M’Cheyne Bible Reading Plan
Svatost v životě
19 Hospodin dále promluvil k Mojžíšovi: 2 „Mluv k celé Izraelské obci: Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý!
3 Každý mějte v úctě svou matku a svého otce a zachovávejte mé soboty. Já jsem Hospodin, váš Bůh.
4 Neobracejte se k bůžkům a neodlévejte si sochy bohů. Já jsem Hospodin, váš Bůh.
5 Když budete obětovat pokojnou oběť Hospodinu, obětujte ji tak, abyste došli zalíbení. 6 Ať je snědena v den, kdy ji budete obětovat, a v den následující. Co zbude až do třetího dne, ať je spáleno. 7 Kdyby se jedla i třetího dne, bude to ohavnost, nedojde zalíbení. 8 Kdo by ji jedl, ponese vinu, neboť znesvětil, co je svaté Hospodinu. Takový člověk bude vyobcován ze svého lidu.
9 Když budete sklízet obilí své země, nesklízej své pole až do kraje a nepaběrkuj, co po sklizni zůstalo. 10 Ani svou vinici úplně neobírej a nepaběrkuj, co na vinici upadlo. Nech to chudákovi a přistěhovalci. Já jsem Hospodin, váš Bůh.
11 Nesmíte krást ani lhát ani podvádět svého bližního.
12 Nesmíte v mém jménu křivě přísahat – tak bys znesvětil jméno svého Boha! Já jsem Hospodin.
13 Nesmíš svého bližního utiskovat ani vykořisťovat. Mzda najatého dělníka se u tebe nesmí zdržet do rána.
14 Nesmíš nadávat hluchému ani podrážet nohy slepému – boj se svého Boha! Já jsem Hospodin.
15 Nesmíte nikomu křivdit u soudu. Neber ohled na chudého a nestraň bohatému; musíš svého bližního soudit po právu.
16 Neobcházej svůj lid jako pomlouvač. Neohrožuj život svého bližního. Já jsem Hospodin.
17 Nenos v srdci nenávist ke svému bratru. Svého bližního otevřeně napomeň – jinak jsi jeho spoluviníkem!
18 Nemsti se ani nechovej zášť proti synům svého lidu. Miluj svého bližního jako sám sebe. Já jsem Hospodin.
19 Zachovávejte má pravidla.
Nedávej spolu pářit dvojí druh dobytka.
Neosívej své pole dvojím druhem semene.
Nenos roucho z dvojího druhu tkaniny.
20 Kdyby někdo spal s otrokyní určenou pro jiného muže, která však dosud nebyla vyplacena ani propuštěna, bude pokutován. Nezemřou, neboť nebyla svobodná. 21 Dotyčný přinese Hospodinu ke vchodu do Stanu setkávání svou oběť odškodnění – berana odškodnění. 22 Tím beranem pak za něj kněz vykoná před Hospodinem obřad smíření kvůli jeho hříchu, aby mu byl hřích, jehož se dopustil, odpuštěn.
23 Až přijdete do své země a zasadíte jakýkoli ovocný strom, nechte na něm jeho ovoce jako neobřízku. Po tři roky pro vás bude nepřijatelné tak jako neobřízka – nesmí se jíst. 24 Čtvrtého roku ať je všechno jeho ovoce posvěceno k oslavě Hospodina, 25 aby vám rozmnožil jeho úrodu. Teprve pátý rok jezte jeho ovoce. Já jsem Hospodin, váš Bůh.
26 Nejezte maso s krví.
Nezabývejte se věštěním ani jasnovidectvím.
27 Nezastřihujte si vlasy na skráních a nezkracuj si vousy na bradě.
28 Nedělejte si na těle smuteční jizvy ani žádné tetování. Já jsem Hospodin.
29 Nesmíš znesvětit svou dceru tím, že bys ji nechal smilnit – země by jinak propadla smilstvu a naplnila se zvrhlostí!
30 Zachovávejte mé soboty a mou svatyni mějte v úctě. Já jsem Hospodin.
31 Neobracejte se k vyvolávačům duchů a věštkyním. Nevyhledávejte je a neposkvrňujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh.
