M’Cheyne Bible Reading Plan
Olej a chléb pro svatyni
24 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Přikaž synům Izraele, ať k tobě nanosí čistý vytlačený olivový olej ke svícení, aby se mohl stále zapalovat svícen. 3 Ve Stanu setkávání, před oponou zastírající Svědectví, ať o něj Áron stále pečuje před Hospodinem, aby hořel od večera až do rána. To je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení. 4 Ať před Hospodinem stále pečuje o kahany na svícnu z čistého zlata.
5 Vezmi také jemnou mouku a upeč z ní dvanáct bochánků, každý ze dvou desetin efy. [a] 6 Potom je na stole z čistého zlata narovnej před Hospodinem do dvou sloupců, po šesti v každém sloupci. 7 Na každý sloupec polož čisté kadidlo, aby bylo na chlebu jako památeční díl, jako ohnivá oběť Hospodinu. 8 Vždy v sobotní den ať jsou narovnány před Hospodinem; věčnou smlouvou mu náleží od synů Izraele. 9 Chléb pak připadne Áronovi a jeho synům a budou ho jíst na svatém místě. Je to jeho svatosvatý podíl mezi ohnivými oběťmi Hospodinu. Je to věčné ustanovení.“
Případ rouhání
10 Syn jisté izraelské ženy a jednoho Egypťana jednou vyšel mezi syny Izraele a popral se v táboře s jedním Izraelcem. 11 Onen syn izraelské ženy se přitom rouhal Božímu jménu a klel, a tak ho přivedli k Mojžíši. (Jeho matka se jmenovala Šelomít, dcera Dibrího z pokolení Dan.) 12 Nechali jej hlídat, dokud se nevyjasní, co jim Hospodin přikáže.
13 Hospodin pak promluvil k Mojžíšovi: 14 „Vyveď rouhače ven z tábora. Všichni, kdo to slyšeli, ať vloží ruce na jeho hlavu a celá obec ať ho ukamenuje. 15 Potom promluv k synům Izraele: Kdokoli by zlořečil svému Bohu, ponese svůj hřích. 16 Kdo by se rouhal jménu Hospodina, musí zemřít! Celá obec jej bez milosti ukamenuje. Bude-li se rouhat Božímu jménu, zemře, ať je to host anebo domácí.
17 Když někdo smrtelně udeří kteréhokoli člověka, musí zemřít. 18 Kdo ubije dobytče, nahradí je kus za kus. 19 Když někdo zmrzačí svého bližního, udělají mu, co udělal on: 20 zlomeninu za zlomeninu, oko za oko, zub za zub. Jaké zmrzačení způsobil, takové mu bude způsobeno. [b] 21 Kdo ubije dobytče, nahradí je, ale kdo ubije člověka, zemře. 22 Pro hosta i domácího budete mít stejný zákon. Já jsem Hospodin, váš Bůh!“
23 Když Mojžíš takto promluvil k synům Izraele, vyvedli onoho rouhače ven z tábora a ukamenovali ho. Synové Izraele učinili, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin.
31 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
I.
2 Spoléhám na tebe, Hospodine,
kéž nejsem nikdy zahanben,
pro svoji spravedlnost zachraň mě!
3 Nakloň mi prosím ucho své,
pospěš mi na pomoc,
buď mojí skálou mohutnou,
opevněnou tvrzí, mou záchranou!
4 Jsi přece má skála a má tvrz,
pro své jméno mě veď a provázej.
5 Vyveď mě z pasti, kterou mi nastražili,
vždyť jsi mou posilou!
6 Do tvých rukou svěřuji svého ducha,
Hospodine, věrný Bože, vykup mě!
7 Nesnesu ctitele marných nicotností,
mou nadějí je Hospodin.
8 Jásat a radovat se budu z tvé lásky,
že jsi pohlédl na mé trápení,
žes poznal mou duši uprostřed úzkosti.
9 Nevydáš mě napospas mému nepříteli,
svobodu daruješ nohám mým!
