M’Cheyne Bible Reading Plan
Svatost kněžství
21 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Mluv ke kněžím, Áronovým synům: Nikdo z kněží se nesmí poskvrnit kvůli mrtvému ve svém lidu, 2 jedině kvůli svému nejbližšímu příbuznému. Smí se poskvrnit jen kvůli matce, otci, synu, dceři a bratru, 3 také kvůli své vlastní sestře, panně, která neměla muže. 4 Nesmí se však poskvrnit kvůli příbuzným své manželky; tím by se znesvětil.
5 Kněží si nesmí vyholovat lysinu na hlavě, nesmí si zastřihávat vousy na bradě ani si dělat jizvy na těle. 6 Ať jsou svatí svému Bohu a neznesvěcují jméno svého Boha. Přinášejí Hospodinovy ohnivé oběti, pokrm svého Boha; proto ať jsou svatí.
7 Nesmí se oženit s nevěstkou ani se zneuctěnou nebo zapuzenou ženou, neboť kněz je svatý svému Bohu. 8 Měj ho tedy za svatého, neboť přináší pokrm tvého Boha. Bude pro tebe svatý, neboť já Hospodin, váš Posvětitel, jsem svatý.
9 Když se dcera některého kněze znesvětí smilstvem, znesvětí tak svého otce; ať je upálena.
10 Kněz, který je mezi svými bratry nejvyšší, ten, na jehož hlavu byl vylit olej pomazání a který byl pověřen nosit svatá roucha, si na znamení smutku nesmí rozpustit vlasy ani roztrhnout své roucho. 11 Nepřijde k žádnému mrtvému, nesmí se poskvrnit ani kvůli otci nebo matce. 12 Nesmí vyjít ze svatyně, a znesvětit tak svatyni svého Boha – vždyť je na něm znak zasvěcení, olej pomazání jeho Boha! Já jsem Hospodin.
13 Ožení se jen s pannou. 14 Nesmí se oženit s žádnou ovdovělou, zapuzenou či zneuctěnou ženou nebo s nevěstkou. Ožení se jen s pannou ze svého lidu, 15 aby neznesvětil své símě ve svém lidu. Vždyť já jsem Hospodin, jeho Posvětitel!“
16 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 17 „Mluv k Áronovi: Žádný tvůj potomek v budoucích pokoleních, který by měl tělesnou vadu, nesmí přistoupit, aby přinesl pokrm svého Boha. 18 Nepřistoupí nikdo s tělesnou vadou: nikdo slepý či chromý, zohyzděný či znetvořený, 19 se zmrzačenou nohou či rukou, 20 hrbatý či zakrnělý, s oční vadou, se svrabem či lišejem, ani kleštěnec. 21 Nikdo ze semene kněze Árona, kdo by měl tělesnou vadu, se nepřiblíží, aby přinesl ohnivé oběti Hospodinu. Má vadu, a tak se nepřiblíží, aby přinesl pokrm svého Boha. 22 Smí ovšem jíst z pokrmu svého Boha, a to ze svatosvatých i svatých darů. 23 Kvůli své vadě však nesmí vcházet za oponu ani se přiblížit k oltáři – jinak by znesvětil mou svatyni. Vždyť já jsem Hospodin, jejich Posvětitel.“
24 Tak Mojžíš promluvil k Áronovi, k jeho synům a ke všem synům Izraele.
26 Žalm Davidův.
Suď mě, Hospodine, vždyť žiji poctivě,
v Hospodina doufám, nedám se odradit.
2 Zkoumej mě, Hospodine, zkoušej mě,
prověř mé srdce i mé svědomí!
3 Tvou lásku stále před sebou vidím,
tvá věrnost mě všude provází.
4 Nesedám mezi podvodníky
a nestýkám se s pokrytci,
5 spolek bídáků chovám v nenávisti,
mezi darebáky nesedím.
