M’Cheyne Bible Reading Plan
Pomsta nad Midiánci
31 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Než budeš připojen ke svému lidu, vykonej pomstu synů Izraele nad Midiánci.“ [a]
3 Mojžíš proto řekl lidu: „Vyzbrojte mezi sebou muže způsobilé k boji. Ať vytáhnou proti Midiánu a vykonají nad ním Hospodinovu pomstu. 4 Z každého izraelského pokolení vyšlete k boji po tisíci mužů.“ 5 A tak bylo z izraelských tisíců povoláno po tisíci z každého pokolení, 12 000 mužů vyzbrojených k boji. 6 Mojžíš je vyslal do boje po tisíci z každého pokolení a s nimi Pinchase, syna kněze Eleazara, se svatým náčiním [b] a s trubkami k troubení v ruce.
7 Vytáhli tedy do boje proti Midiánu, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi, a pobili je do posledního muže. 8 Zabili také midiánské krále: Eviho, Rekema, Cura, Chura a Rebu – pět midiánských králů. Také Balaáma, syna Beorova, zabili mečem. 9 Midiánské ženy i jejich děti ale Izraelci zajali. Ukořistili také všechen jejich dobytek, stáda a veškeré bohatství. 10 Všechna jejich města, v nichž sídlili, i všechny jejich osady vypálili. 11 Zmocnili se veškeré kořisti včetně lidí a dobytka. 12 Všechnu kořist, jíž se zmocnili, i všechny zajatce pak přivedli k Mojžíšovi, ke knězi Eleazarovi a k izraelské obci do tábora na moábských pláních při Jordánu naproti Jerichu.
13 Mojžíš, kněz Eleazar a všichni vůdcové obce jim vyšli z tábora naproti. 14 Mojžíš se však na velitele vojska, na vůdce tisíců a stovek, kteří se vraceli z válečného tažení, rozhněval: 15 „Vy jste nechali všechny ty ženy naživu? 16 Vždyť právě ony na Balaámovu radu svedly syny Izraele od Hospodina k Peorovi. Kvůli tomu přišla na Hospodinovu obec ta rána! [c] 17 Pobijte tedy všechny chlapce. Pobijte i každou ženu, která už spala s mužem. 18 Všechny dívky, které ještě nepoznaly muže, si nechte živé.
19 Vy sami pak zůstaňte po sedm dní venku za táborem. Všichni, kdo jste někoho zabili, a všichni, kdo jste se dotkli něčeho zabitého, se budete třetího a sedmého dne očišťovat – jak vy, tak vaši zajatci. 20 Očistěte také všechny oděvy, všechny kožené předměty, vše vyrobené z kozí srsti i každý předmět ze dřeva.“
21 Kněz Eleazar pak řekl bojovníkům, kteří byli v té bitvě: „Toto je ustanovení Zákona, jejž Hospodin přikázal Mojžíšovi: 22 Zlato, stříbro, bronz, železo, cín a olovo, 23 vše, co snese oheň, přepálíte ohněm, a bude to čisté. Musí se to ale ještě očistit očistnou vodou. Vše, co oheň nesnese, propláchněte vodou. 24 Sedmého dne si vyperte roucha, a budete čistí. Teprve potom se vrátíte do tábora.“
Dělení kořisti
25 Hospodin Mojžíšovi řekl: 26 „Spolu s knězem Eleazarem a s rodovými náčelníky obce pořiď soupis zajaté kořisti, jak z lidí, tak z dobytka. 27 Rozděl kořist rovným dílem mezi bojovníky, kteří šli do bitvy, a mezi zbytek obce. 28 Od bojovníků, kteří šli do bitvy, vyber příspěvek pro Hospodina. Bude to jeden život z každých pěti set, a to jak z lidí, tak ze skotu, oslů i bravu. 29 Tento podíl z jejich poloviny odevzdej knězi Eleazarovi jako příspěvek Hospodinu. 30 Z poloviny patřící ostatním synům Izraele vyber po jednom ukořistěném z padesáti, a to jak z lidí, tak ze všeho dobytka (ze skotu, oslů i bravu). Ty odevzdej levitům pečujícím o Hospodinův Příbytek.“ 31 Mojžíš a kněz Eleazar tedy učinili, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.
