M’Cheyne Bible Reading Plan
Čtyřicet let na poušti
2 Potom jsme se obrátili a táhli jsme na poušť směrem k Rudému moři, jak mi Hospodin řekl, a dlouhou dobu jsme obcházeli pohoří Seír.
2 Hospodin mi řekl: 3 „Už jste to pohoří obcházeli dost dlouho; obraťte se na sever. 4 Lidu pak přikaž: Procházíte územím svých bratří, synů Ezauových, bydlících na Seíru. Budou se vás bát, ale vy si dávejte dobrý pozor. 5 Nebojujte s nimi, neboť vám z jejich země nedám ani šlépěj. Pohoří Seír jsem totiž dal do vlastnictví Ezauovi. 6 Za jídlo, které sníte, i za vodu, kterou vypijete, jim proto zaplatíte stříbrem.
7 Hospodin, tvůj Bůh, ti přece žehnal při veškerém tvém počínání. Zná tvé putování touto velikou pouští. Už čtyřicet let je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou a nic ti nescházelo.“
8 A tak jsme obešli své bratry, syny Ezauovy, bydlící na Seíru. Vyhnuli jsme se cestě přes pláň Arava, jež vede od Eilatu a Ecjon-geberu, a vydali se cestou přes moábskou poušť.
9 Hospodin mi řekl: „Neútoč na Moábské a nebojuj s nimi. V jejich zemi ti nedám žádné vlastnictví, neboť Ar jsem určil do vlastnictví synům Lotovým.“
10 (Původně tam bydleli Emejci, silný a početný lid, vysoký jako Anakovci. 11 Stejně jako Anakovci se i oni počítali za Refajce, ale Moábští je nazývali Emejci. 12 Na Seíru zase původně bydleli Chorejci, ale synové Ezauovi je vyhnali, vyhladili je a usadili se na jejich místě, jako to učinil Izrael se svou vlastní zemí, kterou jim dal Hospodin.)
13 Přikázal: „Vzhůru, překročte potok Zered!“ a tak jsme překročili potok Zered.
14 Naše putování od Kádeš-barné po překročení potoku Zered trvalo třicet osm let. Celé to pokolení bojovníků mezitím v táboře až do posledního vymřelo, jak jim Hospodin přísahal. [a] 15 Ruka Hospodinova byla vskutku proti nim a až do posledního je vymýtila z tábora.
16 Všichni bojovníci z lidu až do posledního vymřeli. 17 Hospodin mi řekl: 18 „Dnes procházíš moábským územím u města Ar 19 a blížíš se k Amoncům. Neútoč na ně a nebojuj s nimi. V zemi Amonců ti nedám žádné vlastnictví, neboť jsem ji určil do vlastnictví synům Lotovým.“
20 (I toto území bývá počítáno k zemi Refajců. Původně tam bydleli Refajci – Amonci je ovšem nazývali Zamzumci – 21 mohutný a početný lid, vysoký jako Anakovci. Hospodin je však před nimi vyhladil, takže je vyhnali a usadili se na jejich místě. 22 Totéž učinil pro syny Ezauovy bydlící na Seíru, když před nimi vyhladil Chorejce, takže je vyhnali a usadili se na jejich místě, kde jsou až dodnes. 23 Avijce, bydlící v osadách v okolí Gazy, zase vyhladili Kaftorští. Ti přišli z Kréty a usadili se na jejich místě.)
Porážka krále Sichona
24 „Vzhůru! Jděte dál a překročte potok Arnon! Pohleď, dal jsem do tvé ruky chešbonského krále, Emorejce Sichona, i jeho zem. Začni ji obsazovat, dej se s ním do boje! 25 Dnes začínám na národy pode vším nebem pouštět strach a hrůzu z tebe. Až o tobě uslyší, budou se před tebou třást a chvět se úzkostí.“
26 Tehdy jsem z pouště Kedemot vyslal k Sichonovi, králi Chešbonu, posly s nabídkou míru: 27 „Chtěl bych projít tvou zemí. Půjdu jen a jen po cestě, neuchýlím se od ní napravo ani nalevo. 28 Potravu k jídlu i vodu k pití od tebe koupím za peníze. Chtěl bych jen pěšky projít tak, 29 jak mi to dovolili synové Ezauovi bydlící na Seíru i Moábští v Aru. Potom přejdu Jordán do země, kterou nám dává Hospodin, náš Bůh.“ 30 Chešbonský král Sichon nás však nenechal projít svým územím. Hospodin, tvůj Bůh, totiž posílil jeho hrdost a odhodlání, aby jej pak vydal do tvé ruky, jak je tomu dodnes.
