M’Cheyne Bible Reading Plan
Posvátnost intimních vztahů
18 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Mluv k synům Izraele: Já jsem Hospodin, váš Bůh. 3 Nechovejte se podle způsobů egyptské země, v níž jste bydleli, nechovejte se ani podle způsobů kanaánské země, do níž vás uvádím; nenásledujte jejich zvyklosti. 4 Chovejte se podle mých zákonů, zachovávejte má pravidla a řiďte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh. 5 Zachovávejte má pravidla a mé zákony. Ten, kdo je plní, díky nim bude žít. Já jsem Hospodin.
6 Nikdo nesmí pohlavně obcovat s žádnou svou pokrevní příbuznou. Já jsem Hospodin.
7 Nezostuzuj svého otce tím, že bys obcoval se svou matkou. Je to tvá matka, nesmíš s ní obcovat!
8 Neobcuj ani s jinou manželkou svého otce. Zostudil bys tím svého otce!
9 Neobcuj se svou sestrou. Ať je to dcera tvého otce nebo tvé matky, ať je zplozená ve tvé rodině nebo mimo ni, nesmíš s ní obcovat!
10 Neobcuj se svou vnučkou. Je to dcera tvého syna nebo tvé dcery, nesmíš s ní obcovat. Zostudil bys sám sebe!
11 Neobcuj s dcerou manželky svého otce. Je jako zplozená tvým otcem, je tvojí sestrou, nesmíš s ní obcovat!
12 Neobcuj se sestrou svého otce. Je pokrevní příbuznou tvého otce!
13 Neobcuj se sestrou své matky. Je přece pokrevní příbuznou tvé matky!
14 Nezostuzuj bratra svého otce tím, že bys obcoval s jeho manželkou. Je to tvá teta!
15 Neobcuj se svou snachou. Je to manželka tvého syna, nesmíš s ní obcovat!
16 Neobcuj s manželkou svého bratra. Zostudil bys svého bratra!
17 Neobcuj se ženou a její dcerou. Neber si ani její vnučku, abys s ní obcoval, ať už je to dcera jejího syna nebo její dcery. Jsou si pokrevně příbuzné, je to zvrhlost!
18 Neber si ženu i s její sestrou. Trápil bys jednu, když bys za jejího života obcoval s tou druhou.
19 Nesmíš pohlavně obcovat se ženou během nečistoty jejího krvácení.
20 Nesmíš obcovat s manželkou svého bližního, a tak se s ní poskvrňovat.
21 Nedovol, aby někdo z tvých potomků byl obětován Molochovi [a] – znesvětil bys tak jméno svého Boha. Já jsem Hospodin.
22 Nesmíš obcovat s mužem jako se ženou, je to ohavnost!
23 Nesmíš obcovat se žádným zvířetem, a tak se jím poskvrňovat. Ani žena se nepoddá zvířeti, aby se s ní pářilo. Je to zvrácenost!
24 Neposkvrňujte se žádnou z těchto věcí. Tím vším se přece poskvrňují národy, které před vámi vyháním! 25 Sama země se jimi poskvrnila; proto ji potrestám za její hřích a země vyvrhne své obyvatele. 26 Vy však zachovávejte má pravidla a zákony a nedopouštějte se žádné z těchto ohavností – domácí ani host, který žije u vás. 27 Všechny tyto ohavnosti páchali lidé, kteří byli v té zemi před vámi, a tak se země poskvrnila. 28 Pokud tu zem poskvrníte, vyvrhne i vás, tak jako vyvrhla národ, který tam byl před vámi.
29 Kdokoli se dopustí kterékoli z těchto ohavností, bude vyobcován ze svého lidu. 30 Proto zachovávejte, co jsem vám svěřil, a nechovejte se podle ohavných zvyklostí, jež se dodržovaly před vámi. Neposkvrňujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“
22 Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Jitřní laň“.
Žalm Davidův.
I.
2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Proč jsi tak daleko od mé záchrany,
daleko od slov mého sténání?
3 Celé dny volám, Bože můj, ty se však nehlásíš,
ani za nocí nemohu najít klid.
4 Ty sám jsi svatý,
trůníš uprostřed izraelských chval.
5 Naši otcové v tebe doufali,
doufali a tys je vysvobozoval.
6 K tobě volali a bývali zachráněni,
doufali v tebe a nebyli zklamáni.
7 Já však jsem červ, ani ne člověk,
ostuda lidstva, hanba národa.
8 Každý se posmívá při pohledu na mě,
pošklebuje se, hlavou potřásá:
9 „Spolehl na Hospodina, tak ať mu pomůže,
jen ať ho zachrání, když ho má tak rád!“
10 To ty jsi mě vyvedl z lůna mé matky,
u jejích prsů dals mi bezpečí.
11 Na tebe odkázán jsem od svého narození,
od matčina lůna můj Bůh jsi ty!
12 Nevzdaluj se mi – úzkost se blíží,
chybí mi pomocník!
13 Mohutní býci mě obkličují,
obstupují mě tuři bášanští.
14 Své tlamy na mě otvírají
jak draví řvoucí lvi!
15 Jak voda se roztékám,
všechny kosti mám vymknuté.
Mé srdce se vosku podobá,
rozpustilo se v nitru mém.
16 Patro mám suché [a] jako střep,
jazyk mi přilnul k čelistem,
do prachu smrti srazils mě!
17 Smečka psů se na mě sbíhá,
obstupují mě zlosyni.
Ruce i nohy mi probodli, [b]
18 všechny mé kosti se dají spočítat!
Dívají se na mě, zírají,
19 o moje šaty dělí se,
o moje roucho losují.
