M’Cheyne Bible Reading Plan
Rok promíjení dluhů
15 Každý sedmý rok budeš promíjet dluhy. 2 Promíjení dluhů se bude dít takto: Každý věřitel promine svému bližnímu, co mu osobně půjčil. Nebude to od svého bližního, totiž od svého bratra, vymáhat, neboť je vyhlášeno Hospodinovo promíjení dluhů. 3 Od cizince dluh vymáhat smíš, ale co máš u svého bratra, to mu osobně promineš. 4 Jen ať u tebe nikdo není chudý! Hospodin, tvůj Bůh, ti bohatě požehná v zemi, kterou ti dává za dědictví, abys ji obsadil. 5 Musíš jen bedlivě poslouchat Hospodina, svého Boha, a pečlivě dodržovat všechna tato přikázání, která ti dnes udílím. 6 Hospodin, tvůj Bůh, ti pak požehná, jak ti slíbil: budeš moci půjčovat mnohým národům, ale sám si nevypůjčíš a budeš ovládat mnohé národy, ale tebe neovládnou.
7 Bude-li u tebe někdo chudý (kterýkoli tvůj bratr v kterémkoli městě v zemi, již ti dává Hospodin, tvůj Bůh), pak před svým chudým bratrem nezatvrzuj srdce a neodpírej mu pomoc. 8 Naopak, ochotně mu nabídni pomoc a půjč mu, co ve své nouzi potřebuje. 9 Měj se na pozoru, abys v srdci nechoval ničemnou myšlenku: „Blíží se sedmý rok, rok promíjení dluhů…“ Hleděl-li bys na svého bratra lakotně a nic mu nedal, volal by kvůli tobě k Hospodinu a ty bys měl hřích. 10 Dávej ochotně, nepouštěj si do srdce lakotu! Hospodin, tvůj Bůh, pak požehná veškerou tvou práci a vše, k čemu přiložíš ruku. 11 A protože v zemi nikdy nepřestanou být chudí, přikazuji ti: „Ochotně nabízej pomoc svému bratru – tomu, kdo je ve tvé zemi chudý a potřebný.“
12 Když se ti tvůj bratr, ať Hebrej či Hebrejka, prodá do otroctví, odslouží u tebe šest let, ale sedmého roku jej propustíš na svobodu. 13 Až ho budeš propouštět na svobodu, nenech jej odejít s prázdnou. 14 Štědře ho obdaruj ze svého stáda, humna i lisu. Podělíš se s ním o vše, čím ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal. 15 Pamatuj, že jsi v egyptské zemi sám byl otrokem, ale Hospodin, tvůj Bůh, tě vykoupil. Proto ti to dnes přikazuji.
16 Řekne-li ti však: „Neodejdu od tebe", protože miluje tebe i tvou rodinu a je mu u tebe dobře, 17 pak vezmeš šídlo, na dveřích mu jím probodneš ucho a zůstane ve službě navždy. Totéž uděláš, půjde-li o tvou děvečku.
18 Ať ti není zatěžko propustit jej na svobodu – vždyť se ti za těch šest let vyplatil dvakrát více nežli nádeník! Hospodin, tvůj Bůh, ti pak požehná ve všem, co děláš.
Zasvěcení prvorozených
19 Každého prvorozeného samce ze svého skotu a bravu zasvěť Hospodinu, svému Bohu. Prvorozeného býčka nepoužívej k práci a prvorozeného beránka nestříhej. 20 Každý rok je se svou rodinou sněz před Hospodinem, svým Bohem, na místě, které si Hospodin vyvolí. 21 Bude-li však na něm nějaká vada – bude-li kulhavý, slepý nebo s jinou vážnou vadou – nesmíš ho obětovat Hospodinu, svému Bohu. 22 Můžeš jej sníst ve svém městě, tak jako gazelu či jelena, ať jsi čistý nebo nečistý. 23 Jen nejez jeho krev – nech ji vytéci na zem jako vodu.
102 Modlitba ubožáka, když v zoufalství vylévá před Hospodinem své úzkosti.
I.
2 Naslouchej, Hospodine, mé modlitbě,
můj křik o pomoc kéž k tobě pronikne!
3 Svou tvář přede mnou neskrývej
v den, kdy jsem ohrožen!
Nakloň mi ucho své,
v den, kdy volám tě, pospěš, vyslyš mě!
4 Moje dny v dýmu ztrácí se,
mé kosti planou jako pec.
