M’Cheyne Bible Reading Plan
Pohled zpět
Odchod ze Sinaje
1 Toto jsou slova, která Mojžíš promluvil k celému Izraeli na poušti v Zajordání, totiž na pláni Arava [a] naproti Sufu mezi Paranem, Tofelem, Labanem, Chacerotem a Di-zahabem. 2 Přes pohoří Seír trvá cesta od hory Oréb do Kádeš-barné jedenáct dní. [b]
3 Prvního dne jedenáctého měsíce čtyřicátého roku oznámil Mojžíš synům Izraele všechno, co mu Hospodin pro ně přikázal. 4 Poté, co porazil emorejského krále Sichona sídlícího v Chešbonu a bášanského krále Oga sídlícího v Aštarotu a v Edrei, 5 začal Mojžíš v moábské zemi v Zajordání vysvětlovat tento Zákon. Řekl:
6 Hospodin, náš Bůh, k nám promluvil na Orébu takto: „Už jste na této hoře byli dost dlouho. 7 Obraťte se a jděte dál. Vejděte do pohoří Emorejců a ke všem jejich sousedům v Aravě, na horách, v podhůří, v Negevu i na mořském pobřeží. Vejděte do celé kanaánské země i do Libanonu až po tu velikou řeku, řeku Eufrat. 8 Pohleď, tu zemi jsem vám dal. Jděte a obsaďte zem, o níž Hospodin přísahal vašim otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ji dá jim a po nich jejich semeni.“ [c]
Ustanovení vůdců
9 Tenkrát jsem vám řekl: „Nemohu vás dále nést sám. 10 Hospodin, váš Bůh, vás rozmnožil. Pohleďte, dnes je vás jako hvězd na nebi! [d] 11 Kéž vás Hospodin, Bůh vašich otců, rozhojní ještě tisíckrát více a kéž vám žehná, jak vám pověděl! 12 Jak bych však mohl sám nést vaše nesnáze, vaše břemena a rozepře? 13 Vyberte ve svých kmenech moudré, rozvážné a zkušené muže, abych je učinil vašimi vůdci.“
14 Odpověděli jste mi: „Co navrhuješ, je dobré.“
15 Vzal jsem tedy představitele vašich kmenů, moudré a zkušené muže, a ustanovil jsem je za vaše vůdce, za správce nad tisíci, nad sty, nad padesáti a deseti a za představené vašich kmenů. 16 Vašim soudcům jsem tenkrát přikázal: „Vyslechnete své bratry a budete soudit spravedlivě, ať půjde o při mezi člověkem a jeho druhem nebo mezi ním a přistěhovalcem. 17 Při soudu buďte nestranní. Vyslechněte malého stejně jako velkého; nikoho se nelekejte, neboť soud náleží Bohu. Záležitost, která by pro vás byla příliš nesnadná, vznesete na mě a já ji vyslechnu.“ 18 Tenkrát jsem vám přikázal všechno, co máte dělat.
