M’Cheyne Bible Reading Plan
Přídavky k obětem
15 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Mluv k synům Izraele a řekni jim: Až přijdete do země, kterou vám dávám, abyste ji osídlili, 3 a budete chtít Hospodinu přinést ohnivou oběť, abyste Hospodinu připravili příjemnou vůni – ať už zápalnou nebo pokojnou oběť, ať už jako splnění slibu nebo jako dobrovolný dar nebo při vašich slavnostech, ať už ze skotu nebo z bravu, 4 pak ať ten, kdo přináší Hospodinu takovýto dar, přinese rovněž moučnou oběť: desetinu efy jemné mouky zadělané čtvrtkou hinu oleje. [a] 5 Při zápalné či pokojné oběti s každým beránkem obětuj čtvrtku hinu vína jako úlitbu.
6 S beranem pak obětuj dvě desetiny efy jemné mouky zadělané třetinou hinu oleje [b] jako moučnou oběť 7 a třetinu hinu vína jako úlitbu – to vše přineseš Hospodinu jako příjemnou vůni.
8 Připravíš-li jako zápalnou či pokojnou oběť dobytče, ať už jako splnění slibu nebo jako pokojnou oběť Hospodinu, 9 přines s tím dobytčetem jako moučnou oběť tři desetiny efy jemné mouky zadělané půlkou hinu oleje [c] 10 a jako úlitbu půl hinu vína – to je ohnivá oběť příjemně vonící Hospodinu. 11 Tak bude naloženo s každým býkem, s každým beranem, beránkem či kůzletem. 12 Ať jich připravíte jakékoli množství, takto naložíte s každým z nich.
13 Takto s nimi naloží každý narozený v Izraeli, když bude přinášet ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu. 14 Kdyby v budoucích pokoleních některý přistěhovalec nebo kdokoli u vás bude žít chtěl přinést ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu, musí se při tom zachovat stejně jako vy. 15 Pro shromáždění i pro přistěhovalce žijícího u vás budou platit stejná pravidla. Toto je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení: před Hospodinem si budete vy i přistěhovalec rovni. 16 Pro vás i pro přistěhovalce žijícího u vás bude platit stejný zákon a stejný řád.“
Prvotiny z těsta
17 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 18 „Řekni synům Izraele: Až vejdete do země, do níž vás uvádím, 19 a budete jíst její chléb, odevzdávejte z něj obětní příspěvek Hospodinu. 20 Jako obětní příspěvek z humna odevzdávejte bochánek ze svého prvního těsta. 21 Po všechna vaše pokolení odevzdávejte Hospodinu obětní příspěvek ze svého prvního těsta.“
Oběť za neúmyslný hřích
22 „Jestliže se neúmyslně prohřešíte tím, že nesplníte některé z těchto přikázání, která Hospodin oznámil Mojžíšovi 23 (cokoli vám Hospodin skrze Mojžíše přikázal, ode dne, kdy to Hospodin přikázal, dále, po všechna vaše pokolení), učiníte toto:
24 Pokud se to stane neúmyslně nedopatřením celé obce, [d] obětuje obec jednoho mladého býčka jako zápalnou oběť příjemně vonící Hospodinu spolu s patřičnou moučnou obětí a úlitbou podle pravidel a rovněž jednoho kozla k oběti za hřích. 25 Kněz pak za celou izraelskou obec vykoná obřad smíření, a bude jim odpuštěno. Bylo to nedopatření a oni za své nedopatření přinesli darem ohnivou oběť Hospodinu a rovněž oběť za hřích před Hospodinem. 26 Celé izraelské obci bude odpuštěno, stejně jako přistěhovalci žijícímu u vás, neboť se to celé obci přihodilo neúmyslně.
27 Pokud neúmyslně zhřeší jednotlivec, [e] přinese jako oběť za hřích roční kůzle. 28 Kněz pak vykoná obřad smíření za toho, kdo nedopatřením neúmyslně zhřešil před Hospodinem. Vykoná za něj obřad smíření, a bude mu odpuštěno. 29 Pro rodilého Izraelitu i pro přistěhovalce žijícího u vás budete mít stejný zákon o neúmyslném hříchu.