20 Ty však, Hospodine, nevzdaluj se mi,
ty, sílo má, mi pospěš na pomoc!
21 Vysvoboď od meče duši mou,
z moci psů tu mou jedinou!
22 Zachraň mě prosím před tlamou lva,
vyslyš mě před rohy buvola!
II.
23 Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno,
uprostřed shromáždění tě budu velebit:
24 Ctitelé Hospodina, chvalte jej,
všechno símě Jákobovo, slavte jej,
všechno símě Izraele, ctěte jej!
25 Jistěže nepohrdá trápením ubožáka,
s odporem neskrývá před ním tvář –
když k němu volá, on vyslýchá!
26 Ve velikém shromáždění se tebou pochlubím,
své sliby splním před jeho ctiteli.
27 Jíst budou ponížení a budou nasyceni,
chválit Hospodina budou, kdo jej hledají:
Ať vaše srdce žije navěky!
28 Všechny zemské končiny se rozpomenou
a k Hospodinu se navrátí;
před tvojí tváří se klanět budou
všechny rodiny a národy.
29 Vždyť Hospodinovo je království,
on vládne nad národy!
30 Všichni bohatí světa se před ním skloní,
všichni do prachu klesající pokleknou –
ti, kdo se při životě udržet nemohou!
31 Jejich potomci mu budou sloužit,
o Pánu budou vyprávět navěky.
32 Přijdou a jeho spravedlnost rozhlašovat budou
lidu, jenž se teprv narodí, poví, co učinil!
1 Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
Všechno je marnost
2 Marnost nad marnost! řekl Kazatel. Marnost nad marnost, všechno je marnost! 3 K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem?
4 Jedno pokolení odchází a jiné přichází,
země však nehnutě trvá navěky.
5 Slunce vychází a znovu zapadá,
aby chvátalo tam, odkud vyjít má.
6 Severní vítr se mění v jižní,
sem a tam točí se, tam a sem,
kolem dokola stále vrací se.
7 Veškeré řeky do moře míří,
moře se ale nepřeplní.
Tam, odkud pramení, se řeky vrací,
aby pak odtamtud znovu plynuly.
8 Jak jen jsou úmorné všechny ty věci,
člověk to ani nemůže vyslovit!
Oko se pohledem nikdy nenasytí,
ucho se nenaplní slyšením!
9 Co bylo dříve, to zase bude,
to, co se dělo, se bude dít.
Není nic nového pod sluncem.
10 Copak je něco, o čem se dá říci:
Pojď se podívat na něco nového?
Vždyť to tu bylo už celé věky,
bylo to na světě dávno před námi!
11 Není památky po našich předcích,
tak jako nebude po našich potomcích:
Ani památky nezbude po nich
mezi těmi, kdo je nahradí.
Bídný úkol
12 Já Kazatel jsem byl izraelským králem v Jeruzalémě. 13 Rozhodl jsem se vynaložit svou moudrost, abych vyzkoumal a vyzkoušel vše, co se děje pod nebem – takový bídný úkol totiž dal Bůh lidem, aby se jím zabývali. 14 Viděl jsem vše, co se děje pod sluncem, a hle, všechno je marnost a honba za větrem.
15 Co je křivé, se narovnat nedá,
co chybí, se nedá nahradit.
16 Pomyslel jsem si: Hle, nabyl jsem moudrosti a převýšil všechny, kdo vládli Jeruzalému přede mnou. Protože jsem pojal tolik moudrosti a vědění, 17 rozhodl jsem se okusit moudrost, okusit také hloupost a ztřeštěnost. Poznal jsem ale, že je to honba za větrem.
18 Čím více moudrosti, tím více mrzutosti;
kdo množí vědění, množí žal.
Krásná práce
3 Je pravda, že kdo chce spravovat církev, má zájem o krásnou práci. 2 Správce však musí být bezúhonný: věrný manžel, [a] střídmý, rozvážný, pořádný, pohostinný a schopný učit. 3 Nesmí to být opilec ani hrubián, ale vlídný, snášenlivý a nezištný člověk, 4 který se dobře stará o rodinu a má poslušné a dobře vychované děti. 5 (Když se někdo neumí postarat o vlastní rodinu, jak by mohl pečovat o Boží církev?) 6 Nesmí to být nováček, aby nadut pýchou neupadl do ďáblova odsouzení. 7 Musí mít dobrou pověst i mimo církev, aby neupadl do pomluv a do ďáblovy pasti.
8 Služebníci [b] v církvi ať jsou právě tak ušlechtilí: žádní pokrytci, opilci nebo prospěcháři, 9 ale lidé, jejichž tajemství víry je v čistém svědomí. 10 Ať jsou také nejdříve vyzkoušeni, a když se osvědčí, ať potom slouží. 11 Jejich ženy [c] ať jsou právě tak ušlechtilé, ne klevetivé, ale střídmé a naprosto věrné. 12 Služebníci musí být věrní manželé, kteří se dobře starají o své děti a rodiny. 13 Ti, kdo se ve službě osvědčí, totiž získávají dobré postavení a významný hlas, pokud jde o víru v Krista Ježíše.
Tajemství zbožnosti
14 Toto ti píšu v naději, že k tobě brzy přijdu. 15 Kdybych se ale zdržel, chci, abys věděl, jak je třeba si počínat v Božím domě, což je církev živého Boha, pilíř a základna pravdy.
16 Tajemství zbožnosti je bezesporu veliké:
On [d] byl zjeven v těle,
ospravedlněn v Duchu,
ukázán andělům,
zvěstován pohanům,
vírou přijat ve světě
a vyzvednut do slávy.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.