M’Cheyne Bible Reading Plan
17 Neobětuj Hospodinu, svému Bohu, býka ani berana, na němž by byla vada nebo cokoli špatného – pro Hospodina, tvého Boha, je to ohavnost!
2 Ve tvém středu, v kterémkoli městě, které ti Hospodin, tvůj Bůh, dá, by se mohl objevit muž nebo žena, kteří by v očích Hospodina, tvého Boha, spáchali tu špatnost, že by přestoupili jeho smlouvu 3 a odešli sloužit a klanět se cizím bohům – slunci, měsíci či celému nebeskému zástupu (což jsem nikdy nepřikázal). 4 Bude-li ti to oznámeno nebo se o tom doslechneš, důkladně to prošetři. Pokud se najisto potvrdí, že v Izraeli byla spáchána taková ohavnost, 5 vyvedeš muže nebo ženu, kteří tu špatnost spáchali, ke svým branám a ukamenuješ je k smrti. 6 Ten, kdo má zemřít, ať je popraven na základě výpovědi dvou nebo tří svědků. Nesmí být popraven na základě jediného svědectví. 7 Svědkové ať na něj vztáhnou ruku jako první, aby zemřel, a potom se přidá všechen lid. Odstraň ze svého středu zlo!
8 Ve tvém městě by se mohlo stát něco mimořádného, co bys nedovedl rozsoudit. Ať už půjde o vraždu, spor či napadení, v těchto sporných případech vstaň a vydej se na místo, které si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí. 9 Přijď se dotázat levitských kněží nebo soudce, který tam v oněch dnech bude, a oni ti oznámí soudní výrok. 10 Zachovej se pak podle výroku, který ti oznámí z místa, které si Hospodin vyvolil. Pečlivě dodrž všechny jejich pokyny. 11 Zachovej se podle pravidla, o němž tě poučí, a podle rozsudku, který ti řeknou. Od výroku, který ti oznámí, se neuchyluj napravo ani nalevo. 12 Kdyby se někdo odvážil neuposlechnout kněze, stojícího tam ve službě Hospodinu, tvému Bohu, anebo soudce, pak ať ten člověk zemře. Odstraň z Izraele zlo! 13 Až o tom všechen lid uslyší, přijde na ně bázeň a nebudou už jednat opovážlivě.
Zákon o králi
14 Až přijdeš do země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, ovládneš ji a usadíš se v ní. Řekneš-li si: „Ustanovím nad sebou krále, tak jako všechny národy kolem mne“, 15 pak nad sebou ustanov jen takového krále, jehož si vyvolí Hospodin, tvůj Bůh. Ustanovíš nad sebou krále ze svých bratří; cizince, jenž by nebyl tvým bratrem, si dosadit nesmíš. 16 Ať ale nemá mnoho koní, aby neposílal lid zpátky do Egypta pro další koně. Hospodin vám přece řekl: „Touto cestou se už nikdy nevrátíte.“ [a] 17 Ať nemá mnoho žen, aby snad jeho srdce nezabloudilo. Také ať nemá příliš mnoho zlata a stříbra.
18 Až dosedne na svůj královský trůn, ať si nechá od levitských kněží pořídit opis tohoto Zákona. 19 Tu knihu ať má stále u sebe a čte ji po všechny dny svého života. Tak se bude učit ctít Hospodina, svého Boha, a pečlivě dodržovat všechna slova tohoto Zákona a tato pravidla, 20 aby se jeho srdce nepozdvihlo nad jeho bratry a aby se neuchýlil od tohoto přikázání napravo ani nalevo. Pak bude moci dlouho kralovat on i jeho synové uprostřed Izraele.
104 Dobrořeč duše má Hospodinu!
I.
Jak jsi veliký, Hospodine, Bože můj –
oděn jsi slávou a nádherou!
2 Světlem jsi jak pláštěm zahalen,
nebe jsi jako plachtu rozestřel!
