Izrael,
vy, kdo jste vzešli z Judova semene,
vy, kdo přísaháte Hospodinovým jménem,
vy, kdo Boha Izraele vzýváte,
ale ne v pravdě a ne poctivě,
2 vy, kdo se na svaté město odvoláváte,
vy, kdo se opíráte o Boha Izraele,
jehož jméno je Hospodin zástupů:
3 Předem jsem oznamoval věci minulé,
vlastními ústy ohlásil jsem je,
náhle jsem jednal a staly se.
4 Že jsi zatvrzelý, věděl jsem,
svaly tvé šíje že jsou železné
a že máš čelo bronzové.
5 Proto jsem ti ty věci oznámil předem,
předtím než přišly, ohlásil jsem je,
abys neřekl: „Stalo se to dík mé modle,
má socha to zařídila, můj odlitek!“
6 Slyšel jsi o tom, teď pohleď na to vše –
kdy už to uznáte?
Teď ti však ohlašuji nové věci,
věci tajné, o nichž jsi nevěděl.
7 Teď byly stvořeny, a ne dřív,
dodneška jsi o nich neslyšel,
abys neřekl: „O tom já přece vím!“
8 Neslyšel jsi o tom, nic jsi nevěděl,
tvé ucho bylo tehdy zavřené.
Věděl jsem totiž, že jsi zrádce,
že jsi od narození vzbouřenec.
9 Kvůli svému jménu svůj hněv zdržuji,
kvůli své chvále se k tobě krotím,
abych tě nezničil.
10 Hle – přetavil jsem tě, ač nejsi stříbrný,
vyvolil jsem tě v peci soužení.
11 Kvůli sobě, sobě samému to činím –
proč bych se měl nechat hanobit?
O svoji slávu se s jiným nedělím!
Vyjděte z Babylonu
12 Slyš mě, Jákobe,
ty, Izraeli, můj povolaný:
Já jsem – já jsem ten první
a jsem i poslední.
13 Má vlastní ruka zemi založila,
moje pravice nebe roztáhla;
kdykoli je zavolám,
v pozoru naráz musí stát.
14 Všichni se shromážděte a poslyšte:
Kterýpak z bohů tohle předpověděl?
Ten, jehož Hospodin miluje,
vykoná jeho vůli s Babylonem,
jeho ruka padne na Chaldejce. [a]
15 Já, já sám jsem promluvil,
ano, já jsem ho povolal;
přivedu ho sem
a jeho cesta bude úspěšná.
16 Přistupte ke mně a tohle poslyšte:
Od počátku jsem nikdy nemluvil skrytě
a ve chvíli, kdy se to děje,
já tam jsem.
Teď mě posílá Panovník Hospodin
spolu s Duchem svým.
17 Toto praví Hospodin,
Svatý izraelský, jenž tě vykoupil:
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,
který tě učí úspěchu
a vede tě po cestě,
po níž bys jít měl.
18 Kdybys tak poslouchal mé příkazy,
tvůj pokoj by proudil jako potoky,
jak mořské vlny by byl tvůj blahobyt.
19 Jako písku by bylo tvého semene
a tvých potomků jako zrnek v něm;
jejich jméno by nikdy nevymizelo,
nebylo by vymýceno přede mnou.
20 Vyjděte z Babylonu,
unikněte Chaldejcům!
Zvěstujte zvučným jásotem,
všude to rozhlaste,
vyřiďte ve všech zemských končinách:
„Hospodin vykoupil svého služebníka Jákoba!“
21 Nežíznili, když je vedl pouštěmi,
vyvedl pro ně vodu ze skály;
rozetnul skálu
a vody vytryskly.