31 Hospodin mi řekl: „Pohleď, už to začíná! Vydávám ti Sichona i jeho zem. Začni si ji podmaňovat a obsaď ji.“
32 Sichon se vším svým lidem proti nám vytáhl do boje v Jahce. 33 Hospodin, náš Bůh, nám ho však vydal, takže jsme ho porazili i s jeho syny a se vším jeho lidem. 34 Tenkrát jsme dobyli všechna jeho města. Každé z nich jsme vyhladili jako proklaté [b] včetně mužů, žen i dětí. Nikoho jsme nenechali naživu. 35 Z dobytých měst jsme si rozebrali dobytek a kořist. 36 Od Aroeru na břehu potoka Arnon a od města v údolí až po Gileád nebylo tvrze, která by před námi obstála. Hospodin, náš Bůh, nám je všechny dal. 37 Nepřiblížil ses ale k zemi Amonců, k okolí potoka Jabok, k městům v horách a vůbec k ničemu, co Hospodin, náš Bůh, zakázal.
83 Zpívaný žalm Asafův.
2 Bože, nezůstávej tiše,
přeruš své mlčení, Bože,
ze svého klidu probuď se!
3 Pohleď, jak se tví nepřátelé bouří,
ti, kdo tě nenávidí, hlavy zvedají.
4 Proti tvému lidu spřádají tajné plány,
radí se proti tvým nejdražším:
5 Pojďte, říkají, ten národ vyhladíme,
aby se zapomnělo na jméno Izrael!
6 Jednomyslně se spolu uradili,
do smlouvy proti tobě vstoupili:
7 tábor Edomců spolu s Izmaelity,
Hagrité spolu s Moábci,
8 Gebal i Amon spolu s Amalekovci,
Filištíni spolu s Týrskými,
9 dokonce Asyřané spolčili se s nimi –
stali se posilou pro syny Lotovy! séla
10 Proveď jim to, co provedls Midiánu,
Siserovi a Jabínovi u potoka Kíšonu. [a]
11 Rozprášeni byli tenkrát u En-doru,
na zemi leželi jako hnůj!
12 Jejich velmoži ať jsou jak Oreb a Zeeb, [b]
všechna jejich knížata jak Zebach a Calmuna, [c]
13 kteří si mysleli: „Budeme pány
nad Božími příbytky!“
14 Bože můj, dej, ať jsou jako chmýří,
ať jsou jak stéblo větrem zmítané.
15 Jako když oheň vypaluje lesy,
jako když plamen hory sežehne,
16 takto je stíhej svojí bouří,
ať je vyděsí tvá vichřice!
17 Jejich tvář naplň zahanbením,
tvé jméno, Hospodine, aby hledali.
18 Na věčné časy ať se stydí a děsí,
samou hanbou ať zmírají.
19 Tak aby poznali, že ty jediný,
který máš jméno Hospodin,
jsi nade vší zemí Nejvyšší!
84 Pro předního zpěváka, na gitejský nástroj.
Žalm synů Korachových.
2 Hospodine zástupů,
jak překrásně je ve tvém příbytku!
3 Má duše dychtí, toužebně vyhlíží
k Hospodinovým nádvořím.
Mé srdce i tělo volají
živému Bohu vstříc!
4 Vždyť i ten vrabec domov má,
hnízdo si našla vlaštovka,
aby vyvedla svá mláďata –
u tvých oltářů, Hospodine zástupů,
Králi můj a Bože můj!
5 Blaze těm, kdo ve tvém domě dlí,
oslavovat tě budou navěky! séla
6 Blaze tomu, kdo v tobě sílu nachází –
v srdci je připraven na cestu vyrazit!
7 Vyprahlým údolím když poutníci kráčejí,
proměňují je v studnici
a první déšť je požehnáním zahalí.
8 Od síly k síle putují –
před Bohem na Sionu se všichni ukáží!
9 Hospodine, Bože zástupů, slyš mou modlitbu,
popřej mi sluchu, Bože Jákobův! séla
10 Štíte náš, Bože, pohlédni,
svého pomazaného zahrň milostí!
11 Jeden den ve tvých nádvořích
je lepší než jinde na tisíc!
V domě svého Boha chci postávat u prahu,
než abych bydlel v příbytcích ničemů.
12 Vždyť Hospodin Bůh je slunce i štít!
Milost i slávu dává Hospodin,
neupře žádné dobro upřímným.
13 Hospodine zástupů, blaze člověku,
jenž v tobě skládá důvěru!
Vzpurný lid
30 Běda vzpurným dětem!
praví Hospodin.
Spřádají plány, jež nejsou ze mne,
vstupují do smlouvy ne s mým Duchem,
a tak jen vrší hřích na hřích.
2 Dolů do Egypta se vydali,
aniž se ptali na mé výroky.
V síle faraona hledají bezpečí,
do stínu Egypta se chtějí uchýlit.
