M’Cheyne Bible Reading Plan
Dědictví pro dcery
27 Tehdy přistoupily dcery Celofchada, syna Cheferova, syna Gileádova, syna Machirova, syna Manasesova z rodu Josefova syna Manasese. Jeho dcery se jmenovaly Machla, Noa, Chogla, Milka a Tirsa. 2 Postavily se před Mojžíše, před kněze Eleazara, před vůdce a před celou obec ke vchodu do Stanu setkávání a řekly: 3 „Náš otec zemřel na poušti, ale nepatřil k té tlupě, která se srotila proti Hospodinu, k tlupě Korachově. Zemřel pro svůj vlastní hřích, aniž měl syny. 4 Má jméno našeho otce vymizet z jeho rodu jen proto, že neměl syna? Přiděl nám dědičné vlastnictví mezi bratry našeho otce.“
5 Mojžíš tedy jejich případ přednesl Hospodinu. 6 Hospodin Mojžíšovi řekl: 7 „Celofchadovy dcery mluví správně. Bezodkladně jim přiděl dědičné vlastnictví mezi bratry jejich otce; dědictví jejich otce převeď na ně.
8 K synům Izraele pak promluv takto: Když někdo zemře, aniž měl syna, převedete jeho dědictví na jeho dceru. 9 Kdyby neměl ani dceru, přidělíte jeho dědictví jeho bratrům. 10 Kdyby neměl ani bratry, přidělíte jeho dědictví bratrům jeho otce. 11 Kdyby ani jeho otec neměl bratry, přidělíte jeho dědictví nejbližšímu příbuznému z jeho rodu a ten je obdrží.“ A to se pro syny Izraele stalo právním ustanovením, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.
Nový vůdce
12 Hospodin Mojžíšovi řekl: „Vystup na toto pohoří Abarim a pohleď na zem, kterou dávám synům Izraele. 13 Až ji spatříš, budeš i ty připojen ke svému lidu, jako byl k němu připojen tvůj bratr Áron. 14 To proto, že jste se vzepřeli mému příkazu na poušti Cin, kde se obec se mnou pustila do sváru, místo abyste před nimi prokázali mou svatost.“ To je ta Mej-meriba, Voda sváru, v Kádeši na poušti Cin. [a]
15 Mojžíš Hospodinu odpověděl: 16 „Ó Hospodine, Bože duchů veškerého tvorstva! Opatři této obci někoho, 17 kdo by před nimi vycházel i vcházel, kdo by je vyváděl i uváděl, aby Hospodinova obec nebyla jako ovce bez pastýře.“
18 Hospodin Mojžíšovi řekl: „Jozue, syn Nunův, je muž, ve kterém přebývá Duch. Vezmi jej k sobě a vlož na něj ruku. 19 Postav jej před kněze Eleazara a před očima celé obce mu dej pověření. 20 Předej mu svou důstojnost, aby jej celá izraelská obec poslouchala. 21 Ať se postaví před kněze Eleazara. Ten se za něj bude dotazovat na Hospodinova rozhodnutí pomocí urim. [b] Na jeho rozkaz budou vycházet a na jeho rozkaz budou vcházet – on a s ním všichni synové Izraele, totiž celá obec.“
22 Mojžíš tedy učinil, jak mu Hospodin přikázal. Vzal Jozuu, postavil ho před kněze Eleazara a před celou obec, 23 vložil na něj ruce a dal mu pověření, jak o tom Hospodin promluvil skrze Mojžíše.
70 Pro předního zpěváka.
Památeční žalm Davidův.
2 Kéž bys mě, Bože, vysvobodil,
pospěš mi, Hospodine, na pomoc!
3 Ať jsou zahanbeni, ať se stydí
ti, kdo mi usilují o život!
Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí,
ti, kdo se kochají mým neštěstím!
4 Ať jsou zahnáni svou vlastní hanebností
ti, kteří „Hohó!“ volají.
5 Ať se však radují a veselí se v tobě
všichni ti, kdo tě hledají.
Ať navždy říkají: „Bůh je veliký!“
ti, kdo milují tvé spasení.
6 Já sám jsem nuzný a ubohý,
ke mně, můj Bože, pospíchej!
Má pomoc, má záchrana jsi ty,
Hospodine, prosím nemeškej!
