M’Cheyne Bible Reading Plan
Izrael se klaní Baalovi
25 Když Izrael pobýval v Šitimu, začal lid smilnit s místními Moábkami. 2 Ty je pozvaly k obětním hodům svého božstva a lid jedl a klaněl se jejich božstvu. 3 Tak se Izrael spřáhl s božstvem Baal-peor. [a] Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem.
4 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vezmi všechny náčelníky lidu a veřejně je kvůli Hospodinu pověs na kůl, aby se Hospodinův planoucí hněv odvrátil od Izraele.“
5 Mojžíš pak řekl izraelským soudcům: „Každý pobijte ze svých mužů ty, kdo se spřáhli s Baal-peorem!“
6 Zatímco ostatní plakali u vchodu do Stanu setkávání, jeden ze synů Izraele přišel a před očima Mojžíše i celé izraelské obce si přivedl domů Midiánku. 7 Když to spatřil Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona, vzdálil se od ostatních a vzal do ruky kopí. 8 Vešel za tím Izraelcem až do vnitřní části stanu a oba je probodl – onoho Izraelce i tu ženu až k jejímu podbřišku. Tehdy se rána mezi syny Izraele zastavila. 9 Těch, kdo tou ranou zemřeli, bylo 24 000.
10 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 11 „Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona, odvrátil mou zuřivost od synů Izraele. Rozhorlil se totiž uprostřed nich mou horlivostí, a tak jsem ve svém rozhorlení syny Izraele nezahubil. 12 Proto mu řekni, že já sám mu daruji svou smlouvu pokoje. 13 Ta bude pro něj i pro jeho potomstvo smlouvou věčného kněžství, neboť horlil pro svého Boha, a tak pro syny Izraele dosáhl smíření.“
14 Onen izraelský muž, který byl zabit spolu s Midiánkou, se jmenoval Zimri, syn Salův. Byl to vůdce svého otcovského rodu z pokolení Šimeonova. 15 Ona midiánská žena se jmenovala Kozbi, dcera Curova. Ten byl hlavou svého otcovského kmene v Midiánu.
16 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 17 „Napadněte Midiánce a bijte je, 18 neboť oni lstivě napadli vás. Chtěli vás přelstít pomocí Peora a pomocí své sestry Kozbi, dcery midiánského vůdce, zabité v den té zhoubné rány kvůli Peorovi.“
68 Pro předního zpěváka.
Zpívaný žalm Davidův.
2 Povstane Bůh, jeho nepřátelé prchnou,
ti, kdo jej nenávidí, před ním utečou! [a]
3 Jak oblak dýmu, tak je rozeženeš –
jako vosk taje před ohněm,
ničemové zhynou před Bohem!
4 Jásat před Bohem však budou poctiví,
oslavovat budou a tančit radostí!
5 Zpívejte Bohu, jeho jménu hrajte,
Jezdci na oblacích [b] cestu připravte –
Hospodin je jeho jméno, před ním jásejte!
6 Ochránce vdov, otec sirotků
je Bůh ve svém svatém příbytku.
7 Osamělým dává Bůh rodinu,
vězně vyvádí na svobodu,
vzpurní však obývají pustinu.
8 Když vytáhls, Bože, před svým lidem,
pustinou když ses ubíral, séla
9 zem se třásla, nebesa dštila
tam na Sinaji, před Bohem,
ano, před Bohem, Bohem Izraele! [c]
10 Vydatným deštěm, Bože, skrápěl jsi,
osvěžoval jsi své zemdlené dědictví.
11 V něm domov našly tvé zástupy,
svou hojností jsi, Bože, chudé podělil!
12 Když Pán vyslovil svůj rozkaz,
veliký průvod žen to zvěstoval:
13 „Králové s vojsky prchají, prchají,
hospodyně si kořist rozdělí!“
14 I když vás k zemi skláněla břemena,
křídla mé holubice jsou stříbrem pokrytá,
vaše perutě jsou ze zlata!
15 Všemohoucí tenkrát krále rozehnal,
jako by temná hora Calmon sněhem zbělala!
16 Ó hory veliké, hory bášanské,
hory skalnaté, hory bášanské!
17 Proč závistivě hledíte, hory skalnaté,
na horu, již Bůh zvolil za svůj příbytek?
Hospodin na ní věčně zůstane!
18 Božích vozů jsou myriády,
jsou jich tisíce a tisíce –
Pán ze Sinaje vchází do své svatyně! [d]
19 Vystoupils do výšin, zajal jsi zajatce,
vzal sis lidi jako dar,
dokonce i ty, kteří se bouří,
že by měl Hospodin Bůh u nás přebývat!
20 Požehnán buď Pán,
jenž každý den nás nese,
požehnán buď Bůh, náš Spasitel! séla
21 Vždyť tento Bůh je Bohem naší spásy,
Panovník Hospodin vyvádí ze smrti!
22 Svým sokům Bůh ale rozdrtí lebku,
serve kštici těch, kdo žijí ve hříchu!
23 Pán praví: „Tvé soky přivedu zpátky z Bášanu,
i z mořské hlubiny přivedu je nazpátek,
24 aby sis omyl nohy v krvi nepřátel,
tví psi aby ji chlemtali jazykem!“
25 Spatřili tvůj slavný průvod, Bože,
průvod mého Boha a Krále do svatyně.
26 Vpředu šli zpěváci, vzadu hudebníci,
mezi nimi panny v rytmu tamburín.
27 Velebte Boha ve svých shromážděních,
velebte Hospodina, Izraelovi potomci!
28 Maličký Benjamín v čele si vykračuje,
vůdcové Judy pak se svým zástupem,
vůdcové kmene Zabulon a Neftalí!
