M’Cheyne Bible Reading Plan
Stříbrné trubky
10 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Vyrob dvě stříbrné trubky. Nech je vytepat, aby ti sloužily ke svolávání obce a když se budou oddíly dávat na pochod. 3 Když se na ně dlouze zatroubí, sejde se k tobě před vchod do Stanu setkávání celá obec. 4 Zatroubí-li se jen na jednu, sejdou se k tobě jen vůdcové, náčelníci izraelských tisíců. 5 Když zatroubíte s přefukováním, dají se na pochod oddíly tábořící na východě. 6 Když zatroubíte s přefukováním podruhé, dají se na pochod oddíly tábořící na jihu. K odchodu se tedy bude troubit s přefukováním, 7 zatímco ke svolání shromáždění budete troubit dlouze, bez přefukování.
8 Na trubky budou troubit kněží, Áronovi synové; to pro vás bude věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení. 9 Půjdete-li ve své zemi do války proti útočníku, který by vás napadl, budete na trubky troubit s přefukováním, abyste se připomenuli Hospodinu, svému Bohu, a byli zachráněni od svých nepřátel. 10 Na trubky budete troubit také ve dnech svých oslav, při slavnostech, při začátcích měsíců, při zápalných obětech a při pokojných obětech. Tak se budete připomínat svému Bohu. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“
Odchod ze Sinaje
11 Dvacátého dne druhého měsíce druhého roku se oblak vznesl od Příbytku svědectví. 12 Synové Izraele se tedy vydali z pouště Sinaj na svá putování, než oblak spočinul v poušti Paran. 13 Tak táhli poprvé podle Hospodinova rozkazu vydaného Mojžíšem:
14 Nejprve táhl po svých oddílech prapor Judova uskupení; v jejich čele šel Nachšon, syn Aminadabův. 15 V čele pokolení Isachar šel Netaneel, syn Cuarův, 16 a v čele pokolení Zabulon šel Eliab, syn Chelonův. 17 Po složení Příbytku se s nimi vydali na cestu i synové Geršona a Merariho, kteří Příbytek nosili.
18 Potom táhl po svých oddílech prapor Rubenova uskupení; v jejich čele šel Elicur, syn Šedeurův. 19 V čele pokolení Šimeonových synů šel Šelumiel, syn Curi-šadajův, 20 a v čele pokolení Gád Eljasaf, syn Reuelův. 21 Za nimi táhli Kehatovci, kteří nosili svaté předměty. Než došli na místo, Příbytek býval postaven.
22 Potom táhl po svých oddílech prapor Efraimova uskupení; v jejich čele šel Elišama, syn Amihudův. 23 V čele pokolení Manases šel Gamaliel, syn Pedacurův, 24 a v čele pokolení Benjamín Abidan, syn Gideoniho.
25 Jako zadní voj všech uskupení táhl po svých oddílech prapor Danova uskupení; v jejich čele šel Achiezer, syn Ami-šadajův. 26 V čele pokolení Ašer šel Pagiel, syn Okranův, 27 a v čele Neftalímova pokolení Achira, syn Enanův. 28 Takto táhli synové Izraele po svých oddílech, když se vydávali na cestu.
29 Mojžíš řekl Chobabovi, synu Midiánce Reuela, svého tchána: [a] „Vydáváme se k místu, o němž nám Hospodin řekl: ‚Dám je vám.‘ Pojď s námi a dobře se o tebe postaráme, neboť Hospodin zaslíbil Izraeli dobré věci.“
30 On mu však odpověděl: „Nepůjdu. Chci se vrátit do své země a ke svým příbuzným.“
31 Mojžíš mu řekl: „Neopouštěj nás prosím. Vyznáš se přece na poušti a víš, kde bychom mohli tábořit. Staň se naším průvodcem. 32 Půjdeš-li s námi, podělíme se s tebou o dobrodiní, které nám Hospodin prokáže.“
33 A tak se vydali na cestu. Po tři dny putovali od hory Hospodinovy. [b] Ty tři dny putovala Truhla Hospodinovy smlouvy před nimi, aby jim hledala místo k odpočinku. 34 Během dne, když byli na cestě z tábora, býval nad nimi Hospodinův oblak.
35 Kdykoli se Truhla vydávala na cestu, Mojžíš říkával:
„Povstaň, Hospodine,
ať se tví nepřátelé rozprchnou,
a ti, kdo tě nenávidí,
ať utečou před tebou!“
36 Kdykoli pak měla spočinout, říkával:
„Navrať se, Hospodine,
k nesčíslným tisícům Izraele.“
46 Pro předního zpěváka, vysokým hlasem.
Píseň synů Korachových.
2 Bůh je naše útočiště i síla,
pomoc v úzkostech stále přítomná.
3 Proto se nebudeme bát,
i kdyby se země propadla
a hory hroutily se do moře,
4 i kdyby řvaly jeho bouřlivé vlny
a hory se bořily pod jeho náporem! séla
5 Je řeka, jejíž proud blaží město Boží,
kde svatý příbytek má Nejvyšší.
6 Bůh je v tom městě, nic jím neotřese,
Bůh je ochrání už v ranním svítání!
7 Národy bouří se? Hroutí se říše?
Na jeho povel se země rozplyne!
8 S námi je Hospodin zástupů,
naším útočištěm je Bůh Jákobův! séla
9 Pojďte se podívat, co Hospodin umí,
jak hrozné divy činí na zemi!
10 Ve všech koncích světa boje zastavuje,
láme luky, seká kopí, vozy pálí plamenem.
