M’Cheyne Bible Reading Plan
22 Synové Izraele pak táhli dál a utábořili se na moábských pláních za Jordánem naproti Jerichu.
Balák si zve Balaáma
2 Balák, syn Ciporův, se dozvěděl o všem, co Izrael provedl Emorejcům. 3 Když Moáb viděl, kolik je Izraelitů, děsil se; z toho lidu ho jímala hrůza.
4 Proto řekl midiánským stařešinům: „Ten dav teď spase všechno kolem, jako vůl spásá trávu!“
Balák, syn Ciporův, byl toho času moábským králem. 5 Vyslal posly k Balaámovi, synu Beorovu, do Petoru ležícího na řece Eufrat v jeho rodné zemi. Měli ho pozvat těmito slovy:
„Hle, nějaký lid vyšel z Egypta a už pokryl celou zem. Usazuje se přímo přede mnou! 6 Prosím pojď, proklej mi ten lid – je na mě moc silný. Snad jej pak zvládnu porazit a vyhnat ze země. Vím, že komu požehnáš, je požehnaný, a koho prokleješ, je prokletý.“
7 Moábští i midiánští stařešinové tedy odešli s věšteckou odměnou v rukách, a když přišli k Balaámovi, vyřídili mu Balákova slova.
8 On jim řekl: „Zůstaňte tu na noc. Ráno vám sdělím, jakou odpověď mi Hospodin dal.“ A tak moábští hodnostáři zůstali u Balaáma.
9 Bůh přišel k Balaámovi a řekl: „Kdo jsou ti muži u tebe?“
10 Balaám Bohu odpověděl: „Moábský král Balák, syn Ciporův, pro mě poslal se slovy: 11 ‚Hle, nějaký lid vyšel z Egypta a pokryl celou zem. Pojď a zatrať mi jej – snad s ním pak budu moci bojovat a vyhnat jej.‘“
12 Bůh Balaámovi řekl: „Nechoď s nimi. Neproklínej ten lid, neboť je požehnaný!“
13 Balaám tedy ráno vstal a řekl Balákovým hodnostářům: „Vraťte se do své země. Hospodin mi nedovolil jít s vámi.“
14 Moábští hodnostáři tedy vstali a vrátili se k Balákovi se slovy: „Balaám s námi odmítl jít.“
15 Balák potom vyslal další hodnostáře – bylo jich ještě více a ještě váženějších. 16 Když přišli k Balaámovi, řekli mu:
„Tak praví Balák, syn Ciporův: ‚Prosím, nezdráhej se ke mně přijít. 17 Chci tě zahrnout velikými poctami a udělám, cokoli mi řekneš. Pojď, zatrať mi ten lid.‘“
18 Balaám však Balákovým služebníkům odpověděl: „I kdyby mi Balák dával svůj dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit rozkaz Hospodina, svého Boha, a udělat cokoli, ať malého či velkého. 19 Zůstaňte tu ale na noc. Já zatím zjistím, co dalšího mi řekne Hospodin.“
20 V noci pak Hospodin přišel k Balaámovi a řekl mu: „Když tě ti muži přišli pozvat, vstaň a jdi s nimi. Dělej však jen to, co ti řeknu.“
Balaámova oslice
21 Balaám tedy ráno vstal, osedlal svou oslici a odjel s moábskými hodnostáři. 22 Bůh ale kvůli jeho odjezdu vzplanul hněvem a Hospodinův anděl vyšel proti němu, aby mu zahradil cestu. Balaám zatím jel na své oslici spolu se dvěma svými služebníky. 23 Když oslice spatřila Hospodinova anděla stojícího v cestě s taseným mečem v ruce, uhnula z cesty a šla polem. Balaám tedy oslici bil, aby ji zavedl zpět na cestu.
24 Hospodinův anděl se pak postavil na pěšinu mezi vinicemi, z obou stran lemovanou zídkami. 25 Když oslice spatřila Hospodinova anděla, otřela se o zeď, takže otřela o zeď také Balaámovu nohu. Bil ji tedy znovu.
