M’Cheyne Bible Reading Plan
Rozsvěcování svícnu
8 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Řekni Áronovi: Když budeš rozsvěcovat kahany, dbej, ať těch sedm kahanů vrhá světlo dopředu před svícen.“
3 Áron to tedy učinil; rozsvítil kahany směrem dopředu před svícen, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. 4 Samotný svícen byl od dříku až po květy vytepán ze zlata. Mojžíš zhotovil svícen přesně podle vzoru, který mu Hospodin ukázal na hoře. [a]
Očištění levitů
5 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 6 „Vezmi z řad synů Izraele levity a očisti je. 7 Očistíš je tímto způsobem: pokropíš je vodou rozhřešení a oni si oholí celé tělo břitvou a vyperou si oděv. Tak budou očištěni. 8 Ať vezmou mladého býčka spolu s moučnou obětí z jemné mouky zadělané olejem; ty pak vezmi druhého mladého býčka k oběti za hřích. 9 Přiveď levity před Stan setkávání a shromáždi tam celou izraelskou obec. 10 Když levity přivedeš před Hospodina, synové Izraele na ně vloží ruce 11 a Áron levity nabídne Hospodinu jako obětní dar synů Izraele, aby konali službu Hospodinu.
12 Levité ať pak vloží ruce na hlavy těch býků. Jednoho obětuj jako oběť za hřích a druhého jako zápalnou oběť Hospodinu k vykoupení levitů. 13 Potom levity postav před Árona a před jeho syny a nabídni je jako obětní dar Hospodinu. 14 Tak oddělíš levity z řad synů Izraele a levité budou moji.
15 Poté, co je očistíš a nabídneš jako obětní dar, vstoupí levité do služby při Stanu setkávání, 16 neboť jsou mi z řad synů Izraele zcela odevzdáni. Vzal jsem si je namísto všech, kteří otvírají lůno, namísto všech prvorozených synů Izraele, 17 neboť všechno prvorozené mezi syny Izraele, jak z lidí, tak ze zvířat, je mé. V den, kdy jsem pobil všechny prvorozené v Egyptě, jsem je zasvětil sobě, 18 avšak namísto všech prvorozených mezi syny Izraele jsem si vzal levity. [b] 19 Tyto levity odevzdané z řad synů Izraele jsem pak dal Áronovi a jeho synům, aby za syny Izraele konali službu při Stanu setkávání a byli za ně výkupným, aby na syny Izraele nepřišla zhoubná rána, když by přistupovali ke svatým věcem.“ [c]
20 Mojžíš, Áron a celá obec synů Izraele tedy naložili s levity přesně tak, jak Hospodin Mojžíšovi ohledně levitů přikázal; právě tak s nimi synové Izraele naložili. 21 Levité se očistili od hříchu a vyprali si oděv. Áron je nabídl jako obětní dar Hospodinu a vykonal za ně obřad smíření, aby byli očištěni. 22 Poté tedy levité vstoupili do své služby při Stanu setkávání před tváří Árona a jeho synů. Jak Hospodin přikázal Mojžíšovi ohledně levitů, tak s nimi naložili.
23 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 24 „Toto platí pro levity: Od pětadvaceti let každý z nich nastoupí službu, aby konal práci při Stanu setkávání. 25 Od padesáti let se pak z pracovní služby vrátí a nebude už sloužit. 26 Bude moci pomáhat svým bratrům plnit povinnosti při Stanu setkávání, ale službu konat nebude. Takto naložíš s levity, pokud jde o jejich povinnosti.“
44 Pro předního zpěváka.
Poučný žalm synů Korachových.
2 Na vlastní uši jsme, Bože, slyšeli,
co nám vyprávěli naši otcové –
o tom, cos konal v jejich dnech,
v těch starodávných dnech.
3 Svou vlastní rukou jsi
vyhnal pohany, a je jsi usadil;
rozdrtils národy, a je jsi rozplodil.
4 Svým vlastním mečem tu zemi neovládli,
ve vlastní paži neměli vítězství;
tvá pravice to byla, paže tvá,
tvář tvá jim zářila – měls je rád!
5 Jenom ty, Bože, jsi můj Král,
ty nech vítězit Jákoba!
6 S tebou jsme nepřátele drtili,
tvým jménem po útočnících šlapali.
7 Ve vlastní luk jsem nevěřil,
nebyl to můj meč, kdo dal mi vítězství!
8 Tys nám dal nad nepřáteli vítězit,
naše protivníky jsi vždy zahanbil.
9 Chlubili jsme se Bohem každý den,
stále jsme slavili jméno tvé! séla
10 Teď jsi nás ale zahnal a zahanbil,
nevytáhl jsi s vojsky našimi.
11 Zahnals nás na útěk před našimi nepřáteli,
naši protivníci nás obrali!
12 Jak ovce na jatka jsi nás nechal jít,
rozehnal jsi nás mezi pohany.
13 Za pakatel jsi svůj lid prodal,
o jejich cenu jsi nesmlouval!
14 U našich sousedů vydals nás potupě,
všem okolo jsme k smíchu a zábavě.
15 Udělal jsi z nás pořekadlo mezi národy,
aby nad námi lidé třásli hlavami.
