M’Cheyne Bible Reading Plan
Láska a poslušnost
11 Proto miluj Hospodina, svého Boha, a po všechny dny zachovávej, co ti uložil – jeho pravidla, přikázání a zákony. 2 Dnešního dne tedy vězte, že to nebyli vaši synové, kdo poznal a zažil ponaučení od Hospodina, vašeho Boha. To vy znáte jeho velikost, jeho mocnou ruku a vztaženou paži, 3 jeho znamení a skutky, které uprostřed Egypta vykonal na faraonovi a celé jeho zemi. 4 Vy víte, co Hospodin udělal s egyptským vojskem, s jeho koni i vozy – jak ty pronásledovatele zaplavil vodami Rudého moře, a tak je vyhubil. Až dodnes si pamatujete, 5 co s vámi činil na poušti, než jste dorazili sem, 6 i to, co učinil Dátanovi a Abiramovi, synům Eliaba, syna Rubenova – země otevřela ústa a pohltila je, jejich rodiny, jejich stany i všechno živé, co šlo za nimi! 7 Vy sami jste na vlastní oči viděli celé to veliké Hospodinovo dílo, které vykonal.
8 Proto dodržujte všechna přikázání, která vám dnes udílím. Pak budete mít sílu vejít a obsadit zem, kterou přicházíte obsadit, 9 a budete užívat dlouhého života v zemi, o níž Hospodin přísahal vašim otcům, že ji dá jim a jejich semeni – zem oplývající mlékem a medem. 10 Země, kterou přicházíš obsadit, totiž není jako egyptská zem, z níž jste vyšli, kterou jsi osíval semenem a zavlažoval ji prací svých nohou jako zelinářskou zahradu. 11 Země, kterou jdete obsadit, je země hor a údolí, zavlažovaná nebeským deštěm. 12 Je to země, o niž pečuje Hospodin, tvůj Bůh. Oči Hospodina, tvého Boha, jsou stále obráceny k ní, od počátku roku do jeho konce.
13 Budete-li opravdu poslouchat přikázání, která vám dnes udílím, totiž abyste milovali Hospodina, svého Boha, a sloužili mu celým srdcem a celou duší, 14 dám vaší zemi déšť v patřičný čas – déšť na podzim i na jaře, abys mohl sklízet své obilí, víno i olej. 15 Na tvých pastvinách dám vyrůst trávě pro tvůj dobytek. Budeš moci jíst do sytosti.
16 Mějte se však na pozoru, abyste se v srdcích nedali svést a neodvrátili se k cizím bohům. Kdybyste jim sloužili a klaněli se jim, 17 Hospodin by proti vám vzplanul hněvem, zavřel by nebe, aby nevydalo déšť, a země by nevydala svou úrodu. Tak byste v té krásné zemi, kterou vám Hospodin dává, rychle vymřeli. 18 Uložte si tato má slova v srdci a v duši, přivažte si je jako znamení na ruku a jako pásek na čelo. 19 Vyučujte jim své syny. Mluv o nich, ať sedíš doma nebo jdeš po cestě, ať uléháš anebo vstáváš. 20 Napiš je na veřejích svého domu i na svých branách. [a] 21 Pak budete vy i vaši synové žít dlouho v zemi, o níž Hospodin přísahal vašim otcům, že jim ji dá – tak dlouho, dokud bude nebe nad zemí.