II.
10 Smiluj se, Hospodine, je mi tak úzko,
zármutkem oči hasnou mi,
rovněž má duše, mé útroby!
11 Můj život stravuje trápení,
má léta samé sténání,
má síla slábne strádáním, [a]
mé údy ochably.
12 Všem svým protivníkům jsem pro zábavu,
pro své sousedy jsem pohromou,
i svým přátelům jsem za příšeru,
ti, kdo mě potkají, prchají přede mnou!
13 Padl jsem v zapomnění tak jako mrtvý,
rozbitému hrnci se podobám.
14 Od tolika lidí slyším pomluvy –
hrůza ze všech stran!
Už se proti mně spolu domlouvají,
chtějí mě zbavit života!
15 Já ale, Hospodine, doufám v tebe,
o tobě říkám: „Můj Bůh jsi ty!“
16 Můj osud v ruce máš, vysvoboď mě
z ruky nepřátel, kteří mě stíhají!
17 Rozjasni svou tvář nad svým služebníkem,
pro svoji lásku zachraň mě!
18 Ať nejsem zahanben, Hospodine,
když k tobě zní mé volání!
Ať jsou však zahanbeni oni darebáci,
do hrobu ať klesnou v mlčení!
19 Ať už oněmí ty lživé rty –
o nevinném mluví tak tvrdě,
pyšně a potupně!
III.
20 Jak veliká je tvá dobrota,
kterou jsi zachoval těm, kdo tě ctí!
Dokázals ji těm, kdo v tebe doufají,
všem lidem na odiv!
21 Skrýváš je v úkrytu svojí tváře
před lidskou hrubostí,
chováš je v bezpečí svého stanu
před hádavými jazyky.
22 Požehnán buď Hospodin –
svou úžasnou lásku ke mně projevil,
když jsem byl ve městě obklíčen.
23 Tehdy jsem řekl ve svém rozrušení:
„Od očí tvých jsem zavržen!“
Ty jsi však vyslyšel moje prosby,
když k tobě volal jsem.
24 Milujte Hospodina všichni jeho zbožní,
Hospodin své věrné ochrání!
Bohatě ale odplatí
těm, kdo se pyšně chovají.
25 Buďte silní a v srdci stateční,
všichni, jichž nadějí je Hospodin!
Ve stínu moudrosti
7 Lepší je dobré jméno než nejlepší olej,
den smrti je lepší než den zrození.
2 Lepší je vejít do domu smutku
nežli do domu veselí.
Každého člověka čeká konec –
kdo je naživu, ať na to pomyslí!
3 Lepší je zármutek nežli smích,
smutná tvář srdce zvelebí.
4 Srdce moudrých je v domě truchlení,
srdce hlupáků v domě zábavy.
5 Lepší je vyslechnout výtky mudrců
nežli poslouchat písničky hlupáků.
6 Jako když pod hrncem zapraští roští,
tak rychle vyhoří hlupákův smích.
I to je marnost!
7 Nátlak i z moudrého udělá blázna,
úplatek kazí srdce člověka.
8 Lepší je, když něco končí, než když to začíná;
lepší je trpělivý než ten, kdo se nadýmá.
9 Nebuď snadno popudlivý k hněvu,
mrzutost odpočívá v klíně hlupáků.
10 Neříkej: Kde jsou ty staré dobré časy?
Takové otázky není moudré klást.
11 Moudrost je dobrá jako zděděné jmění,
prospěšná je těm, kdo vidí světlo dne.
12 Být zaštítěn moudrostí
je jako být zaštítěn penězi,
poznání moudrosti však má výhodu:
ty, kdo ji mají, drží naživu.
13 Pohleď na Boží dílo – kdo může narovnat, co on pokřivil? 14 V dobrý den užívej štěstí a ve zlý den si uvědom, že Bůh jej učinil tak jako ten druhý, aby si člověk nikdy nebyl jist, co skrývá budoucnost.
