M’Cheyne Bible Reading Plan
Zákon o nazírech
6 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Mluv k synům Izraele: Když se muž nebo žena rozhodne složit zvláštní nazírský slib, [a] aby se zasvětil Hospodinu, 3 bude se zdržovat vína i piva; nenapije se vinného octu ani jiného kvašeného nápoje, nenapije se žádné šťávy z hroznů a nebude hrozny ani jíst, ať už čerstvé nebo sušené. 4 Po celou dobu svého zasvěcení neokusí nic pocházejícího z vinné révy, od zrnka až po slupku.
5 Po celou dobu jeho nazírského slibu se jeho hlavy nedotkne břitva. Dokud nevyprší doba jeho oddělení pro Hospodina, bude svatý; vlasy na hlavě si nechá volně růst.
6 Po všechny dny svého zasvěcení Hospodinu se nepřiblíží k mrtvému. 7 Neposkvrní se ani při svém otci, matce, bratru ani sestře, kdyby zemřeli, neboť má na hlavě znak zasvěcení svému Bohu. 8 Po všechny dny svého zasvěcení bude svatý Hospodinu.
9 Kdyby však v jeho blízkosti někdo zemřel náhlou smrtí, a tak poskvrnil znak zasvěcení na jeho hlavě, oholí si hlavu v den svého očišťování; oholí si ji v sedmý den. 10 Osmého dne pak přinese knězi ke vchodu do Stanu setkávání dvě hrdličky nebo dvě holoubata 11 a kněz přinese jedno jako oběť za hřích a druhé jako zápalnou oběť. Tak za něj vykoná obřad smíření, neboť se prohřešil při mrtvém. Toho dne znovu posvětí svou hlavu 12 a všechny dny svého nazírství zasvětí Hospodinu. Přinese ročního beránka jako oběť odškodnění a předchozí dny se zruší, neboť poskvrnil své nazírství.
13 A toto je zákon ohledně nazíra: V den, kdy vyprší doba jeho zasvěcení, bude přiveden ke vchodu do Stanu setkávání 14 a bude obětovat svůj dar Hospodinu: jednoho ročního beránka bez vady jako zápalnou oběť, jednu roční ovečku bez vady jako oběť za hřích a jednoho berana bez vady jako pokojnou oběť, 15 dále koš nekvašeného pečiva z jemné mouky, bochánky zadělané olejem, nekvašené placky pomazané olejem a s nimi patřičné moučné oběti a úlitby.
16 Kněz to přinese před Hospodina a vykoná nazírovu oběť za hřích a jeho zápalnou oběť. 17 Berana pak připraví jako pokojnou oběť Hospodinu spolu s košem nekvašeného pečiva a vykoná jeho moučnou oběť a jeho úlitbu.
18 Nazír si pak u vchodu do Stanu setkávání oholí vlasy, znamení svého nazírského zasvěcení, vezme je a vloží do ohně pod pokojnou obětí.
19 Kněz vezme z onoho berana vařené plece, z koše vezme jeden nekvašený bochánek a jednu nekvašenou placku a poté, co si nazír oholí znamení svého zasvěcení, vloží to vše do jeho dlaní. 20 Kněz to pak zvedáním nabídne Hospodinu. Společně s hrudím pozvedání a kýtou odevzdání jsou tyto věci svatým darem pro kněze. Teprve poté smí nazír znovu pít víno.
21 Toto je zákon o nazírovi skládajícím slib. Jeho dar Hospodinu za jeho zasvěcení bude odpovídat slibu, který učinil (kromě toho, co by chtěl přidat podle svých možností).“
Kněžské požehnání
22 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 23 „Mluv k Áronovi a jeho synům: Takto budete žehnat synům Izraele; budete jim říkat:
24 ‚Ať ti Hospodin žehná
a chrání tě!
25 Ať Hospodin nad tebou rozjasní svou tvář
a daruje ti přízeň!
26 Ať Hospodin k tobě obrátí svou tvář
a obdaří tě pokojem!‘
27 Tak budou pronášet mé jméno nad syny Izraele, a já jim požehnám.“
40 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
I.
2 Na Hospodina jsem čekal toužebně
a on se naklonil a uslyšel můj křik.
3 Z vlhké jámy vytáhl mě,
z kalné bažiny,
mé nohy postavil na pevné skále,
mé kroky upevnil.
