M’Cheyne Bible Reading Plan
Selhání Mojžíše a Árona
20 Celá izraelská obec dorazila v prvním měsíci na poušť Cin. Lid pobýval v Kádeši. Tam zemřela Miriam a tam byla pochována.
2 Obci tam ale chyběla voda, a tak se srotili proti Mojžíšovi a Áronovi 3 a lid se pustil s Mojžíšem do sváru. „Ó, proč jsme nezemřeli, když naši bratři umírali před Hospodinem!“ [a] 4 volali. „Proč jste zavedli Hospodinovo shromáždění sem do pouště? Abychom tu my i náš dobytek zemřeli? 5 Proč jste nás odvedli z Egypta? Abyste nás přivedli na toto bídné místo? Tohle není místo pro obilí, fíky, víno ani granátová jablka! Není tu ani voda k pití!“
6 Mojžíš tedy s Áronem odešel od shromáždění ke vchodu do Stanu setkávání. Padli na tvář a vtom se jim ukázala Hospodinova sláva. 7 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 8 „Vezmi hůl a spolu se svým bratrem Áronem shromáždi obec. Před jejich očima řeknete skále, ať vydá vodu. Vyvedeš jim vodu ze skály, aby obec i dobytek měli co pít.“
9 Mojžíš tedy podle jeho rozkazu vzal hůl, která byla před Hospodinem. 10 Spolu s Áronem pak svolal shromáždění před skálu. Řekl jim: „Nuže, slyšte, vy buřiči – máme vám z této skály vyvést vodu?“ 11 Nato se Mojžíš rozpřáhl a dvakrát udeřil holí do skály. Vytrysklo z ní tolik vody, že se napila obec i jejich dobytek.
12 Hospodin ale Mojžíšovi a Áronovi řekl: „Protože jste mi nevěřili a neprokázali před syny Izraele mou svatost, nedovedete toto shromáždění do země, kterou jim dávám!“
13 To je ta Mej-meriba, Voda sváru, kde se synové Izraele svářili s Hospodinem a Hospodin jim prokázal svou svatost. [b]
Edomský odpor
14 Mojžíš z Kádeše vyslal posly k edomskému králi se slovy:
„Toto praví tvůj bratr Izrael: Jistě víš o všech útrapách, které nás potkaly. 15 Naši otcové sestoupili do Egypta a v té zemi jsme dlouho bydleli. Egypťané ale s námi a s našimi otci začali nakládat zle. 16 Volali jsme tedy k Hospodinu a vyslyšel nás, poslal svého anděla a vyvedl nás z Egypta. [c]
Hle, nyní jsme ve městě Kádeš u hranic tvého území. 17 Nech nás prosím projít tvou zemí. Nepůjdeme přes pole ani vinice, nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou [d] a neodbočíme napravo ani nalevo, dokud nepřejdeme tvé území.“
18 Edom však řekl: „Neprojdeš mou zem. Jinak proti tobě vytáhnu s mečem!“
19 Synové Izraele mu odpověděli: „Půjdeme po silnici. Kdybychom se my nebo náš dobytek napili tvé vody, zaplatíme ji. Nejde o nic víc, chceme jen pěšky projít.“
20 Edom však řekl: „Neprojdeš!“ a vytáhl proti nim s velikým a mocným vojskem. 21 Edom odepřel Izraeli průchod svým územím, a tak jej Izrael musel obejít.
Áronova smrt
22 Celá izraelská obec vytáhla z Kádeše a dorazila k hoře Hór. 23 Na hoře Hór u hranic edomské země řekl Hospodin Mojžíšovi a Áronovi: 24 „Áron bude připojen ke svému lidu. Nevejde do země, kterou dávám synům Izraele, protože jste se u Mej-meriby vzepřeli mému příkazu. 25 Vezmi Árona i jeho syna Eleazara a vyveď je na horu Hór. 26 Svlékni Áronovi roucho a obleč je jeho synu Eleazarovi. Áron pak bude připojen ke svému lidu – zemře tam.“
27 Mojžíš tedy učinil, jak mu Hospodin přikázal; před očima celé obce vystoupili na horu Hór. 28 Mojžíš svlékl Áronovi jeho roucho a oblékl je jeho synu Eleazarovi. Tam, na vrcholu hory, pak Áron zemřel a Mojžíš sestoupil z hory s Eleazarem. 29 Když celá obec viděla, že Áron zemřel, celý dům Izraele ho oplakával po třicet dní.
