M’Cheyne Bible Reading Plan
Zákon o válce
20 Když vytáhneš do boje proti svým nepřátelům a uvidíš koně, vozy a více lidu, než máš sám, neboj se jich, neboť s tebou je Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta. 2 Než půjdete do bitvy, přistoupí kněz a promluví k lidu: 3 „Slyš, Izraeli! Dnes jdete do boje proti svým nepřátelům. Nebuďte malomyslní, nebojte se ani neděste – nemějte z nich strach. 4 Hospodin, váš Bůh, který vás předchází, bude proti vašim nepřátelům bojovat za vás a dá vám vítězství.“
5 Potom k lidu promluví správcové: „Kdo postavil nový dům a ještě se tam nenastěhoval? Ať se vrátí domů, aby snad nepadl v boji a nenastěhoval se tam někdo jiný. 6 Kdo vysázel vinici a ještě neokusil její ovoce? Ať se vrátí domů, aby snad nepadl v boji a její ovoce neokusil někdo jiný. 7 Kdo se zasnoubil se ženou, ale ještě si ji nevzal? Ať se vrátí domů, aby snad nepadl v boji a nevzal si ji někdo jiný.“ 8 Správcové pak k lidu promluví ještě takto: „Kdo se bojí? Kdo je malomyslný? Ať se vrátí domů, aby jeho bratři neztratili odvahu jako on.“ 9 Teprve když správcové dokončí svou řeč k lidu, postaví do jeho čela velitele oddílů.
10 Když přitáhneš k městu, abys je dobýval, nejprve mu nabídni mír. 11 Pokud nabídnutý mír přijmou a otevřou ti, pak všechen lid, který tam bude, podrob nuceným pracím a budou ti sloužit. 12 Pokud však tvou nabídku nepřijmou a začnou s tebou bojovat, oblehni je, 13 a až je Hospodin, tvůj Bůh, vydá do tvých rukou, pobij ostřím meče všechny, kdo tam budou mužského pohlaví. 14 Avšak ženy, děti, dobytek a všechnu kořist z toho města si rozeber a užívej kořist svých nepřátel, které ti Hospodin, tvůj Bůh, vydal. 15 Takto nalož se všemi městy, která jsou od tebe velmi vzdálená – s těmi, která nepatří k městům zdejších národů.
16 Z měst patřících národům, které ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví, však nenech nikoho naživu. 17 Chetejce, Emorejce, Kananejce, Perizejce, Hivejce a Jebusejce totiž musíš vyhladit jako proklaté, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. [a] 18 Jinak by vás učili jednat podle svých ohavných způsobů, jimž se oddávají kvůli svým bohům, a vy byste hřešili proti Hospodinu, svému Bohu.
19 Budeš-li ve válce některé město dlouho obléhat, aby ses jej zmocnil, nenič jeho stromy; nedotkni se jich sekerou. Jistě, můžeš z nich jíst, ale nesmíš je vykácet. Copak je ten polní strom člověk, aby před tebou utekl za hradbu? 20 Smíš zničit jen ty stromy, o kterých víš, že nenesou ovoce. Takové smíš kácet a stavět z nich obléhací zařízení, dokud město, které s tebou bojuje, nepadne.
Pátá kniha
I.
107 Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!
2 Hospodinovi vykoupení ať o tom vyprávějí,
že je z nepřátelské moci vykoupil,
3 že je shromáždil z cizích zemí,
z východu i ze západu, ze severu i zámoří!
4 Bloudili pouští po cestách opuštěných,
nemohli najít město k bydlení.
5 Hladoví byli a trpěli žízní,
až umdlévali slabostí.
6 Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je vysvobodil z jejich úzkostí.
7 Vedl je po cestě nejpřímější,
aby dosáhli města k bydlení.
8 Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
9 On přece uspokojí duši lačnou,
bohatě nasytí toho, kdo hladoví!
II.
10 Žili v temnotě, ve stínu smrti,
ve svém neštěstí sevřeni železy,
11 neboť se vzpírali výrokům Božím,
záměry Nejvyššího pohrdli.
12 Proto jim zkrušil srdce útrapami,
klesali a nebylo pomoci.