32 Zbytek kořisti uchvácené vojskem činil: 675 000 kusů bravu, 33 72 000 kusů skotu, 34 61 000 oslů, 35 32 000 žen, které ještě nepoznaly muže.
36 Polovina podílu těch, kteří vyšli do boje, činila: 337 500 kusů bravu; 37 z nich bylo Hospodinu odvedeno 675. 38 36 000 kusů skotu; z nich bylo Hospodinu odvedeno 72. 39 30 500 oslů; z nich bylo Hospodinu odvedeno 61. 40 16 000 osob; z nich bylo Hospodinu odvedeno 32.
41 Tento příspěvek Hospodinu předal Mojžíš knězi Eleazarovi, jak mu Hospodin přikázal.
42 Druhá polovina, patřící zbytku izraelské obce (polovina, kterou Mojžíš oddělil od té patřící bojovníkům), 43 činila: 337 500 kusů bravu, 44 36 000 kusů skotu, 45 30 500 oslů, 46 16 000 osob.
47 Z této poloviny patřící synům Izraele vybral Mojžíš po jednom z každých padesáti ukořistěných, a to jak z lidí, tak z dobytka. Ty odevzdal levitům pečujícím o Hospodinův Příbytek, jak mu Hospodin přikázal.
48 Poté k Mojžíšovi přistoupili velitelé vojenských oddílů, vůdcové tisíců a stovek, 49 a řekli Mojžíšovi: „Tvoji služebníci sečetli bojovníky, jimž jsme veleli, a ani jeden nám nechybí. 50 Proto každý z nás přinášíme Hospodinu dar ze získaných zlatých šperků – spony, náramky, prsteny, náušnice a přívěsky – k vykoupení našich životů před Hospodinem.“ [d]
51 Mojžíš a kněz Eleazar tedy od nich přijali všechny ty mistrovské zlaté šperky. 52 Všechno zlato odevzdané Hospodinu vážilo 16 750 šekelů. [e] 53 (Bojovníci ovšem kořistili každý pro sebe.) 54 Mojžíš a kněz Eleazar od vůdců tisíců a stovek to zlato přijali a odnesli je do Stanu setkávání jako připomínku synů Izraele před Hospodinem.
75 Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Nevyhlazuj!“
Zpívaný žalm Asafův.
2 Oslavujeme tě, Bože, oslavujeme –
tvé divy ukazují, jak blízké je jméno tvé!
3 Ty pravíš: „V čas, který určím sám,
svůj spravedlivý soud vykonám.
4 Země a všichni na ní až se budou třást,
já sám jejím sloupům pevnost dám! séla
5 Nadutce varuji: S pýchou přestaňte!
Ničemům říkám: Nepozvedejte rohy [a] své!
6 Nepozvedejte své rohy do výše
a tvrdošíjně nemluvte!“
7 Z východu, západu ani od pouště
povýšení nikdy nepřijde.
8 Jedině Bůh přece soudcem je –
jednoho povyšuje, druhého snižuje.
9 Hospodin drží kalich v ruce své,
kořeněné víno je v něm zpěněné!
Všem ničemům země z něho nalije,
vypijí ho až do dna, k sedlině!
10 Já se však budu navěky radovat, [b]
Bohu Jákobovu budu zpívat žalm:
11 „Všem ničemům rohy usekám,
spravedlivý ať své rohy pozvedá!“
76 Pro předního zpěváka, na strunné nástroje.
Zpívaný žalm Asafův.
2 V Judsku se Bůh stal známým,
v Izraeli své jméno oslavil.
3 Sálem [c] si za příbytek zvolil,
na Sionu má své obydlí.
4 Právě tam zlámal ohnivé šípy,
válečné zbraně, meč i štít. séla
5 Jak oslnivý jsi,
jak vznešený na horách odvěkých! [d]
6 Obráni o kořist jsou i nejudatnější,
usnuli spánkem posledním.
Bezmocní byli všichni bojovníci,
rukama pohnout nemohli.
7 Bože Jákobův, když tys jim pohrozil,
jezdec i s koněm do mrákot upadli!
8 Jak hrozný jsi – ano ty –
před tvojí tváří kdo obstojí,
když hněvem zahoříš?
9 Když z nebe vyhlašuješ svoje rozsudky,
země vždy strachem oněmí.