22 Budete-li pečlivě dodržovat všechna tato přikázání, která vám udílím, budete-li milovat Hospodina, svého Boha, kráčet po všech jeho cestách a přimknete se k němu, 23 Hospodin před vámi vyžene všechny tyto národy. Budete moci vyhnat národy větší a mocnější, než jste sami. 24 Každé místo, na něž stoupne vaše noha, bude vaše. Vaše území bude sahat od pouště až k Libanonu a od té veliké řeky, řeky Eufrat, až ke Středozemnímu [b] moři. 25 Nikdo před vámi neobstojí; Hospodin, váš Bůh, uvede strach a hrůzu z vás na celou zem, kamkoli šlápnete, jak vám pověděl. [c]
26 Pohleď, dnes vám předkládám požehnání i prokletí. 27 Požehnání – budete-li poslouchat přikázání Hospodina, svého Boha, která vám dnes udílím. 28 Prokletí – nebudete-li poslouchat přikázání Hospodina, svého Boha, ale sejdete z cesty, kterou vám dnes přikazuji, a vydáte se za cizími bohy, které jste nepoznali. 29 Až tě Hospodin, tvůj Bůh, přivede do země, kterou přicházíš obsadit, budeš pronášet požehnání na hoře Gerizim a prokletí na hoře Ebal. 30 (Obě jsou za Jordánem, kus cesty směrem na západ, v zemi Kananejců bydlících na pláni proti Gilgalu poblíž háje More.) [d] 31 Chystáte se překročit Jordán a obsadit zem, kterou vám dává Hospodin, váš Bůh. Až ji obsadíte a usadíte se v ní, 32 pečlivě dodržujte všechna ustanovení a pravidla, která vám dnes předkládám.
95 Pojďte, zpívejme Hospodinu s radostí,
jásejme Skále naší záchrany!
2 Do jeho přítomnosti vstupme s vděčností,
hlasitými žalmy ho pojďme oslavit!
3 Veliký Bůh je Hospodin přece,
veliký Král nad všemi bohy.
4 V jeho rukou jsou základy země,
jemu náleží horské vrcholy.
5 Patří mu moře, vždyť učinil je,
i souš jeho ruce stvořily!
6 Pojďte a klaňme se, před ním padněme,
Hospodin je náš Tvůrce, před ním klekněme!
7 On je náš Bůh, my lid, jejž on pase,
ovce, o které on sám pečuje.
Dnes, když ho uslyšíte mluvit,
8 nebuďte zatvrzelí jako při vzpouře,
jako v den pokušení tehdy na poušti,
9 když mě pokoušeli vaši otcové. [a]
Zkusili mě a viděli, co umím,
10 to pokolení jsem si hnusil po čtyřicet let,
až jsem si řekl: „Ten lid má pobloudilé srdce,
mé cesty vůbec neznají!“
11 Rozhněván jsem tenkrát odpřisáhl:
„Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“
96 Zpívejte Hospodinu novou píseň,
zpívej Hospodinu, celá zem!
2 Zpívejte Hospodinu, jeho jméno chvalte,
jeho spásu zvěstujte den co den.
3 O jeho slávě národům vyprávějte,
o jeho divech řekněte lidem všem!
4 Veliký je Hospodin, vší chvály hodný,
nad všechny bohy ohromný.
5 Bohové národů jsou samé modly,
Hospodin ale stvořil nebesa.
6 Sláva a nádhera je v jeho přítomnosti,
v jeho svatyni je síla a nádhera.
7 Vzdejte Hospodinu, lidské plémě,
vzdejte Hospodinu slávu a moc!
8 Vzdejte Hospodinu slávu, jež náleží mu,
do jeho nádvoří s dary předstupte.
9 Klaňte se Hospodinu v jeho svaté kráse,
před ním se rozechvěj, celá zem!
10 Národům řekněte: „Hospodin kraluje!“
Pevně je postaven svět, nic jím neotřese;
on bude soudit lidi poctivě!
11 Jásejte, nebesa, země ať raduje se,
moře ať burácí se vším, co je v něm!
12 Celý světa kraj ať se veselí,
ať zvučí všechno lesní stromoví
13 před Hospodinem, který přichází:
„Přichází, aby soudil zem!
On bude spravedlivě soudit svět,
národy bude soudit v pravdě své!“
Poslové z Babylonu
39 V té době babylonský král Marduk-bal-adan, syn Bal-adanův, poslal Ezechiášovi list a dar, neboť slyšel o jeho nemoci a uzdravení. 2 Ezechiáš posly radostně přijal a ukázal jim celou svou klenotnici, stříbro, zlato, balzámy a výborný olej. Ukázal jim i celou zbrojnici a všechno, co se jen našlo v jeho pokladnicích. V celém jeho paláci a v celém jeho panství nebylo nic, co by jim Ezechiáš neukázal.