13 Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je zachránil z jejich úzkostí.
14 Ze tmy je vyvedl, ze stínu smrti,
roztrhal jejich řetězy.
15 Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
16 On přece rozbíjí brány z bronzu,
láme železné závory!
III.
17 Blázni se vydali cestou zvrácenosti
a za své viny trpěli.
18 Veškerý pokrm si ošklivili,
až k branám smrti dospěli.
19 Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je zachránil z jejich úzkostí.
20 Poslal své slovo a byli uzdraveni,
zachránil je od záhuby.
21 Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
22 Jako oběť ať mu přinášejí chválu,
o tom, co učinil, ať zpívají!
IV.
23 Ti, kdo se vydali na moře v lodích,
na mocné vody za svým řemeslem,
24 takoví viděli skutky Hospodinovy,
jeho zázraky na hlubině.
25 Na jeho slovo se strhla bouře,
vítr vysoko vlny pozvedal.
26 Stoupali k nebi, padali do hloubek,
hrůzou se rozplynula jejich odvaha.
27 Jak vratký opilec potáceli se,
veškerá zkušenost byla ta tam.
28 Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je vyvedl z jejich úzkostí.
29 Proměnil onu bouři v šepot,
mořské [a] vlny se zklidnily.
30 Radovali se, když nastalo ticho,
dovedl je k přístavu, po němž toužili.
31 Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
32 Ať je vyvyšován ve shromáždění lidu,
v radě starců ať jej oslaví!
V.
33 Mohutné řeky obrací v pouště,
vodní prameny v suchopár,
34 úrodnou zemi v solné pláně
pro špatnost těch, kdo žili tam.
35 Pouště zas obrací na jezera,
vyprahlou zemi ve vodní prameny.
36 Usazuje tam ty, kteří hladověli,
aby založili město k bydlení.
37 Oseli pole, vinice vysadili,
které pak vydaly hojný užitek.
38 Žehnal jim tak, že se velmi rozmnožili,
před úbytkem chránil jejich dobytek.
39 Ubývalo jich, když byli poníženi
ukrutnou bídou a trápením.
40 I přední muže vystavil hanbě,
nechal je bloudit v pustotě bez cíle. [b]
41 Z trápení ale vyzvedl ubožáky,
jejich rodinu jak ovce rozmnožil.
42 Poctiví radují se, když to vidí,
ústa musejí zavřít všichni zlosyni!
43 Kdo je moudrý, ať se tohoto drží,
o Hospodinově lásce ať přemýšlí!
Pád Babylonu
47 Klesni a seď v prachu,
panno, Dcero babylonská!
Seď na zemi, a ne na trůnu,
Dcero chaldejská!
Nikdy víc už tě nenazvou
něžnou a hýčkanou.
2 Chop se mlýnku a mouku mel,
odlož své závoje.
Vyhrň si sukni, obnaž nohy,
broď se řekami!
3 Ať se ukáže tvá nahota,
tvá hanba ať je odkryta!
Pustím se do pomsty
a nikoho neušetřím.
4 Náš vykupitel je Svatý Izraelův,
má jméno Hospodin zástupů.
5 Odejdi a seď mlčky v tmách,
Dcero chaldejská!
Nikdy víc už tě nenazvou
nad královstvími královnou.
6 Rozhněval jsem se na svůj lid
a potupil své dědictví;
vydal jsem ti je napospas,
tys ale nad nimi lítost neměla,
svým jhem jsi i starce krutě tížila.
7 Říkalas: „Jsem věčná královna,“
a nic sis k srdci nebrala,
na konec jsi nepomýšlela.
8 Teď tedy slyš, ty milovnice rozkoší,
která si sedíš v bezpečí a v srdci myslíš si:
„Já – a kdo je víc?
Nebudu vdovou, nepřijdu o děti!“
9 Přijde to ale na tebe obojí
v jediné chvíli, v jednom dni:
staneš se vdovou a přijdeš o děti.
Všechno to na tebe přijde v plnosti,
spoustě tvých kouzel navzdory,
navzdory moci čárů tvých.