58 Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Nevyhlazuj!“
Zlatý zpěv Davidův.
2 Opravdu, mocní, právem rozhodujete,
soudíte lidi podle rovnosti?
3 Vždyť máte hanebností plné srdce,
po celé zemi šíříte násilí!
4 Už odmalička se bídáci odcizili,
od narození bloudí, kdo mluví lež.
5 Jako zlí hadi jsou jedu plní,
jak hluchá zmije mají uši zacpané,
6 slova zaklínačů aby neslyšeli,
hlas kouzelníků aby k nim nedoleh.
7 V ústech jim, Hospodine, rozbij zuby,
tesáky těch lvů, Bože, vylámej!
8 Ať se rozplynou, ať zmizí jako vody,
šípy, jež vystřelili, ať ztratí se!
9 Ať jsou jak slimák, co ve slizu se plazí,
jak potracený plod, jenž slunce neviděl!
10 Než z jejich trní vzroste husté křoví,
zaživa je smete prudká vichřice.
11 Poctivý pak se šťastně dočká pomsty,
v krvi bídáka si nohy umyje.
12 A lidé řeknou: „Tak tedy poctiví dojdou odměny,
tak tedy Bůh vskutku soudí zem!“
59 Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Nevyhlazuj!“
Zlatý zpěv Davidův, když Saul nechal hlídat jeho dům, aby ho mohl zabít. [a]
2 Zbav mě mých nepřátel, Bože můj,
před útočníky mě ochraňuj.
3 Zbav mě těch zlosynů,
zachraň mě od těch vrahounů!
4 Pohleď, Hospodine – v záloze na mě číhají,
všichni ti siláci se na mě sbírají,
i když jsem bezúhonný, nevinný!
5 Pro nic za nic se sbíhají, na mě se chystají,
povstaň mi na pomoc, jen pohlédni!
6 Hospodine Bože zástupů, Bože Izraele, procitni,
potrestej všechny ty pohany,
neměj slitování s podlými zločinci! séla
7 Večer se vracejí, štěkají jako psi,
po celém městě běhají.
8 Pohleď, co ústy prskají!
Svými rty bodají jako dýkami –
myslí si: „Kdo to uslyší?“
9 Tobě jsou, Hospodine, jen pro smích,
všem těm pohanům se vysmíváš.
10 Ty jsi má síla, tebe vyhlížím,
ty, Bože, jsi můj pevný hrad!
11 Bůh ve své lásce jde mi naproti,
z nepřátel činí mi pastvu pro oči.
12 Ještě je nepobíjej, můj lid by zapomněl,
mocně však jimi otřes a poniž je,
Pane můj, vždyť jsi náš štít!
13 Za hříchy jejich úst, za slova jejich rtů
jejich vlastní pýcha kéž by je lapila!
Za všechny jejich kletby, za všechny lži
14 vyhlaď je ve svém hněvu, vyhlaď dočista!
Jen ať se dozví zemské končiny,
že Bůh je vládcem Jákoba! séla
15 Večer se vracejí, štěkají jako psi,
po celém městě běhají.
16 Sem a tam toulají se, potravu hledají,
o hladu musejí se ke spánku uložit.
17 Já ale budu o tvé síle zpívat,
tvou lásku chci opěvovat od rána.
Vždyť ty ses stal mou pevností,
mým útočištěm v den soužení.
18 Ty jsi má síla, tobě zazpívám,
ty, Bože, jsi můj pevný hrad,
Bože, lásko má!
8 Dozví se o tom všechen lid,
Efraim i ti, kdo bydlí v Samaří,
ti, kteří ve své nadutosti
se zpupným srdcem říkají:
9 „Cihly byly zbořeny,
my však budeme stavět z kamení!
Plané fíkovníky byly skáceny,
my je však vyměníme za cedry!“
10 Hospodin proti nim vzbudil Recinovy protivníky, [a]
jejich nepřátele poštval proti nim.
11 Zepředu Aramejci, zezadu Filištíni
plnými ústy Izrael hltali.