29 Projev svou sílu, Bože, [e] mezi námi,
prokaž svou moc, Bože, tak jako dřív,
30 ze svého chrámu nad Jeruzalémem –
ať ti tam králové dary snášejí!
31 Odežeň šelmu, jež v rákosí se skrývá,
to stádo buvolů, býčí národy.
Rozdupej dychtící po kusu stříbra,
rozežeň národy chtivé po boji!
32 Vznešení vyslanci ať přijdou z Egypta,
Habeš ať přispěchá Bohu se vzdát!
33 Zpívejte Bohu, království země,
našemu Pánu žalmy zpívejte, séla
34 onomu Jezdci na dávných nebesích –
slyšte, už burácí hlasem mohutným!
35 Uznejte, že Bohu patří moc,
nad Izraelem je jeho velebnost,
jeho moc sahá do oblak!
36 Bože, jak hrozný jsi ve své svatyni!
Bůh Izraele mocí a silou svůj lid obdaří.
Bůh ať je požehnán!
Ortel nad Moábem
15 Ortel nad Moábem:
V jediné noci vypleněn,
Ar Moábský je zahuben!
V jediné noci vypleněn,
Kir Moábský je zahuben!
2 Dibonští do svého chrámu stoupají,
jdou plakat na své výšiny.
Nad osudem Nebó a Medeby
Moábci kvílejí.
Všechny hlavy oholeny,
všechny brady ostříhány,
3 v pytlovině chodí v ulicích
a na střechách i náměstích
jen samé kvílení;
slzy se valí po tvářích.
4 Chešbon a Eleale bědují,
jejich nářek zní až do Jahcy.
Moábští bojovníci křičí na poplach,
jejich duše je zděšená.
5 Mé srdce nad Moábem běduje!
K Coaru proudí jeho uprchlíci,
až k Eglat-šelišiji.
Luchitským svahem
s pláčem stoupají,
cestou k Choronaim
nad zkázou bědují.
6 Z nimrimských vod zbyla pustina,
tráva je spálená,
bylina uvadla,
zeleň zmizela.
7 A proto vše, co mohli zachránit,
odnesli s sebou přes potok Arabim.
8 Moábskou zemí obchází jejich křik,
až do Eglaim zní jejich kvílení,
až do Beer-elim zní jejich kvílení!
9 Vody Dimonu [a] jsou naplněny krví,
já však Dimonu přidám ještě víc –
pošlu lva na ty, kdo z Moábu prchli,
i na ty, kdo v zemi zůstali.
Prožít šťastný život
3 Vy, ženy, se podřizujte svým manželům. Někteří z nich odmítají Slovo, ale mohou být získáni beze slov jednáním svých žen, 2 když uvidí, jak čistý a uctivý život vedete. 3 Vaše krása nespočívá ve vnějších věcech – v okázalých účesech, zlatých špercích a nádherných šatech – 4 ale ve vašem srdci. Ozdobte své nitro nepomíjivou krásou krotkého a pokojného ducha, který je před Bohem velmi vzácný. 5 Tuto krásu mívaly kdysi ony svaté ženy, které doufaly v Boha. Podřizovaly se svým manželům, 6 tak jako Sára poslouchala Abrahama a mluvila o něm jako o svém pánu. [a] I vy jste jejími dcerami, když jednáte dobře a nedáte se ničím zastrašit.
7 A vy, muži, mějte ke svým manželkám porozumění. Prokazujte jim úctu jakožto slabšímu pohlaví a jako spoludědičkám daru života, aby vašim modlitbám nestálo nic v cestě.
8 Konečně, buďte všichni svorní, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a skromní. 9 Neodplácejte zlo zlem ani zlořečení zlořečením, ale naopak žehnejte. K tomu jste přece povoláni a za to máte obdržet požehnání. 10 Vždyť:
„Chce někdo prožít šťastný život,
chce někdo okusit dobré dny?
Takový ať chrání svůj jazyk před zlem,
v jeho ústech ať není žádná lest.
11 Ať odmítá zlo a koná dobro,
usiluje o pokoj a nechá se jím vést.
12 Hospodinovy oči hledí ke spravedlivým,
uši naklání k jejich modlitbám,
Hospodinova tvář je ale obrácená
proti pachatelům zla.“ [b]
Důvod vaší naděje
13 Kdo by vám ublížil, když budete horlivě konat dobro? 14 I kdybyste však měli pro spravedlnost trpět, blaze vám. „Nemějte strach z toho, čím vás straší, nenechte se tím vylekat.“ [c] 15 Zasvěťte svá srdce Pánu Kristu a buďte připraveni podat odpověď každému, kdo se vás zeptá na důvod vaší naděje. 16 Vždy ovšem s vlídností a úctou a s dobrým svědomím, aby se ti, kdo vás pomlouvají, zastyděli, že napadali váš poctivý život v Kristu. 17 Je-li však Boží vůlí, abyste trpěli, je lepší trpět za dobré činy nežli za zlé.
18 Vždyť i Kristus, sám spravedlivý, jednou trpěl za hříchy nespravedlivých, aby vás přivedl k Bohu. V těle podstoupil smrt, ale v Duchu dostal život. 19 Tehdy přišel kázat duchům v žaláři – 20 těm, kteří kdysi za Noemových dnů nechtěli uposlechnout, zatímco Bůh trpělivě čekal, než se postaví archa, v níž se skrze vodu zachránilo jen několik (totiž osm) duší. 21 Naplněním tohoto předobrazu je křest, který nám teď přináší záchranu – nejde o omytí tělesné špíny, ale o závazek dobrého svědomí před Bohem – skrze vzkříšení Ježíše Krista, 22 který odešel do nebe a je po Boží pravici, kde jsou mu poddáni andělé, vlády i moci.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.