16 Denně je přede mnou moje ostuda,
moji tvář hanba pokrývá,
17 když slyším urážky a nadávky,
když se mi nepřátelé mstí!
18 Když se nám to všechno dělo,
nezapomněli jsme na tebe,
nezradili jsme smlouvu tvou.
19 Naše srdce se jinam neodvrátilo,
z tvé stezky nesešel náš krok.
20 Ty jsi nás ale drtil v kraji šakalů,
halil jsi nás šerou temnotou!
21 Jak bychom na jméno svého Boha zapomněli,
jak bychom k cizímu bohu ruce zvedali?
22 Cožpak by na to znalec tajemství srdce,
cožpak by na to Bůh nepřišel?
23 Pro tebe jsme zabíjeni v kteroukoli chvíli,
mají nás za ovce k zabití!
24 Probuď se, Pane, proč ještě spíš?
Procitni, nezaháněj nás navěky!
25 Proč ukrýváš svoji tvář,
nedbáš na naši bídu, na útlak náš?
26 Do prachu naše duše klesají,
naše těla leží na zemi.
27 Povstaň a pomoz nám –
ať nás vykoupí láska tvá!
6 Kam odešel tvůj miláček,
ty nejkrásnější z žen?
Kam se obrátil tvůj miláček,
abychom jej s tebou hledali?
2 Můj milý sešel do své zahrady
k záhonům koření,
aby své stádo pásl v zahradách
a sbíral lilie.
3 Já patřím svému milému a můj milý je můj,
když pase v liliích.
4 Jak Tirsa jsi krásná, lásko má,
jak Jeruzalém líbezná,
jak hvězdné šiky úchvatná!
5 Své oči odvrať ode mě,
vždyť už jsem jimi přemožen!
Tvé vlasy jsou jak stádo koz,
jež sbíhá z gileádských hor.
6 Tvé zuby jsou jak stádo ovcí březích,
když vycházejí z koupadla:
jak párky dvojčat kráčejí,
ani jediné nechybí.
7 Jak plátky granátových jablek
jsou pod závojem spánky tvé.
8 Byť na šedesát bylo královen,
konkubín osmdesát
a panen bezpočtu,
9 jediná je však holubička má, má dokonalá,
své matky dcera jediná,
svojí rodičkou hýčkaná!
Když na ni pohlédnou, dívky jí blahořečí,
královny i konkubíny chválu vzdávají:
10 Kdopak to září jako jitřenka?
Jak luna překrásná,
čistá jak slunce zář,
jak hvězdné šiky úchvatná!
11 Do sadu ořešáků sešel jsem
spatřit, co raší v údolí,
zda pučí réva, pohlédnout,
jabloně granátové zda rozkvetly.
12 A hle, než nadál jsem se,
posadila mě do vozů knížecích!
6 Nechme už tedy úvodních řečí o Kristu a směřujme k dospělosti. Nepokládejme znovu základy – ať už je to pokání z mrtvých skutků, víra v Boha, 2 učení o křtech, vkládání rukou, vzkříšení z mrtvých a o věčném soudu. 3 Dá-li Bůh, vydáme se dál.
4 Pro ty, kdo byli už jednou osvíceni, kdo okusili ten nebeský dar, získali podíl na Duchu svatém, 5 okusili dobrotu Božího slova i moc budoucího věku, 6 a přesto odpadli, pro ty je nemožné znovu se vrátit k pokání. Znovu by tak pro sebe křižovali Božího Syna, znovu by ho vydávali potupě! 7 Když země vsákne vydatné deště a vydá zemědělcům dobrou úrodu, je na ní Boží požehnání. 8 Pokud však plodí jen bodláčí a trní, je bezcenná a blízká prokletí – nakonec ji čeká spálení.
9 Milovaní, přestože takto mluvíme, jsme si o vás jisti něčím lepším – tím, co se týká spasení. 10 Bůh není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši námahu a na lásku, kterou jste prokazovali jeho jménu, když jste sloužili a dosud sloužíte svatým. 11 Toužíme však, aby každý z vás tuto horlivost projevoval až do konce, kdy se splní naše naděje. 12 Proto nebuďte líní, ale řiďte se příkladem těch, kdo skrze víru a trpělivost dosáhli zaslíbení.
Boží přísaha
13 Když totiž Bůh dával zaslíbení Abrahamovi, neměl, při kom větším by přísahal, a tak přísahal sám při sobě:
14 „Jistě ti nesmírně požehnám
a nesmírně tě rozmnožím.“ [a]
15 Abraham pak díky trpělivosti dosáhl zaslíbení.
16 Lidé vždy přísahají při někom vyšším a přísaha je pro ně potvrzením, o němž nemůže být spor. 17 Bůh ovšem chtěl dědicům zaslíbení přesvědčivě ukázat nezvratnost svého rozhodnutí, a tak svůj slib stvrdil přísahou. 18 A protože je nemožné, aby Bůh lhal, stávají se tyto dvě nezvratné věci mocným povzbuzením pro nás, kdo jsme našli útočiště v nabídnuté naději.
19 Tuto naději máme jako kotvu duše, bezpečnou, pevnou a sahající až dovnitř za oponu, 20 kam za nás vstoupil náš předchůdce Ježíš, který se na věky stal veleknězem podle Melchisedechova řádu.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.