3 Pak za králem Ezechiášem přišel prorok Izaiáš a ptal se: „Co říkali ti muži? Odkud přišli?“
„Přišli z veliké dálky, až z Babylonu,“ odpověděl Ezechiáš.
4 „Co ve tvém paláci viděli?“ ptal se dál.
„Viděli všechno, co v paláci mám,“ odvětil Ezechiáš. „Není nic, co bych jim ze svých pokladů neukázal.“
5 Izaiáš na to Ezechiášovi řekl: „Slyš slovo Hospodina zástupů: 6 Hle, přicházejí dny, kdy vše, co máš v paláci, všechno, co až dodnes nashromáždili tví předkové, bude odneseno do Babylonu. Nezůstane nic, praví Hospodin. 7 I tvoji synové, tví vlastní potomci, budou zajati a stanou se eunuchy v paláci babylonského krále!“
8 „Slovo Hospodinovo, které jsi řekl, je dobré,“ odpověděl Ezechiáš. Pomyslel si totiž: „Za mých dnů bude pokoj a bezpečí.“
Pátá polnice
9 Když zatroubil pátý anděl, uviděl jsem hvězdu, jež spadla z nebe na zem a byl jí dán klíč od bezedné propasti. 2 Když tu bezednou propast otevřela, vystoupil z propasti dým jako dým z veliké pece a dýmem té propasti se zatmělo slunce i ovzduší.
3 Z toho dýmu pak vyšly na zem kobylky, jimž byla dána moc, taková moc, jakou mají pozemští štíři. 4 Bylo jim řečeno, aby neškodily trávě na zemi ani žádné zeleni ani žádnému stromu, jenom lidem, kteří nemají na čele Boží znamení. 5 Nemohly je zabíjet, ale trýznily je po pět měsíců a jejich trýznění bylo jako trýznění od štíra, když bodne člověka. 6 (V těch dnech budou lidé hledat smrt, ale nenaleznou ji; budou toužit zemřít, ale smrt od nich uteče.)
7 Vzhledem byly ty kobylky podobné koním připraveným k boji. Na jejich hlavách byly jakoby koruny podobné zlatu a jejich tváře byly jako tváře lidí. 8 Měly vlasy jako vlasy žen a jejich zuby byly jako lví. 9 Také měly pancíře jako pancíře ze železa a zvuk jejich křídel byl jako zvuk vozů, když množství koní běží do boje. 10 Měly ocasy s bodci jako mají štíři a v těch ocasech měly moc ubližovat lidem po pět měsíců. 11 Měly nad sebou krále, anděla propasti, který se hebrejsky jmenuje Abaddon a v řečtině má jméno Apollyon, Zhoubce.
12 První „běda“ pominulo, hle, dvojí „běda“ se blíží!
Šestá polnice
13 Když zatroubil šestý anděl, uslyšel jsem jakýsi hlas ze čtyř rohů zlatého oltáře, který je před Boží tváří, 14 jak řekl šestému andělu s polnicí: „Rozvaž ty čtyři anděly, kteří jsou svázáni u veliké řeky Eufrat!“ 15 Tehdy byli rozvázáni ti čtyři andělé, připravení pro tu hodinu, den, měsíc a rok, aby pobili třetinu lidí. 16 Jejich vojsko čítalo dvě stě milionů jezdců – zaslechl jsem totiž jejich počet.
17 Ve vidění jsem spatřil koně a na nich jezdce s pancíři v barvě ohně, hyacintu a síry. Hlavy těch koní byly jako hlavy lvů a z tlam jim vycházel oheň, dým a síra. 18 Těmito třemi ranami, ohněm, dýmem a sírou, jež jim vycházely z tlam, byla pobita třetina lidí. 19 Moc těch koní je v jejich tlamách a ocasech. Jejich ocasy jsou jako hadi s hlavami, a těmi šíří zkázu.
20 Ostatní lidé, kteří nezemřeli těmito ranami, však nečinili pokání ze skutků svých rukou; nepřestali se klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, kamene a dřeva, které nevidí, neslyší ani nechodí. [a] 21 Nečinili také pokání ze svých vražd ani ze svého čarování, ze svého smilstva ani ze svých krádeží.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.