3 Svoje paláce jsi nad vodou postavil,
jak vozy užíváš husté oblaky,
vznášíš se na křídlech větrných.
4 Vichry činíš svými posly,
tvými služebníky jsou plameny!
5 Zemi jsi založil na jejích sloupech,
navěky jí neotřese vůbec nic.
6 Jak pláštěm přikryl jsi ji oceánem,
vody stály i nad horami.
7 Před tvojí hrozbou pak rozutekly se,
před tvým burácením prchaly.
8 Sahaly k horám, stekly však do údolí,
na místo tebou určené.
9 Hranice dals jim, aby je nepřekročily,
aby už nikdy nepřikryly zem!
10 Ty pouštíš potoky do údolí,
aby proudily mezi horami,
11 všechnu polní zvěř aby napájely,
divocí osli aby u nich žízeň zahnali,
12 na jejich březích aby hnízdili ptáci,
jejich zpěv aby zněl mezi větvemi.
13 Ze svých paláců hory napájíš,
země se sytí ovocem skutků tvých!
14 Trávě pro dobytek dáváš růst
a také rostlinám k lidskému užitku,
aby jim ze země pokrm vyrostl:
15 Víno, jež smrtelníka v srdci oblaží,
olej, po němž se obličej rozzáří,
a chléb, který člověku dodá sil.
16 Hospodin sytí i své stromoví –
libanonské cedry, které sám vysadil.
17 Vrabci si na nich hnízda postaví,
čáp si nachází domov na jedli.
18 Vysoké hory patří kamzíkům,
skály jsou útočištěm králíků. [a]
19 Stvořil jsi měsíc, aby časy určoval,
i samo slunce ví, kdy má zapadat.
20 Přivádíš tmu a noc se rozhostí,
spoustou zvěře se lesy zahemží.
21 Po své kořisti řvou tehdy lvi,
aby tak Boha o pokrm žádali.
22 S východem slunce se vrací zpět,
aby ulehli ve svých doupatech.
23 Za svým úkolem tehdy člověk vyráží,
pracuje na něm, než se zešeří.
II.
24 Kolik je, Hospodine, skutků tvých!
Všechno jsi moudře učinil –
země je plná tvých stvoření!
25 Hle, je tu moře širé a veliké,
havěť bezpočtu se hemží v něm –
maličcí i velcí tvorové!
26 Plují v něm lodě a také leviatan,
jehož jsi stvořil, aby si tam hrál!
27 Ti všichni k tobě vzhlížejí,
abys je krmil v čase potřeby.
28 Dáváš jim a oni sbírají,
když otevřeš ruku, sytí se hojností.
29 Děsí se ale, když svou tvář ukrýváš,
hynou, když dech jim odjímáš –
navracejí se znovu v prach.
30 Svého Ducha když pošleš, bývají stvořeni,
abys tvář země znovu obnovil!
31 Hospodinova sláva ať trvá věčně,
ze svého díla ať se Hospodin raduje!
32 Pod jeho pohledem země třese se,
hory dýmají pod jeho dotykem!
33 Zpívat budu Hospodinu celý život svůj,
žalmy zpívat svému Bohu, dokud jsem tu!
34 Kéž se mu líbí moje myšlenky –
Hospodin je přece mojí radostí!
35 Kéž by už hříšníci ze světa zmizeli,
kéž by tu darebáci více nebyli!
Dobrořeč, duše má, Hospodinu!
Haleluja! [b]
Vyliji vody na žíznivé
44 Teď ale slyš, Jákobe, můj služebníku,
slyš, Izraeli, vyvolený můj!
2 Toto praví Hospodin, který tě učinil,
který tě v lůnu utvořil
a který tě podpoří:
Neboj se, můj služebníku Jákobe,
můj vyvolený Ješurune! [a]
3 Já vyliji vody na žíznivé
a potoky na vyschlou zem.
Vyliji svého Ducha na tvé símě,
své požehnání na tvé potomky,
4 takže porostou jako tráva na louce
a jako vrby u řeky.