22 Hospodin praví: Není pokoje pro ničemy!
Pád Babylonu
18 Potom jsem spatřil jiného anděla, jak sestupuje z nebe: měl velikou moc a země byla ozářena jeho slávou. 2 Ten vykřikl mocným hlasem:
„Padla, padla ta veliká říše Babylon
a stala se příbytkem démonů,
doupětem všech nečistých duchů,
doupětem všech nečistých ptáků,
doupětem všech nečistých a ohavných šelem! [a]
3 Z vína jejího vášnivého smilstva
totiž pily [b] všechny národy,
králové země s ní smilnili
a kupci země zbohatli z mohutnosti jejího hýření.“
4 Tehdy jsem uslyšel jiný hlas z nebe:
„Vyjděte z ní, můj lide, abyste unikli jejím hříchům,
abyste nedostali z jejích ran! [c]
5 Vždyť její hříchy dosáhly až k nebi
a Bůh si připomenul její zločiny.
6 Odplaťte jí tak, jak sama splácela,
a podle jejích skutků jí dejte dvojnásob;
do kalichu, jenž namíchala,
jí namíchejte dvojnásob!
7 Nakolik se chlubila, nakolik hýřila,
tolik jí dejte muk a kvílení.
Myslí si o sobě: ‚Trůním, jsem královna!
Nejsem vdova a nevím, co je žal.‘“ [d]
8 V jediný den proto přijdou její rány: smrt, nářek a hlad; a bude spálena ohněm, neboť Pán Bůh, který ji soudí, je silný. 9 Králové země, kteří s ní smilnili a hýřili, ji budou oplakávat a budou nad ní kvílet, až uvidí dým jejího pálení. 10 Pro hrůzu jejích muk zůstanou stát zdálky a řeknou:
„Běda, běda, město veliké,
Babylone, město mocné –
tvůj ortel přišel v jedné hodině!“
11 I kupci země nad ní budou plakat a truchlit, neboť už nikdo nekoupí jejich zboží: 12 náklady zlata, stříbra, drahokamů a perel; kmentu, purpuru, hedvábí a šarlatu; veškeré vonné dříví, všechno zboží ze slonoviny a všechno zboží z nejdražšího dřeva, mědi, železa i mramoru; 13 skořici a vonné koření, voňavky, mast i kadidlo; víno, olej, mouku i pšenici; dobytek, ovce, koně i vozy; a těla i duše lidí.
14 „Sklizeň, po níž jsi prahla, tě opustila,
všechen lesk a nádheru jsi ztratila,
vše nenávratně zmizelo!“
15 Obchodníci s těmito věcmi, kteří na ní zbohatli, se pro hrůzu z jejích muk zastaví v povzdálí a budou plakat, truchlit 16 a naříkat:
„Běda, běda, město veliké,
oblékané kmentem, purpurem a šarlatem,
pokryté zlatem, drahokamy a perlami –
17 takové bohatství zničeno v jedné hodině!“
Každý kormidelník i veškeré množství těch, kdo se plaví na lodích, námořníci a všichni, kdo pracují na moři, zůstali stát v povzdálí, 18 a když viděli dým jejího pálení, začali volat: „Které bylo podobné tomuto velikému městu?“ 19 Sypali si prach na hlavu a s pláčem a kvílením křičeli:
„Běda, běda, město veliké,
z jehož blahobytu zbohatli
všichni námořní rejdaři –
bylo zničeno v jedné hodině!“
20 Vesel se nad tím městem, nebe,
svatí apoštolové i proroci –
Bůh je odsoudil za to,
jak odsuzovalo vás!
21 Tehdy jeden silný anděl zvedl balvan veliký jako mlýnský kámen a vrhl jej do moře se slovy:
„Tak prudce bude svržen Babylon, město veliké,
tak nenávratně zanikne!
22 Hlas hráčů na loutnu, zpěváků, pištců a trubačů
už v tobě nikdo neuslyší,
žádný řemeslník kteréhokoli řemesla
se v tobě už nikdy nenajde,
ani zvuk mlýnského kamene
se v tobě už nikdy neozve.
23 Světlo lampy
se v tobě už nikdy nerozsvítí,
hlas ženicha a nevěsty
už v tobě nikdo neuslyší,
neboť tví obchodníci byli pány země
a tvá kouzla sváděla všechny národy.
24 To město je potřísněno krví proroků a svatých
i všech zavražděných na zemi.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.