10 Ve své zlobě ses cítila bezpečná,
říkala sis „Nikdo mě nevidí.“
Svou moudrostí a věděním jsi byla svedena,
takže sis v srdci myslela:
„Já – a kdo je víc?“
11 Proto na tebe přijde pohroma,
kterou nebudeš umět zažehnat.
Dopadne na tebe neštěstí,
které nebudeš moci odvrátit.
Náhle na tebe přijde záhuba –
ani se nenadáš!
12 Jen se teď postav se svými čáry,
s tím množstvím kouzel svých,
jimiž ses zabývala od mládí.
Třeba ti nějak prospějí,
třeba někoho vystrašíš!
13 Vyčerpána jsi všemi těmi radami!
Jen ať se teď tví astrologové postaví,
hvězdopravci se svou předpovědí na měsíc,
ať tě zachrání z toho, co na tebe přichází.
14 Hle – jsou pouhá sláma, oheň spálí je,
ani sebe nezachrání z moci plamene!
K zahřátí tu nezůstane ani uhlí řeřavé,
žádný oheň, u něhož by se dalo posedět.
15 Takto ti prospějí ti tvoji kupčíci,
s nimiž ses zabývala od mládí.
Každý se potácí svými cestami,
nezachrání tě nikdo z nich!
Nevěstka sedící na šelmě
17 Tehdy přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm číší, a promluvil ke mně: „Pojď, ukážu ti odsouzení veliké nevěstky, která sedí na mnohých vodách, 2 se kterou smilnili králové země a obyvatelé země se opili vínem jejího smilstva.“ 3 A odnesl mě v Duchu na poušť.
Tehdy jsem uviděl ženu sedící na rudé šelmě, jež byla plná jmen rouhání a měla sedm hlav a deset rohů. 4 Ta žena byla oblečena purpurem a šarlatem a pokryta zlatem, drahokamy a perlami. V ruce měla zlatý kalich plný ohavností a nečistoty svého smilstva 5 a na čele měla napsané tajemné jméno:
VELIKÝ BABYLON,
MATKA NEVĚSTEK A OHAVNOSTÍ ZEMĚ.
6 Takto jsem viděl tu ženu opilou krví svatých a krví Ježíšových mučedníků. Když jsem ji spatřil, strnul jsem v naprostém úžasu.
7 „Proč se tak divíš?“ řekl mi anděl. „Já ti povím tajemství té ženy i šelmy, která ji nese, jež má sedm hlav a deset rohů. 8 Šelma, kterou jsi viděl, byla a není a má vystoupit z propasti a jít do záhuby. A obyvatelé země, ti, jejichž jméno není od stvoření světa zapsáno v knize života, užasnou, až uvidí tu šelmu, která byla a není, ale znovu se objeví.
9 Zde je zapotřebí moudré mysli: Těch sedm hlav je sedm hor, na kterých ta žena sedí. Je také sedm králů. 10 Pět jich padlo, jeden je a další ještě nepřišel; a až přijde, musí zůstat na krátký čas. 11 Šelma, která byla a není, ta je osmý král; je z těch sedmi a jde do záhuby. 12 Deset rohů, které jsi viděl, je deset králů, kteří se ještě neujali kralování, ale mají přijmout moc jako králové v jednu hodinu spolu se šelmou. 13 Ti mají jedno mínění a svou sílu a moc dají šelmě. 14 Ti budou bojovat s Beránkem, a Beránek nad nimi zvítězí – neboť je Pán pánů a Král králů – a s ním i jeho povolaní, vyvolení a věrní.“
15 Potom mi řekl: „Vody, které jsi viděl a kde ta nevěstka sedí, jsou lidé a zástupy, národy a jazyky. 16 Těch deset rohů, které jsi viděl na šelmě, začne tu nevěstku nenávidět a nechá ji zpustošit a obrat donaha; budou požírat její tělo a spálí ji ohněm. 17 Neboť Bůh vložil do jejich srdcí, aby vykonali jeho záměr, a tak budou jednoho mínění a předají své království šelmě, dokud se nenaplní Boží slova. 18 Žena, kterou jsi spatřil, je to veliké město, které kraluje nad králi země.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.