3 Faraonovou silou však budete zklamáni,
egyptský stín vás přivede do hanby!
4 Vaši velmoži sice byli v Soanu,
vaši poslové šli do Chanesu, [a]
5 tím lidem ale budou všichni zklamáni,
neboť jim nebude moci pomoci;
nepřinese vám prospěch ani výhodu,
ale jen hanbu a pohanu.
6 Ortel o zvířatech v Negevu:
Zemí nebezpečí a soužení,
kde jsou lvice a řvoucí lvi,
zmije a jedovatí hadi,
na hřbetech oslů vezou bohatství,
na hrbech velbloudů nesou poklady
lidu, který jim nemůže nijak pomoci,
7 Egyptu, který nezmůže vůbec nic,
a proto ten národ nazývám
„Nehybná obluda“.
8 Nyní jdi, vyryj to pro ně do tabulky,
zaznamenej to do knihy,
ať je to pro budoucí dny
věčným svědectvím:
9 Toto je vzpurný lid, synové prolhaní,
synové, kteří neslyší Hospodinovo učení.
10 Říkají vidoucím: „Nemějte vidění!“
a prorokům: „Neprorokujte nám pravdu.
Říkejte nám jen lichotky
a prorokujte lži!
11 Sejděte z cesty, odbočte ze stezky,
s tím Svatým izraelským nás nechte být!“
12 Nuže, toto praví Svatý izraelský:
Protože jste toto slovo zavrhli
a věřili raději násilí a lsti,
na které jste se spolehli,
13 proto vám bude tento hřích
jako trhlina zející ve vysoké zdi,
která se náhle zřítí v okamžik.
14 Jak hliněný džbán rozbita bude na kusy,
bez milosti se roztříští,
takže se nenajde mezi úlomky
ani střep na žhavé uhlíky
nebo k nabrání vody ze studny.
15 Toto praví Panovník Hospodin, Svatý izraelský:
V obrácení a spočinutí je vaše bezpečí,
v klidu a spolehnutí vaše vítězství;
vy jste však nechtěli.
16 Řekli jste: „Nikoli, utečeme na koních!“
Nuže, budete muset utíkat.
„Uhánět budem na rychlých vranících!“
Nuže, budou vás rychle pronásledovat.
17 Tisíc vás uteče, když vás jeden okřikne,
když zakřičí pět, všichni prchnete, [b]
až nakonec zůstanete sami
jak vlajkový stožár na vrcholu hory,
jako korouhev na kopci.
To je ta cesta
18 Hospodin čeká, aby se nad vámi smiloval,
povstane, aby se nad vámi slitoval.
Hospodin je přece Bohem práva –
blaze každému, kdo na něj očekává!
19 Sionský lide, jenž bydlíš v Jeruzalémě, více už plakat nebudeš. Jakmile zazní tvé volání, zahrne tě svou milostí. Jakmile uslyší, hned ti odpoví. 20 I když vám Pán dává chléb soužení a vodu poroby, tvůj Učitel však nezůstane skryt – svého Učitele na vlastní oči uvidíš! 21 Vydáte-li se doprava nebo doleva, vlastníma ušima za sebou uslyšíš: „To je ta cesta, jděte po ní.“ 22 Tehdy své postříbřené sochy i pozlacené modly zavrhnete jako nečisté. Zahodíš je jako krví nasáklé hadry a řekneš: „Pryč s tím!“
23 On také sešle déšť tvému semeni, které rozsíváš na zemi, a pokrm, který země urodí, bude vydatný a bohatý. Tvůj dobytek se bude v ten den pást na širých pastvinách. 24 Býci i osli, kteří obdělávají zemi, se budou krmit pící šťavnatou, čechranou vidlemi a lopatou. 25 Z každé mohutné hory a vysokého návrší potečou potoky vody v onen den veliké porážky, kdy padnou pevnosti. 26 Světlo měsíce bude jako světlo sluneční a světlo slunce bude sedmkrát jasnější – jako světlo sedmi dní – v onen den, kdy Hospodin ováže zranění svého lidu a uzdraví rány, jež jim zasadil.
Hůl na Asýrii
27 Hle, Hospodinovo jméno zdálky přichází,
jeho hněv plane, zvedá se hustý dým.
Jeho rty jsou plné zuření,
jeho jazyk jak oheň sžíravý,
28 jeho dech jako řeka v povodni,
která až k bradě vystoupí –
přichází přesít národy sítem marnosti,
sevřít jim čelisti uzdou bloudění.
29 Tehdy vám bude do zpěvu, jako když se v noci zasvěcují slavnosti; v srdci budete veselí, jako když průvod s píšťalami stoupá na Hospodinovu horu, ke Skále Izraele. 30 Hospodin bude burácet svým majestátním hlasem a ukáže, jak jeho paže doléhá s hrozným hněvem, s plameny sžírajícího ohně, s průtrží, lijákem a kroupami.