11 Přestaňte! Vězte, že já jsem Bůh,
svrchovaný jsem mezi národy,
svrchovaný jsem na zemi!
12 S námi je Hospodin zástupů,
naším útočištěm je Bůh Jákobův! séla
47 Pro předního zpěváka.
Žalm synů Korachových.
2 Tleskejte Bohu, všechny národy,
vyšlete k němu pokřik radosti!
3 Nejvyšší, hrozivý je Hospodin,
veliký Král je všude na zemi.
4 On nám podmaňuje národy,
pod naše nohy položil pohany.
5 Naše dědictví nám přidělil –
chloubu Jákoba, jehož si oblíbil. séla
6 Vznáší se Bůh uprostřed jásání,
Hospodin, když troubí se na roh beraní.
7 Zpívejte Bohu, zpívejte,
zpívejte našemu Králi, zpívejte!
8 Králem je Bůh všude na zemi,
proto zpívejte žalm poučný:
9 Kraluje Bůh nad všemi národy,
Bůh sedí na trůnu své svatosti.
10 Vůdcové národů se scházejí
k Bohu Abrahama – jsou jeho lid!
Štíty země přec Bohu náleží –
jak vysoko se vyvýšil!
8 Kéž bys mi býval rodným bratrem,
z prsou mé matky kojeným!
To bych tě na potkání směle políbila
a nikdo by se na mě za to nezlobil.
2 Vést bych tě mohla, odvést si tě
do domu své matky, své rodičky.
Kořeněným vínem opojila bych tě,
moštem z granátových jablek svých.
3 Jeho levice pod hlavou mou
a pravicí by mě objímal.
4 Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské,
neprobouzejte, nerozněcujte lásku,
dříve než sama bude chtít!
5 Kdopak to z pouště přichází,
se svým miláčkem v objetí?
Pod jabloní jsem tě vzbudila,
tam, kde tě počala matka tvá,
tam, kde počala tvá rodička.
6 Jak pečeť na srdce si mě vtiskni,
jak pečeť, co nosíš na paži.
Láska je silná jako smrt,
vášeň neúprosná jako hrob.
Její plameny šlehají
žárem nejprudším. [a]
7 Lásku neuhasí spousty vod,
neodplaví ji říční proud.
Kdo by lásku chtěl za celé jmění pořídit,
jedině by se zesměšnil!
8 Sestřičku malou máme,
ještě je bez prsou.
Co s naší sestrou uděláme,
až námluvy jí započnou?
9 Je-li hradbou,
cimbuří stříbrné na ní postavíme,
je-li však branou,
zatarasíme ji deskou cedrovou!
10 Já hradbou jsem
a prsy mé jsou věže.
Očima až na mně spočine,
bude spokojen.
11 Vinici měl Šalomoun v Baal-hamonu
a tu vinici pronajal vinařům.
Za její úrodu každý z nich
odvádět musel tisíc stříbrných.
12 Má vinice je ale jenom má!
Měj si, Šalomoune, ten tisíc svůj –
dvě stě z něj musíš dát hlídačům!
13 Ty, jež prodléváš v zahradách,
mí druhové touží uslyšet tvůj hlas.
Kéž ho uslyším právě já!
14 Pospěš, můj milý!
Srnci či kolouchu se podobej
na horách koření!
Lepší smlouva
8 To hlavní, o čem tu mluvíme, je ovšem to, že máme takového velekněze, který usedl po pravici trůnu Velebnosti v nebesích. 2 On je služebníkem té pravé svatyně – stánku, který nepostavil člověk, ale Hospodin.
3 Každý velekněz je pověřen přinášet dary a oběti. Bylo tedy potřeba, aby i on měl co obětovat. 4 Zde na zemi by však ani nemohl být knězem, neboť zdejší kněží obětují dary podle Zákona, 5 čímž slouží obrazu a stínu toho, co je v nebi. Tak to přece bylo sděleno Mojžíšovi, když měl dokončit stánek: „Hleď, abys vše udělal podle vzoru, který jsi viděl na této hoře.“ [a]
6 Ježíši však byla svěřena mnohem vznešenější služba, neboť se stal prostředníkem lepší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních. 7 Kdyby té první smlouvě nebylo co vytknout, nebylo by ji potřeba nahrazovat jinou. 8 Bůh ale svůj lid kárá, když říká:
„Hle, přicházejí dny, praví Hospodin,
kdy uzavřu novou smlouvu
s domem Izraele a s domem Judy.
9 Ne ovšem takovou smlouvu,
jakou jsem uzavřel s jejich otci
v den, kdy jsem je vzal za ruku
a vyvedl je z Egypta.
Vždyť oni tuto mou smlouvu nedodrželi,
a já jsem se od nich odvrátil, praví Hospodin.
10 Nuže, toto je smlouva, kterou po těch dnech
uzavřu s domem Izraele, praví Hospodin:
Své zákony vložím do jejich mysli
a napíšu jim je na srdce.
Pak budu jejich Bohem
a oni mým lidem.
11 Jeden už nebude druhého poučovat,
každý už nebude bratra nabádat:
‚Poznej Hospodina!‘
Všichni, od nejmenšího až po největšího z nich,
mne totiž budou znát.
12 Tehdy se slituji nad jejich vinami
a na jejich hříchy nevzpomenu nikdy víc.“ [b]
13 Když tedy Bůh mluví o „nové smlouvě“, prohlašuje tu první za starou; a to, co stárne a chátrá, nutně zaniká.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.