30 Pokud však někdo hřeší opovážlivě, ať je to rodilý Izraelita nebo přistěhovalec, rouhá se Hospodinu; takový bude vyobcován ze svého lidu. 31 Protože pohrdl Hospodinovým slovem a porušil jeho přikázání, musí být vyobcován; lpí na něm vina.“
Porušení soboty
32 Jednou, když byli synové Izraele na poušti, přistihli muže, jak v sobotní den sbírá dříví. 33 Ti, kdo ho přistihli sbírat dříví, jej přivedli k Mojžíšovi, Áronovi a celé obci 34 a nechali jej ve vězení, neboť nebylo jasné, co se s ním má stát.
35 Hospodin pak řekl Mojžíšovi: „Ten muž musí zemřít. [f] Ať jej celá obec za táborem ukamenuje.“ 36 Celá obec ho tedy vyvedla za tábor a kamenovali jej, až zemřel, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.
Třásně
37 Hospodin řekl Mojžíšovi: 38 „Řekni synům Izraele, ať si po všechna pokolení dělají na cípech svých oděvů třásně. Nad tyto třásně v cípech ať si připevní modrou šňůrku. [g] 39 Toto budou vaše třásně. Když na ně pohlédnete, připomenete si všechna Hospodinova přikázání, abyste je plnili. Kdybyste se totiž řídili jen svým srdcem a svýma očima, dovedly by vás ke smilstvu. 40 Takto si budete připomínat všechna moje přikázání a plnit je. Budete svatí svému Bohu. 41 Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvedl z Egypta, abych byl vaším Bohem. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“
51 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův. 2 Poté, co za ním přišel prorok Nátan kvůli jeho poměru s Batšebou. [a]
3 Smiluj se nade mnou, Bože, ze své lásky,
v hojném svém soucitu odstraň mé poklesky.
4 Důkladně omyj mě od mého provinění,
od mého hříchu mě očisti!
5 Uznávám všechny své zločiny,
svůj hřích mám stále na mysli.
6 Proti tobě, tobě samému, jsem zhřešil,
před tvýma očima jsem se zla dopustil!
Ve svých výrocích jsi proto spravedlivý,
oprávněn jsi mě odsoudit!
7 Vždyť nesu vinu už od narození,
hříšný jsem od svého početí.
8 Ty však jsi od počátku toužil po věrnosti,
už v lůně matky učils mě moudrosti.
9 Yzopem očisti mě a budu zas čistý,
omyj mě a budu bělejší než sníh!
10 Dej mi zas uslyšet radost a veselí,
mé údy zlámal jsi – kéž znovu tancují!
11 Od mého hříchu kéž svou tvář odvrátíš,
všechny mé viny kéž odstraníš!
12 Stvoř ve mně, Bože, srdce ryzí,
v mém nitru obnov ducha stálosti.
13 Nevyháněj mě ze své přítomnosti,
svého svatého Ducha neber mi!
14 Navrať mi radost ze své spásy,
ušlechtilým duchem mě posilni.
15 Tvým cestám pak budu provinilce učit,
aby se hříšníci k tobě vraceli.
16 Smrtelné viny zbav mě, Bože, Bože mé spásy,
ať jazyk můj zpívá o tvé spravedlnosti!
17 Pane můj, otevři mé rty,
ať má ústa zvěstují tvé chvály!
18 V oběti neměl bys zalíbení, kdybych ti ji dal,
moje zápaly bys nepřijal.
19 Kajícný duch je Bohu nad oběti –
nepohrdneš, Bože, srdcem kajícným a sklíčeným.
20 Ve své dobrotě smiluj se nad Sionem,
zdi Jeruzaléma znovu vystavěj!
21 Tehdy si zalíbíš oběti spravedlnosti –
zápalné oběti bez vady,
tehdy se znovu budou obětovat býci
na tvém oltáři.
Píseň o vinici
5 Svému milému zpívat chci
milostnou píseň o jeho vinici:
Můj milý míval vinici
na úrodném úbočí.
2 Okopal ji a zbavil kamení,
ušlechtilou révu na ní vysadil.
Věž postavil uprostřed ní,
vykopal v ní i vinný lis.
Očekával, že hrozny urodí,
její plody ale zplaněly.
3 Nyní, občané Jeruzaléma a lide judský,
rozsuďte mezi mnou a mojí vinicí.