71 Spoléhám na tebe, Hospodine,
kéž nejsem nikdy zahanben!
2 Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, zachovej,
nakloň mi ucho své, zachraň mě!
3 Mou skálou buď, kde měl bych obydlí,
kam přijít bych mohl kdykoli.
Rozhodls přece, že budu v bezpečí –
ty sám jsi mou skálou a pevností!
4 Vysvoboď mě, Bože můj, z ruky ničemy,
ze spárů násilníka, jenž páchá bezpráví!
5 Vždyť ty, Hospodine, jsi mou nadějí,
na tebe, Pane můj, spoléhám od mládí!
6 Od svého narození se o tebe opírám,
ty jsi mě vyvedl z lůna matčina –
navždycky patří ti chvála má!
7 Mnozí mě mají za varovné znamení,
ty jsi však moje pevná skrýš.
8 Kéž se má ústa tvou chválou naplní,
abych tě mohl celý den velebit!
9 Nezavrhuj mě, když věkem sešlý jsem,
když síly pozbývám, neopouštěj mě!
10 Vždyť moji nepřátelé mluví proti mně,
ti, kdo mě špehují, spolu radí se.
11 Říkají: „Bůh ho opustil!
Hoňte a chyťte ho –
kdo by ho zachránil?!“
12 Bože, nevzdaluj se mi,
Bože můj, na pomoc pospěš mi!
13 Ať jsou zahanbeni, ať už zmizí
ti, kdo proti mně chrlí žaloby!
Hanbou a potupou ať jsou přikryti
ti, kdo usilují o mé neštěstí!
14 Já zatím budu doufat bez ustání,
chválit tě budu víc a víc.
15 Vyprávět budu o tvé spravedlnosti,
celý den mluvit o tvém spasení –
ač nevím ani, jak je vypočíst!
16 Přistoupím s chválou Hospodinova hrdinství,
tvou spravedlnost, Pane, připomínat chci!
17 Učils mě, Bože, od mládí,
až dosud vyprávím o tvých zázracích.
18 Neopouštěj mě, Bože, když stárnu a šedivím,
tomuto pokolení než tvou sílu vyjevím,
o tvé moci než zpravím všechny potomky!
19 Tvá spravedlnost, Bože, sahá do výšin,
ohromné věci provádíš –
kdo je ti, Bože, podobný?
20 Dal jsi mi okusit hrozné úzkosti,
k životu mě ale znovu navrátíš,
zpět mě vytáhneš z nejhlubších propastí!
21 Mou vážnost znovu posílíš,
vrátíš se, abys mě utěšil.
22 Já tě pak, Bože můj, při lyře oslavím,
zazpívám o tvé věrnosti,
na citeře ti žalmy zahraji,
Svatý izraelský!
23 Radostně ti budou zpívat mé rty
i moje duše, kterou jsi vykoupil.
24 Můj jazyk stále bude tvou spravedlnost velebit –
že byli zahanbeni, že se styděli
ti, kdo usilovali o mé neštěstí!
Ortel nad Damaškem
17 Ortel nad Damaškem:
Hle, Damašek přestane být městem,
bude z něj pouhá hromada trosek!
2 Jeho města [a] budou navěky opuštěna,
stanou se útočištěm pro stáda
a nebude, kdo by je odehnal.
3 Efraim přijde o svoji pevnost,
Damašek přestane být královstvím
a pozůstatek Aramu
dopadne jako sláva Izraelců –
tak praví Hospodin zástupů.
4 V ten den Jákobova sláva uvadne
a jeho vypasené tělo vyhubne.
5 Bude to, jako když se o žni sklízí obilí,
když se shromažďují klasy v náručí;
bude to, jako když se sbírají klasy
v údolí Refaim.
6 Zbudou z něj pouhé paběrky,
jako když se češou olivy:
dvě tři olivky na vrchu koruny,
čtyři pět se jich urodí na větvích –
tak praví Hospodin, Bůh Izraelský.
7 V ten den člověk vzhlédne ke svému Tvůrci, k Svatému izraelskému pohled obrátí. 8 Nebude už vzhlížet k oltářům, k vlastnoručnímu dílu, přestane obdivovat posvátné kůly a kadidlové oltáříky, jež si sám vyrobil. 9 V ten den budou jejich mocná města opuštěna, jako když Hivejci a Emorejci [b] utekli před syny Izraele – všude samá pustina.
