M’Cheyne Bible Reading Plan

Vzpoura levity Koracha

16 Levita Korach, syn Jishara, syna Kehatova, přibral Rubenovce Dátana a Abirama, syny Eliabovy, a Óna, syna Peletova, ² a spolu s dalšími dvěma sty padesáti izraelskými muži povstali proti Mojžíšovi. Byli to představení obce, členové sněmu, samí věhlasní muži. ³ Srotili se proti Mojžíšovi a Áronovi a řekli jim: „Osobujete si příliš! Celá tato obec, ti všichni jsou svatí a Hospodin je uprostřed nich. Proč se tedy pozdvihujete nad Hospodinovo shromáždění?“

⁴ Když to Mojžíš uslyšel, padl na tvář. ⁵ Potom promluvil ke Korachovi a celé jeho tlupě: „Ráno Hospodin ukáže, kdo mu patří, kdo je svatý a koho k sobě nechá přistoupit. Přistoupí k němu ten, koho vyvolil. ⁶ Udělejte toto: Vezměte si kadidelnice, Korach a celá jeho tlupa. ⁷ Zítra do nich dejte žhavé uhlí a na ně před Hospodinem položte kadidlo. Hospodin potom rozhodne, kdo je svatý. Osobujete si příliš, Leviho synové!“

⁸ Mojžíš tehdy Korachovi řekl: „Dobře poslouchejte, Leviho synové: ⁹ Je vám to málo, že vás Bůh Izraele oddělil od izraelské obce a dovolil vám přistupovat k němu, sloužit u Hospodinova Příbytku, stát před obcí a sloužit jí? ¹⁰ Dovolil ti spolu s tvými bratry levity přistupovat k němu, a vy si žádáte ještě kněžství?! ¹¹ Ty a celá tvoje tlupa jste se tedy srotili proti Hospodinu – vždyť kdo je Áron, že reptáte proti němu?“

¹² Mojžíš pak nechal zavolat Dátana a Abirama, syny Eliabovy, ale oni řekli: „Nepůjdeme! ¹³ Je ti to málo, že jsi nás odvedl ze země oplývající mlékem a medem, abys nás nechal pomřít na poušti? To se ještě musíš dělat naším vůdcem?! ¹⁴ Do žádné ‚země oplývající mlékem a medem‘ ^[a] jsi nás nedovedl, žádné ‚pole a vinici‘ ^[b] jsi nám za dědictví nedal. Chceš snad těm mužům vyloupnout oči? Nepůjdeme!“

¹⁵ Mojžíš se tedy velmi rozlítil a řekl Hospodinu: „Nevšímej si jejich obětí! Ani jediného osla jsem si od nich nevzal, ani jedinému z nich jsem neublížil!“

¹⁶ Potom Mojžíš řekl Korachovi: „Ty a celá tvoje tlupa buďte zítra před Hospodinem – ty s nimi a také Áron. ¹⁷ Každý vezměte svou kadidelnici, dejte do ní kadidlo a každý přineste svou kadidelnici před Hospodina – dvě stě padesát kadidelnic. Také ty a Áron přineste svou kadidelnici.“

¹⁸ Každý tedy vzal svou kadidelnici, dali do nich řeřavé uhlí, na ně položili kadidlo a postavili se ke vchodu do Stanu setkávání k Mojžíšovi a Áronovi. ¹⁹ Korach proti nim shromáždil ke vchodu do Stanu setkávání celou obec. Vtom se celé obci ukázala Hospodinova sláva a ²⁰ Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: ²¹ „Oddělte se od této obce, neboť je v okamžiku zahubím!“

²² Padli tedy na tvář. „Ó Bože, Bože duchů veškerého tvorstva!“ zvolali. „Jeden muž zhřeší a ty se hněváš na celou obec?“

²³ Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ²⁴ „Řekni obci: Odstupte ze všech stran od Korachova, Dátanova a Abiramova příbytku!“

²⁵ Mojžíš vstal a šel k Dátanovi a Abiramovi; izraelští stařešinové šli za ním. ²⁶ „Odvraťte se od stanů těch ničemů,“ řekl obci. „Nedotýkejte se ničeho, co jim patří, abyste nebyli smeteni se všemi jejich hříchy.“ ²⁷ Vyklidili tedy prostor kolem dokola Korachova, Dátanova a Abiramova příbytku. Dátan a Abiram vyšli a stáli u vchodu do svých stanů se svými ženami, syny i malými dětmi.

²⁸ Mojžíš řekl: „Takto poznáte, že mě Hospodin poslal činit všechny tyto skutky a že to nedělám o své vůli: ²⁹ Zemřou-li tito muži přirozenou smrtí, přihodí-li se jim, co se lidem běžně stává, pak mě neposlal Hospodin. ³⁰ Způsobí-li však Hospodin něco úplně nového a země otevře ústa, aby je pohltila se vším, co mají, takže se zaživa propadnou do podsvětí, pak poznáte, že tito muži pohrdli Hospodinem!“

³¹ Sotva Mojžíš dořekl ta slova, země se pod nimi rozestoupila. ³² Země otevřela ústa a pohltila je, jejich rodiny i všechny ty, kdo byli s Korachem, i veškerý jejich majetek. ³³ Zaživa se propadli do podsvětí i se vším, co měli. Země se nad nimi zavřela a zmizeli zprostřed shromáždění. ³⁴ Celý kolemstojící Izrael se dal před jejich křikem na útěk a volali: „Ať země nepohltí i nás!“

³⁵ Od Hospodina pak vyšlehl oheň a těch 250 mužů, kteří přinesli kadidlo, pohltil.