4 Co víc se dalo udělat pro moji vinici,
než co jsem pro ni učinil?
Když jsem očekával, že hrozny urodí,
proč její plody zplaněly?
5 Nyní vám tedy oznámím,
co udělám se svou vinicí:
Odstraním její plot a bude vypleněna,
zbořím její zeď a bude zdupána.
6 Nechám ji, aby ladem ležela,
neprořezaná, neokopaná,
trním a bodláčím celá zarostlá.
Navíc i mrakům poručím,
ať na ni neprší.
7 Vinice Hospodina zástupů je dům izraelský,
jeho milovaná réva je judský lid.
Očekával právo, a hle – bezpráví,
spravedlnost, a hle – úpění!
Šestkrát běda
8 Běda vám, kdo skupujete dům za domem
a spojujete pole s polem,
takže už nezbývá místo pro jiné –
copak jste jediní obyvatelé země?!
9 Hospodin zástupů přede mnou prohlásil:
Jistěže mnohé domy zchátrají,
honosné vily se vylidní.
10 Deset akrů vinice vydá jen jeden džbán,
deset měr osiva jen jednu míru zrna.
11 Běda těm, kdo ráno vstávají
a hned se ženou za pitím,
kdo vysedávají dlouho do noci,
než se vínem rozvášní!
12 Citery, loutny, tamburíny, píšťaly,
víno na jejich hodech nechybí.
Hospodinovy skutky je ale nezajímají,
dílo jeho rukou vůbec nevidí.
13 A proto můj lid půjde do zajetí,
neboť mu chybí poznání;
jeho urození budou umírat hlady,
obyčejní budou žízní vyprahlí!
14 Záhrobí už proto rozvírá svůj chřtán,
jeho bezedná tlama zeje dokořán;
výkvět i spodina spadne tam,
celý ten rozjařený bujný dav!
15 Člověk bude sražen a každý ponížen,
pohledy pyšných skloní se.
16 Hospodin zástupů se ale soudem vyvýší,
svatý Bůh se ukáže svatým ve spravedlnosti.
17 Ovce se budou pást jako na vlastních loukách,
v troskách boháčů se budou pást kůzlata. [a]
18 Běda těm, kdo táhnou vinu za provazy lži,
kdo jak vůz na laně vlečou hřích!
19 Těm, kdo říkají: „Jen ať si pospíší,
ať Bůh neotálí s dílem svým,
abychom si je prohlédli!
Jen ať už přijde s tím,
ať Svatý izraelský svůj záměr naplní,
abychom ho poznali!“
20 Běda těm, kdo říkají zlu dobro
a dobru zlo,
kdo vydávají tmu za světlo
a světlo nazývají tmou,
kdo vydávají hořkost za sladkost
a sladkost za hořkost!
21 Běda těm, kdo se považují za moudré,
kdo si připadají rozumně!
22 Běda hrdinům v pití vína,
zdatným v nalévání nápojů,
23 kteří za úplatek ospravedlní darebáka
a spravedlivým právo odepřou!
Přispěchá národ z daleka
24 Proto jako oheň polyká strniště
a seno mizí v plamenech,
právě tak ztrouchniví jejich kořeny
a jejich květy vítr rozpráší.
Zákon Hospodina zástupů totiž zavrhli,
slovy Svatého izraelského pohrdli!
25 Hospodin proto vzplál hněvem na svůj lid,
napřáhl proti němu ruku a udeřil,
takže se hory zatřásly –
v ulicích jako smetí leží mrtvoly!
Tím vším ale jeho hněv stále nekončí,
jeho ruka se ještě chystá udeřit.
26 Pozvedá korouhev pro národ zdaleka,
od konce světa ho hvízdnutím přivolá,
a hle – hned rychle přispěchá!
27 Nikdo z nich se neunaví, neklesne,
nikdo si nezdřímne ani neusne,
neuvolní se jim opasek na bedrech,
nepřetrhne se jim na obuvi řemínek.
28 Jejich šípy jsou ostré
a všechny luky napjaté;
kopyta jejich koní jako křemen
a jejich kola jako vichřice.
29 Budou řvát jako lev,
jako lvíčata spustí řev;
zavrčí a chytí úlovek,
odvlečou ho pryč a nikdo jim ho nevyrve.