10 Když Bůh povstane, aby soudil,
všechny ponížené v zemi zachrání! séla
11 Slavit tě musí i lidský hněv
a zbytkem hněvu se opášeš.
12 Hospodinu, svému Bohu, sliby skládejte a plňte,
vy všichni v okolí, dary Hroznému přineste!
13 On přece vladařům bere dech,
králové světa před ním děsí se!
Ortel nad Fénicií
23 Ortel nad Týrem:
Zámořské lodi, kvílejte –
váš domov zničen je!
Cestou ze země kyperské
poznali, jak to je.
2 Zmlkněte, obyvatelé pobřeží,
vy, kupci sidonští,
kteří jste z námořnictví zbohatli!
3 Přes velké vody jste vozili zrno Šíchoru, [a]
z úrody Nilu jsi, Týre, tyl,
byl jsi tržištěm národů.
4 Zastyď se, Sidone, mořská pevnosti,
neboť moře promluví:
„Nerodím, nemám bolesti,
nevychovávám dívky ani mladíky.“
5 Jakmile se o tom dozvědí v Egyptě,
zachváceni budou bolestí nad Týrem.
6 Uprchněte někam za moře, [b]
obyvatelé pobřeží, kvílejte!
7 Tohle že je to vaše město hýření,
jež má tak dávné dějiny,
jež jeho nohy zavedly
osídlit dálné krajiny?
8 Kdo takto rozhodl o Týru,
jenž uděloval vládcům korunu,
jehož obchodníci byli velmoži
a kupci slavní všude na zemi?
9 Hospodin zástupů to rozhodl,
aby potupil všechnu pyšnou nádheru
a aby ponížil všechny slavné na zemi.
10 Obdělávej [c] svou zem jako Nil, mořská flotilo –
vždyť už tu ani molo nezbylo!
11 Hospodin vztáhl ruku na moře,
aby otřásl královstvími;
přikázal ohledně Fénicie,
aby byly zničeny její pevnosti.
12 Řekl: „Nebudeš se už radovat,
zprzněná panno, Dcero sidonská!“
Vzhůru! Na Kypr vydej se!
Ani tam ale pokoj nenajdeš.
13 Jen se podívej na zemi Chaldejských, [d]
na lid, jenž byl a není víc.
Asyřané ji zanechali pouštní havěti,
obléhací věže vztyčili proti ní,
její paláce zbořili,
zbyly hromady rozvalin.
14 Zámořské lodi, kvílejte –
vaše útočiště je zničené!
15 V ten den se na Týr zapomene na sedmdesát let, na dobu jednoho královského života. Po sedmdesáti letech to s Týrem bude jako v té písničce o nevěstce:
16 Vezmi si loutnu, město obcházej,
zapomenutá nevěstko!
Hraj líbezně, zpívej, zpívej,
ať si na tebe vzpomenou!
17 Po sedmdesáti letech Hospodin znovu navštíví Týr. Ten se však vrátí ke svému řemeslu a bude smilnit se všemi královstvími světa na celém zemském povrchu. 18 Výdělek a zisk Týru však bude zasvěcen Hospodinu. Jeho zisk nebude hromaděn ani ukládán, ale připadne těm, kdo žijí před Hospodinovou tváří, aby mohli jíst do sytosti a nosit krásné šaty.
Prolog
1 Co bylo od počátku,
co jsme slyšeli,
co jsme na vlastní oči viděli,
co jsme pozorovali,
čeho jsme se vlastníma rukama dotýkali –
o Slovu života:
2 Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli a svědčíme o něm. Zvěstujeme vám věčný život, který byl u Otce a byl nám zjeven. 3 Zvěstujeme vám, co jsme viděli a slyšeli, abyste i vy měli spolu s námi podíl na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem.
4 Toto píšeme, aby naše [a] radost byla dokonalá.
Bůh je světlo
5 Toto je poselství, které jsme slyšeli od něj a které vám předáváme: Bůh je světlo a není v něm žádná tma. 6 Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom žijeme ve tmě, lžeme a nežijeme v pravdě. 7 Žijeme-li však ve světle, jako je on ve světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.
8 Říkáme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. 9 Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti. 10 Říkáme-li, že jsme nehřešili, děláme z něj lháře a jeho slovo v nás není.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.