26 Hospodinův anděl pak popošel a postavil se do soutěsky, kde nebyla možnost uhnout vpravo ani vlevo. 27 Když oslice spatřila Hospodinova anděla, lehla si pod Balaámem. Tehdy Balaám vybuchl hněvem a bil oslici holí. 28 Vtom Hospodin rozvázal oslici jazyk. Řekla Balaámovi: „Co jsem ti udělala, že mě už potřetí biješ?“
29 Balaám oslici odpověděl: „Děláš si ze mě blázny! Mít po ruce meč, už bych tě zabil!“
30 Oslice mu řekla: „Nejsem snad tvá oslice? Jezdil jsi na mně odjakživa až dodnes. Mám snad ve zvyku chovat se k tobě takhle?“
Odpověděl: „Ne.“
31 Vtom Hospodin Balaámovi odkryl oči. Když spatřil Hospodinova anděla stojícího v cestě s taseným mečem v ruce, poklonil se a padl na tvář.
32 Hospodinův anděl mu řekl: „Proč jsi už třikrát zbil svou oslici? Hle, to já jsem ti zahradil cestu, neboť se mi vůbec nelíbí. 33 Oslice mě spatřila a už třikrát přede mnou uhnula. Kdyby mi neuhnula, už bych tě zabil, ale ji bych nechal žít!“
34 Balaám Hospodinovu andělu odpověděl: „Zhřešil jsem! Nevěděl jsem, že ses mi postavil do cesty. Pokud se ti ta věc nelíbí, vrátím se domů.“
35 Hospodinův anděl Balaámovi řekl: „Jdi s těmi muži; mluv ale jen to, co ti řeknu.“ Balaám tedy jel s Balákovými hodnostáři dál.
36 Když Balák uslyšel, že Balaám přichází, vyšel mu vstříc k Ír Moábskému [a] na samém kraji arnonské hranice. 37 Balák uvítal Balaáma slovy: „Cožpak jsem ti neposílal pozvání? Proč jsi ke mně nešel? Že bych tě neuměl náležitě poctít?“
38 Balaám Balákovi odpověděl: „Hle, přišel jsem k tobě. Nicméně, nebudu moci říkat jen tak něco. Řeknu jen to, co mi do úst vloží Bůh.“
39 A tak šel Balaám s Balákem do Kiriat-chucotu. 40 Tam Balák obětoval skot a brav a pozval k hostině Balaáma i hodnostáře, kteří ho přivedli. 41 Ráno pak Balák vzal Balaáma a vyvedl ho na Baalovo [b] návrší, odkud byl vidět zadní voj lidu.
62 Pro předního zpěváka Jedutuna.
Žalm Davidův.
2 Jen v Bohu má duše odpočívá,
od něj přichází má záchrana.
3 Jen on je má skála, moje spása,
nepadnu nikdy, on je můj pevný hrad!
4 Jak dlouho budete v útoku pokračovat?
To chcete všichni srazit člověka,
který je sám jak zídka nahnutá,
jak plot, který se rozpadá?
5 Jen na to myslí, jak by ho strhli,
jak by ho zbavili jeho cti.
Lež mají rádi, ústy dobrořečí,
v srdci však srší kletbami! séla
6 Jen v Bohu, duše má, odpočívej,
od něj přichází moje naděje.
7 Jen on je má skála, moje spása,
nepadnu, on je můj pevný hrad!
8 V Bohu je má spása, moje sláva;
má pevná skála, v Bohu je skrýše má.
9 V každý čas na něj, lidé, spoléhejte,
před Bohem, naší skrýší, své srdce vylijte! séla
10 Jen pouhé nic jsou přece smrtelníci,
lidští tvorové jsou jako přeludy:
Budou-li spolu na váhu položeni,
lehčí se ukážou než pouhé nic!