5 Jeden řekne: „Patřím Hospodinu“
a druhý Jákobovo jméno ponese,
další si na ruku napíše „Hospodinův“
a přijme jméno Izrael.
Kdo je jako já?
6 Toto praví Hospodin,
král a vykupitel Izraele, Hospodin zástupů:
Já jsem první a já jsem poslední,
kromě mě není žádný Bůh.
7 Kdo je jako já? Ať to ohlásí!
Ať mi to oznámí a vyloží!
Odedávna, kdy jsem ustavil svůj lid,
kdo jim oznamuje věci příští a budoucí?
8 Neděste se, nezoufejte –
vždyť jsem vám to předem jasně pověděl.
Vy jste mí svědkové!
Je snad nějaký Bůh kromě mě?
Ne, jiná Skála není,
já o žádné nevím!
9 Výrobci model jsou zcela nicotní,
to, co obdivují, jim nemůže pomoci.
Sami sobě stojí za svědky, přitom nic nevidí
a nic nevědí, aby se aspoň styděli!
10 Kdo vyrábí boha a modlu odlévá,
vůbec nic nezíská.
11 Ostuda čeká všechny jeho stoupence –
vždyť i umělec je jen člověkem!
Jen ať se všichni shromáždí, jen ať předstoupí,
aby se děsit a stydět museli!
12 Kovář si bere nářadí
a pracuje s ním ve výhni;
tvaruje modlu kladivy,
dře se s ní ze všech sil.
Přitom hladoví až k umdlení
ani se nenapije, až se vysílí.
13 Řezbář tu modlu měří šňůrou
a zakresluje křídou,
opracovává ji dláty,
rýsuje kružítky.
Zhotoví z toho lidský tvar,
skvělou podobiznu člověka,
aby v domě seděla.
14 Předtím však musel cedry pokácet,
vybrat si duby nebo cypřiše;
nechal je sílit mezi stromy v lese,
zasadil sosnu a rostla s deštěm.
15 To dřevo je pro člověka palivem –
kus z něho vezme a hřeje se,
kusem zatopí a chleba upeče,
z kusu pak dělá boha, jemuž klaní se,
zhotoví si modlu, před níž poklekne.
16 Půlku dřeva spálí na ohni,
na němž si maso k jídlu připraví,
peče si pečeni a tou se nasytí.
Když se ohřeje, říká: „Výborně!
Je mi teplo, dívám se na oheň.“
17 Ze zbytku dřeva si pak boha udělá,
modlu, před níž se klaní a pokleká,
a říká jí svou modlitbu:
„Zachraň mě! Vždyť jsi můj bůh!“
18 Vůbec nechápou! Vůbec nevědí!
Oči mají zaslepené, takže nevidí,
ničemu nerozumí v srdcích svých.
19 Nikdo se nezastaví, nepřemýšlí,
nemá rozum, nepomyslí si:
„Půlku jsem spálil na ohni,
upekl jsem si chleba na uhlí,
pekl jsem maso a nasytil se jím.
To mám teď ze zbytku dělat ohavnost,
před tímhle špalkem mám teď pokleknout?“
20 Takový člověk se krmí popelem,
oklamané srdce svádí jej.
Nezachrání se, neřekne:
„Nedržím v pravici prázdnou lež?“
21 Pamatuj na to, Jákobe,
pamatuj, Izraeli, že jsi můj služebník.
Já jsem tě vytvořil, jsi můj služebník,
nezapomenu, Izraeli, na tebe.
22 Jak oblak zaženu viny tvé,
tvé hříchy jak mlhu rozptýlím.
Navrať se ke mně zpět –
vždyť jsem tě vykoupil.
23 Jásejte, nebesa, Hospodin to učinil;
radostně křičte, zemské hlubiny!
Ať hory zvučně zpívají
i lesy a všechny stromy v nich,
neboť Hospodin Jákoba vykoupil
a v Izraeli se oslaví!