30 V ten den budou vrčet nad svou kořistí,
jako když moře burácí.
Kdo tehdy pohlédne na zemi,
uvidí samou tmu a trápení –
světlo se skryje za mraky!
Boží výchova
12 Když jsme tedy obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme i my každou přítěž i hřích, který nás tak snadno svazuje, a vytrvale pokračujme v běhu, ležícím před námi. 2 Nespouštějme oči z Ježíše, původce a završitele naší víry, který pro radost, ležící před ním, nedbal na hanbu, podstoupil kříž a usedl po pravici Božího trůnu. 3 Uvědomte si, jaké nepřátelství hříšníků vůči sobě vydržel, abyste neochabli a neklesali na duchu.
4 Ještě jste se v souboji s hříchem nevzepřeli až do krve. 5 Copak jste zapomněli na povzbuzení, kterým vás oslovuje jako své syny?
„Hospodinovo poučení, synu, neodmítej,
když tě napravuje, nezoufej.
6 Vždyť koho miluje Hospodin, toho vychovává
a trestá každého, koho přijímá za syna.“ [a]
7 Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu; Bůh se k vám chová jako k vlastním dětem. Je snad dítě, které otec netrestá? 8 Výchovou procházejí všichni; bez ní byste tedy nebyli jeho děti, leda nevlastní. 9 Když jsme si vážili svých tělesných otců, kteří nás vychovávali, neměli bychom se tím spíše poddat Otci duchů a získat život? 10 Oni nás vychovávali krátce a podle svého uvážení, on ale pro náš vlastní prospěch, abychom došli podílu na jeho svatosti. 11 Výchova se v dané chvíli nikdy nezdá příjemná, ale krušná, později však těm, kdo jí prošli, přináší ovoce spravedlnosti a pokoje.
12 Proto „dodejte síly ochabujícím rukám i podlomeným kolenům“ 13 a „zaveďte své kroky na přímé cesty,“ [b] aby to, co kulhá, zcela neochrnulo, ale raději bylo uzdraveno.
Neotřesitelné království
14 Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez níž nikdo neuvidí Pána. 15 Dávejte pozor, aby se někdo nepřipravil o Boží milost a aby se nerozbujel nějaký kořen hořkosti, který by nakazil a poškodil mnohé. 16 Ať se z nikoho nestane nevěrník nebo bezbožník jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm. 17 Víte přece, že když potom chtěl zdědit požehnání, byl odmítnut (ačkoli se jej s pláčem dožadoval), neboť nenašel příležitost k pokání.
18 Nepřistoupili jste přece k hmatatelné hoře, k hořícímu ohni, k mračnu, temnotě a vichřici, 19 k troubení polnice a k hlasu znějícímu tak, že když jej slyšeli, prosili, aby k nim už nemluvil. 20 (Nemohli totiž snést to, co se jim přikazovalo: „Kdyby se i jen zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno.“ [c] 21 Byla to tak hrozná podívaná, že Mojžíš řekl: „Až se třesu hrůzou.“ [d] )
22 Přistoupili jste ale k hoře Sion a k městu živého Boha – nebeskému Jeruzalému, k nespočetnému zástupu andělů, 23 k slavnostnímu shromáždění, k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, k Bohu, soudci všech, k duchům spravedlivých, kteří došli cíle; 24 k prostředníku nové smlouvy Ježíši a ke skropení krví, která mluví lépe než Ábelova.
25 Hleďte, abyste neodmítli Toho, který k vám mluví. Jestliže neunikli ti, kteří odmítli toho, kdo na zemi vydával Boží pokyny, čím spíše neunikneme my, odvracíme-li se od Toho, který je z nebe. 26 Jeho hlas tehdy otřásal zemí, nyní však slibuje: „Ještě jednou otřesu nejenom zemí, ale i nebem.“ [e] 27 A to, že řekl „ještě jednou…,“ ukazuje na odstranění všeho, co je otřesitelné (to jest udělané), aby tak zůstalo to, co je neotřesitelné.
28 My však přijímáme království, jež je neotřesitelné, a proto buďme vděční a služme Bohu tak, jak se mu líbí, s úctou a posvátnou bázní. 29 Vždyť náš Bůh je stravující oheň. [f]
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.