6 Ruce si umývám v nevinnosti,
ke tvému oltáři, Hospodine, přicházím,
7 abych ti hlasitě vzdával díky,
abych vyprávěl o všech tvých zázracích.
8 Miluji, Hospodine, dům, kde přebýváš,
místo, kde zůstává sláva tvá!
9 Mezi hříšníky mou duši nezahrň,
s vrahy můj život nespojuj!
10 Ruce mají plné zvrhlosti,
v pravici mají samé úplatky!
11 Já ale chci žít poctivě,
smiluj se nade mnou, vykup mě!
12 Nohama stojím na rovné zemi,
ve velikém shromáždění Hospodina velebím.
27 Žalm Davidův.
Hospodin je mé světlo a má spása,
koho bych se měl bát?
Hospodin je síla mého života,
z koho bych měl mít strach?
2 Když na mě útokem táhnou bídáci,
aby mé tělo zhltali,
moji nepřátelé a mí protivníci
sami vrávorají a padají.
3 I když se proti mně vojsko utáboří,
mé srdce se toho neleká;
i kdyby proti mně vypukla válka,
i tehdy se budu spoléhat.
4 Žádal jsem Hospodina o jediné,
po tom jsem toužit nikdy nepřestal:
Abych směl zůstávat v jeho domě
po všechny dny svého života,
abych se kochal v Hospodinově kráse
a v jeho chrámě jej hledal.
5 Neboť mě skryje ve svém příbytku,
když nastane zlý den,
schová mě ve skrýši svého stanu
a na skálu mě vyzdvihne.
6 Tehdy má hlava bude vyvýšena
nad mé nepřátele ze všech stran;
v jeho stanu budu s jásotem obětovat,
Hospodinu budu zpívat a hrát!
7 Slyš mě, Hospodine, hlasitě volám,
smiluj se nade mnou, vyslyš mě.
8 O tobě přemítá mé srdce,
že říkáš: „Hledejte mou tvář!“
Tvou tvář tedy hledám, Hospodine,
9 neskrývej přede mnou svou tvář!
Svého služebníka v hněvu neodmítej,
býval jsi přece mou pomocí!
Nenechávej mě a neopouštěj,
Bože mé záchrany!
10 Můj otec i matka mě sice opustili,
Hospodin mě ale k sobě přivine.
11 Ukaž mi, Hospodine, cestu svou,
kvůli mým nepřátelům veď mě
stezkou srovnanou!
12 Nevydej mě prosím zvůli mých nepřátel –
povstali proti mně lživí svědkové
a krutě obviňují mě!
13 Kéž mohu věřit, že na zemi mezi živými
uvidím, jak dobrý je Hospodin!
14 Spoléhej na Hospodina,
buď statečný a on tě posilní.
Spoléhej na Hospodina!
Závidím mrtvým
4 Když jsem se rozhlédl, znovu jsem viděl jen samé bezpráví pod sluncem: Slzy utiskovaných – útěcha nikde. Moc v rukou utiskovatelů – útěcha nikde! 2 Proto závidím dávno mrtvým spíše než těm, kdo jsou dosud naživu. 3 Nejšťastnější je ale ten, kdo ještě nebyl a neviděl zlo, které se děje pod sluncem!
4 Shledal jsem také, že všechno pachtění a snaha o úspěch pramení z lidské závisti vůči bližnímu. I to je marnost a honba za větrem!
5 Hlupák do klína složí ruce
a potom sžírá se.
6 Lepší špetka klidu
než náruč námahy
a honba za větrem!
Dvěma je lépe
7 Když jsem se rozhlédl, viděl jsem další marnost pod sluncem: 8 Někdo je sám a nikoho nemá, je bez dětí a bez bratrů. Jeho pachtění ale nebere konce, očima lační po větším bohatství. „Pro koho se to vlastně pachtím, proč si odpírám všechno pohodlí? I to je marnost a bídné úsilí.“
9 Lépe je dvěma nežli samotnému;
jejich námaha má štědrou odměnu:
10 Padne-li jeden z nich, druhý ho zvedne,
padne-li osamělý, běda, kdo zvedne jej?!