4 Do úst mi vložil novou píseň,
chvalozpěv Bohu našemu;
mnozí to spatří a budou ho mít v úctě,
na Hospodina se spolehnou.
5 Blaze člověku,
který v Hospodina skládá naději,
který se neobrací k pyšným
ani k těm, kdo se řídí lží.
6 Kolik jen, Hospodine Bože můj,
kolik jen činíš zázraků!
V úmyslech, které o nás máš,
se tobě nikdo nerovná!
Chtěl bych je vypovědět, o nich promluvit,
je jich však víc, než dá se vypočíst!
7 Oběti a dary sis neoblíbil,
ale uši jsi mi otevřel:
Nechtěl jsi oběti za hřích ani zápaly!
8 Tehdy jsem řekl: „Hle, přicházím,
jako je o mně v Knize napsáno.
9 Mou radostí je konat vůli tvou,
tvůj Zákon, Bože můj, v nitru nosím si.“
10 Ve velikém shromáždění
jsem spravedlnost zvěstoval,
své rty jsem nezdržoval,
to víš, Hospodine, sám.
11 Tvoji spravedlnost v srdci neskryl jsem,
o tvé věrnosti jsem mluvil a o spáse,
před velikým shromážděním
jsem tvou lásku a věrnost netajil.
II.
12 Své slitování, Hospodine,
mi prosím neodpírej;
kéž láska a pravda tvá
vždycky nade mnou drží stráž!
13 Obklopily mě pohromy,
jež nelze vypočíst.
Moje viny mě dostihly,
že přes ně nevidím –
je jich víc, než mám vlasů na hlavě,
všechnu odvahu ztratil jsem!
14 Kéž mě, Hospodine, ráčíš vysvobodit;
na pomoc, Hospodine, pospěš mi!
15 Ať jsou zahanbeni, ať se stydí všichni,
kdo mě o život chtějí připravit!
Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí,
kdo se kochají mým neštěstím!
16 Ať jsou zděšeni svou vlastní hanebností
ti, kdo nade mnou „Hohó!“ volají.
17 Ať se však radují a veselí se v tobě
všichni ti, kdo tě hledají.
Ať navždy říkají: „Veliký je Hospodin!“
ti, kdo milují tvé spasení.
18 Já sám jsem nuzný a ubohý –
kéž bys na mě, můj Pane, pomyslel!
Má pomoc, má záchrana jsi přece ty,
Bože můj, prosím nemeškej!
41 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
2 Blaze tomu, kdo myslí na ubohé,
ve zlý den mu Hospodin pomůže!
3 Hospodin ho uchrání, naživu udrží jej,
šťastným na zemi ho učiní,
nevydá ho zvůli nepřátel.
4 Hospodin jej posílí na lůžku nemocných –
z jeho nemoci jej zcela uzdravíš!
5 Řekl jsem: „Hospodine, smiluj se nade mnou,
zhřešil jsem proti tobě, uzdrav duši mou!“
6 Mí nepřátelé o mně mluví ve zlosti:
„Umře už brzo? Už jeho jméno vymizí?“
7 Kdykoli mě navštíví, mluví lži,
podlost si v srdci hromadí, jdou ven a klevetí.
8 Všichni mí nepřátelé si o mně šeptají,
přičítají mi pouze neštěstí:
9 „Zachvátila ho hrozná věc,
ze svého lůžka nevstane!“
10 Dokonce i můj přítel, jemuž jsem důvěřoval,
ten, který se mnou jídal chléb,
pozvedl patu proti mně.
11 Ty se však, Hospodine, smiluj nade mnou,
dej, abych vstal a dal jim odplatu!
12 Takto poznávám, že máš mě rád,
když můj protivník nade mnou nejásá.
13 Ty mě podpíráš, neboť jsem nevinný,
do své přítomnosti mě stavíš navěky.
14 Ať je požehnán Hospodin, Bůh izraelský,
od věků až navěky!
Amen! Amen!
4 Ach, jak jsi krásná, lásko má,
ach, jak jsi krásná!
Tvé oči pod závojem jsou jako holubičky,
tvé vlasy jako stádo koz,
jež sbíhá z gileádských hor.
2 Tvé zuby jsou jak stádo ovcí skvoucích,
když vycházejí z koupadla:
jak párky dvojčat kráčejí,
ani jediné nechybí.
3 Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty,
tvá ústa tolik líbezná!
Jak plátky granátových jablek
jsou pod závojem spánky tvé.