32 Před šedinami povstaň, starci prokaž čest a měj v úctě svého Boha. Já jsem Hospodin.
33 Až s tebou ve tvé zemi bude žít přistěhovalec, nesmíte mu ubližovat. 34 K přistěhovalci žijícímu mezi vámi se budete chovat jako k vlastnímu. Miluj ho jako sám sebe – vždyť jste sami byli přistěhovalci v Egyptě! Já jsem Hospodin, váš Bůh.
35 Nedopouštějte se křivdy při soudu ani při měření, vážení či odměřování. 36 Mějte poctivé váhy, poctivá závaží, poctivou efu a poctivý hin. [a] Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvedl z Egypta.
37 Zachovávejte všechna má pravidla a všechny mé zákony plňte. Já jsem Hospodin.“
23 Žalm Davidův.
Hospodin je můj pastýř,
nic mi neschází.
2 Na zelených loukách mi dává spočinout,
ke klidným vodám mě přivádí,
3 mou duši obnovuje,
po stezkách spravedlnosti vodí mě
pro jméno své.
4 I kdybych měl jít údolím stínu smrti,
ničeho zlého se nebojím,
neboť ty se mnou jsi:
tvůj prut a tvá hůl mě konejší.
5 Před zraky protivníků
stůl mi prostíráš,
hlavu mi olejem potíráš,
můj kalich přetéká.
6 Dobro a láska mě budou provázet
po všechny dny mého života,
zůstávat budu v domě Hospodinově
po dlouhý, věčný čas.
24 Žalm Davidův.
Hospodinova je země se vším, co je na ní,
celý svět i s jeho obyvateli –
2 vždyť ji sám založil nad oceány,
nad vodními proudy ji ustavil!
3 Kdo vystoupí na horu Hospodinovu,
kdo stane na místě jeho svatosti?
4 Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce,
kdo se neoddává marnostem
a nepřísahá falešně.
5 Takový přijme Hospodinovo požehnání
a spravedlnost od Boha, své spásy.
6 Takoví jsou ti, kdo se na něj ptají,
kdo hledají tvou tvář, Bože Jákobův. [a] séla
7 Pozvedněte, brány, svá průčelí,
již vzhůru, vrata odvěká,
ať vejde slavný Král!
8 Kdo je ten slavný Král?
Hospodin, udatný a silný,
Hospodin, udatný bojovník!
9 Pozvedněte, brány, svá průčelí,
již vzhůru, vrata odvěká,
ať vejde slavný Král!
10 Kdo je ten slavný Král?
Hospodin zástupů,
on je ten slavný Král! séla
Nic jsem si neodepřel
2 Pomyslel jsem si: Vzhůru, měl bych vyzkoušet radovánky! Užij si přece blahobyt! A hle – i to je marnost. 2 O smíchu jsem řekl: Pomatenost! O radovánkách: K čemu to? 3 Rozhodl jsem se holdovat vínu a osvojit si ztřeštěnost, nadále se však v srdci řídit moudrostí, abych zjistil, v čem spočívá lidské štěstí v těch pár dnech života pod nebem.
4 Proto jsem podnikal nemálo věcí:
Vystavěl jsem si paláce,
vysázel jsem si vinice.
5 Zakládal jsem parky a zahrady,
plnil je stromy s rozličným ovocem.
6 Zbudoval jsem si vodní nádrže,
zavlažoval z nich háje se stromky.
7 Pořídil jsem si otrokyně a otroky,
měl jsem dostatek domácí čeledi.
Vlastnil jsem stáda dobytka i ovcí,
měl jsem jich víc než v Jeruzalémě kdo dřív.
8 Shromáždil jsem stříbra i zlata hromady,
poklady králů, poklady mnoha krajin.
Opatřil jsem si zpěváky a také zpěvačky,
lidských rozkoší jsem užil s množstvím konkubín.
9 Stal jsem se slovutným a předčil jsem všechny, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou; má moudrost mi stále byla po boku. 10 Nač padlo mé oko, nic jsem si neodepřel, žádné radosti jsem se nevyhnul. Všechno to pachtění mi přinášelo radost – jedinou odměnu za všechno pachtění.