Vyslání zvědů
19 Potom jsme vytáhli od Orébu a podle příkazu Hospodina, našeho Boha, jsme šli celou touto velikou, hroznou pouští, kterou jste viděli, směrem k emorejskému pohoří, až jsme dorazili do Kádeš-barné. 20 Tehdy jsem vám řekl: „Přišli jste až k pohoří Emorejců – Hospodin, náš Bůh, nám je dává. 21 Pohleď, Hospodin, tvůj Bůh, ti dal celou tu zem; vytáhni a obsaď ji, jak ti Hospodin, Bůh tvých otců, řekl. Neboj se a nestrachuj.“
22 Vy všichni jste však ke mně přišli se slovy: „Pošleme napřed muže, kteří nám tu zem prohlédnou a podají nám zprávu o cestě, kterou se máme vydat, i o městech, do nichž máme vejít.“
23 Ten návrh se mi líbil, a tak jsem z vás vybral dvanáct mužů, po jednom z každého kmene. 24 Vypravili se vzhůru do hor a přišli až do údolí Eškol. Když prozkoumali zem, 25 vzali s sebou něco z jejího ovoce a přinesli je nám. Poté nám podali zprávu: „Země, kterou nám Hospodin, náš Bůh, dává, je dobrá.“
Vzpoura v Kádeši
26 Vy jste však nebyli ochotni vydat se vzhůru a vzepřeli jste se příkazu Hospodina, svého Boha. 27 Začali jste ve svých stanech reptat: „Hospodin nás vyvedl z Egypta, protože nás nenáviděl! Vydal nás do rukou Emorejců, aby nás vyhladil! 28 Kam to jdeme? Naši bratři nás připravili o odvahu, když řekli: ‚Ten lid je silnější a vyšší než my, města jsou veliká a opevněná až k nebi, a navíc jsme tam viděli Anakovce!‘“
29 Odpověděl jsem vám: „Nebojte se, nemějte strach! 30 Hospodin, váš Bůh, který jde před vámi, bude před vašima očima bojovat za vás. Učiní totéž, co s vámi učinil v Egyptě 31 a na poušti. Tehdy jsi viděl, jak tě Hospodin, tvůj Bůh, nesl, jako nosí člověk svého syna, a to celou cestu, kterou jste šli, než jste dorazili sem.“
32 Ani tenkrát jste však nevěřili Hospodinu, svému Bohu, 33 ačkoli vás předcházel na cestě, hledal vám místo k odpočinku a ukazoval vám cestu, kterou máte jít – za noci ohněm a za dne oblakem.
34 Když Hospodin uslyšel vaše slova, rozhněval se a přísahal: 35 „Žádný z těchto lidí – nikdo z tohoto zlého pokolení – nespatří tu krásnou zem, o níž jsem přísahal, že ji dám vašim otcům. 36 Jedině Káleb, syn Jefunův, ten ji spatří; jemu a jeho synům dám zem, kterou prochodil, neboť se cele vydal Hospodinu.“
37 Kvůli vám se Hospodin rozzlobil i na mne. Řekl: „Ani ty tam nevejdeš! 38 Jozue, syn Nunův, který ti pomáhá, ten tam vejde. Povzbuď ho, neboť on tu zemi dá za dědictví Izraeli. 39 A vaše děti, o nichž jste říkali, že se stanou kořistí – vaši synové, kteří dnes ještě nerozeznají dobré a zlé – ti do ní vejdou. Jim ji dám a oni ji obsadí. 40 Vy se však obraťte a táhněte pouští zpět k Rudému moři.“
Marný pokus dobýt zem
41 Tehdy jste mi odpověděli: „Zhřešili jsme proti Hospodinu! Chceme vytáhnout a bojovat, přesně jak nám přikázal Hospodin, náš Bůh.“ Všichni jste si oblékli válečnou zbroj a lehkomyslně jste se chystali vystoupit do hor.
42 Hospodin ale ke mně promluvil: „Řekni jim – Nevydávejte se vzhůru a nepouštějte se do boje, neboť nejsem ve vašem středu. Jinak vás vaši nepřátelé porazí.“
43 Řekl jsem vám to, ale neposlechli jste. Vzepřeli jste se Hospodinovu příkazu a opovážlivě jste se vydali do hor. 44 Emorejci, kteří v těch horách bydleli, vytáhli proti vám, hnali se za vámi jako vosy a rozprášili vás po Seíru až k Chormě. 45 Když jste se pak vrátili, naříkali jste před Hospodinem, ale Hospodin vás nevyslyšel, nepopřál vám sluchu. 46 Proto jste museli tak dlouho zůstat v Kádeši.
81 Pro předního zpěváka, na gitejský nástroj.
Žalm Asafův.
2 Zpívejte Bohu, naší síle,
k Bohu Jákobovu radostně volejte!
3 Ať zazní hudba, zvučí tamburína,
líbezná loutna i citera!
4 Zatrubte na roh při novoluní,
při úplňku, v den naší slavnosti!
5 Tak zní ustanovení dané Izraeli,
tak to rozhodl Bůh Jákobův.