10 Zapomněla jsi na Boha své spásy,
na skálu své síly nemyslíš.
Proto, ač sázíš vzácné rostliny
a pěstuješ si révu z ciziny,
11 i kdyby ti vypučely ještě v den sadby,
ještě to ráno kdyby ti rozkvetly,
sklizeň ti ale najednou zmizí
v den choroby a hrozné bolesti.
12 Běda bouřícím davům lidí
jako když bouří moře při bouři!
Běda národům burácejícím
jako burácejí vody v peřejích!
13 Ač burácejí národy
jako burácením vod mohutných,
až on je okřikne, uprchnou do dáli
jako plevy hnané větrem po kopcích,
jako chmýří ve vichřici.
14 S večerem přicházejí náhlé hrůzy,
než se však rozední, už jsou pryč.
Takový je úděl těch, kdo nás plení,
takový osud těch, kdo nás drancují.
Ortel nad Habeší
18 Běda zemi, v níž bzučí hmyz,
zemi při řekách habešských,
2 která posílá posly po řece,
po vodě v rákosových člunech!
Vzhůru, vy rychlí poslové,
k urostlému národu lesklé pleti,
k lidu široko daleko budícímu děs,
k panovačnému národu podivné řeči,
do země protkané řekami.
3 Všichni, kdo žijete na světě,
vy, kteří obýváte zem,
vizte na horách zdviženou korouhev,
slyšte, jak troubí polnice!
4 Toto mi řekl Hospodin:
Ze svého místa se budu dívat bez hnutí
jak žhavé horko v záři sluneční,
jak mlžný opar v horku žní.
5 Ještě před sklizní, než vyraší pupeny,
než na místě květů hrozny uzrají,
ořeže ratolesti vinařskými noži,
odstraní vinoucí se výhonky.
6 Všechno to zůstane dravým ptákům z hor
a divokým zvířatům;
dravé ptactvo tam bude přes léto
a všechna divoká zvěř přes zimu.
7 V onen čas urostlý národ lesklé pleti, lid široko daleko budící děs, panovačný národ podivné řeči ze země protkané řekami přinese Hospodinu zástupů dary na horu Sion, na místo, kde přebývá jméno Hospodina zástupů.
Pokorné zahrne milostí
5 Starší mezi vámi prosím jako váš spolustarší, svědek Kristových utrpení a účastník slávy, která bude zjevena: 2 Paste Boží stádo, které je u vás, a bděte nad ním – ne z povinnosti, ale dobrovolně, jak se to Bohu líbí, ne kvůli prospěchu, ale nezištně. 3 Nepanujte nad svěřeným stádem, [a] ale jděte mu příkladem, 4 abyste, až se ukáže ten nejvyšší Pastýř, přijali nevadnoucí věnec slávy.
5 Vy, mladší, se podřizujte starším a všichni se oblékněte pokorou vůči sobě navzájem, vždyť
„Bůh se staví proti pyšným,
pokorné ale zahrne milostí.“ [b]
6 Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, a on vás v pravý čas povýší. 7 Všechnu svou starost svěřte jemu, vždyť jemu na vás záleží. [c]
8 Probuďte se, mějte se na pozoru! Váš protivník ďábel chodí kolem jako řvoucí lev a hledá kořist. 9 Postavte se mu jakožto silní ve víře a vězte, že stejné utrpení zakoušejí vaši bratři po celém světě.
10 Když projdete tímto krátkým utrpením, Bůh veškeré milosti, který vás v Kristu Ježíši povolal do své věčné slávy, vás obnoví, upevní, posílí a ukotví. 11 Jemu náleží moc navěky! Amen.
12 S pomocí Silvana, [d] kterého považuji za věrného bratra, jsem vám napsal tento krátký list, abych vás povzbudil a ujistil vás, že toto je pravá Boží milost. Stůjte v ní pevně.
13 Pozdravuje vás vaše spoluvyvolená církev v Babylonu [e] a Marek, můj syn. 14 Pozdravte se navzájem polibkem lásky.
Pokoj vám všem, kdo jste v Kristu.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.