52 Pro předního zpěváka.

Poučný žalm Davidův. ² Poté, co Doeg Edomský přišel za Saulem a oznámil mu: „David vešel do Achimelechova domu.“ ^[a]

53 Pro předního zpěváka, k tanci.

Poučný žalm Davidův.

54 Pro předního zpěváka, na strunné nástroje.

Poučný žalm Davidův. ² Poté, co přišli Zifejci a řekli Saulovi: „David se ukrývá u nás!“ ^[b]

Svatý, svatý, svatý

6 V roce, kdy zemřel král Uziáš, ^[a] jsem spatřil Pána sedícího na vznešeném a vyvýšeném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám. ² Nad ním se vznášeli serafové, každý se šesti křídly: dvěma si zakrývali tvář, dvěma si zakrývali nohy a dvěma létali. ³ Jeden ke druhému přitom volali:

⁴ Hlasem toho volání se chvěly čepy veřejí a chrám se naplnil dýmem. ^[b]

⁵ Tehdy jsem zvolal: „Běda mi – teď zahynu! Jsem člověk s nečistými rty, žiji uprostřed lidu s nečistými rty, a přitom jsem na vlastní oči spatřil Krále, Hospodina zástupů!“

⁶ Vtom ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce žhavý uhlík vzatý kleštěmi z oltáře. ⁷ Dotkl se mých úst a řekl: „Hle, tento uhlík se dotkl tvých rtů; tvá vina byla odstraněna a tvůj hřích očištěn.“

⁸ Potom jsem uslyšel Pánův hlas: „Koho pošlu? Kdo nám půjde?“

„Zde jsem, pošli mě!“ odpověděl jsem.

⁹ Tehdy řekl: „Jdi a vyřiď tomuto lidu:

¹¹ Zeptal jsem se: „Na jak dlouho, Pane?“ a on odpověděl:

Žijte v lásce

13 Bratrská láska ať zůstává. ² Nezapomínejte na pohostinnost – díky ní někteří nevědomky hostili anděly! ³ Pamatujte na vězně, jako byste byli ve vězení s nimi; pamatujte na trpící jako ti, kdo také mají tělo.

⁴ Manželství ať si všichni váží a manželské lože ať je bez poskvrny, vždyť smilníky a cizoložníky čeká Boží soud. ⁵ Veďte nezištný život a buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť on řekl:

⁶ takže můžeme vyznat s důvěrou:

⁷ Pamatujte na své vůdce, kteří vám předložili Boží slovo; všímejte si výsledku jejich života a berte si příklad z jejich víry. ⁸ Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes i na věky.

⁹ Nenechte se unášet všelijakým podivným učením. Je lepší posilovat své srdce milostí než pokrmy, které svým stoupencům nijak nepomohly. ¹⁰ Máme oltář, z něhož nemají právo jíst ti, kdo slouží stánku. ¹¹ Těla zvířat, jejichž krev přináší velekněz do nejsvětější svatyně jako oběť za hřích, bývají pálena venku za stany. ^{[c] 12} Proto také Ježíš trpěl venku za branou, aby posvětil lid svou vlastní krví. ¹³ Vyjděme tedy k němu ven za stany a nesme jeho potupu, ¹⁴ neboť zde nemáme trvalé město, ale toužíme po tom budoucím. ¹⁵ Skrze něj neustále přinášejme Bohu oběť chvály, totiž ovoce rtů, ^[d] vyznávajících jeho jméno. ¹⁶ Nezapomínejte ovšem na dobročinnost a štědrost, neboť takové oběti jsou Bohu příjemné.

¹⁷ Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a buďte poddajní; bdí totiž nad vašimi životy jako ti, kdo budou muset složit účty. Ať to mohou dělat s radostí, a ne s naříkáním – to by vám přece nebylo prospěšné.

Bůh pokoje

¹⁸ Modlete se za nás. Jsme si jistí, že máme čisté svědomí, neboť se za všech okolností snažíme jednat správně. ¹⁹ Velice vás tedy prosím o modlitby, abych se k vám mohl co nejdříve vrátit.

²⁰ Bůh pokoje, který pro krev věčné smlouvy vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše, toho velikého Pastýře ovcí, ²¹ kéž vás opatří vším dobrým, abyste konali jeho vůli, a působí v nás, co je v jeho očích příjemné, skrze Ježíše Krista, jemuž buď sláva na věky věků. Amen.

²² Prosím vás, bratři, přijměte toto slovo povzbuzení; vždyť jsem vám napsal jen krátce. ²³ Vězte, že náš bratr Timoteus už je propuštěn. Přijde-li brzy, navštívím vás s ním.

²⁴ Pozdravte všechny, kteří vás vedou, i všechny svaté. Pozdravují vás bratři z Itálie.

²⁵ Milost s vámi všemi.