31 Hospodin svým hlasem vyděsí Asýrii, svou holí ji bude bít. 32 Ke každému úderu metly, který jí Hospodin zasadí, budou hrát tamburíny a citery – pouhým máchnutím ruky je v bitvě porazí. 33 Už dávno je připraveno tofetské ohniště, [c] dost hluboké a široké i pro krále! Hranice narovnána, ohně i dříví dostatek. Jako proud síry zapálí ji Hospodinův dech!
1 Juda, služebník Ježíše Krista a bratr Jakubův,
povolaným, kteří jsou milovaní v Bohu Otci a zachovaní pro Ježíše Krista:
2 Milosrdenství vám a pokoj i láska v hojnosti.
Bojujte o víru
3 Milovaní, jakkoli jsem toužil napsat vám o našem společném spasení, považuji teď za nutné napomenout vás, abyste ze všech sil bojovali o víru, která byla jednou provždy darována svatým. 4 Vloudili se totiž mezi nás jistí lidé, jejichž odsouzení bylo už dávno popsáno. Tito bezbožníci zaměňují milost našeho Boha za nestydatost, a tak zapírají toho jediného Panovníka, našeho Pána Ježíše Krista.
Odpadlíci od víry
5 I když to všechno už sami víte, chci vám připomenout, že Pán [a] sice vysvobodil svůj lid z Egypta, ale ty z nich, kteří mu nevěřili, potom zahubil. 6 Právě tak to bylo s anděly, kteří nezůstali ve svém původním stavu, ale opustili své určené místo. Bůh je uvěznil ve věčných okovech, aby v nejhlubší tmě čekali na soud toho velikého dne. 7 Právě tak to bylo se Sodomou a Gomorou a s okolními městy, která se podobně jako tito oddala smilstvu a propadla zvrhlosti. Nyní slouží jako varování před trestem věčného ohně.
8 Stejně tak tito blouznivci przní své tělo, nedbají na Pánovu vládu a vysmívají se nebeským mocnostem. 9 Přitom ani archanděl Michael, když se s ďáblem přel o Mojžíšovo tělo, neodvážil se vynést potupný rozsudek, ale řekl: „Ztrestej tě Hospodin!“ [b] 10 Tito se však vysmívají tomu, co neznají, a to, co znají pudově jako nerozumná zvířata, je vede do záhuby. 11 Běda jim! Vydali se Kainovou cestou, pro zisk propadli bludu jako Balaám, zahynuli ve vzpouře jako Korach!
12 Tito lidé hyzdí vaše hody lásky, kterých se bezostyšně účastní. Jsou to pastýři pečující sami o sebe, jsou to mraky bez vody unášené větry, podzimní stromy bez ovoce, dvakrát mrtvé a vykořeněné, 13 divoké mořské vlny chrlící své vlastní hanebnosti, bludné hvězdy, jež navěky čeká jen černá tma.
14 V sedmé generaci od Adama o nich prorokoval Enoch, když řekl:
„Hle, Pán přichází
s nesčíslnými tisíci svých svatých,
15 aby soudil všechny lidi
a každého usvědčil
ze všech jejich bezbožných skutků,
které bezbožně páchali,
a kvůli všem tvrdým slovům,
která ti bezbožní hříšníci proti němu mluvili.“ [c]
16 To jsou ti reptáci a nespokojenci vedení vlastními choutkami, honosní mluvkové, ziskuchtiví pochlebovači!
Budujte na víře
17 Ale vy, milovaní, pamatujte, že to předpovídali apoštolové našeho Pána Ježíše Krista. 18 Řekli vám, že v posledních časech se vyskytnou posměvači vedení svými bezbožnými choutkami. 19 To jsou ti rozvraceči, tělesní lidé bez Ducha.
20 Ale vy, milovaní, budujte svůj život na své nejsvatější víře, modlete se v Duchu svatém, 21 uchovávejte se v Boží lásce a očekávejte, že vás milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista dovede k věčnému životu. 22 S těmi, kdo pochybují, mějte soucit. 23 Jiné zachraňujte jako z ohnivých plamenů. I s nimi jednejte soucitně, ale zároveň obezřetně – ať se vám oškliví i šaty poskvrněné tělem!
24 Tomu, který má moc uchránit vás před pádem a dovést vás do své slávy neposkvrněné a šťastné – 25 jedinému Bohu, našemu Spasiteli – jemu buď skrze našeho Pána Ježíše Krista sláva a velebnost, vláda i moc přede všemi věky, nyní i po všechny věky. Amen.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.