6 Na svědectví to uložil Josefovi,
když vystoupil proti Egyptu.
Slyším hlas mně dosud neznámý:
7 „Já jsem tvá záda zbavil břemene
a tvé ruce košů zednických.
8 Volal jsi v soužení a zachránil jsem tě,
vyslyšel jsem tě z mraků hromových,
vyzkoušel jsem tě při vodách Meriby. séla
9 Slyš, lide můj, zapřísahám tě,
kéž bys mě, Izraeli, poslouchal!
10 Nesmíš mít žádného jiného boha,
cizímu bohu se neklaněj. [a]
11 Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,
který tě vyvedl ze země egyptské –
naplním tvá ústa, jen co je otevřeš!
12 Můj lid mě ale neposlouchal,
Izrael se mi nepoddal.
13 Vydal jsem je tedy jejich zarputilosti,
aby se řídili tím, co si vymyslí.
14 Kéž by mě můj lid raději poslouchal,
kéž by byl Izrael mé cesty sledoval!
15 Rychle bych býval jejich soupeře srazil,
na jejich nepřátele bych ruku obrátil.
16 Odpůrci Hospodina by se museli krčit,
jejich osud by se navěky zpečetil.
17 Svůj lid bych krmil tou nejlepší z pšenic,
medem ze skály bych tě nasytil!“
82 Žalm Asafův.
Ve shromáždění mocných stanul Bůh,
uprostřed „bohů“ soud vynesl:
2 „Jak dlouho budete soudit převráceně,
jak dlouho budete na straně ničemů? séla
3 Chudých a sirotků se zastávejte,
nuzným a ubohým právo zjednejte!
4 Chudého ubožáka vysvobozujte,
dejte mu uniknout z ruky ničemů!
5 Oni však nechápou, vůbec nerozumí,
v temnotách stále tápají,
bortí se všechny zemské základy!
6 Ano, řekl jsem: Vy jste bohové,
všichni jste Nejvyššího synové.
7 Jakožto lidé ale zemřete,
tak jako každý vůdce padnete!“
8 Povstaň už, Bože, abys soudil zemi –
vždyť tobě patří všechny národy!
Obklíčený Sion
29 Běda Arieli, Arieli [a] –
městu, v němž se David usídlil!
Pokračujte si rok za rokem,
věnujte se svým slavnostem.
2 Až ale v obklíčení sevřu Ariel,
nastane žal a zármutek
a Ariel mi bude oltářním ohništěm.
3 Svým táborem tě obklíčím,
oblehnu tě věžemi,
náspy proti tobě navrším.
4 Tehdy budeš mluvit vleže na zemi,
z prachu bude znít tvé mumlání;
tvůj hlas bude podobný duchu z podzemí,
z prachu bude znít tvé sípění.
5 Jak prášek ale odletí horda těch cizáků,
z hordy těch tyranů budou plevy ve větru.
Stane se to náhle, v okamžiku
6 od Hospodina zástupů.
On je navštíví hromem a zemětřesením,
mohutným burácením, bouří a vichřicí,
plamenem ohně, který vše pohltí.
7 Horda všech národů, jež proti Arieli bojují –
ti, kdo proti němu vyšli do války,
všichni, kdo oblehli jeho pevnosti,
dopadnou jako sen, jak noční vidění.
8 Jako když lačný sní o tom, jak jí,
ale probudí se hladový
a jako když žíznivý sní o pití,
ale probudí se vyčerpán s hrdlem vyprahlým –
právě tak dopade horda všech národů,
jež bojují proti hoře Sionu.
Srdcem jsou vzdálení
9 Trňte a ustrňte!
Děláte slepé, slepí zůstaňte!
Opilí jste, i když ne po víně,
potácíte se jako po pivě.
10 Hospodin na vás vylil ducha mrákoty,
zavřel vám oči – vaše proroky,
zakryl vám hlavy – vaše vidoucí.