Viděl jsem všechno
15 Za dnů své marnosti jsem viděl všechno: Spravedlivý umírá i se svou spravedlností, zlý žije dlouho i se svou špatností. 16 Nebývej příliš spravedlivý ani přehnaně moudrý. Proč se máš trápit? 17 Nebuď však ani příliš zlý a také nebuď bláhový. Proč máš předčasně umřít? 18 Toho je dobré se držet a tamtoho se nepouštět; kdo je bohabojný, dodrží obojí.
19 Moudrost je moudrému větší silou
než deset vládců ve městě.
20 Na zemi není jediný spravedlivý,
který by konal dobro a nehřešil.
21 Nestarej se o všechno, co se kde říká,
abys neslyšel kletby svého otroka.
22 Ve vlastním srdci přece dobře víš,
že i tys druhé často proklínal.
23 V tom všem jsem se snažil najít moudrost. Říkal jsem si, že zmoudřím, moudrost mi ale zůstala vzdálená. 24 Vzdálená je, ať už je jakákoli! Kdo jen ji nalezne hluboko v hlubinách?
25 Všechno jsem v mysli probral, abych poznal a prozkoumal moudrost a dopátral se smyslu, abych pochopil i zlou tupost a hloupou bezhlavost. 26 Tehdy jsem nalezl něco trpčího než smrt – svůdnou ženu, jejíž srdce je past a jejíž paže jsou pouta. Boží oblíbenec unikne před ní, hříšníka ale polapí. 27 Pohleď, k čemu jsem došel, praví Kazatel: Jedno jsem porovnával s druhým, abych našel smysl, 28 po němž má duše tolik toužila, ale nenašel jsem jej. Mezi tisícem jsem našel jediného muže, ženu jsem ale mezi tolika nenašel. 29 Pohleď, došel jsem pouze k jedinému: Bůh stvořil člověka správně, oni však následovali spoustu výmyslů.
Poslední dny
3 Buď si jist, že v posledních dnech nastanou těžké časy. 2 Lidé budou milovat jen sami sebe a své peníze; budou vychloubační, arogantní, urážliví, vzpurní k rodičům, nevděční, bezbožní, 3 bezcitní, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, bezuzdní, nepřátelé dobra, 4 zrádci, lehkomyslní, domýšliví, milovníci rozkoše spíše než milovníci Boha. 5 Navenek sice budou ztělesněná zbožnost, ale její moc budou popírat. Od takových se odvracej.
6 Jsou mezi nimi i tací, kteří se vtírají do rodin, aby si získávali všelijaké ženské tížené vlastními hříchy a vedené nejrůznějšími touhami, 7 které se pořád chtějí učit, ale nikdy nemohou dojít k poznání pravdy. 8 Tito lidé se zkaženou myslí a falešnou vírou nyní odporují pravdě, tak jako kdysi Jannes a Jambres odporovali Mojžíšovi. 9 Daleko se však nedostanou; jejich pošetilost bude zřejmá všem tak jako kdysi pošetilost těch dvou.
Poslední výzva
10 Ty sis však osvojil mé učení, můj způsob života, můj záměr, mou víru, trpělivost, lásku a vytrvalost. 11 Poznal jsi pronásledování a utrpení, která mě potkala v Antiochii, v Ikoniu a v Lystře. Jaká pronásledování jsem přestál! Pán mě ale ze všech vysvobodil. 12 Právě tak budou pronásledováni všichni, kdo chtějí žít zbožně v Kristu Ježíši. 13 Se zlými lidmi a šarlatány to bude stále horší – budou svádět druhé, sami svedeni.
14 Ty však zůstávej v tom, čemu ses naučil. Víš, že je to pravda, neboť víš, od koho ses učil. 15 Od dětství přece znáš svatá Písma, která ti dokáží dát moudrost ke spasení skrze víru v Krista Ježíše. 16 Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti, 17 aby byl Boží člověk dokonale připraven a vybaven ke každému dobrému dílu.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.