4 Jako věž Davidova je tvoje šíje,
jak zbrojnice se tyčící;
na tisíc štítů je na ní zavěšeno,
pavézy všech mužů udatných.
5 Dvojice prsů tvých dvojice kolouchů je,
srnčí dvojčátka,
jež pasou se v liliích.
6 Ještě než s vánkem přijde den
a rozprchnou se stíny,
na horu myrhy vyjdu si,
na pahorek vonných koření.
7 Celá jsi krásná, lásko má,
jsi dokonalá, bez vady!
8 Se mnou z Libanonu, nevěsto má,
se mnou z Libanonu kéž bys šla!
Z vrcholku Amany by ses rozhlédla,
z vrcholku Seníru, z Hermonu,
z doupat lvů, z těch leopardích hor.
9 Srdce mé zajalas, má drahá nevěsto,
srdce mé zajalas jediným pohledem,
řetízkem jediným na hrdle svém.
10 Ach, jak jsou krásná milování tvá,
má drahá nevěsto!
Nad víno lahodnější jsou milování tvá,
vůně tvých olejů nad všechny balzámy.
11 Tvé rty, má nevěsto, kanou nektarem,
mléko a med máš pod jazykem,
libanonská vůně jak šatem halí tě.
12 Zahrada zamčená jsi, má drahá nevěsto,
studnice zamčená, pramen zapečetěný.
13 Tvé údy jsou sadem jabloní granátových
s rozkošným ovocem,
s henou a nardem,
14 s nardem a šafránem,
s puškvorcem a skořicí,
se všelijakým kořením,
s myrhou a aloí
a nejlepšími balzámy.
15 Jsi pramen zahradní, studnice živých vod,
bystřina proudící z libanonských hor!
16 Zvedni se, větříku severní,
ach, jižní vánku, přijď!
Prožeň se mojí zahradou,
její balzámy ať zavanou.
Můj milý ať přijde do své zahrady,
její rozkošné ovoce ať okusí!
Vejděme do odpočinku
4 Zaslíbení o vstupu do jeho odpočinku stále platí, a tak si dejme pozor, aby se neukázalo, že je někdo z vás minul. 2 I nám přece byla zvěstována dobrá zpráva, stejně jako jim. Slyšené slovo jim ale nepomohlo, neboť se u posluchačů nesetkalo s vírou. [a] 3 Do odpočinku tedy vcházíme jen my, kteří jsme uvěřili. On přece řekl:
„Rozhněván jsem tenkrát odpřisáhl:
Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“ [b]
Jeho dílo je ovšem hotové už od stvoření světa. 4 Písmo přece na jednom místě mluví o sedmém dni takto: „Sedmého dne Bůh odpočinul ode všech svých skutků,“ [c] 5 a jinde zase: „Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“ [d]
6 Možnost vejít do odpočinutí tedy stále trvá, ale ti, jimž byla tehdy zvěstována dobrá zpráva, do něj kvůli své neposlušnosti nevešli. 7 Proto Bůh znovu označuje nějaký den jako „Dnes“, když o mnoho později říká Davidovými ústy (jak už bylo řečeno):
„Dnes, když ho uslyšíte mluvit,
nebuďte zatvrzelí.“ [e]
8 Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinku, Bůh by pak už nemluvil o jiném dni. 9 Proto tedy Božímu lidu nadále zůstává svátek. 10 Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako Bůh odpočinul od svých. 11 Usilujme tedy vejít do toho odpočinku, aby snad někdo po jejich příkladu nepadl kvůli neposlušnosti.
12 Boží slovo je živé, mocné a ostřejší než každý dvojsečný meč. Proniká až k rozhraní duše a ducha, až do morku a kloubů, až do srdce, kde zkoumá jeho myšlenky a úmysly. 13 Nic v celém stvoření před ním není skryté; všechno je nahé a obnažené před očima Toho, jemuž musíme složit účet.
Soucitnější než Áron
14 Když máme tak úžasného velekněze – Božího Syna Ježíše, který vešel až do nebe – držme se pevně svého vyznání. 15 Nemáme ovšem velekněze neschopného cítit s našimi slabostmi, ale takového, který byl v každém ohledu zkoušen jako my, avšak zůstal bez hříchu. 16 Proto přistupme k trůnu milosti se smělou důvěrou, abychom došli milosrdenství a našli milost, když potřebujeme pomoci.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.