5 Mé zbité srdce jak tráva uvadlo,
ani si nevzpomenu na jídlo!
6 Od námahy mého kvílení
jsem na kost vyhublý!
7 Pelikánu v poušti se podobám,
jsem jako sýček v pustinách.
8 Nemohu spát a jsem sám
jak vrabec na střechách.
9 Posměchu nepřátel jsem denně vydáván,
za blázna mají mě, jsem pro ně nadávka!
10 Vždyť jako chleba popel polykám,
do svého nápoje slzy přidávám!
11 To všechno pro tvůj hněv, pro tvé horlení –
pozdvihl jsi mě, abys mě odmrštil!
12 Mých dnů jak stínu ubývá,
tak jako tráva uvadám.
II.
13 Ty však, Hospodine, navěky zůstáváš,
po všechna pokolení trvá tvá památka.
14 Vstaneš, aby ses nad Sionem smiloval,
vždyť už je čas mu přízeň prokázat,
už přišel správný čas!
15 Vždyť tvoji služebníci milují jeho kamení,
nad jeho prachem jsou hnuti lítostí!
16 Hospodinovo jméno národy ctít budou
a všichni králové světa slávu tvou,
17 až Hospodin znovu Sion zbuduje,
až se ukáže ve slávě.
18 Tehdy se obrátí k modlitbě trpícího,
tehdy nepohrdne jejich modlitbou!
19 Ať je to zapsáno pro příští pokolení,
ať slaví Hospodina ti, kteří budou stvořeni,
20 že shlédl dolů ze svých svatých výšin,
Hospodin z nebe že pohleděl na zemi,
21 aby vyslyšel nářek uvězněných,
odsouzené k smrti aby propustil!
22 Jméno Hospodin bude na Sionu znít,
Jeruzalém jeho chvála naplní,
23 národy a království až se shromáždí,
aby Hospodinu sloužili!
III.
24 Uprostřed cesty mi síly podlomil,
můj život náhle ukrátil.
25 Řekl jsem: Bože můj, neber mě zprostřed života –
po všechna pokolení trvají léta tvá!
26 Za pradávna jsi zemi založil,
dílem tvých rukou jsou nebesa.
27 Ona pominou, ty budeš vždy,
všechna se jako šaty obnosí.
Odložíš je jak starý plášť
a budou pryč.
28 Ty však jsi tentýž –
tvá léta neskončí.
29 Děti tvých služebníků budou žít dál,
jejich símě bude před tebou rozkvétat!
Hospodinův služebník
42 Hle, můj služebník, jehož podpořím,
můj vyvolený, jehož jsem si oblíbil!
Na něj svého Ducha položím,
aby šel národům právo vyhlásit.
2 Nebude křičet, nebude se přít,
jeho hlas nebude slyšet v ulicích.
3 Nalomenou třtinu nezlomí,
doutnající knot nezhasí,
ale opravdové právo vyhlásí.
4 Nevzdá se a nepoleví,
dokud nenastolí právo na zemi –
ostrovy spolehnou na jeho učení!
5 Tak praví Bůh – Hospodin,
jenž stvořil nebe, které rozložil,
jenž překlenul zemi i co raší z ní,
jenž lidem na ní dává dýchání
a ducha po ní chodícím:
6 Já Hospodin povolal jsem tě k vítězství
a za ruku tě pevně uchopil;
já tě ochráním.
Svému lidu dám tě do smlouvy,
světlem národů tě učiním,
7 abys slepé oči otevřel,
abys vyvedl vězně z žaláře
a z vězení ty, kdo sedí v temnotě.
8 Já jsem Hospodin – tak se jmenuji,
o svoji slávu se s jiným nedělím,
svou chválu nesdílím se sochami!
9 Hle, minulé věci nastaly
a teď vám povím o nových.
Ještě dříve než vyraší,
vám je ohlásím.
Nová píseň
10 Zpívejte Hospodinu novou píseň, [a]
po celém světě chvalte jej –
námořníci, moře i všechno v něm,
ostrovy i jejich obyvatelé!
11 Ať poušť i její města zvolají
i s osadami Kedarských,
obyvatelé Sely ať jásají,
z vrcholků hor ať křičí radostí!
12 Hospodinu ať vzdají čest,
ať ho chválí na ostrovech.
13 Hospodin vyrazí jako bojovník,
jako hrdina se rozhorlí,
válečný pokřik mocně zakřičí,
na své nepřátele se oboří:
14 Už příliš dlouho mlčel jsem,
zůstával tiše, držel se.