11 Toto celé vidění pro vás bude jako slova zapečetěné knihy. Když ji dáte někomu, kdo umí číst, se slovy: „Prosím čti,“ odpoví: „Nemohu, je zapečetěná.“ 12 A když ji dáte někomu, kdo číst neumí, se slovy: „Prosím čti,“ odpoví: „Neumím číst.“
13 Proto Pán praví:
Tento lid se ke mně přibližuje ústy
a ctí mne svými rty,
srdcem jsou mi však vzdálení.
Když mě uctívají, není to nic víc
než naučené lidské příkazy.
14 Proto tento lid znovu udivím,
vykonám s nimi divy divoucí;
moudrost jejich moudrých vymizí
a vytratí se rozum rozumných.
Hrnčíř a jíl
15 Běda těm, kdo své úmysly
před Hospodinem v hloubce skrývají,
kteří své dílo ve tmě konají
a myslí si: „Kdo nás uvidí? Kdo o nás ví?“
16 Takové nesmysly!
Má se snad hrnčíř pokládat za jíl?
Říká snad dílo o tvůrci: „On mě netvořil“?
Říká snad hrnec o hrnčíři: „On nic neumí“?
17 Už brzy, za velmi krátký čas
se z Libanonu stane sad
a sad se bude za les počítat.
18 V ten den hluší slova knihy uslyší,
oči slepých prohlédnou z černé tmy.
19 Ponížení se v Hospodinu znovu zaradují,
ve Svatém izraelském budou jásat ubozí.
20 Pomine totiž tyran, drzoun už nebude,
každý, kdo si ve zlu libuje, bude odstraněn –
21 ti, kteří pouhým slovem obviňují člověka,
ti, kteří na obhájce chystají v bráně past,
ti, kdo lží zbavují nevinné jejich práv.
22 A proto Hospodin, jenž vykoupil Abrahama, říká o domu Jákobovu:
Jákob už nebude dále zahanben,
blednout strachy už více nebude.
23 Až ve svém středu uvidí
své děti, dílo rukou mých,
tehdy mé jméno posvětí,
Svatému Jákobovu svatost přisoudí;
před Bohem Izraele budou bázeň mít.
24 Rozum dostanou duchem bloudící
a ti, kdo reptali, se dají poučit.
1 Já starší
píšu milovanému Gaiovi, kterého miluji v pravdě.
2 Milovaný, především si přeji, abys ve všem prospíval a byl zdráv, tak jako prospívá tvá duše.
Chceme pomáhat pravdě
3 Udělalo mi nesmírnou radost, když přišli bratři a vydávali svědectví o tvé opravdovosti a o tom, jak žiješ v pravdě. 4 Nemám větší radost než slyšet, že mé děti žijí v pravdě!
5 Milovaný, prokazuješ svou věrnost v tom, jak se chováš k bratrům a zvláště k hostům. 6 Oni sami vydali před církví svědectví o tvé lásce. Uděláš dobře, když je vypravíš na cestu, jak se to Bohu líbí. 7 Jsou přece na cestách kvůli jeho jménu a od pohanů nic nepřijímají. 8 Chceme-li tedy pomáhat pravdě, musíme takové lidi přijímat.
9 Psal jsem o tom vaší církvi, ale Diotrefes, který tak rád poroučí druhým, nás neuznává. 10 Proto až přijdu, připomenu, co dělá, když o nás šíří ty zlé nesmysly. A jako by toho nebylo dost, nejenže sám bratry nepřijímá, ale druhým to zakazuje a vyhání je z církve.
11 Milovaný, neber si příklad ze zlého, ale z dobrého. Kdo jedná dobře, je z Boha; kdo jedná zle, Boha vůbec neviděl. 12 Demetrios má dobré svědectví ode všech, i od samotné pravdy. I my mu vydáváme svědectví a víš, že naše svědectví je pravdivé.
13 Napsal bych ti ještě mnohem více, ale nechci ti psát inkoustem a perem. 14 Mám totiž naději, že tě brzy uvidím a promluvíme spolu tváří v tvář.
15 Pokoj tobě. Pozdravují tě přátelé. Pozdravuj každého z přátel osobně.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.