11 Nespoléhejte na bezpráví,
nedoufejte marně v krádeže,
a kdyby vzrůstalo vaše jmění,
v srdci mu místo nedejte!
12 Jednou Bůh mluvil, dvakrát jsem to slyšel,
že Bohu síla náleží.
13 Tobě náleží také láska, Pane,
ty přece každému jeho skutky odplatíš!
63 Žalm Davidův, když byl v Judské poušti. [a]
2 Ty jsi můj Bůh, tebe hledám, Bože,
má duše žízní po tobě!
Po tobě dychtí tělo mé
jak suchá země prahnoucí po vodě.
3 Kéž bych tě ve svatyni znovu uviděl,
tvou sílu a tvou slávu kéž bych zakoušel!
4 Lepší než život je láska tvá,
mé rty tě proto budou opěvat.
5 Budu tě chválit po dobu života
a ve tvém jménu ruce pozvedat.
6 Mou duši nasytí lahodná hostina,
hlasitou písní tě slaví ústa má!
7 Když ležím na lůžku, na tebe pamatuji,
při nočním bdění o tobě přemýšlím.
8 Vždycky jsi byl mou pomocí –
zpívám ve stínu křídel tvých!
9 K tobě jsem přilnul celou svou duší,
ty mě podpíráš svou pravicí.
10 Ti, kdo však usilují o zkázu mé duše,
sami se propadnou hluboko do země.
11 Každý z nich zahyne ostřím meče,
pokrmem šakalů stanou se!
12 Král se však v Bohu zaraduje,
zajásá každý, kdo přísahá skrze něj,
ústa lhářů až zavřou se!
Jišajův výhonek
11 Z Jišajova pařezu vyrazí proutek,
výhonek z jeho kořenů přinese ovoce. [a]
2 Duch Hospodinův na něm spočine –
Duch moudrosti a chápání,
Duch rozhodnutí a odvahy,
Duch poznání a úcty k Hospodinu;
3 úctou k Hospodinu bude prostoupen.
Nebude soudit podle zdání svých očí,
nebude se řídit tím, co uslyší.
4 Spravedlivý soud přinese chudým,
poníženým v zemi právo zajistí.
Holí svých úst bude tlouci zemi,
dechem svých rtů zničí ničemy.
5 Na bedrech přepáše se spravedlností,
věrnost ponese jako pás na bocích.
6 Vlk bude bydlet s beránkem,
leopard ulehne vedle kůzlete;
tele se bude pást [b] spolu s lvíčetem
a malé dítě je povede.
7 Kráva a medvědice budou na pastvě,
jejich mláďata si lehnou společně
a lev bude žrát slámu jako dobytče.
8 Nemluvně si bude hrát nad dírou zmije,
batole sáhne do hadího doupěte.
9 Už žádná zloba, už žádná záhuba
nikde na celé mé svaté hoře –
země bude plná poznání Hospodina,
tak jako vody naplňují moře!
Pán shromáždí Izrael
10 V ten den bude kořen Jišajův vztyčen jako korouhev pro lidské zástupy a budou ho vyhledávat národy, neboť jeho odpočinutí bude slavné.
11 V ten den Pán podruhé vztáhne ruku, [c] aby vykoupil pozůstatek svého lidu z Asýrie, z Dolního i Horního Egypta, z Habeše, Elamu, Babylonie, Chamátu i z mořských ostrovů.
12 Před národy zvedne korouhev,
shromáždí rozehnaný Izrael;
rozptýleného Judu posbírá
ze čtyř světových stran.
13 Efraimova [d] závist vymizí,
Judova nevraživost bude skončena.
Efraim už nebude závidět Judovi,
Juda přestane Efraima napadat.
14 Vrhnou se na západ, na filištínské svahy,
národy na východě spolu vyplení.
Vztáhnou své ruce na Edom a Moáb,
i Amonci je budou poslouchat.