Teď ale vykřiknu jako při porodu,
sténat budu a lapat po dechu!
15 Zpustoším hory i pahorky,
sežehnu na nich všechny rostliny,
proměním řeky v ostrovy
a jezera vysuším.
16 Slepé povedu cestou, kterou neznali,
provedu je stezkami, o nichž netuší.
Proměním před nimi tmu ve světlo
a hrbolatá místa budou rovinou.
Učiním pro ně toto vše
a neopustím je.
17 Ale ti, kdo spoléhali na modly,
ti, kdo svými bohy nazývali odlitky,
takoví budou s hanbou zahnáni.
Hluchý a slepý lid
18 Hluší, poslouchejte,
slepí, prohlédněte, ať vidíte!
19 Kdo je tak slepý jako můj služebník,
hluchý jako posel, jehož jsem pověřil?
Kdo je slepý jako ten, jehož jsem vykoupil –
slepý jako Hospodinův služebník?
20 Tolik jsi viděl, ale nedbal jsi,
uši máš otevřené, ale neslyšíš!
21 Hospodin toužil ve své spravedlnosti
svůj Zákon slavně zvelebit.
22 Toto je ale oloupený, ožebračený lid,
všichni jsou v děrách spoutaní,
všichni uvěznění v žalářích.
Stali se kořistí a nebylo zachránce,
uloupeni byli a nikdo neřekl: „Vrať je zpět!“
23 Kdyby tak někdo z vás naslouchal!
Kdyby tak od nynějška pozor dal!
24 Kdo to Jákoba vydal v plen?
Kdo lupičům nechal Izrael?
Kdo jiný než Hospodin,
proti němuž jsme hřešili?
Po jeho cestách chodit nechtěli,
neposlouchali jeho učení,
25 a tak na ně vylil svůj hrozný hněv –
válečné vřavě vydal je.
Obklopily je plameny, ale nerozuměli;
hořeli, ale k srdci si to nevzali.
Žena a drak
12 Na nebi se ukázalo veliké znamení: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na hlavě měla korunu dvanácti hvězd. 2 Byla těhotná a křičela bolestí, neboť začínala rodit.
3 Pak se na nebi ukázalo jiné znamení: hle, veliký rudý drak se sedmi hlavami a deseti rohy, a na těch hlavách sedm korun. 4 Jeho ocas vlekl třetinu nebeských hvězd a svrhl je na zem. Tento drak se postavil před ženu, která měla porodit, aby její dítě sežral, jakmile ho porodí. 5 Ale když porodila syna, muže, který má pást všechny národy železnou holí, [a] byl její syn vytržen k Bohu a jeho trůnu. 6 A ta žena utekla na poušť, kde měla od Boha připravené místo, aby ji tam živili tisíc dvě stě šedesát dní.
7 V nebi nastal boj: Michael a jeho andělé bojovali s drakem. A drak bojoval, i jeho andělé, 8 ale nic nezmohli. Na nebi už se pro ně nenašlo místo 9 a ten veliký drak – ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který svádí celý svět – byl svržen. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.
10 A uslyšel jsem mocný hlas, jak v nebi říká:
„Teď přišlo vítězství, moc
a království našeho Boha
a vláda jeho Mesiáše,
neboť byl svržen žalobce našich bratrů,
který je dnem i nocí obviňoval před Bohem.
11 Zvítězili však nad ním krví Beránka
a slovem svého svědectví
a nelpěli na svém životě až do smrti.
12 Veselte se proto, nebesa
i vy, kdo v nich přebýváte.
Běda však těm, kdo bydlí na zemi a na moři,
neboť k vám sestoupil ďábel s velikým hněvem,
neboť ví, že má málo času.“
13 Když drak uviděl, že byl svržen na zem, začal pronásledovat tu ženu, která porodila toho muže. 14 Žena však dostala dvě mocná orlí křídla, aby před tím hadem uletěla na poušť, na své místo, kde bude živena čas a časy a půl času. [b] 15 Had ze své tlamy vychrlil za tou ženou vodu jako řeku, aby ji strhl proud. 16 Země však ženě pomohla: otevřela ústa a pohltila řeku, kterou ze své tlamy vychrlil drak. 17 Tehdy se drak na ženu rozhněval a odešel svést boj s ostatními z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a drží se Ježíšova svědectví. 18 Zastavil se [c] na mořském břehu.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.