Jeruzalém bude obydlen
24 Toto praví Hospodin, který tě vykoupil,
který tě v lůnu zformoval:
Já jsem Hospodin,
který vše působí,
který sám roztahuje nebesa,
který překlenuje zemi zcela sám,
25 který maří lživá znamení
a věštce v blázny obrací,
který mudrce vrhá v zmatek
a jejich vědění obrací vniveč,
26 který potvrdí, co říká jeho služebník,
a předpověď svých poslů naplní.
Píseň Beránkových paniců
14 A hle, spatřil jsem Beránka, stojícího na hoře Sion, a s ním sto čtyřiačtyřicet tisíc těch, kteří měli na čelech napsané jeho jméno a jméno jeho Otce. 2 Uslyšel jsem také hlas z nebe jako zvuk mnohých vod, jako zvuk velikého hromu. A ten zvuk, který jsem slyšel, byl jako když hudebníci hrají na loutny.
3 Zpívali jakoby novou píseň před trůnem a před těmi čtyřmi bytostmi i před těmi starci. Tu píseň se nikdo nemohl naučit, jen těch sto čtyřiačtyřicet tisíc vykoupených ze země. 4 To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panicové. To jsou ti, kteří následují Beránka, kamkoli jde; ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny Bohu a Beránkovi. 5 V jejich ústech nemá místo lež; jsou bez vady.
Tři andělé
6 Spatřil jsem také jiného anděla, letícího středem nebe, který měl věčné evangelium, aby je kázal obyvatelům země – každému národu, kmenu, jazyku i lidu – 7 jak říká mocným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu chválu, neboť přišla hodina jeho soudu. Klanějte se Tomu, který stvořil nebe, zemi, moře i prameny vod!“
8 Za ním letěl druhý anděl se slovy: „Padlo, padlo to veliké město Babylon, [a] neboť napájelo všechny národy vínem svého vášnivého smilstva!“
9 Za nimi pak letěl ještě třetí anděl a volal mocným hlasem: „Klaní-li se někdo šelmě a jejímu obrazu a přijímá-li její znamení na čelo nebo na ruku, 10 i ten bude pít neředěné víno Božího hněvu, které je vlito do kalichu jeho rozhorlení; bude trýzněn ohněm a sírou před tváří svatých andělů a před tváří Beránka. 11 Dým jejich muk bude stoupat na věky věků! Ti, kdo se klanějí šelmě a jejímu obrazu, a kdokoli přijme znamení jejího jména, nebudou mít odpočinutí dnem ani nocí!“
12 Zde je zapotřebí vytrvalosti svatých, kteří se drží Božích přikázání a Ježíšovy víry.
13 Potom jsem uslyšel hlas z nebe: „Piš: ‚Blaze mrtvým, kteří od této chvíle umírají v Pánu.‘ Ano, praví Duch, ať si odpočinou od své námahy; vždyť jejich skutky je provázejí.“
Sklizeň země
14 A hle, spatřil jsem bílý oblak a na tom oblaku seděl jakoby Syn člověka. [b] Na hlavě měl zlatou korunu a v ruce ostrý srp.
15 Z chrámu vyšel další anděl a volal mocným hlasem na toho, který seděl na oblaku: „Napřáhni srp a žni, neboť nadešla hodina sklizně. Sklizeň země dozrála!“ 16 Tehdy ten, který seděl na oblaku, mrštil svůj srp na zem a země byla sklizena.
17 Z chrámu, který je v nebi, pak vyšel další anděl a také on měl ostrý srp. 18 A od oltáře vyšel ještě další anděl, který měl moc nad ohněm, a zavolal mocným hlasem na toho, který měl ostrý srp: „Napřáhni svůj ostrý srp a skliď hrozny vinice země, neboť její hrozny dozrály!“ 19 Tehdy ten anděl vrhl svůj srp na zem, sklidil víno země a vhodil je do velikého lisu Božího hněvu. [c] 20 Ten lis byl šlapán venku za městem a z lisu tekla krev až po uzdy koní na šestnáct set honů [d] daleko.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.