15 Hospodin vysuší záliv Egyptského moře,
na Eufrat máchne rukou své vichřice
a rozdělí jej na sedm ramen,
aby se dal přejít v sandálech.
16 Tak vznikne cesta pro jeho pozůstatek,
pro lid, jenž bude v Asýrii zanechán,
tak jako kdysi vznikla pro Izrael
toho dne, kdy vyšel z Egypta.
Jásej a zpívej, Sione!
12 V ten den řekneš:
„Chválím tě, Hospodine –
byls na mě rozzloben,
odvrátil jsi však svůj hněv
a potěšil jsi mě.
2 Hle, Bůh mě zachránil –
doufám a už se nebojím.
Má síla a píseň je jen Hospodin,
to on se stal mým spasením!“ [e]
3 Budete nabírat vodu s radostí
z pramenů spasení.
4 V ten den řeknete:
„Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte,
jeho činy rozhlašujte mezi národy, [f]
jeho jméno prohlašujte jako nejvyšší!
5 Zpívejte Hospodinu, zachoval se vznešeně –
ať se to dozví celý svět!
6 Jásej a zpívej, sionský lide –
veliký je Svatý izraelský uprostřed tebe!“
5 A teď vy, boháči – plačte a naříkejte nad bídami, jež vás čekají. 2 Vaše bohatství je shnilé, šaty vám sežrali moli, 3 vaše zlato a stříbro zrezivělo. Ta rez bude svědčit proti vám a stráví vaše těla jako oheň. Nahromadili jste si poklad pro poslední dny! 4 Slyšíte? To křičí mzda, kterou jste odepřeli dělníkům, kteří dřeli na vašich polích! [a] Volání ženců došlo sluchu Hospodina zástupů! 5 Žili jste na zemi v rozkoši a v požitcích; vykrmili jste se ke dni porážky! 6 Odsoudili jste a zavraždili spravedlivého; on se nebránil.
Soudce přichází
7 Bratři, buďte trpěliví až do Pánova příchodu. Víte, jak rolník očekává drahocennou úrodu země – trpělivě na ni čeká, dokud nepřijde raný i pozdní déšť. 8 I vy tedy buďte trpěliví a pevní. Pánův příchod je blízko.
9 Nestěžujte si, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli odsouzeni. Hle, Soudce už stojí ve dveřích! 10 Za příklad odolnosti a trpělivosti si, bratři, vezměte proroky, kteří mluvili v Hospodinově jménu. 11 Víte, že říkáme: „Blaze těm, kteří vytrvali.“ [b] Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, co pro něj nakonec Pán připravil, [c] vždyť „Hospodin je nesmírně milosrdný a soucitný.“ [d]
12 Především však, bratři moji, nepřísahejte – ani při nebi, ani při zemi, ani žádnou jinou přísahou – ale ať vaše „Ano“ znamená ano a „Ne“ ne, abyste nebyli odsouzeni. [e]
Modlitba dokáže mnoho
13 Má někdo z vás trápení? Ať se modlí. Je někdo šťastný? Ať zpívá chvály. 14 Je někdo z vás nemocný? Ať zavolá starší sboru a ti ať se za něj modlí a mažou ho olejem v Pánově jménu. 15 Modlitba víry uzdraví nemocného, Pán ho pozdvihne, a pokud spáchal nějaké hříchy, bude mu odpuštěno.
16 Vyznávejte si navzájem své hříchy a modlete se jedni za druhé, abyste byli uzdraveni. Vroucí modlitba spravedlivého dokáže mnoho. 17 Eliáš byl člověk jako my, a když se horlivě modlil, aby nepršelo, na zemi nezapršelo tři a půl roku. 18 Když se pak modlil znovu, nebe vydalo déšť a země úrodu.
19 Bratři moji, může se stát, že někdo z vás zbloudí od pravdy a někdo ho obrátí zpět. 20 Vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od jeho bludné cesty, zachrání jeho duši před smrtí a přikryje množství hříchů. [f]
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.