Tím vším ale jeho hněv stále nekončí,
jeho ruka se ještě chystá udeřit!
12 Lid se však nevrátil k tomu, kdo jej ranil,
Hospodina zástupů hledat nechtěli.
13 Proto Hospodin Izraeli odťal hlavu i ocas,
palmový kmen i rákos v jednom dni.
14 (Tou hlavou je stařec a hodnostář,
ocas je prorok, jenž učí lži.)
15 Neboť vůdci tohoto lidu jsou svůdci,
a kdo šli za nimi, se dali oklamat.
16 Proto Pán neušetří [b] jejich mladíky,
neslituje se nad jejich sirotky a vdovami,
neboť jsou všichni bezbožní a zlí
a všechna ústa mluví nesmysly.
Tím vším ale jeho hněv stále nekončí,
jeho ruka se ještě chystá udeřit!
17 Zlo totiž vzplálo plameny,
polyká trní i bodláčí,
zapaluje i lesní houštiny,
až se sloupy dýmu zvedají.
18 Hněvem Hospodina zástupů proto zčerná zem
a tento lid bude plameny pohlcen.
Nikdo nemá slitování ani nad bratry,
19 každý hltá maso vlastních příbuzných.
Krájel napravo, zůstal hladový,
hltal nalevo, a chce víc.
20 Manases Efraima, Efraim Manasese,
na Judu se pak vrhli společně.
Tím vším ale jeho hněv stále nekončí,
jeho ruka se ještě chystá udeřit!
10 Běda těm, kdo uzákoňují zlé zákony,
těm, kdo sepisují kruté předpisy,
2 aby ovlivnili soudy s chudáky,
ubohým v mém lidu aby právo upřeli,
aby se vdovy staly jejich kořistí,
aby okrádali sirotky!
3 Co si počnete v den odplaty,
až zdálky přižene se neštěstí?
Koho poběžíte o pomoc poprosit?
Kde zanecháte své bohatství?
4 Nezbude vám než se krčit s vězni,
než padnout mezi mrtvými.
Tím vším ale jeho hněv stále nekončí,
jeho ruka se ještě chystá udeřit!
Jazyk je oheň
3 Nesnažte se mnozí stát učiteli, bratři moji – vězte, že budeme souzeni přísněji. 2 Všichni přece v mnohém chybujeme. Kdo nechybuje ve slově, dosáhl dokonalosti a je schopen se ovládat v každém ohledu. 3 Když dáme koním do huby udidlo, abychom je zkrotili, můžeme pak ovládat celé jejich tělo. 4 I mohutné lodě hnané prudkým větrem řídí malé kormidlo, kamkoli kormidelník chce. 5 Stejně tak i jazyk je malý sval, ale co všechno dokáže!
Považte, jak dokáže maličký oheň zapálit veliký les. 6 I jazyk je oheň! Mezi všemi orgány našeho těla představuje jazyk svět zla. Poskvrňuje celé tělo a spaluje celý běh života, neboť je rozpalován peklem. 7 Lidstvo se pokouší zkrotit každý druh zvířat, ptáků, plazů i mořských tvorů a daří se mu to, 8 ale jazyk žádný člověk zkrotit neumí. Je to nezvládnutelné zlo, plné smrtelného jedu. 9 Jím dobrořečíme Pánu a Otci, jím také zlořečíme lidem stvořeným k Boží podobě. 10 Ze stejných úst vychází žehnání i proklínání. Bratři moji, tak to nemá být! 11 Chrlí snad pramen ze stejného ústí sladkou i hořkou vodu? 12 Může snad, bratři moji, fíkovník plodit olivy anebo vinná réva fíky? Stejně tak solný pramen nevydává sladkou vodu.
Moudrost shůry
13 Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať to prokáže svými skutky – ušlechtilým životem ve vlídné moudrosti. 14 Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě. 15 To není moudrost přicházející shůry, ale ta pozemská, pudová a ďábelská. 16 Kde je totiž závist a svárlivost, tam vzniká nepokoj a kdejaká špatnost.
17 Moudrost, která je shůry, je ale především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nestranná a nepokrytecká. 18 Ti, kdo rozsévají pokoj, sklidí ovoce spravedlnosti.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.