11 Dva lidé spolu spící lépe zahřejí se,
jak ale zahřeje se ten, kdo spí sám?
12 Je-li napaden jeden, dva spolu odolají;
trojitý provázek se těžko přetrhne!
13 Lepší je chudý a moudrý mladík než starý a pošetilý král, který si ani nenechá poradit. 14 Bývalý vězeň se může stát králem, rozený král zase chudákem. 15 Viděl jsem, že všichni, kdo žili pod sluncem, drželi s oním mladíkem, který nastoupil po králi. 16 Stanul v čele nespočetných zástupů, těm, kdo přišli potom, se ale nelíbil. Ano, i to je marnost a honba za větrem.
Nespěchej mluvit
17 Dej pozor na své kroky, když jdeš do Božího domu. Přicházej raději naslouchat než přinášet oběť hlupáků – ti ani nevědí, jak špatně jednají!
6 Všichni, kdo nosí otrocké jho, ať prokazují svým pánům veškerou úctu, aby Boží jméno a učení nemělo špatnou pověst. 2 Mají-li za pány věřící, ať je jakožto bratry nectí o nic méně. Naopak, ať slouží tím lépe, neboť jejich dobrá práce přinese užitek věřícím a milovaným.
Kořen všeho zla
Těmto věcem vyučuj a na nich trvej. 3 Učí-li někdo odlišně a nesouhlasí se zdravými slovy našeho Pána Ježíše Krista a tímto zbožným učením, 4 je nadut pýchou a ničemu nerozumí. Libuje si jen v hádkách a slovních potyčkách, které jsou zdrojem nevraživosti, neshod, urážek, zlých domněnek 5 a neustálých třenic. Tito lidé s porušenou myslí a zbavení pravdy se domnívají, že zbožnost je zdrojem zisku.
6 Opravdu velikým ziskem je ovšem zbožnost, která umí být spokojená s tím, co má. 7 Nic jsme na svět nepřinesli a nic si také neodneseme. 8 Máme-li tedy jídlo a oděv, můžeme být spokojeni. 9 Ti, kdo touží zbohatnout, upadají do pasti pokušení a do mnoha pošetilých a škodlivých tužeb stahujících lidi do zkázy a záhuby. 10 Láska k penězům je totiž kořenem všeho zla; v honbě za nimi někteří zbloudili z cesty víry a sami si způsobili nesčetná muka.
Chop se věčného života
11 Ty ale jako Boží člověk od takových věcí utíkej a následuj spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost a mírnost. 12 Bojuj ten dobrý boj víry. Chop se věčného života, k němuž jsi povolán a k němuž ses přihlásil jasným vyznáním před mnoha svědky.
13 Před Bohem, který všemu dává život, a před Kristem Ježíšem, který pronesl jasné vyznání před Pontským Pilátem, ti kladu na srdce, 14 abys toto přikázání zachovával bez poskvrny. Zůstaň bez úhony až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista, 15 který nastane v pravý čas, jenž určí ten požehnaný a jediný Vládce, Král kralujících a Pán panujících, 16 který jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle, kterého nikdo z lidí neviděl ani vidět nemůže a kterému patří čest a věčná moc. Amen.
17 Těm, kdo jsou v tomto světě bohatí, klaď na srdce, ať nejsou domýšliví. Ať nespoléhají na nejisté bohatství, ale na Boha, který nám dává hojnost všeho k užívání. 18 Ať se věnují dobročinnosti, bohatnou v dobrých skutcích, jsou štědří a dělí se s ostatními. 19 Tak si nastřádají dobrý základ pro budoucnost a chopí se opravdového života.
20 Timoteji, opatruj, co ti bylo svěřeno. Vyhýbej se světským tlachům a rozporům toho, co je mylně nazýváno „poznáním“. 21 Ti, kdo se stali jeho vyznavači, zbloudili ve víře. Milost s vámi.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.