Omrzel mě život
11 Pak jsem se ohlédl na všechno své počínání, na všechno pachtění, jímž jsem se zabýval: Hle, vše je marnost a honba za větrem! Není nic smysluplného pod sluncem!
12 Zaměřil jsem se na to, abych posoudil moudrost a také hloupost a třeštění. (Co asi zmůže králův následník? Ne více než jeho předchůdci!) 13 Viděl jsem, že moudrost je lepší než hloupost, tak jako je světlo lepší než temnota.
14 „Moudrý má oči otevřené,
hlupák však bloudí v tmách.“
Nyní ale sám poznávám, že stejný osud čeká oba dva! 15 Čeká-li mě i hlupáka týž osud, říkám si, nač je mi vůbec tolik moudrosti? A tak jsem usoudil, že i to je marnost.
16 Po moudrém ani hloupém památka nepotrvá věčně. Vše minulé se v budoucnu zapomene – jak moudrého, tak hlupáka čeká smrt. 17 Proto mě omrzel tento život; nelíbí se mi vůbec nic pod sluncem. Všechno je marnost a honba za větrem!
18 Omrzelo mě všechno to pachtění, kterým se pachtím pod sluncem a které po mně zdědí můj následník. 19 Kdo ví, zda bude moudrý, anebo bláhový? Tak či tak získá vše, pro co jsem se lopotně pachtil a nač jsem vynaložil svou moudrost pod sluncem. I to je marnost.
20 Došel jsem k zoufalství nad vším tím pachtěním, jímž jsem se pachtil pod sluncem! 21 Někdo se pachtí moudře a zručně, svůj úspěch však odkáže tomu, kdo se s tím nepachtil. I to je marnost a hrozná věc.
22 K čemu je člověku všechno to pachtění, všechno to usilování, kterým se pachtí pod sluncem? 23 Po všechny dny zakouší muka, trápí se při všem, čím se zabývá, takže ani v noci nemá klid. I to je marnost.
24 Je snad pro člověka něco lepšího než jíst a pít a při svém pachtění se potěšit? Vidím však, že i to pochází z ruky Boží. 25 Vždyť kdo by bez něj [a] mohl jíst a všeho užívat? 26 Svého oblíbence Bůh obdaří moudrostí, umem a radostí; hříšníku ale svěří úkol hromadit a kupit, co potom musí zanechat Božímu oblíbenci. I to je marnost a honba za větrem.
Buď příkladem
4 Duch říká jasně, že v posledních časech někteří lidé opustí víru, aby následovali bludné duchy a démonické nauky. 2 Prolhaní pokrytci s cejchovaným svědomím 3 budou lidi zrazovat od manželství a zakazovat jim jíst, co Bůh stvořil. Ti, kdo věří a znají pravdu, to však mají požívat s vděčností, 4 neboť vše, co Bůh stvořil, je dobré a nic, co se přijímá s díkůvzdáním, není třeba odmítat; 5 posvěcuje se to Božím slovem a modlitbou.
6 Když budeš tyto věci připomínat sourozencům, budeš dobrý služebník Krista Ježíše, odkojený slovy víry a správného učení, které sis osvojil. 7 Světské babské báje odmítej a raději se cvič ve zbožnosti. 8 Tělesné cvičení má skrovný užitek, ale zbožnost je užitečná v každém ohledu, neboť má zaslíbení nynějšího života i toho budoucího. 9 Kéž by každý přijal tuto pravdu. 10 Proto se tak namáháme a svádíme takový boj, [a] že máme naději v živém Bohu, který je Spasitelem všech lidí, a zvláště věřících.
11 To jim předávej a uč. 12 Nikdo ať tě nepodceňuje pro tvé mládí. Naopak, buď pro věřící příkladem ve slovu i skutku, v lásce, víře a čistotě. 13 Než přijdu, věnuj se předčítání, kázání a vyučování. 14 Nezanedbávej dar, který je v tobě; byl ti dán skrze proroctví a vkládání rukou staršovstva. 15 O tom přemýšlej, v tom zůstávej, a všichni uvidí, jak rosteš. 16 Všímej si sebe a svého učení. Pokračuj v tom, a tvá vytrvalost přinese spásu tobě i těm, kdo tě poslouchají.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.